Manžel nesouhlasí s umělým oplodněním
.jpg)
Jsem hodně nešťastná. Je mi 35 let, jsem dvanáct let vdaná. Prakticky celou dobu našeho manželství moc toužím po miminku. Děti miluji, nikdy jsem si neuměla představit, že bych je neměla. Bohužel, ačkoli jsme se s manželem dlouhé roky snažili, těhotenství nepřicházelo.
Zpočátku jsme to nechtěli lámat přes koleno. Nechávali jsme tomu volný průběh a byli připraveni, že můžu otěhotnět. To se však nestalo. Tak jsme si dali pauzu, přestali na to myslet a říkali si, že však ono to jednou přijde.
Když se mi překulila třicítka, začala jsem zlehka panikařit. Cítila jsem, že mi roky utíkají, a začala se bát, zda je se mnou vše v pořádku. Své obavy jsem sdělila manželovi, ale ten je nebral příliš vážně. Podle něj jsem se na dítě zbytečně upnula, a proto mám problém otěhotnět. S vyšetřením své plodnosti razantně nesouhlasil.
Nechala jsem se tedy nejdřív vyšetřit já. Vše dopadlo z mé strany dobře, lékaři neshledali žádnou překážku. Byla tedy řada na manželovi. Pod dvou letech přemlouvání, vysvětlování a argumentování se mi podařilo přimět ho, aby podstoupil i on potřebné vyšetření. Šel na něj, ale byl vyloženě naštvaný. Cítil se poníženě.
A pak přišla rána a potvrdilo se to, co jsem si dosud jen v skrytu duše myslela. Důvodem toho, že nemůžu otěhotnět, je můj manžel. Je neplodný. Bylo to přímo šokující zjištění, hlavně pro něj. Doslova upadl do deprese a dlouho se na téma děti nechtěl vůbec bavit. A roky ubíhaly…
Celá zoufalá jsem začala uvažovat o umělém oplodnění od anonymního dárce spermatu. Tato myšlenka ve mně dlouho uzrávala. Ne proto, že bych se jí já sama bránila, ale proto, že jsem měla strach, jak takový návrh přijme manžel.
Nakonec jsem s tím vyrukovala a ve vhodné chvíli mu co nejšetrněji sdělila své přání a vysvětlila mu obrovskou touhu po dítěti, která mne doslova sžírá. Už nedokážu myslet na nic jiného. Manželova reakce byla otřesná. Velice razantně to odmítl a prohlásil, že s něčím takovým nikdy nebude souhlasit, když nemůže mít své vlastní dítě, o cizí nemá zájem.
Už je to půl roku a on si stále stojí na svém. Umělé oplodnění nepřipustí a chce, abych se se svou bezdětností smířila, prý jsou takových žen mraky.
Jenže já se s tím smířit nedokážu. Tím spíš, že vím, že vlastní dítě mít můžu. Jsem zoufalá. Času už moc nemám, tenhle rok mi bude už šestatřicet. Strašně bych chtěla manžela přesvědčit, ale bojím se, že se mi to nepodaří. On je doslova zaseknutý.
Neporadí mi někdo, jak na něj? Případně – není tady mezi vámi nějaká žena, která umělé oplodnění od anonymního dárce absolvovala? Jak se s tím smiřoval a vyrovnával váš partner? A jaký má vztah k dítěti?
13.1.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Jak probíhá umělé oplodnění?
- Náboženství umělému oplodnění příliš nepřeje
- Diskriminace párů žádajících o umělé oplodnění.
Diskuse ke článku - Manžel nesouhlasí s umělým oplodněním
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
emchira - 13.1.2011 18:52: Ale jo, proč ne. Jenomže v tom tvém příběhu je ta zásadní věc, že jak píšeš otěhotněla naprosto nečekaně. Tzn. nebláznila třeba 10 let, že musí nutně mít dítě, jinak její život nemá smysl.
.slunečnice.: Biopsie z varlat zní děsivě. Manžel je velmi statečný.
.jpg)
Ještě bych měla podotknout,ze manžel šel na vsechna vyšetření dobrovolne...i na biopsii z varlat a to prej bylo krutý....jen z ty operace měl strach
tornado-lou: Bohuzel jedinej test stačí....u nás si ho dr. nechala zopakovat,ale já už tušil ze je zle a na netu jsem vyhledala vše potřebné info, a pak už jsem věděla co nás čeká,ten sok nebyl až tak velký a já zacala manžela hned zpracovávat i přes to,ze rekl ze se mám smířit s tím,ze díte nebude
Koukám ze tu zazněla i rada operace MESA/TESA....my z teto operace mám krasnou dceru...proč jste nezvaziki i tuhle variantu?....hned se hnát do IVF s cizím spermatem
Trochu z jiného soudku: znám jednu,co vytrvale,na potkání a aniž se jí někdo ptal, vykládala každému, jak děti nechce,že kdo se o nich před ní zmíní, bude její "třídní nepřítel".
Toto tvrdila co jsem ji poznala, asi od 30let.
Nedávno jsem se dozvěděla, že naprosto nečekaně otěhotněla ve 42letech a že je šťastná jak blecha.
Tož to je má reakce na některé diskutující zde.
evropka: A toho neplodného manžela bys poslala kam?
Majdo, znám dvě rodimy co si přáli mimčo a nešlo to. V jedné si vzali holčičku a netrvalo dlouho narodil se jim kluk. V té druhé to brali pak přes umělé oplodnění a stále to nešlo, tak se na to vykvajzli a že jim teda nezbyde nic jiného než se stím smířit a buch mají krásné dvě děti ( no vlastně už dospěláci ) kluka a holku. Je to asi někde v hlavě. Je mě vždy líto, když vidím jak by se děti měli dobře. Pejska mám a je to náš člen rodiny, ale natažené dětské ruce, které žádají o vyzvednutí a pomazlení.
.jpg)
že je výchova nezbytná ke klidnému soužití,by se snad ani nikdo nepřel...přesto hlasuji pro dítě a psa posílám na zahradu
Renee: A pejsek se dá skvěle vycvičit k poslušnosti, na rozdíl od dítěte. 
evropka: S pejskem by zažila hodně radosti. Třeba 
evropka: Ale tak zase kdyby po čtení toho tady dospěla k závěru, že dítě za každou cenu mít nemusí, že pes a manžel bude dostačující , tak to považuju a přínos 
přeju majdě ,aby si některé názory raději vůbec nečetla nebo si bude muset koupit pejska
Riki: Doufejme, že si Majda nevybere radu ojet všechno, co se hýbe, protože by manžel taky místo cizího miminka mohl nedobrovolně přijít k syflu či některému z jeho četných kolegů 
Výsledek by byl nejspíš stejný, rozvedl by se s ní, ale jako bonus by měl nepříjemnou léčbu a to bych mu opravdu nepřála, jen za to, že se mu málo mrskají bičíkovci, za což nemůže
Riki: 15:58 - no presne
tornado-lou: no, aspoň je v diskuzi veselejc, a Majda má z čeho vybírat, neb názorů přehršel.
