Čekám chlapečka a jsem zklamaná. Stydím se za to.
.jpg)
Asi bych potřebovala slyšet, že nejsem jediná, kdo něco takového prožívá. Vím, že to, co cítím, je špatně, proto o tom naživo s nikým nemluvím. Ale takhle anonymně se svěřit mi nevadí, možná tu mezi vámi bude některá stejně, jako já.
Jde o to, že jsem těhotná, čekám druhé dítě. Odjakživa jsem si přála mít jednou dceru. Když jsem otěhotněla poprvé, byla jsem až chorobně upnutá na to, aby se mi narodila holčička. Když mi doktor na ultrazvuku řekl, že vidí chlapečka, jen těžko jsem skrývala zklamání. Byla to pro mne opravdu rána, chvíli snad jakoby se mi zhroutil svět. Naštěstí to za pár dní přešlo a já se začala na chlapečka těšit a utěšovala se, že podruhé se holčička povede. Syna, kterému jsou teď tři roky velmi miluji a nedala bych ho za celý svět.
Když jsem před půl rokem otěhotněla podruhé, opět jsem si moc přála dcerku. Chodila jsem po obchodech a okukovala holčičí věci a celkově jsem o miminku v bříšku přemýšlela jako o holčičce, i jsem ně něj jako na holčičku mluvila. No a pak se scénář opakoval. Při velkém ultrazvuku jsem se dozvěděla, že je tam opět chlapeček. Tentokrát jsem se neovládla a rozbrečela se rovnou v ordinaci.
Už je to skoro tři týdny a já s tím pořád nejsem srovnaná. Uvědomuju si, že to miminko v mém břiše za nic nemůže a nezaslouží si, jak o něm smýšlím, ale je to silnější než já. Třetí dítě mít nebudeme, to vím jistě a je mi jasné, že se mé vytoužené holčičky nedočkám. S narozením prvního kluka jsem se vyrovnala v pohodě, je to moje zlatíčko, ale neumím si představit, že stejně tak budu milovat i toho druhého.
Je mi z toho všeho a taky ze mne samotné na nic. Obviňuju se, že jsem špatná máma, že bych přece měla být ráda, že je dítě zdravé a správně prospívá a já se zabývám tím, že nemá to „správné“ pohlaví.
Manžel ani nikdo z okolí o mých pocitech neví, v životě bych nahlas nikomu nic takového neřekla. Utěšuju se, že to přejde, že si zvyknu a toho druhého kloučka budu milovat stejně jako toho prvního. Jen si to zatím neumím představit a jsem z toho zmatená.
Jsou moje pocity normální, nebo bych měla vyhledat nějakého odborníka? Zažívala během svého těhotenství některá z vás něco podobného? A přešlo to a zlepšilo se to zároveň s narozením dítěte?
7.8.2013 Rubrika: | Komentářů 143 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Čekám chlapečka a jsem zklamaná. Stydím se za to.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
ja tedy nevim, ale nektere to fakt prehanite.Sheeni: a za co, ze chtela radeji hocicku? nevidim natom nic spatneho.
Tobii: Bude jí chybět, ale kdyby ji měla, možná by si občas povzdechla, jestli by snad nebyl lepší ten kluk 
Co člověk nemá, to si idealizuje, pak, když to třeba časem získá, zjistí, že sny jsou od skutečnosti značně vzdálené.
Anahir: taky znám...tchýně chtěla jako druhou dcerku...přišel můj muž, dcery se dočkala až po dalších 11 letech
měla ráda 1. syna...to byl genius...muž to měl furt na talíři....no a tu dcerušku
nemilované dítě ztrácí oporu rodičů a tím i sebedůvěru
Já ti to řeknu asi takhle (jako matka dvou synů), ty chlapečky budeš milovat a nedala bys je ani za svět, za nic na světě, ale, ta holčička ti bude chybět.
.jpg)
Verera: moje holcicky hraly obe dve fotbal a ja jezdila kazdy vikend po turnajich
. Jo a ruzovou mela jedna z nich jeden cas rada ,ale pozadovala po me ruzovoucke kratasy, protoze v suknich se blbe lezlo po stromech a porad se nekde zadrhavaly
Anahir - smutný extrém a né jediný.
fuj, samozřejmě synovY části.
HelenaPa: myslím, že ona k tomu fakt přispěla, protože ho (až na ošacení) vychovávala spíš jako děvče a podporovala v něm ženské prvky. Genetiku samozřejmě nepotlačíš ani neošálíš, ale mít jinou výchovu...nevím.
Aneto, možná by sis mohla v hlavě ještě srovnat, proč vlastně tolik toužíš po holčičce, jaká je tvoje představa, co si myslíš, že je na holčičce lepší než na klukovi.
Pokud si představuješ, že ji budeš čančat do šatiček a česat dlouhé vlásky, tak to je trochu dětinské. Hezké oblečení je i pro kluky a jsou holky, které do sukně nedostaneš. Doteď si pamatuju ty scény, které jsme dělala, když jsme si do školky měla vzít šaty. Válela jsem se po zemi a snažila ze sebe ten nenáviděný oděv servat. Vlasy jsem chtěla krátké a lezla jsme s partou kluků po stromech, kolena věčně rozbitá.
Moje dcera má plné kapsy přírodnin, sukně nenosí, nákup oblečení považuje za druhou nejpříšernější věc, kterou po ní rodiče můžou chtít, hned po úklidu vlastního pokoje, kde to vypadá jako po výbuchu, na rozdíl od synovi části, přece jen jakž takž uklizené.
Tím chci říct, že je ti líto, že se nenaplní tvé vysněné představy, ale nikde není řečeno, že kdybys měla holčičku, splnily by se. Takže se možná trápíš úplně zbytečně, jen jsi na to přišla o pár let dřív než kdybys tu holčičku fakt měla.
Anahir: Tohle jsou snad ale extrémy. Normální ženská snad nebude nenávidět dítě za to, že neodpovídá přesně její představě. Aneta má ráda prvního syna, tak by to podobně mělo fungovat i u druhého, až ji přejde lítost, že nedostane to, po čem dlouho toužila.
Ale děti se taky musejí vyrovnat s tím, že vysněného plyšáka nebo autíčko mít nebudou, každý nemůže mít všechno. Někdo celý život touží po domku na venkově, po cestě kolem světa nebo vlastním koni. Některé sny se plní, některé ne, pro některé se dá něco udělat, některé záleží trochu na náhodě. To je život a je potřeba se s tím smířit, protože to je taky to jediné rozumné, co se s tím dá dělat.
Já jsem původně chtěla kluka a mám dceru. Od jejího narození jsem šťastná, že je to holka. No a v porodnici jsem byla s paní, která měla doma 2 kluky a chtěli třetí děcko. No a pak jí najednou oznámili, že jsou to dvojčata - kluci. Byla z toho na makovici, ale po tom, co zprávu vstřebala, moc se na mimča těšila. A ejhle, na sále vylezly 2 krásné holčičky, i porodník se divil 
Tím chci říct - Aneto, všechny nervy máš jen ze zvědavosti, že chceš hned vědět, co to bude. A sníš si své sny... Narozené miminko je pak nádherná skutečnost
.gif)
Monik: 9:06
ha, mluvis o moji tchyni? Ta me udelala to same
.jpg)
Můj muž je synem ženy, která milovala svého prvního syna a toho druhého (mého muže) nechtěla. Leč se narodil.
Jaký hnusný život mu svou neláskou připravila je jasné.
Z tohoto důvodu nevěřím na podání dítěte do náruče a na zahoření láskou.
Výsledek je, že ona žena je nenáviděná a pokud není o ní vidu ani slechu, pak je teprve všechno v pořádku. Za celých X let co jsem s mužem neřekl o své matce nic pěkného. Nemá totiž co.
Jaké krutosti páchají rodiče na nechtěných dětech je strašné.
Doufám že Tvůj druhý syn nedopadne stejně.
klidně ať si mě kdo chce ukamenuje, ale já to viděla na vlastní oči co dokáže neláska rodičů a je mi nenarozeného dítěte upřímně líto, jaké smutné dětství to nenarozené dítě čeká.
Upřímně doufám, že se ti to Aneto podaří vyřešit.
.jpeg)
Kozoroh18 - 7.8.2013 10:29 
moje vlastní zkušenost, když jsem vzdala marné pokusy, tak najednou jsem byla v jiném stavu a měla tu vytouženou holčičku, co se mi zvrhla na kluka
Ale je pravda, že jsem si to musela srovnat v hlavě, dřív jsem si taky říkala, jedno dítě máme, tak buď ráda, někdo nemá ani to, ale stejně jsem někde v hloubi duše toužila. Až ve chvíli, kdy jsem si opravdu přiznala, že já už teda ne, už jsem na to i stará, tak bác
Řešit pohlaví v době, kdy hromada lidi vůbec nemůže otěhotnět.. Stydět by ses opravdu měla. Ja měla obě tehu s komplikacemi a jsem šťastná za dvě zdravé děti. A veta "tak se vam povedl parecek" mě točí do bela 
