Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Šťáva plná vitaminů

Šťáva plná vitaminůPřipravte si domácí šťávu, která bude chutnat celé rodině...
pošlete nám recept

Magazín pro Šťastné ženy

 

Dcera chce jít na potrat. Mám šanci jí to rozmluvit?

Dcera chce jít na potrat. Mám šanci jí to rozmluvit?

Řešíme s dcerou velmi těžkou situaci, která je pro nás obě velmi bolestná. Jsem toho plná, nemůžu spát, strašně se trápím. Tím víc, že na konečné rozhodnutí je velmi málo času a já se obávám, že to dopadne špatně.

Jsem rozvedená, jedinou dceru jsem vychovala v podstatě sama, její otec nás opustil když chodila do školky. Já jsem si nikdy žádného stálého partnera ve smyslu že bych ho přivedla domů, nenašla. Občas jsem měla nějakou známost, ale nikdy to nepřerostlo v něco víc.

Dceři je teď třiadvacet let, je moc šikovná, má dobrou práci, která ji baví a dálkově studuje vysokou školu. Mám z ní opravdu radost. Před rokem začala chodit s jedním mladým mužem, hodně se do něj zamilovala a prožívala opravdu krásnou lásku. Přála jsem jí to.

No a teď se stalo něco, co s námi oběma pořádně zacloumalo. Před týdnem se mi dcera svěřila, že je těhotná. Zatím v úplném začátku, u doktora ještě ani nebyla, ale opakovaně si dělala těhotenský test a vždycky jí vyšel jasně pozitivní. Musím přiznat, že v první chvíli mě to zaskočilo, ale hned vzápětí jsem pocítila obrovskou radost. Jenže ta netrvala dlouho.

Pár dní na to přišla dcera domů s pláčem, že se s ní její přítel rozešel, že se prý na dítě ještě necítí a byl by radši, kdyby šla na potrat. A ona o tom začala opravdu uvažovat, i když předtím se na miminko těšila a z těhotenství měla radost. Teď si myslí, že když půjde na interrupci, dají to s přítelem zase dohromady a všechno bude jako dřív. Pořád je do něj moc zamilovaná a rozchod ji hodně zasáhnul.

Dlouho jsme o tom spolu mluvily, říkala jsem jí, že jít na potrat není jen tak, že ji to může psychicky a možná i fyzicky poznamenat, že si myslím, že by jim to pak už stejně neklapalo, dávala by mu za vinu, že ji k tomu donutil. Ptala jsem se jí, co cítí ona při představě potratu a bylo vidět, že jí to jedno není. Ona je teď strašně zmatená, bojí se, jak by sama zvládala dítě, neví, jak s prací, se školou, nejvíc ze všeho ale trpí tím, že ji přítel opustil.

Slíbila jsem jí, že pokud se rozhodne si miminko nechat, budu jí pomáhat jak jen to půjde, že sama s ním nebude a ve mně bude mít vždycky oporu. Ale ona to prý takhle nechce, vždycky chtěla založit rodinu jak se patří, aby mělo její dítě správného tátu.

Já jí rozumím, chápu ji, ale její rozhodnutí dát miminko pryč mi doslova drásá srdce. Je to pro mne něco absolutně nepředstavitelného. Vím, že nutit jí k ničemu nemůžu, je to její život, její rozhodnutí, je dospělá. Ale přesto, jsem její máma, prožila jsem si v životě dost, mám o ni strach. Bojím se, aby svého rozhodnutí nelitovala.

Myslíte, že je nějaká šance že si to ještě rozmyslí? Co bych proto já mohla ještě udělat? Jsem z toho úplně na dně.

Helena


21.6.2018   Rubrika:   |   Komentářů 158   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Dcera chce jít na potrat. Mám šanci jí to rozmluvit?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: Předchozí strana 151-158
Jarča*
Jarča* - 18.6.2018 8:43

Linda: hezky jsi to napsalasmajlik - 47. Málokdy je jedno ideální řešení, většinou je to něco za něco. Z článku se mi zdá, že dcera by to dítě asi spíš chtěla, jen se bojí všeho, co to bude obnášet. Helena pro ní nemůže udělat nic víc než jí projevit maximální podporu, což už se stalo, ale dál už je to opravdu na ní.

 
máša h.
máša h. - 18.6.2018 8:31

rozhodnutí nechat na dceři, nevyčitát, netrápit víc, než se trápí sama... říct jí, že za ní stojím v každém případě... na toho mužskýho už nebude nikdy spoleh...smajlik - 45 smajlik - 45smajlik - 45

 
Linda
Linda - 18.6.2018 8:29

Pohled z druhe strany - byla jsem v podobne situaci, jenom me bylo 21 roku, pritel byl zenitbychtivi vic nez ja, ALE pokud bych na to kyvla tak bych se musela stehovat do jine zeme pryc od rodiny. takze moje moznosti byly:
- potrat a zit si dal zvuj zivot
- nechat si dite a zit s nim u mych rodicu jako svobodna matka
- vdat se a "vyrobit" detatku uplnou rodinu za cenu, ze se musim vzdat vseho co jsem dosud mela a znala a zacit od nuly
Vsechno - psychicky, fyzicky, zdravy rozum - mi rikal jdi holka na potrat, tohle za to nestoji. Mama do me mlela horem spodem, jak jeji vnouce nemuze skoncit nekde v kyblu (pardon za ten vyraz, ale to mi fakt rekla)... nakonec jsem si mimco nechala, ne protoze bych nejak vyrazne chtela, ale abych mela pokoj od mamy a jejich blbych kecu a v duchu jsem si rikala, ono to nejak dopadne. A pod vlivem maminych (a ostatniho pribuzenstva) dobrych rad jsem nakonec zvolila posledni moznost. Kolikrat ja toho litovala a kolikrat jsem si nadavala tady nebudu vypisovat, ne k vuli diteti, ale hlavne k vuli vsemu okolo (manzel, jeho rodina, nova zeme, atd).
Kdyz si vzpomenu na ty nervaky v tehotenstvi , jak jsem dceru tahala jak kocka kotata vsude a v podstate jsem ji stejne vychovavala sama (protoze najednou nikdo nemel cas nebo zajem), vsechny trable co s ni kdy byly jsou stejne nekde nejak ma vina a presto vsechno je z ni dneska ten nejbajecnejsi clovek na svete - to je zazrak a ne moje zasluha ...kdybych tenkrat sla na potrat tak bych mela jednodussi zivot (nevim jestli lepsi nebo horsi, ale rozhodne jednodussi) a hlavne bych nikdy nezpusobila vsechno to s cim se ma dcera musela rvat (a jeste bude muset)

 
Pentlička
Pentlička - 18.6.2018 8:04

Já nejsem odpůrcem potratů, ale tady je to něco trochu jiného, dcera to dítě evidentně chce. Je jí 23 let, není už úplně mladinká a má vás, která jste ochotná jí pomoci. Rozhodnutí jít na potrat by mělo být vždy rozhodnutí té dané ženy, ne že ji do toho tlačí partner. Myslím si, že ti dva, i kdyby se dali znovu dohromady, se k sobě nehodí a jednou by se stejně rozešli. Dcera by potom mohla hodně litovat, že dítě neměla.

 
YXH
YXH - 18.6.2018 7:26

Pritele kopnout do kouli a rychle od nej pryc. Nestoji zanic.
O miminku se musi rozhodnout sama, chapu tvuj postoj, a vim, ze by to slo s tvoji pomoci, ale musi sama chtit, aby ti jednou treba nevycitala, ze si miminko nechavala kvuli tobe. Kdyz je clovek do neceho nuceny, at ve zlem, nebo dobrem, za nic to nestoji. Jeste ma chvili cas na uklidneni a a zavazne posuzovani situace. Drzim palce.

 
kareta
kareta - 18.6.2018 7:11

Dítě nechat, požádat o výživné na neprovdanou matku a ono to nějak půjde. Potrat je pro takto mladou ženu riziko a nestojí to za to.Chlapa bych zpátky už za takový přístup nevzala, ani kdyby přilezl po kolenou a v zubech svíral diamant velikosti bůvolího oka. Šukat jo, chránit se, protože nechci ještě děti ne? debil!!

 
sallie
sallie - 18.6.2018 1:20

Heleno, já si hlavně myslím, že ten její přítel je neuvěřitelná svině, když jí dal takhle nůž na krk. Já bych s takovýmhle chlapem být nemohla - který mě takhle vydírá.... tj. ať si dcera uvědomí, že ať se rozhodne tak či onak, bude SAMA. Potrat jí přítele nevrátí, rozhodně ne na dlouho.
Tohle rozhodnutí musí udělat taky sama - sama za sebe, ne proto, že někomu dalšímu se to hodí nebo nehodí. Jenom pokud to bude dělat skutečně sama za sebe a ze svého rozhodnutí, ne pod nátlakem (ať přítele na potrat, nebo tebe na ponechání dítěte), tak nebude litovat...
Z toho plyne i to, že víc než nabídku pomoci a podpory, jí nabídnout nemůžeš. Nabídka podpory by měla být ale otevřená oběma variantám, jakkoliv ti jedna ta varianta drásá srdce.

 
Gosi
Gosi - 18.6.2018 0:50

podle popisu je těhotná tak tři tejdny, příbližně takže ještě má tak měsíc na rozmýšlení... a že na přemejšlení je dost věcí, počínaje její představou o založení rodiny, když budou oba partneři(osobně preferuju taky model "první kostel, potom postel") chtít a budou k tomu splněné nějáké jejich podmínky... vy píšete o bejvalém, že vás opustil, když byla malá ve školce a s ním to manželství bylo jak? brali jste se, protože to ujelo, nebo byla první svatba a myslela jste, že je ten pravej na založení rodiny? ono totiž i ten druhej případ se občas stává a co mladá udělá, když po plánovaným těhotenství otec zpanikaří? odloží děti do klokánku, protože jí neklapla představa úplné a spokojené rodiny? a že čeká, že se k ní vrátí po potratu, to mi příjde úplně mimo, copak by stála o chlapa, kterej se na svoje dítě nejen vykašle? to je její představa dobrého manžela a otce budoucích(a vlastně i jednoho současného) dětí? a že neví, jak s prací, se školou... na dálkovým studiu máme děti tak z poloviny(pokud jde o holky) a jde to, pokud má dobrý místo, jednak bude mít mateřskou, bude si (nejspíš) moct zvolit délku rodičáku, v práci jí teoreticky musí podržet místo, no a pokud né bude mít čerstvě dokončené vzdělání a něco v životopisu a z mojí i okolní zkušenosti, málokterá máma našla s malým dítětem novou práci ve vrcholovým managmentu, ale část se vrátila na pozici před dítětem a někde zezačátku na částečnej úvazek a další část si rozumnou práci našla nově... jako pokud je přesvědčená, že to dítě nechce, tak jí asi potrat nerozmluvíte a pochybuju, že ženská, která zvládne nechat zabít svý dítě bude ochotná zvážit anonymní porod a přímé adopce jsou vpodstatě nelegální a tedy dost komplikované... a pokud je rozhozená z hormonů a v šoku z rozchodu a dítě by i chtěla, ale má nějáká ale, tak většina z nich řešení má...

 

Zvolte stranu: Předchozí strana 151-158
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 192877.
Archiv anket.