Pro přítelovy děti jsme jen ubohé „socky“
Jsem už pět let rozvedená a žiji v domácnosti se svou třináctiletou dcerou. Pracuji jako knihovnice a zajímám se o umění. Vloni jsem se v divadle seznámila s jedním pánem, o němž jsem zpočátku vůbec nevěděla, že je úspěšným a bohatým podnikatelem. Chodili jsme spolu do divadla, navštěvovali galerie a vedli dlouhé rozpravy o naši i světové literatuře. Po nějakém čase jsme již nebyli pouze přátelé, ale stali se milenci. Aby mně bylo správně rozuměno, nejsem žádná zlatokopka, od svého milence přijímám pouze symbolické dárky a pozornosti, a sama mu kupuji taky drobné dárky. Náš vztah je založen na vzájemné úctě a porozumění a spojuje nás taky láska k umění.
Nedávno mně Karel nabídl, že bychom mohli žít spolu jako druh a družka v jeho vile. Žije v ní se svou čtrnáctiletou dcerou a patnáctiletým synem, které má ve své výchově. Domluvili jsme se, že nejdříve seznámíme naše děti, které jsou vlastně vrstevníky. Jednoho nedělního odpoledne jsem s dcerou za Karlem přijela. Jeho vila byla vskutku přepychová, stejně jako vnitřní vybavení. K vile přiléhala krásná zahrada s bazénem a jezírkem, zkrátka na každém kroku bylo vidět bohatství a blahobyt.
Děti mého přítele mě přijaly chladně. Měly dokonce ironické poznámky typu: „Ta stará fabie před domem je vaše?“ Já jsem se přesto snažila být příjemná a usměvavá. Moje dcera se šla podívat do pokojů přítelových dětí a vrátila se celá zaražená. Na zpáteční cestě v autě dokonce plakala. Když jsem se ji ptala, co se vlastně stalo, řekla mi, že přítelův syn ke své sestře pronesl větu: „To by tak ještě scházelo, aby se k nám do rodiny nasomrovaly takové socky.“
V první chvíli jsem hodlala okamžitě vztah se svým přítelem ukončit, ale když pak opadly emoce, začala jsem přemýšlet. Domnívám se, že mám vlastně tři možnosti. První možnost je se s dcerou nastěhovat do přítelovy vily a snažit se na přítelovy děti výchovně působit. To však bude těžké, ne-li nemožné, nejenom vzhledem k jejich věku. Hlavně proto, že je vlastně vychovávaly chůvy, které, aby si udržely slušně placené místo, dětem všechno dovolily a vychovaly z nich namyšlené sobce, kteří uznávají jenom peníze a majetek. Druhá cesta by byla, že bychom se s přítelem setkávali jako dřív, bez dětí. Tato cesta se sice jeví jako nejsnadnější, ale je to plnohodnotný vztah? Třetí cestou by bylo se s přítelem rozejít, i když si jinak rozumíme a máme společné zájmy.
Kterou cestu si mám vybrat, zatím nevím, možná, že existují i další možnosti. Zajímaly by mne vaše názory na tuto situaci.
28.1.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 138 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,4/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Můj třináctiletý syn u sebe nosil nůž!
- Mám udržet manželství jen kvůli dětem?
- Jsem mezi mlýnskými kameny. Partner versus syn.
- Další články z rubriky Děti, výchova, škola...
Diskuse ke článku - Pro přítelovy děti jsme jen ubohé „socky“
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.jo a na tom výletě / horách / kině - budete dvě rodiny, kdy každý se bude starat o svoje děti... a k sobě se budete chovat velmi korektně - žádné oblejzání, laskání... oddělené pokoje (pokud by šlo o hory) a sex si nechte až budete fakt někde v soukromí BEZ dětí....
no mě přijde, že jste tu situaci teda dost nezvládli - ty a tvůj přítel... on tím, že dětem rovnou řekl, že se tam budete stěhovat a že jsi jeho přítelkyně, ty že jsi přistoupila na seznámení na JEJICH domácí půdě a ne někde na neutrálním území. Nemohli jste s dětma jít do kina, na večeři, jet na hory, jít na výlet??? Jakkoliv je reakce těch dětí nevkusná, tak mi přijde dost přirozená - doteď měly otce pro sebe a najednou se jim tam nahrne cizí ženská, navíc teda s "konkurencí" ve formě stejně staré dcery....
Dýchej z hluboka, s přítelem promluv, dejte tomu pár týdnů a pak to zkuste znovu - ale na těch horách / výletě / v kině - zvolna, s tím, že samozřejmě, že ti jeho děti neskočí hned kolem krku a nebudou nadšený z toho, že najednou mají "sestřičku" o kterou nestály....