Pro přítelovy děti jsme jen ubohé „socky“
Jsem už pět let rozvedená a žiji v domácnosti se svou třináctiletou dcerou. Pracuji jako knihovnice a zajímám se o umění. Vloni jsem se v divadle seznámila s jedním pánem, o němž jsem zpočátku vůbec nevěděla, že je úspěšným a bohatým podnikatelem. Chodili jsme spolu do divadla, navštěvovali galerie a vedli dlouhé rozpravy o naši i světové literatuře. Po nějakém čase jsme již nebyli pouze přátelé, ale stali se milenci. Aby mně bylo správně rozuměno, nejsem žádná zlatokopka, od svého milence přijímám pouze symbolické dárky a pozornosti, a sama mu kupuji taky drobné dárky. Náš vztah je založen na vzájemné úctě a porozumění a spojuje nás taky láska k umění.
Nedávno mně Karel nabídl, že bychom mohli žít spolu jako druh a družka v jeho vile. Žije v ní se svou čtrnáctiletou dcerou a patnáctiletým synem, které má ve své výchově. Domluvili jsme se, že nejdříve seznámíme naše děti, které jsou vlastně vrstevníky. Jednoho nedělního odpoledne jsem s dcerou za Karlem přijela. Jeho vila byla vskutku přepychová, stejně jako vnitřní vybavení. K vile přiléhala krásná zahrada s bazénem a jezírkem, zkrátka na každém kroku bylo vidět bohatství a blahobyt.
Děti mého přítele mě přijaly chladně. Měly dokonce ironické poznámky typu: „Ta stará fabie před domem je vaše?“ Já jsem se přesto snažila být příjemná a usměvavá. Moje dcera se šla podívat do pokojů přítelových dětí a vrátila se celá zaražená. Na zpáteční cestě v autě dokonce plakala. Když jsem se ji ptala, co se vlastně stalo, řekla mi, že přítelův syn ke své sestře pronesl větu: „To by tak ještě scházelo, aby se k nám do rodiny nasomrovaly takové socky.“
V první chvíli jsem hodlala okamžitě vztah se svým přítelem ukončit, ale když pak opadly emoce, začala jsem přemýšlet. Domnívám se, že mám vlastně tři možnosti. První možnost je se s dcerou nastěhovat do přítelovy vily a snažit se na přítelovy děti výchovně působit. To však bude těžké, ne-li nemožné, nejenom vzhledem k jejich věku. Hlavně proto, že je vlastně vychovávaly chůvy, které, aby si udržely slušně placené místo, dětem všechno dovolily a vychovaly z nich namyšlené sobce, kteří uznávají jenom peníze a majetek. Druhá cesta by byla, že bychom se s přítelem setkávali jako dřív, bez dětí. Tato cesta se sice jeví jako nejsnadnější, ale je to plnohodnotný vztah? Třetí cestou by bylo se s přítelem rozejít, i když si jinak rozumíme a máme společné zájmy.
Kterou cestu si mám vybrat, zatím nevím, možná, že existují i další možnosti. Zajímaly by mne vaše názory na tuto situaci.
28.1.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 138 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,4/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Můj třináctiletý syn u sebe nosil nůž!
- Mám udržet manželství jen kvůli dětem?
- Jsem mezi mlýnskými kameny. Partner versus syn.
- Další články z rubriky Děti, výchova, škola...
Diskuse ke článku - Pro přítelovy děti jsme jen ubohé „socky“
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já bych se tam nastěhovala. Dceři bych poradila, aby se dětiček při jejich taktních poznámkách zeptala, co jako v životě ony samy dokázaly, že můžou odsuzovat a hodnotit jiné. Dětičky se bojí o majetek papínka a kašlou na jeho život. Taky bych toto téma otevřela před jejich otcem.
co zjistit, co mají rády k jídlu a udělat to, pozvat je na domácí bábovku nebo tak něco? prostě to, co nemají
kdo jim vaří?
líbí se mi názory sallie
já se ale ptám - proč má děti v péči tatínek? co se stalo s maminkou?
vídají se děti s ní?
seznámili jste se v divadle - co takhle všichni společně na večeři a potom třeba do divadla Kalich, tam se dá najít něco, nad čím by puboš nemusel ohrnovat nos
příště na výlet třeba do tropického světa, či jak se jmenuje to u Berlína...
hory? tam by možná byl problém s vybavením, je dost drahé, i půjčení...dětičky asi mají vše značkové, tam by ta socka vynikla moc...
a bytu bych se taky nezbavovala, to je to poslední...
přeju chladnou hlavu a hodně
.jpg)
Výchovne pusobit na v podstate cizí pubertáky je cesta do pekel pro obe strany. Osobne si myslím, ze más starostí dost se svojí pubertackou, proc si pridelávat bezesné noci s dalsíma. Takze bych pokracoval ve vztahu tak jak je ted (pokud pán za to fakt stojí, to vís nejlépe ty sama), obcas nejaká spolecná akce se vsemi detmi - viz nápady níze, ale kazdý se stará a výchovne usmernuje svou vlastní omladinu. A nakonec cas ukáze, je jim 14 a 15 za nejaké 3-4 roky jsou z domu a pokud si budete s pánem porád príjemní muzes se nastehovat potom.
¨Je pravda, že je toto období, co se týče dětí to nejhorší. Puberťáci tě a tvou dceru mezi sebe nepřijmou. Píšeš, že jsou vychováni jako sobci a takové chování nepředěláš a budete tam obě nešťastné. Měla by sis promluvit s přítelem, jaké přivítání se Vám dostalo a počkat, jak se zachová. Možná by bylo leší to nechat při starém a scházet se mimo jeho domov . Pokud by jsi chtěla jeho děti předělávat, tak tě budou ještě víc nenávidět, dceru budou ponižovat a stejně si tím nepomůžeš. Asi budeš muset počkat až ti jeho puberťáci dospějí, což ale nezaručuje, že se něco změní a nebo dát příteli nůž na krk, vysvětlit mu, jaké má doma rozmazelné fracky a pokud tě má rád, tak s tím bude muset něco udělat.
Řekla bych, že sžívání s puberťáky není jednoduché v žádné rodině, ani tam, kde majetkové poměry nehrajou vůbec žádnou roli. Vážně sis nemohla myslet, že jim tatínek přivede někoho, kdo je v jejich očích vetřelec, a oni budou skákat radostí. A věřím tomu, že dokážou vytáhnout všechny zbraně, aby případného vetřelce odpudili. Také si myslím, že byla chyba hned jim dát najevo, že se k nim chceš stěhovat. Po mých zkušenostech bych netlačila na pilu - jak tu holky radí, scházejte se jako dvě rodiny a uvidíte, jestli to půjde nebo ne. Mám obavy, že kdyby ses nastěhovala k příteli hned, nic dobrého by to tobě ani dceři nepřineslo a teprve bys viděla, co takové dětičky v nejlepším věku dokážou. Držím palce
Ale hranice slušného chování by děti znát měly.
Ber to tak, že jsou v pubertě a to se odporuje i vlastním rodičům, natož pak cizím lidem, které oni berou jako někoho, kdo je ohrožuje svým vpádem na jejich území.
Ve vztahu bych pokračovala, ale společné bydlení bych zatím vynechala. Jestli vztah vydrží, tak i mladí se na to za pár roků budou už koukat jinak a budou mít i své zájmy a vztahy...
Zlatá střední cesta. S těmi nadutci to nepůjde, každý má mít svou hrdost a asi bych papínkovi naznačila, že takhle teda ne. On si neuvědomuje, jaké má děti? Trošku bych se bála budoucího vztahu - jestli jim takové jednání toleruje, asi je uvnitř taky takový. Nechala bych to tak, nezávazné schůzky...a dál se uvidí. Tenhle chlap by mě ale asi moc nebavil, a to jsem taky knihovnice!
Taky bych volila tu prostřední variantu. Děti jsou v nejhorším věku, časem se možná změní jejich pohled na svět . Prostě si dál užívejte pohody návštěv výstav a příjemných hovorů jen s partnerem. Ono se to nějak vyvrbí.
A ještě bych v žádném případě nepouštěla svůj byt....
.gif)
Schazejte se dal a Ty se prestan na ty deti koukat skrz prsty jako na rozmazlene fracky. Kazde dite se brani, pokud mu nekdo narusi prostor a oni holt zvolili ponekud ostrejsi zbrane.
Seznamujte se pomalu a mozna casem zjistis, ze decka jsou fajn.
Vyrustat bez mamy neni zadny med.
Podle me prave Ty stavis od sameho zacatku mezi sebe a Tveho pritele barieru a moc resis kolik ma nebo nema penez.
.gif)
Volila bych prostredni cestu....cas ukaze, cokoliv se muze zmenit.
Ty se svými dětmi jste v očích dětí Tvého přítele socky, zatímco ony jsou psychické trosky, které svému otci nepřejí lásku, radost, štěstí, rodinné zázemí atd... otec je pro ně otevřená peněženka a musí splnit jejich přání bez ohledu na svá vlastní. Až se jeho dětičky postaví na své vlastní nohy a dokáží si samy život zorganizovat alespoň tak, jak to máš Ty, teprve potom si budete rovni.
Cest do budoucna je mnoho. Ale ta nejdůležitější rozhodnutí čekají na Tvého přítele. V každém případě by měl vědět o tom, co si jeho děti myslí, co říkají a taky že to Tebe a Tvé děti šokuje, neboť jejich myšlení a mluva odkrývá jejich pohled na život.
Pokud bych byla na Tvém místě, šla bych cestou neutrální, kde se musí projevit znalost, odvaha, láska a úcta k druhému.Tj. výlety za poznáním, aby mohly děti spolu soupeřit a ukázat co umí... chápeš? Dovednost srazí pýchu a pohrdání. Určitě bych ani nespěla k sestěhování se. Prostě bych to jeho dědičkám dala "vyžrat"... neřešila bych jejich hloupost, ale ukazovala bych štěstí a pohodu své rodiny.
Čas ukáže, která cesta pro Tebe bude ta nejzajímavější.
Jo a ještě něco. Moje babička vždy říkávala "Před nikým se neponižuj ani nepovyšuj".
.JPG){kind=avatar}
Nechala bych to tak, jak je to teď. Občas schůzka, jinak každý zvlášť. Ani náhodou bych nešla někam na nepřátelskou půdu a už vůbec bych tomu nevystavovala svoji dceru. Počkala bych pár let. Není kam a proč spěchat. Pokud vztah za něco stojí, tak to vydržíte, pokud ne, tak si ušetříte komplikace s rozchodem.
a ještě něco - jestli už teď o nich uvažuješ jako o namyšlených sobcích, tak to je taky dobrá cesta do pekel.... takže ještě přehodnoť svoje postoje. Jak můžeš vědět, jaké ty děti jsou, po jedné krátké návštěvě a jak víš, jakým způsobem je vychovávaly chůvy? Ty jsi u toho byla? Tak nesuď... každopádně bych se sestěhováním počkala, a rozhodně bych se nesnažila na ně nějak "výchovně působit" - to je to poslední, nač jsou zvědavý.... do latě si je musí srovnat tatínek, ne ty.
