Jsem máma na plný úvazek a už nemůžu
Je mi dvaatřicet, máme dvě děti, mladšímu je právě půl roku. Starší syn je dvou a půlletý a je to ďáblík. Je nesmírně živý, neposedí, nepostojí, všechno chce, pořád něco podniká, vyžaduje mou neustálou pozornost. Malý je naštěstí hodný.
Přesto jsem vyčerpaná, doslova na dně. Už nějak nemůžu, cítím, jak mi ubývají síly a nedokážu si pomoct. Občas se přistihnu při myšlence, že by mi bylo líp, kdybych snad ty děti neměla, hned se za to však stydím.
Nadhodila jsem téma své únavy před manželem. V práci jsem totiž dostala nabídku nastoupit do nově získaného projektu, který bych koordinovala. Výhoda je v tom, že bych část mohla odpracovat z domova, není nutné trávit v práci každý den osm hodin. Jenže i tak bych to bez něčí pomoci nezvládla.
Jelikož by se nám docela výrazně zlepšila finanční situace, navrhla jsem, že bychom si mohli najít chůvu, která by se postarala o děti. Manžel i babičky jsou pracovně maximálně vytížení, babičky navíc docela daleko, takže tam hlídání nepřichází v úvahu.
Manžel však možnost chůvy kategoricky zavrhl, naprosto odmítá svěřit naše děti někomu cizímu, od toho jsem prý já jako máma, abych se o ně postarala a on se zase postará o naše zabezpečení. Jít do práce v tuhle dobu, kdy jsou synové malí, považuje z mé strany za vrchol sobeckosti. Podle něj mi nic neuteče, ale ty roky, které ztratím u dětí, už zpátky nevrátím.
Vím, že má v určitém ohledu pravdu. Jenže on vůbec nebere v potaz můj duševní stav, to že jsem totálně vyčerpaná, unavená, na staršího syna snad už pořád jenom ječím, šíleně mi jde svým ustavičným zlobením na nervy. Potřebuju si od nich trochu vydechnout, odreagovat, přijít na jiné myšlenky. Ta nabídka práce mi spadla přímo z nebe, strašně ráda bych ji využila. Ale nemůžu jít proti manželovi.
Přesto si myslím, že i já mám právo na svůj život, on taky chodí do práce a děti vidí až večer a o víkendech. Nemá tušení, co to obnáší ta každodenní honička, jak je to fyzicky i psychicky vyčerpávající. Přece bych nebyla jediná, která pracuje u malých dětí.
Ráda bych znala vaše názory, případně i jak jste to měly zařízené v době mateřské vy. Opravdu jsem sobecká, když se potřebuju realizovat i jinak, než jen jako máma na plný úvazek?
7.2.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem máma na plný úvazek a už nemůžu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Vsude jinde nez v ceske kotline by starsi syn byl v jeslich a mladsi pokud by uz v nich nebyl tak by byl na ceste do nich. Netvrdim, ze je to spravne reseni, ale tvoje situace evidentne spravna také neni.
Sobecká nejsi. A manzel evidentne netusi co jeho synáckove obnási, takze bych zacala tim ,ze v sobotu ráno vypadnu treba navstivit vzdálene rodice a manzela a deti nechat doma samotné. Samozrejme s patricnymi pokyny k pracce, vysavaci a uvarit - at to má se vsim. Chlapovi nelze vysvetlovat, ten nepochopi dokud si to nevyzkousi. A v nedeli vecer az bude padat na usta a deti mu budou skakat po hlave se ho s usmevem zeptej jestli chce tohle mit 24 hodin denne po-pa a nebo chuvu!
Navic lepsi dospelá chuva na nekolik odpoledni v tydnu nez 15tiletá holka hlidajicic deti jednou do mesice 2-3hodiny a vy treba v kine.
.JPG)
V zahraničí je mateřská mnohem kratší, někde "jen" půl roku - a jsou tamty matky horší, než české?
Mě samotné připadá čtyřletá mateřská /rodičák/ strašně dlouhý.
Matka vypadne na strašně dlouho z pracovního procesu a návrat je pak těžký.
Vím, že je tu problém se školkama atd., ale to už je zase jiná.
Zkusila bych s manželem ještě v klidu promluvit. Babičky asi pracují, nebo nejsou v dosahu, že? Ono to tak nějak člověka víc uklidní, když hlídá známá osoba, než "cizí"...
Tak nechoď do práce a chůvu využij na pár hodin týdně, aby ses dostala z domu za kamarádkou, do kina...jsi zavřená s dětmi 24 hodin denně a jsi vyčerpaná. Síly obnovíš, když odtamtud na chvilku odejdeš do jiného prostředí. Proti chvilkovému hlídání by snad manžel nebyl
no práci na plný úvazek si od takhle malých dětí nedokážu představit. Sice píšeš, že by to částečně šlo dělat z domova, ale mám zkušenosti stejné jako ALice (a to jsem se snažila dělat nějakých 10 hodin týdně - což se ve finále DALO zvládnout po těch večerech - přes den jsem zjistila, že s dětma dělám tři hodiny to, co mi samotné zabralo třeba dvacet minut).
Určitě nejsi sobecká, pokud chceš od života i něco jiného než míchání kašiček a utíraní prdelek - a určitě je občerstvující trávit část dne s lidmi, kteří mluví v rozvitých větách a umí si zapnout kalhoty - ale to co plánuješ mi přijde jako druhý extrém.
Možná kdybys našla nějaký KOMPROMIS, byl by i manžel přístupnější... (upřímně - já i můj manžel jsme se narodili v době, kdy ani v Česku nebyla nějaká mateřská dovolená a oba jsme nastoupili do jeslí někdy kolem 9. měsíce a oba jsme se shodli na tom, že tohle pro naše děti fakt nechceme).
A jestli manžel nemá tušení, jaká je to s dětma honička, tak je nejvyšší čas mu je o víkendu na jeden den nechat 
- ale musíš odjet někam, kde budeš nedostupná a nesehnatelná, ne že budeš připravená vystartovat ve vedlejší místnosti!
Sobecká určitě nejsi. Ale jak přesvědčit manžela, to ti tu asi nikdo neporadí. Pokud on nevidí jak jsi na dně a není ochotný tě podpořit v takové docela zásadní chvíli, tak to snadný boj nebude. Ale nahlodat se dá každá skála, nevzdávej to. 
Jen k tomu plánu že budeš částečně pracovat z domova a koordinovat projekt...čím jsou děti starší, tím méně se toho z domova dá udělat a z vlastní zkušenosti musím říct, že je to občas dost stresová kombinace. Psát emaily, vyřizovat telefonáty a dávat někomu instrukce a při tom hlídat dítě na nočníku a odhánět druhé od toho aby ti nemalovalo na dokumenty sluníčka, může být docela náročný. Pak většinu věcí odkládáš na večer a pracuješ pak na úkor času co by se dal strávit s partnerem a nebo prostě relaxací. Ideální je na tohle částečný úvazek, řídit projekt bych se asi trochu bála. Zvlášť jestli máš muže který jak je vidět by tě moc nepodpořil. Na druhé straně když najdeš dobrou chůvu která zastane i nějakou práci v domácnosti, tak by se to zvládnout určitě dalo. Přeju hodně štěstí. 
.JPG){kind=avatar}
Ne, nejsi sobecká. Péče o malé děti je vyčerpávající a kdekdo má pocit, že se ženy doma flákají. Být 24 hodin denně na příjmu je únavné. A když navíc žena má potřebu seberealizace, je to o to horší. Myslím, že je lepší matka, která občas přenechá péči jiné prověřené osobě, aby si psychicky odpočala od kašiček, než když je z toho domácího kolotoče uštvaná a nevrlá na okolí. Nejsme všichni stejní. Až jednou moje dcera či snacha budou mít děti, vůbec jim nebudu zazlívat, když při nich budou pracovat, i když si kvůli tomu pořídí chůvu (obě bydlí daleko, já jim nebudu moci pomáhat). Kromě toho si nemyslím, že je to žena, kdo musí umýt okna, vyžehlit a vůbec pečovat o domácnost vlastníma rukama. Když na to rodinný příjem stačí, může to dělat placená síla. Svoje děti jsem milovala, ale dva roky na mateřské mi vždycky bohatě stačily. Už jsem se moc těšila do práce. Někomu práce nechybí, někomu ano. Kvalita matky se nepozná podle toho, čeho všeho se vzdá.
... nikdo Tě nemůžeš nazvat sobeckou. Každý člověk je jiný a děti zrovna tak.
Některé matky pečují o děti a domácnost celý život a jsou maximálně spokojené. Jiné si zase musí "odskočit" do práce, aby se z domácího kolotoče nezbláznily.
Manžel nemá ani potuchy, co všechno musíš doma zvládnout a jak je to vyčerpávající každodenní kolečko. Chceš-li jít do práce, jdi. Jistě se Ti podaří najít skvělou chůvu... starší paní, která si ráda přivydělá... Přeji Ti hodně štěstí.
