Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

hahaha!! tak teď sem se fakt rozemála prej že kdo nemůže mít děti je mít nemá. v tom případě mi fakt vysvětlete ty tisíce dětí o který se rodiče pořádně nestaraj ale nasekaj si jich jako baťa cvioček, plný děcáky nebo jaktože se roděj děti co maj nějaký vady, mentální nebo třeba roštěp
tyhle samozvaný bozi mě fakt dojímaj

Riki: Správně píšeš - když se vztah povede. Je povedený vztah, kdy jeden z ješitnosti odmítá vyjít vstříc druhému ve věci, o které dvanáct let ví, že je pro toho druhého důležitá? Zvlášť když se zpočátku tvářil, že s tím přáním souhlasí? Mně to tak nepřipadá. Nejsem ta, která věci láme přes koleno, vím, že bych s manželem zůstala, i kdyby mi tu laskavost nebyl ochoten udělat, protože v pětatřiceti je už dost pozdě hledat nového otce pro své dítě, ale taky vím, že bych náš vztah velmi rozvolnila. Brala bych to tak, že on mě dost nemiluje.

Tak, jak je to napsáno, není volba - buď si najde jiného chlapa a bude mít dítě s ním, nebo zůstane s manželem bezdětná. Osobně chápu manžela, že nesouhlasí, a za sebe říkám, že bych s ním zůstala. Protože děti vyrostou, odejdou, založí si svoje rodiny a člověk je uvidí jednou za měsíc, nebo taky za rok, když odejdou na kraj světa. Kdežto partner zůstane napořád, když se vztah povede. Nicméně je fakt, že jsem nikdy nezažila to, čemu se zde říká touha po dítěti. Mí potomci přišli na svět nečekaně a neplánovaně, takže jsem ani po nich toužit nestihla, a pak už jsem další programově nechtěla, protože dvě robátka byly ažaž. Někdy až moc. A taková ta pozdní touha po miminku, když už má člověk ty děti odrostlé a vzpomene si pořídit benjamínka, tak to naštěstí taky neznám.

Jak je "neplodný?" Já myslím, že i když má chlap ve spermatu málo spermií nebo je má nějak defektní, že je už dnes možné vybrat pod mikroskopem ty funkční a použít je k oplodnění. Oni ani odborníci dnes už moc nepoužívají termín "neplodnost," ale spíš říkají "snížená plodnost" (subfertility), protože ve spoustě dřív beznadějných případů se to dá nějak laboratorně vyřešit. Ovšem předpokládá to spolupráci obou partnerů
Manžela chápu, dítě od cizího bych taky nechtěla, ale diskutovala bych o tom, zda a proč tomuto pánovi nevadí, že se jeho žena bude vedle něho trápit... O.k., cizí sperma ne, ale pokud je tam nějaká šance na vlastní dítě, tak to alespoň zkusit. A pokud ani to nevyjde, tak bude na Majdě, aby se rozhodla, jestli jí tento muž stojí za to, aby se kvůli němu vzdala naděje na dítě, nebo jestli půjde o dům dál... Je to těžké rozhodování, ale život holt není jednoduchý.

Deafina 10:43: Ty jo, tak tohle já bych asi nepřekousla, dárce z rodiny a mít ho pak denně na očích a vědět, že to dítě je jeho... Bála bych se, že to i hodně zamíchá vztahama, dárce si bude nárokovat podíl na výchově, dítě se narodí postižené nebo vážně onemocní a dárce z toho bude obviněn... Je toho spousta, co já vím co všechno se může stát... Do toho bych nešla, to už mi přijde lepší anonymní dárce, na kterého se znáze zapomene a dítě se přijme za vlastní.

Jinak já tuhle touhu po dítěti za každou cenu taky nechápu. Co já vím, třeba změním názor, až mi bude 35 a budu mít pocit, že mi ujíždí vlak, ale zatím toužím mnohem víc po štěněti... K dětem mám vztah asi takový, že je snesu, racionálně plánuju, že si jedno v horizontu jednoho až dvou let uplácáme, protože mi prostě přijde, že to tak má být a že je to prostě součást života, ale že bych se na to nějak extra třásla a boural se mi svět, kdybych zjistila, že to nejde, to teda ne. Taky nejsem mateřský typ, do cizích kočárků nenahlížím a pětiměsíčního synovce se bojím dotknout, abych mu neublížila...

Heather: Pokud o tom všichni ví a jsou s tím smíření, tak je to něco jiného, ale já bych asi těžko strávila fakt, že manžel se věnuje dítěti s přesvědčením, že je jeho a ono není. Nějak bych tuhle iluzi šťastné rodiny nezvládla. Pokud ví, že není jeho a rozhodne se ho přijmout, to už je něco jiného.

Tenhle pán to zjevně nedokáže. Kdyby toužil po dětech tak jako Majda, tak by to možná zkusil, ale on by zřejmě bral děti pokud by byly, pokud ne, tak mu to až tak nevadí.

Tohle je rozhodování, jestli chceš víc tohoto manžela nebo to dítě. Protože on v téhle věci nic dělat nehodlá, sice by možná byla i možnost jeho vlastního dítěte,ale připadá mi, že ani tohle nechce podstoupit. Sice nějak nechápu proč kolem toho ti chlapi dělají takovou vědu, se špatným zrakem by k doktorovi šel a necítil by se ponížený, že nevidí na televizi, no ale s tím asi moc nenaděláš, leda si s ním sednout a v klidu probrat všechny možnosti a zjistit, kam až je ochoten zajít a proč dál už ne, případně jestli bys tomu nemohla nějak pomoct.

Ale ono ani umělé oplodnění není všespasitelné. Jsou takové, co na tom byly opakovaně, a stejně se to nepovedlo, navíc je to i dost finančně náročné, zdaleka ne všechno nutné platí pojišťovna, i když to je asi pro tebe v tuto chvíli vedlejší.

Chlap může za pár let chytit druhou mízu, frnkne jinam a ona si bude rvát vlasy,že se mu podřídila.

Pentlička: souhlas. Obdivuju vsechny, co jdou do adpce ( krome adopce na dalku, ktera aspon nekomu pomuze).. obzvlaste pak po precteni knihy Rok kohouta.

Kočkomilka: Me pripada, ze on predpoklada, ze kdyz on rekne ne, ona to bude akceptovat a casem ji ta touha prejde....
A ona predpoklada, ze ho nakonec ukeca, vezme dite za svy a vse bude ok...

oba podle me predpokladaji blbe... V prvnim pripade se ona bude trapit, v druhem pripade, on muze mit v sobe pocit, ze byl do neceho dotlacen a to by se i odrazilo na jeho vztahu k diteti...

Renee: 10:59 - presne

Johanka74: jo jeste bych dodala, ze az po tom, co vsemi prostredky porizovali a proidili ditko...

Docela dokážu pochopit toho manžela. Taky bych nechtěla mít dítě z darovaného vajíčka. Nebylo by moje. Já hodně věřím na geny, myslím si, že je to tak 80% všeho, výchova a prostředí jsou maximálně těch zbylých 20%.
Pokud tak šíleně toužíš po dítěti, nezbude ti než se rozvést a najít si někoho jiného. Ale pokud máte hezké manželství, máte se rádi a nebýt té "lapálie" s dítětem, je všechno úžasné, tak bych to nedělala. Podle mě může být život hezký i bez dítěte, a koneckonců, dítě ti jednou odejde a manžel zůstane.

Johanka74: nejde o defekty, ale to, ze se ti lide zpravidla nemeli vubec potakat.. coz se v 99% pripadu v mem okoli nakonec potvrdilo

Heather: no pro me treba ta "genetika" neni tak dulezita. I kdyz mam silnou touhu po diteti, nepodminuju to tim, ze by geneticky muselo byt moje, nase... Ale pro chlapa to asi dulezite je. Ta jejich jesitnost a silna pycha na SVEHO potomka. Holt proste nechce. Kazdej je jinej a i kdyz to treba nejaky chlap zvladne v pohode, tak to neznamena, ze Majdy muz to taky zvladne v pohode. A uz vubec to neznamena, ze to zvladnout musi. Nemusi, kdyz nechce. A on to podle vseho nechce.

Urcite bych nedelala jekekoliv kroky proti vedomi a za zady manzela. Tim by se cela vec jen zhorsila, si myslim.

Renee: taky nestojím o cizí děti,protože mám bez problémů 2 své vlastní. Ale jiní? Tady je spíš problém co s tímhle manželstvím.On nechce ani polocizí děti-takže chce,aby s ním manželka žila a do konce života se trápila.Nebo předpokládá,že když on řekne NE,tak ona sklapne podpatky a přestane po dětech toužit? Ona se musí rozhodnout,co udělá.Buď odejde a bude hledat otce dítěte, bude dál s manželem bez dětí, najde si milence,otěhotní a odejde od manžela,zůstane sama s dítětem....Přemluví manžela k operaci a on jí to po zbytek života dá sežrat a odnese to dítě?....