Otec se rozhodl ožebračit naši maminku
Náš tatínek se zbláznil. Je mu 59 let a před týdnem požádal o rozvod. Zamiloval se do ženy o dvacet let mladší a rozhodl se jít, kam ho srdce táhne. Mamince je 57, důchod má na krku a zůstane sama. Totálně ji to odrovnalo, doslova se sesypala. Prožili spolu s otcem v podstatě celý dosavadní život, brali se, když jim bylo kousek přes dvacet, myslela si, že spolu i zestárnou.
Společně se i připravovali na stáří. Dokud jsme jako děti byli doma, investovali veškeré prostředky do rodiny. Jakmile zůstali sami, začali hodně šetřit, aby měli zajištění na důchodové roky. Bydlí v nájemním bytě, tak měly být našetřené prostředky určeny hlavně na úhradu nájemného, které by z důchodu ukrajovalo velkou částku. Nikdy nebyli příznivci nějakých půjček ani hypoték, báli se tak vysokých závazků a situaci vyřešili tímto způsobem. Navíc si našli menší a levnější nájemní byt, do kterého se před pár roky přestěhovali.
Podařilo se jim ušetřit poměrně vysokou částku, která by je na dlouhé roky v důchodu slušně zabezpečila. A teď je všechno jinak.
Tatínek se zbláznil, podal žádost o rozvod a už před dvěma měsíci se odstěhoval ke své přítelkyni. Chová se jako smyslů zbavený, nejenom, že odnesl mamince z domova docela dost vybavení včetně kuchyňského robota, televize a dalších věcí, ale trvá i na rozdělení naspořených peněz přesně napůl. To všechno chce řešit teď hned bez ohledu na majetkové vyrovnání. Dělá mamince ze života peklo, slovně ji napadá, útočí na ni. Vkladní knížku, kde mají své společné úspory, má maminka, která ji uschovala a odmítá z ní cokoli vybrat, dokud nedojde k majetkovému vypořádání.
Je jí jasné, že se o úspory budou muset rozdělit. A je z toho doslova zděšená, protože tím pádem se jí značně 
sníží zajištění v důchodu. Nemá moc dobře placenou práci, takže s nějakou vysokou penzí počítat nemůže, rozhodně z ní nezaplatí nájem. Když jí z naspořených peněz zůstane jen polovina, zůstane za pár let na mizině. I kdyby vyměnila byt za ještě menší, moc velká úspora na nájmu to nebude.
Samozřejmě, že ji my, jako děti (mám ještě bratra), nenecháme na holičkách. Snažíme se ji uklidnit, ale moc to nepomáhá. Je doslova vyřízená, cítí se podvedená, osamělá, oklamaná, okradená. Trpí depresemi, už měsíc doma marodí a její stav se nelepší. Do toho ji otec neustále atakuje a útočí na ni. Snažili jsme se s ním promluvit, ale nikam to nevedlo. Vypadá, jako by se úplně zbláznil, a pořád vykřikuje, že má nárok konečně taky žít.
Jenže maminka je z těch jeho útoků už úplně zničená. Přiznala se mi, že už uvažovala i o sebevraždě, život prý pro ni už nemá cenu, má strach z budoucnosti a nemůže se vzpamatovat z otcovy zrady a z jeho současného chování.
Strašně ráda bych jí nějak pomohla, ale vůbec nevím, co bych měla udělat. I když se na otce zlobím, je to pořád můj táta a nerada bych se ocitla mezi svými rodiči jako mezi mlýnskými kameny. Já vím, že mi asi těžko někdo poradí, ale možná ano. Kolikrát, když si tady čtu vaše příspěvky, tak v nich zaznívá spousta rozumných rad a nápadů. Třeba bude mít někdo nějakou i pro mne. Předem vám moc děkuji.
2.3.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 158 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Drastický rozvod aneb Oškubu tě na kost
- Kdo šetří ma za tři. A někdy také rozvod na krku.
- Život v tzv. volném manželství, nebo rozvod?
Diskuse ke článku - Otec se rozhodl ožebračit naši maminku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
hadianoha: jo to beru. Osobne na snatku nevidím nic moc výhodnýho, okrouzkováváme se jak ptáci. Kdyz teda pominu urcite ekonomické vyhody (spolecné danení, vdovský duchod a tak) tak nevidím duvod proc si ztezovat zivot svatbou. Ale to je muj osobní názor a nikomu ho nenutím. A ano jsem vdaná, ale u me to spís bylo k vuli zjednodusenému papírování pri vystehování se z republiky (vskutku romantika 
).
Chlap i zenská muze ze vztahu vycouvat a nezastaví je ani milion krouzku a podpisují. A stejne tak spolu muzou prozít zbytek zivota bez papíru. Ale at uz ten papír mám nebo nemám nedává mi to dozivotní právo na toho druhého. Ten zustává sám sebou se svými rozhodnutími, odpovedností atd. jenze tohle spousta lidí (hlavne zen) nevidí. Proste ted je muj, je to moje vlastnictví, já ho opecovávám a beda sukni, která se mihne kolem. Já ríkám ,at se sukne míhají jak chtejí, ale at si pán uvedomí, ze tu svoji sukni má doma! No a pokud na to zapomene tak at si jde vlastní cestou.
hadianoha: nebo si to nechceš pamatovat...tohle je odkud? Jaký zdroj? není to slib manželů v protestantském kostele? Btw- ani v tom kostele jsem nic podobného neslyšela...a to jsem byla i na církevní svatbě. Tohle zní jako z amerického filmu...
hadianoha: ale já nejsem věřící takže tohle ať se netahá do normálního života 
tohle bych v životě neodkývala ani nepodepsala
.jpg)
Verera: 
není co dodast 13 00 i 1305 hod.
kareta chvilka googleni:
Já, N,
odevzdávám se tobě N,
a přijímám tě za manželku / manžela.
Slibuji, že ti zachovám
lásku, úctu a věrnost,
že tě nikdy neopustím
a že s tebou ponesu
všechno dobré i zlé až do smrti.
K tomu ať mi pomáhá Bůh.
Amen.
Nebo je možno použít následující formuli:
Já, N,
odevzdávám se tobě, N,
a přijímám tě za svou manželku / svého manžela.
Slibuji ti věrnost v časech dobrých i zlých,
ve zdraví i nemoci,
v hojnosti i nedostatku.
Chci tě milovat a ctít po celý svůj život,
dokud nás smrt nerozdělí.
Co se podepisovala na urade si nepamatuju, uz je to nejaka doba, je mozne, ze se prezentovalo jen to, ze se zname a ze se berem, a neslibovalo nic ... ovsem tim padem to zas pozbyva smyslu.
Verera: kdyby chtěla, tak jde- je snad dospělá! Tohle neberu! Znám to i ze strany chlapa- když něco dělal, tak to bylo ŠPATNĚ!!!, nebo se urazila, proztože to brala jako kritiku, atd! Je to manipulace a vydírání ze strany ženy! Myslí si, že si tímto chlapa zaváže. nejde o city, jde o hmotné zabezpečení. kdyby měla prachy, tak v klidu odfrčí třeba na trilobity do číny, takto snesla zlaté vejce (děti), a doufá, že je do smrti zabezpečená!
hadianoha: Verera: eh? KDE to slibuješ a podepisuješ? já sem nic takovýho u oltáře neodkývala a už vůbec nepodepsala. byla jsem na mnoha svatbách svých přátel a ani oni neslibovali nic takovýho že spolu budou do smrti budou se mít do smrti rádi a už vůbec ne že to bude jejich povinnost. to fakt platilo tak před sto dvestě lety kdy se samotná ženská o sebe prakticky nepostarala (i kvůli postoji společnosti kdy to bylo nepatřičné) ale dneska je snad jiná doba jestli se někdo vdává kvůli tomu aby se o něj někdo staral a zabezpečil ho tak je to jen vyžírka a tohle mi připadá daleko horší než když se dva milujou a pak to odezní a jeden odejde pryč. tam aspoň na chvíly byl ten cit opravdovej
Verera: souhlasím se všemi tvými příspěvky.
http://tisk.juristic.cz/61872/tisk/old
kareta: No hlavně že se nechá 30 let opečovávat a ani necekne.
Tak má manželku odeslat na aerobik, nastoupit do kuchyně a udělat mezitím večeři. Hlídat děti,aby mohla s kámoškou na kafe, podílet se na domácnosti stejným dílem. Ne brát všechno jako samozřejmost a za 30 let si vzpomenout, že mu to vlastně nevyhovuje.
Linda ja to beru - proste to uz v dnesni dobe nefunguje, a otazka je, jestli vubec nekdy fungovalo. Reaguju na to, co psala tetley - jestli je to nekde psano.
A ono je.
To neznamena, ze bych nesouhlasila, ze je to prezitek, jen si myslim, ze by si to lidi nemeli slibovat, kdyz je na 90%-99,999% jasny, ze to stejne nedodrzi.
A my zensky by sme na to, ze je to slibeny, rozhodne nemely spolehat.
hadianoha: přečti si zákon o rodině
btw- když jsem se vdávala, tak se nás akorát zeptali, jestli je nám znám zdravotní stav a jestli se bereme dobrovolně...kde jsi vyštrachala ty pravěké znění netuším, ale dnes se to nepoužívá snad ani v kostele:
Tetley: No a neslibuješ něco takového, že s tím druhým budeš v dobrém i zlém atd.?
Mně nevadí až tak, že se lidi rozvedou. Pokud zjistí, že jim něco zásadně nevyhovuje, udělají maximum proto, aby se to změnilo nebo aby se společně pokusili najít řešení vyhovující oběma a ono to opravdu nejde, tak ať se rozvedou.
Ale pokud je někdo otrávený , bručí, nadává u piva nebo si stěžuje kamarádkám, má akorát kritické poznámky, nehodlá nic řešit a pak si najde jiného, tak to fakt neuznávám. Ještě tak pokud se brali kvůli těhotensví ve 20 po půlroční známosti.
Ale pokud si někdo bere někoho s tím, že s ním chce prožít život, tak by mu mělo v prvé řadě záležet na tom, aby se krize nějak vyřešila ke spokojenosti obou a rozchod volit až jako poslední řešení.
Verera: nijak mne to nedojímá- dělá vše podle sebe, protože tak je to podle ní nejlepší a jakýkoliv jiný názor smete ze stolu s tím, že tak jak to dělá to je pro rodinu nejlepší...na to není moc obrany- chlap rezignuje, počká tedy kvůli dětem až vypadnou a začne žít podle sebe. Nedivím se mu!
hadianoha: cestina je ok, zato myslenky jsou o pár století nazpet - tenkrát to tak fungovalo, ale kdyz jsme si vymohli emancipaci tak holt nezbývá nez brát i její stinné stránky
