Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

jasupavla: Cože? Promiň, ale nezdá se ti, že jsi v tom případě něco ve výchově nezvládla?

Jo a ještě něco k článku - milá Martino, pokud chceš, aby vám vztah vydržel a byl plnohodnotný, tak si především sama pro sebe ujasni, jak je to s těmi penězi. Protože to, že nám tady zdůrazňuješ, že nejsi zlatokopka a přijímáš jen symbolické dárky i to že tě rozhodí poznámka o Fabii (jé, co já bych dala za to mít na Fabii, aspoň ojetou...) svědčí o tom, že s rozdílem vašeho sociálního postavení sama nejsi srovnaná. Na jednu stranu je ti líto, že nemáš tolik, co on, na druhou zoufale nechceš být za zlatokopku. Jenže pokud má vztah skutečně dlouhodobě fungovat a navíc ještě v jedné dmácnosti, je potřeba tohle přijmout jako fakt. A to z obou stran. Pokud byste se sestěhovali, přítel by pravděpodobně tebe i tvou dceru částečně živil, platil vám kulturu, dovolené a podobně. Zvládla bys to bez pocitu chudé vydržované příbuzné nebo odporné zlatokopky? Zvládl by to přítel, aniž by ti to předhazoval? Nebo si představuješ, že budete sice žít v spolu v jeho domě, ale jinak nadále každý za své? Bude to pak opravdové partnerské soužití? Podle mě ne, když už je rozdíl tak velký, že jeden by mohl večeřet kaviár a druhý párky...

sevenofnine:nechci hodnotit tvé názory,ale kde jsi přišla na to,že dědi budou za pět let z baráku?Já mám syna 34letého a nemůžu jej dostat z bytu.A mám přítele,se kterým proto nemůžeme bydlet spolu.

Se na to podívej z druhé strany. Jak by byla nadšená tvoje dcera, kdyby do vaší vily nakráčel nějakej cizí týpek s puberťákem s tím, že tady teď budou bydlet. Jen to nech tak jak to máte doteď, zkuste nějaké společné výlety, pokud lyžujete, tak si všichni vyjeďte na hory ( a nech si od přítele koupit novou výbavu, ať nejseš před jeho dětmi za socku). Uvidíte, jak to bude fungovat, hlavně chladnou hlavu

v tom věku už je na výchovné působení pozdě... ať se rozhodneš jakkoliv, každopádně si ale nechej svůj původní byt!

Renee:

Rozhodně nestěhovat!! Proč vlastně, chcete snad mít spolu další děti? Chcete se brát? Asi ani jedno, že? Když máš svůj byt, zůstaň v něm, nebo toho budeš litovat. Navíc nejde jen o tebe, ale i o tvou dceru. Nechtěla bych být v její kůži a stěhovat se k nějakým cizím lidem, kde budu považována za nevítanou dlouhodobou návštěvu. A věř tomu, že přesně takhle by tam na vás nahlíželi a nikdy by se to nezměnilo
Beztak je randění na vztahu to nejhezčí. Společným bydlením se pak plno věcí zkazí

Martino, já myslím, že máš ještě čtvrtou možnost - promluvit si o tom všem s přítelem a hledat řešení společně! Řekni mu, co ti řekla dcera a jak jste se kvůli tomu obě cítily. Přece se nebudeš rozcházet s někým, s kým si rozumíš a kdo to s tebou zřejmě myslí vážně, jen proto, že jeho pubertální děti plácly jednu hloupou větu. Možná by stálo za to, jít na to trochu pozvolněji. Jestli to správně chápu, tak jsi se s jeho dětmi viděla prvně a už byses k nim měla stěhovat. Co takhle se stěhováním ještě počkat a začít se občas scházet všichni někde na neutrální půdě? Abyste se navzájem líp poznali? A když to nepůjde, tak ten vztah zatím nechat tak, jak je a počkat až děti opustí hnízdo - to nebude trvat zas tak dlouho.
Jinak na to, co kecají dětičky, se obě s dcerou můžete zvysoka... víš co. JEJICH dům to není, na ten vydělal jejich otec a může si s ním dělat co chce, včetně nastěhování přítelkyně. Tohle by jim ovšem měl říct sám. Jestli na ně někdo má výchovně působit, tak jejich otec, ne ty. Ty se nenech rozhodit a dceři pomoz vymyslet pár vtipných odpovědí na podobné narážky.

orinka: jsou to puberťáci, jasně, že šli po nejcitlivějším místě. To se taky dalo čekat ....

tohle je zaručeně vymyšlené, není možné aby někdo byl schopný napsat "Děti mého přítele mě přijaly chladně" no a jako jak Tě měli přijat? Jééé to je parádní, budeme mít náhradní maminku? a věta "snažit se na přítelovy děti výchovně působit" mě málem srazila ze židle, jasně budou celí hotoví, že mají novou maminku, která jim otevře oči, vychová z nich řádné lidi a v podstatě odmítne cokoliv z jejich života. Ono naběhnout jim bez přípravy do domu s "ahoj budem tady bydlet" a do toho nastrčit i svoji dceru, svědčí o citlivé a vnímavé povaze vás všech.
Milá zlatá vymyšlená Martino, pokud se Ty díváš na jeho děti jako na něco co je potřeba komletně předělat tak se nediv, že se chovají jak se chovají. Strávila jsi s nimi jediný den a máš ve všem jasno. Ony dětičky taky můžou být naučené, že "nové" maminky se tam střídají častěji než by se Ti líbilo.
Chybí mi tam co řekl nebo udělal partner, aby jste se všichni cítili lépe.
Osobně bych zůstala pěkně sedět ve svém bytě, vychovávala svoji dcerku a dál chodila kam se mi líbí a přítele brala prostě jako přítele, za 5 let než budou všechny děti z domu toho moc nezmeškáš a pokud by se on musel rozhodnout mezi Tebou a svými dětmi tak nemáš šanci. Ber to tak, že jeho děti nemají žádný důvod Tě mít rádi nebo dokonce se dělit o všechno s Tvojí dcerou.

r1911: drzost ano, ale ne nadřazenost. Argumentovat něčí chudobou svědčí o špatné výchově. Zbohatlictví je to nejhorší, co nás mohlo postihnout. Skutečně urozený člověk nemá zapotřebí svoje bohatství předhazovat a připomínat. Chudoba ducha se pozná vzápětí. Tohle by mi na ukázku stačilo a bylo by po lásce.

To je ono...ty jsi se snažila být usměvavá a příjemná...ačkoliv sis myslela, že jsou otřesní- to děti poznají, že je někdo falešnej a přetvařuje se, aby se zalíbil...kdyby jsi je usadila už za tu fabii, netroufli by si ani na tvou dceru. Nezvládla jsi to...a jak chceš s takovou výchovně působit na tak velký děcka...nechápu. Na to nemáš. No...a když se zase nesestěhujete, tak to pána omrzí...chce plnohodnotný vztah. Takže to s ním narovinu prober. S NÍM!! A ne na netu. Což jste měli udělat hned ten samý den! Myslím, že i jeho to celé zaskočilo...a začal váhat. Ani jeden jste to nezvládli...a osobně si myslím, že tak nevyrovnaný vztah Vám naplno fungovat nebude...máš s tím problém- s jeho penězma.

sallie

Martino, já po svých zkušenostech bych volila tu prostřední cestu,cestu nejmenšího odporu, prostě se dál scházet bez dětí. Taky si snad děti bere jejich matka, tak víkend, když nebudou doma, můžete strávit v jeho vile. Ale spíš bych chtěla jet třeba někam na výlet jen s ním a se svojí dcerou. Jeho děti nepřevychováš ani kdyby ses na uši stavěla a nikdy tě nepřijmou. Ale proč se hned rozcházet s člověkem, se kterým si rozumíš a je ti s ním dobře. Já bych řešení nechala na něm. Prostě to nech plynout,čas vyřeší spoustu věcí i bez našeho přičinění. Nelámej nic přes koleno, bydlet máte kde, takže jeho vilu nepotřebujete a aby sis tam připadala méněcenná a nechtěná,to by stejně nedopadlo dobře. Užívej si chvíle štěstí i když jsou jen občasné, možná to je tak lepší, jste si vzácní, těšíte se na sebe. Umíš si vůbec život v jeho rodině představit? A co tvoje dcera, nemyslím že by ji to spíš ublížilo? Ty bys chtěla,aby ji ubližovali dva rozmazlenci. Peníze a blahobyt jsou fajn, ale nejsou zárukou štěstí. A co ty víš, za pár let děti vypadnou do života a pokud vám to vydrží může pak být spolu.
Hodně štěstí

Znáte se rok a to není tak dlouhá doba. Já bych se do vily určitě nestěhovala, nervovat se s cizími spratky, kteří se nedají ukočírovat, pocit méněcennosti můj a hlavně mé dcery? To mi za to opravdu nestojí. Děti těžko snáší vetřelce a jestli jim to pan otec ráčil oznámit jako hotovou věc...Každopádně se nesnaž převychovávat, ušetříš si nervy a pocit beznaděje.
Občas vyjet na společný víkend, to bude už docela tvrdá zkouška odolnosti pro vztah. Nikam nespěchej.

Pokud máte ale fungovat jako rodina, tak se nesmí dělat rozdíly, moje tvoje děti.