„Chci mít aspoň jedno vnouče.“ Maminka mne citově vydírá.
Je mi třiatřicet let a čím dál víc jsem pod nátlakem mé maminky, která velmi trpí tím, že jsem bezdětná. Jiné dítě než mne neměla, a tak je to jen na mně, abych jí její přání splnila. Jenže já se do mateřství nehrnu, spíš naopak. Sice jsem vdaná, ale o potomcích s manželem neuvažujeme. Před asi dvěma lety mne sice něco jako mateřské pudy přepadly, ale po nějaké době to odeznělo.
Po dětech prostě netoužíme, ačkoli vůči nim samozřejmě nic nemám. Nepatřím k takovým těm ženám, které svůj odpor k mateřství stavějí na odiv, a těm, které děti mají se vysmívají a všelijak je znevažují. To rozhodně ne. Mám spoustu „dětných“ kamarádek, se kterými se ráda vídám, a nevadí mi, když se téma hovoru stočí na to, jak jejich ratolesti prospívají.
Jsem na tom tak, že mne představa, že bych měla mít dítě, být za něj odpovědná atd. jednoduše neláká. S manželem žijeme velmi aktivním, společenským a sportovním životem, nenudíme se. Máme se rádi, rozumíme si, vyhovuje nám, že jsme pány svých životů a svého času. Ani jeden z nás netouží přizpůsobit vše, čím dosud žijeme, malému dítěti, kolem kterého by se logicky všechno točilo.
Moje maminka (a nejen ona, i otec, ale ten se drží spíš zpátky) to však vidí jinak. Téměř při každé návštěvě si posteskne, jak ráda by měla vnoučátko, je jí líto, že všechny její přítelkyně už jsou babičkami a ona stále ne. Někdy je její naléhání až neúnosné a stane se, že skončí hádkou. Pak je chvíli klid, ale jakmile je vše už zase ve starých kolejích, pomaloučku polehoučku začne s vnoučaty znovu.
Naše argumenty a rozhodnutí, proč dítě nechceme, považuje za sobecké a krátkozraké. Tvrdí, že nebudeme pořád jen mladí a jednou nám ty děti budou chybět. Vyloženě útočí na city, mistrně argumentuje a vydatně to prokládá i slzami, kterými, jak doufá, nás obměkčí.
Jenže my máme v tomto ohledu jasno. Dítě prostě ne. Teď jsme si pořídili kotě, ze kterého jsme úplně nadšení, a opět máme na krku starou známou písničku o sobeckosti a vnoučatech. Už si nevím rady. Mám maminku ráda, samozřejmě, že mi není jedno, že se trápí. Ale přece jenom kvůli tomu neotěhotním, jen abych jí udělala radost. To mi připadá jako totální nesmysl.
Vím, že sem chodí většinou ženy, které matkami jsou, ale možná je tu i některá v podobné situaci jako já. Poradí mi někdo, jak to s mou maminkou jednou provždy vyřešit, abychom se vzájemně netrápily?
6.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 160 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Nechce hlídat vlastní vnouče
- Babička chce, abych nechala dcerce propíchnout uši
- Babičce jsou vnoučata na obtíž
Diskuse ke článku - „Chci mít aspoň jedno vnouče.“ Maminka mne citově vydírá.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.sharon: To by je mohlo vyburcovat k činům Pak přivezou mimino, krabice mlíka, balíky plínek... a pošlou pohled z Alp nebo Karibiku. Máš co jsi chtěla
Bellana: to je jasný, ale určitě netpí nějakou psychickou újmou, když je doma sama
evropka:16:15 neupadlas na náledí .........
Grainne: 15:13...to časem přijde, bohužel.....
sharon: předběhlas mě
Jarča*: jasný,dostanou to hafania kostel
evropka: nám je můžeš rozdělit....
evropka: a když vnoučata nebudou, řekni dětem, že to odkážeš psímu útulku
já chci vnoučata,já chci vnoučata...hernajs,pro koho šetřím ty milióny?
jelítko: Naše kočka byla ráda sama až v pozdním věku. V mládí měla ráda společnost. Měli jsme ji od pěti týdnů, to byla nejraději u někoho na klíně nebo se s někým honila. Vlastně i teď ze všeho nejraději seděla na klíně, hlavně u notebooku nebo na novinách. Byla spokojená, když nás měla poblíž.
Řekla bych té matce,že kdovíco bude,když má být v r.2012 "konec"světa,tak do toho by se tedy děti neměly přivádět....
sevenofnine: 8:06 a hlavně lidí je na světě jako sra..., tak na co dělat další a ještě k tomu nechtěné. když někdo chce mít dětí pět, taky na něj nenadávám, že je blázen a že budou zabírat moc místa na planetě. to je každýho věc
jo a její argument, že je to sobecké je fakt k smíchu. sobecké je snad mít dítě, o které se neumím a nechci starat. myslím, že naopak váš přístup je jednoznačně zodpovědný
Bellana: náhodou naše kočka byla ráda sama, jenom se válela a spinkala. když jsme byli doma skoro si nás nevšímala
já jsem taky zatím rozhodnutá, že dítě nechci (je mi 29), toho co prožíváš se děsím jak čert kříže. naštěstí ani moje matka ani tchýně nás neotravují. spíš naopak, taky jsou rády, že mají teď klid pro svoje životy. ale chápu tě a samozřejmně radím, dělej jak ty uznáš za vhodné. kup mámě psa, ať se vybije na něm a dá pokoj. nebo ať si nějaké dítě adoptuje, když tolik touží o někoho se starat. chápu, že chce vnouče, ale někoho kvůli tomu takhle citově vydírat? to je moc