Manžel nesouhlasí s umělým oplodněním
.jpg)
Jsem hodně nešťastná. Je mi 35 let, jsem dvanáct let vdaná. Prakticky celou dobu našeho manželství moc toužím po miminku. Děti miluji, nikdy jsem si neuměla představit, že bych je neměla. Bohužel, ačkoli jsme se s manželem dlouhé roky snažili, těhotenství nepřicházelo.
Zpočátku jsme to nechtěli lámat přes koleno. Nechávali jsme tomu volný průběh a byli připraveni, že můžu otěhotnět. To se však nestalo. Tak jsme si dali pauzu, přestali na to myslet a říkali si, že však ono to jednou přijde.
Když se mi překulila třicítka, začala jsem zlehka panikařit. Cítila jsem, že mi roky utíkají, a začala se bát, zda je se mnou vše v pořádku. Své obavy jsem sdělila manželovi, ale ten je nebral příliš vážně. Podle něj jsem se na dítě zbytečně upnula, a proto mám problém otěhotnět. S vyšetřením své plodnosti razantně nesouhlasil.
Nechala jsem se tedy nejdřív vyšetřit já. Vše dopadlo z mé strany dobře, lékaři neshledali žádnou překážku. Byla tedy řada na manželovi. Pod dvou letech přemlouvání, vysvětlování a argumentování se mi podařilo přimět ho, aby podstoupil i on potřebné vyšetření. Šel na něj, ale byl vyloženě naštvaný. Cítil se poníženě.
A pak přišla rána a potvrdilo se to, co jsem si dosud jen v skrytu duše myslela. Důvodem toho, že nemůžu otěhotnět, je můj manžel. Je neplodný. Bylo to přímo šokující zjištění, hlavně pro něj. Doslova upadl do deprese a dlouho se na téma děti nechtěl vůbec bavit. A roky ubíhaly…
Celá zoufalá jsem začala uvažovat o umělém oplodnění od anonymního dárce spermatu. Tato myšlenka ve mně dlouho uzrávala. Ne proto, že bych se jí já sama bránila, ale proto, že jsem měla strach, jak takový návrh přijme manžel.
Nakonec jsem s tím vyrukovala a ve vhodné chvíli mu co nejšetrněji sdělila své přání a vysvětlila mu obrovskou touhu po dítěti, která mne doslova sžírá. Už nedokážu myslet na nic jiného. Manželova reakce byla otřesná. Velice razantně to odmítl a prohlásil, že s něčím takovým nikdy nebude souhlasit, když nemůže mít své vlastní dítě, o cizí nemá zájem.
Už je to půl roku a on si stále stojí na svém. Umělé oplodnění nepřipustí a chce, abych se se svou bezdětností smířila, prý jsou takových žen mraky.
Jenže já se s tím smířit nedokážu. Tím spíš, že vím, že vlastní dítě mít můžu. Jsem zoufalá. Času už moc nemám, tenhle rok mi bude už šestatřicet. Strašně bych chtěla manžela přesvědčit, ale bojím se, že se mi to nepodaří. On je doslova zaseknutý.
Neporadí mi někdo, jak na něj? Případně – není tady mezi vámi nějaká žena, která umělé oplodnění od anonymního dárce absolvovala? Jak se s tím smiřoval a vyrovnával váš partner? A jaký má vztah k dítěti?
13.1.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Jak probíhá umělé oplodnění?
- Náboženství umělému oplodnění příliš nepřeje
- Diskriminace párů žádajících o umělé oplodnění.
Diskuse ke článku - Manžel nesouhlasí s umělým oplodněním
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Renee: 
sharon: Jo, může dát přednost imaginárnímu dítěti, které zatím neexistuje. Může dát manželovi vale a zoufale hledat oplodnitele. To se nemusí povést a za 5 let zjistí, že nemá ani vysněné dítě, ani manžela 
Ale jasně, to je riziko podniku.
sharon: jj, bejt svobodna matka je totiz to nejlepsi na svete.. zahodit12 let .. hmm.. zajimave... od nekoho kdo moralizoval kvuli vyhozenym dečkám
.gif)
Já bych rozhodně dala přednost dítěti.....pokud nesouhlasí, má smůlu......
.jpg)
Chcešli dítě ....rozveď se a nenič život druhým. Když nedokážeš žít bez dětí v 35letech, měla jsi dříve situaci řešit a né čekat zda si manžel dá říci.
Nezlob se 12 let je dlouhá doba a doktorů plno.
Tuto situaci jsem řešila, když mě bylo 21let....nebyl to žádný sex,ale honba bez výsledků, nervy,stres....a pak co vlastně chceš...je-li ta vaše láska k něčemu,tak se dá žít i bez dětí bohužel.My jsme našli jeden druhého a dokazáli žít spolu a né vedle sebe.Sex se změnil v milování,v prožívání rozkoše a hlavně klid...no a za 3/4 roku jsme byli překvapeni, nepočítali jsme s tím a já jsem otěhotněla, nakonec vše dobře dopadlo.
Držím palce a přeji ti rozumnou volbu.
Verera: no, mě teda ponižuje, že blbě vidím. Fakt nevím, čím jsem si to zasloužila, a velice ráda bych viděla dobře. Nemám žádné potěšení z nutnosti nosit brejle ani z návštěv očních lékařů a očních optik. Ale musela jsem se s tím smířit, poněvadž s tím nemůžu nic dělat. 
Nicméně ten psychický problém tím nezmizel, ten mi furt zůstal, jenom s tím umím žít, hlavně proto, že mě nikdo kvůli tomu celý roky neprudí a neotravuje. 
Verera: Coz je od neho podraz, protoze tim padem si ji sice k sobe pripouta, ale hodne ji ublizi. Takze je to pro neho pohodlne, delat urazeneho a mrtveho brouka 
monyk: No to by měl. Jenže zase může mít obavy, že o ni přijde a tak mlčí a doufá, že ono se to časem samo nějak vyvine.
Verera: V pripade, ze ten pan uz deti nechce by to mel manzelce sdelit, aby se i ona mohla podle toho zaridit a ne argumentovat tim, ze nechce ¨cizi¨dite. Nota bene, pokud od zacatku vedel, ze Majda deti mit chce.
No ona našla cestu, která by pána fyzicky nijak nezasáhla a neobtěžovala, ale bohužel je v cestě psychycký problém. A jestli považuje za ponižující už ten fakt, že nemůže mít děti (fakt nějak nechápu, proč někdo tohle považuje za ponižující a to, že blbě vidí ho neponižuje, vždyť je to prostě jen určitý druh zdravotního problému), tak na další vyšetření ho těžko někdo dostane.
Ale mysím si, že on ty děti vážně ani nechce, už má své pohodlí kdyby náhodou byly, tak t nějak přežije, ale snažit se o ně nechce.
Stanik: Přesně tak! Já si stejně myslím, že půjdou od sebe. Ona bude otravovat tak dlouho, až hrníček přeteče.
Renee: presne, to me taky napadlo.
neverim, ze by sipani Majda nenechal dopodrobna vysvetlit proc to nejde a jake jsou moznosti. Proto asi ten anonymni darce...
fakt se nedivim manzelovi, ze nechce v rodice cizi dite.
tornado-lou: "Pod dvou letech přemlouvání, vysvětlování a argumentování se mi podařilo přimět ho, aby podstoupil i on potřebné vyšetření. Šel na něj, ale byl vyloženě naštvaný. Cítil se poníženě.
A pak přišla rána a potvrdilo se to, co jsem si dosud jen v skrytu duše myslela. Důvodem toho, že nemůžu otěhotnět, je můj manžel. Je neplodný. "
Proč z toho usuzuješ, že měli absenci kontaktů s doktory? A pokud manželovi tohle doktoři řekli, tak potřebná vyšetření nejspíš provedli pořádně a dostatečně. Dále píše, že z toho manžel upadl do deprese. Kdyby mu řekli něco nejistého ve smyslu "asi to půjde hůř, není to úplně dokonalé, ale když to budeme řešit tak a tak, tak to snad půjde", nemyslím, že by z toho měl důvod padat do deprese.
tornado-lou: a hlavne ten manzel to vi uz nekolik let, skoncil pomalu v klinicke depresi... byl chudak rad, ze se dal dohromady...
a nektery zernsky proste otravujou a otravujou.
Opravdu nechapu
Renee: no ja si myslim, ze by s tak definitivni diagnozou byli opatrnejsi a testy treba opakovali nebo tak neco. je mozny ze si to vysvetluju blbe vlastne to je to, co me na to clanku zarazi naprosto nejvic. naprosta absence jakyhokoliv kontaktu s doktory, jakyhokoliv pokusu o reseni. doktrori by jim urcite rekli, jaky maji moznosti dal. a to tam nevidim. jako by sami nevedeli jaky jsou vlastne moznosti reseni.
