Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!Od vánočních svátků nás dělí už jen pár týdnů, a tak je třeba začít s klasickými přípravami, které jsou nezbytné pro to, abychom tento čas mohli využít k plnohodnotnému odpočinku a pohodě. Nejde však pouze o generální úklid a nákup vánočních dárků...
pošlete nám recept

Cestování po Šumavě 5.díl

Cestování po Šumavě 5.díl

Další den jsme obě dvě sotva chodily a plánovaný výstup na Ostrý (1293m.n.m, po Jezerní Stěně a Svarohu je to dalsí vrchol Královského hvozdu) jsme zrušily. Nakonec kopce jsou tady od poslední doby ledové tak mužou klidně počkat než přijedeme někdy příště. A strávily jsme velice příjemný den opalováním a dojídáním zbytků – přece se s jídlem nepotáhneme zítra do Brandýsa. Na cestu do civilizace jsem zvolila přímý rychlík ve čtvrtek ráno, ať se zavazadlama a zničeným svalstvem nemusíme zbytečne přestupovat. Smůla, před Plzní byl poslední den výluky. Když jsme přestupovali na autobus tak mi potomek zmizel do roští. Evidentně se ji roští u nádraží v zapadákově zdálo hygieničtější než toalety českých drah a já tiše doufala, že jí tam něco nekousne a autobusová nahradní doprava neodjede bez nás. V Plzni na nádraží jsme našly náš vlak pouze díky intuici, protože cedule sice pravila kde stojí, nicméně už jsme se nikde nedočetli, kde že se daná kolej vyskytuje. Na Smíchovském nádraží jsem při návštěvě sociálního zařízení zalitovala, že jsem před Plzní neskočila do roští společne s dcerou.

Následující dva dny jsme si v poklidu užily společně s naší kámoškou v Brandýse a okolí. V pátek jsme ještě stačily zaskočit na Pražskou Kampu na výstavu Wintonovy vlaky. Než ji dcera podrobně prozkoumala obešly jsem s kamarádkou celou Kampu hned několikrát. Nevím proč se nad námi zrovna během těch několika hodin musela přehnat průtrž mračen, a kdyby jedna, ale to někomu tam nahoře nestačilo a tak jsme plavaly hned třikrát. Asi aby obchodníci ve všech přilehlých uličkách vydělali na prodeji deštníků. Ještě si k nim měli dát cedulku pouze na jedno použití a nebo něco ve stylu nepoužívat ve vodě!

V sobotu jsem se rozloučila jak s kamarádkou tak s dcerou a vydala jsem se zpátky směr Dánsko. Dcera si pobyt v Praze prodloužila se skupinou kamarádu z práce, kteří přijeli do Prahy na víkend a společně zůstali do pondělka večer. Někdy kolem půlnoci dorazila domů do Mnichova, aby vysypala kufr a znovu ho zabalila a v uterý v časných ranních hodinách pokračovala s kamarádkou na týden někam do teplých krajin.

A já se rozhodla tentokrát vyzkoušet noční mezinárodní vlak. Na pražském Hlavním nádraží jsem narazila na nepřehlédnutelnou skupinu dánských turistů, kteří stáli bezradně pod informační cedulí a nemohli najít nástupiště. Nejdřív jsem si pomyslela něco nehezkého pro sebe, ale pak jsem uznala, že se jim stejně nevyhnu a navíc podle nepřeslechnutelné diskuze hledali ten stejný vlak jako já. Proč neprokázat dobročinnou službu a tudíž jsem se vmísila do rozhovoru a ukázala jim ceduli ”Nástupiště” ve třech jazycích o velikosti tak 1,5m x 1m a dál jsem si jich nevšímala. Po posledním zaskočení si na slušnou toaletu jsem na ně v podchodu pod nástupištěmi narazila znovu, tentokrát řešili zásadní problém, kde je nástupiště 5 když oni stojí pod cedulí 1S a 1J a kde mají ty 1S a 1J začátek (tím mysleli 1A,B, C, D.....). Tak jsem jim objasnila situaci, že to znamená severní nástupiště (=nord) a jižní (=syd) a zbytek abecedy se nevyskytuje. Stejně tak, že pokud vlak odjíždí z PÁTÉHO nástupiště pokračujeme tunelem dokud nepotkáme pětku a nestojime jak tataři pod jedničkou (ten zbytek věty jsem si nechala pro sebe). Zato jak jsem je v Praze vysvobodila mě celou cestu až do Kodaně málem nosili na rukou. Když jsem zjistila, že s dvěma z nich sdílím kupé, začala jsem litovat, že jsem si nepřibalila s sebou na cestu i lahvinku něčeho ostřejšího. V Ústí nad Labem k nám přistoupil mladík z Norska, který momentálne studoval medicínu v Kodani. A v Drážďanech se přidruzil další mladík, tentokrát Němec, který žil někde na hranici polárního kruhu ve Švédsku. Zajímavá sešlost, nicméne příjemná a cesta utíkala poměrne rychle. Když nic jinýho bylo více místa než v autobuse a člověk se aspoň natáhnul. I přidělená deka s polštářem vypadaly, že už potkaly pračku. Zato sociální zařízení bych si na těchto dlouhých tratích představovala trošku jinak, aspoň v kategorii použitelnosti a ne abych přemýšlela, jestli prasklý močový měchýř není až tak špatná alternativa.  Do Kodaně jsme dorazili s pouze dvouhodinovým zpožděním, což v kombinaci dánské dráhy, české dráhy a celou noc různé spoje a přípoje z celé Evropy pokládám za menší zázrak.

Linda


22.7.2014   Rubrika: Krásy naší země   |   Komentářů 16   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,8/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Cestování po Šumavě 5.díl

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-16
evropka
evropka - 22.7.2014 8:38

super Lindo!!!!!jsi holka do nepohody a bezvadná mámasmajlik - 58

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-16
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 402926.
Archiv anket.