Manžel nesouhlasí s umělým oplodněním
.jpg)
Jsem hodně nešťastná. Je mi 35 let, jsem dvanáct let vdaná. Prakticky celou dobu našeho manželství moc toužím po miminku. Děti miluji, nikdy jsem si neuměla představit, že bych je neměla. Bohužel, ačkoli jsme se s manželem dlouhé roky snažili, těhotenství nepřicházelo.
Zpočátku jsme to nechtěli lámat přes koleno. Nechávali jsme tomu volný průběh a byli připraveni, že můžu otěhotnět. To se však nestalo. Tak jsme si dali pauzu, přestali na to myslet a říkali si, že však ono to jednou přijde.
Když se mi překulila třicítka, začala jsem zlehka panikařit. Cítila jsem, že mi roky utíkají, a začala se bát, zda je se mnou vše v pořádku. Své obavy jsem sdělila manželovi, ale ten je nebral příliš vážně. Podle něj jsem se na dítě zbytečně upnula, a proto mám problém otěhotnět. S vyšetřením své plodnosti razantně nesouhlasil.
Nechala jsem se tedy nejdřív vyšetřit já. Vše dopadlo z mé strany dobře, lékaři neshledali žádnou překážku. Byla tedy řada na manželovi. Pod dvou letech přemlouvání, vysvětlování a argumentování se mi podařilo přimět ho, aby podstoupil i on potřebné vyšetření. Šel na něj, ale byl vyloženě naštvaný. Cítil se poníženě.
A pak přišla rána a potvrdilo se to, co jsem si dosud jen v skrytu duše myslela. Důvodem toho, že nemůžu otěhotnět, je můj manžel. Je neplodný. Bylo to přímo šokující zjištění, hlavně pro něj. Doslova upadl do deprese a dlouho se na téma děti nechtěl vůbec bavit. A roky ubíhaly…
Celá zoufalá jsem začala uvažovat o umělém oplodnění od anonymního dárce spermatu. Tato myšlenka ve mně dlouho uzrávala. Ne proto, že bych se jí já sama bránila, ale proto, že jsem měla strach, jak takový návrh přijme manžel.
Nakonec jsem s tím vyrukovala a ve vhodné chvíli mu co nejšetrněji sdělila své přání a vysvětlila mu obrovskou touhu po dítěti, která mne doslova sžírá. Už nedokážu myslet na nic jiného. Manželova reakce byla otřesná. Velice razantně to odmítl a prohlásil, že s něčím takovým nikdy nebude souhlasit, když nemůže mít své vlastní dítě, o cizí nemá zájem.
Už je to půl roku a on si stále stojí na svém. Umělé oplodnění nepřipustí a chce, abych se se svou bezdětností smířila, prý jsou takových žen mraky.
Jenže já se s tím smířit nedokážu. Tím spíš, že vím, že vlastní dítě mít můžu. Jsem zoufalá. Času už moc nemám, tenhle rok mi bude už šestatřicet. Strašně bych chtěla manžela přesvědčit, ale bojím se, že se mi to nepodaří. On je doslova zaseknutý.
Neporadí mi někdo, jak na něj? Případně – není tady mezi vámi nějaká žena, která umělé oplodnění od anonymního dárce absolvovala? Jak se s tím smiřoval a vyrovnával váš partner? A jaký má vztah k dítěti?
13.1.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Jak probíhá umělé oplodnění?
- Náboženství umělému oplodnění příliš nepřeje
- Diskriminace párů žádajících o umělé oplodnění.
Diskuse ke článku - Manžel nesouhlasí s umělým oplodněním
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Renee: 
ja teda nevim... ale tady z te debaty mam pocit, ze nekterym ty hormony ci materska touhla nebo co to vlastne jako ma byt uplne vypnulo mozkove cetrum pouzivajici rozum. Prijde mi, ze jdou proste hlavou proti zdi .
Klidne at panovi zdimou koule, udelaji mu operaci po celkovou anestezii u ktere je vzdycky riziko, ze uz se clovek nevzbudi.. etc etc.. hlavne, kdyz bude moc pani chodit s terichem... a mit mimiska, ze
tornado-lou: Pochybuju, že by doktoři řekli manželovi, že je neplodný, kdyby to nebyla pravda. Takže neplodný prostě je. Diagnózami se jen tak od boku nehází. Když má doktor podezření, že má pacient rakovinu, tak dokud to neví z vyšetření jistě, taky mu neřekne, že má rakovinu.
Renee: některým jinýmzase nedojde, že by si někdo mohl připadat zklamaný a nedokaže na dítě zapomenout ze dne na den.
.jpg)
Bellana:
a....: ja si to predstavuju tak, ze jim doktori rekli, ze prirozene to nepujde. pochybuju, ze by jim na zaklade jedineho vysetreni rekli, ze nikdy nijak vlastni dite mit nebudou, proto si myslim, ze jeste neni vsechno ztraceno.
jestli uz ale vi nabeton, ze vlastni nikdy nebude, pak mas samozrejmne pravdu a je to jen o tom jestli dite nebo manzel.
Riki: a....: Naprosto souhlasím
Stanik: To asi těm ženským, co chodí na gyndu jak do kavárny, vůbec nedojde, že by to někomu mohlo vadit a že ne každý je ochoten se nechat rozpíchat a rozřezat, jen aby se rozmnožil.
Stanik: no presnou diagnozu znaji jenom oni a sem ji pochopitelne nenapsali. ale v clanku se pise ze ONA uvazuje o anonymnim darci, nikoliv DOKTOR rekl,ze jedina moznost je anonymni darce. taky tam pisou o jednom jedinym vysetreni. Takze ja si to vysvetluju tak, ze by se mozna jeste neco podniknout dalo (medicina dneska fakt dokaze zazraky) a mit vlastni dite, jenze to by se museli zvednout a dostavit se do CAR k cemuz pan neni ochoten.
a to se tada majde nedivim, ze mu zazliva. dovedu pochopit, ze nechce cizi, ale nedovedu pochopit, proc neudela ani minimum pro vlastni.
no ja myslim, ze on uz to "NE" rekl a pro nej to konci. Majda nejspis nechce vybirat mezi - mit tohodle chlapa a bez deti nebo nekoho jineho a mozna ze se deti jeste zadari. A premysli jak z toho ven... jenomze tohle je uz asi opravdu patova situace a ona bude muset vybrat.
a....: 13:45 
Vivian: Nojo,když se ale zase vžiješ to pocitů toho chlapa, tak je pravděpodobný, že už má i všech hovorů o miminkách za těch 12 let po krk a dovedu si představit, že už ty dva ani sex nebaví. On už je s tím, že dítě nebude, smířen.Vidím to jako patovou situaci.
a....: tak to bylo asi na mě 
tak já osobně (jedno dítě mi stačí) bych taky už žádné psí kusy nedělala a prostě bych se s tím smířila, kdyby muž děti mít nemohl, ale tady jsem se jenom zkusila vžít do pocitů té pětatřicetileté ženské, která děti ještě nemá... vím, jak je to puzení silné, prostě příroda, a je to silnější než rozum, který už zase můžeme poslouchat my, co děti máme... Takže by bylo fajn, kdyby jí ten chlap byl ještě ochoten vyjít vstříc... Nicméně pokud řekne, že ne, tak bude holt na ní, jak se s tím popasuje...
Mně se strašně moc nelíbí, jak zde některé zúčastněné říkají, že pan manžel " třeba není tak úplně neplodný, třeba by to ještě nějak šlo"
Tak kdy je jasně napsáno, že to normální cestou nejde, berme to jako fakt a nezpochybňujme to. Ono se každému nechce podstupovat psí kusy, aby bylo možno počít dítě.
Jinak situace je taková, že buď se paní smíří s tím, že dítě nebude, nebo se rozvde a najde si někoho, kdo jí to dítě udělá, není co řeštit. Jen mi přijde ztvláštní, že lidé dnes mají ten dojem, že existuje cosi jako " právo na dítě", že doktoři musí pomoci. Je to prostě naprosto normální, že někteří lidé to dítě mít nebudou, tak se s tím smiřme a život si naplňme něčím jiným. Taky se zcela opomíjí, že takové umělé oplodnění je dost brutální a zdraví ohrožující zásah do organismu, díky masivním dávkám hormonů a každá by si měla rozmyslet, zda to její fyzické i psychické zdraví ustojí.
Riki: presne
Bellana: ad vysetreni.. ty si vubec nedokazes púredstavit to ponizeni vid.
Ja osobne se osypavam tyden pred tim, nez musim na gyndu, protoze tohle proste nenavidim. A panovi se vubec nedivim, ze na zadne vystreni nechtel, protoze neni nic horsiho, nez kdyz na me ma nekdo cizi sahat, byt by to byl doktor. To uz mi fakt musi byt strasne zle.
tornado-lou: zrejme bud eneplodnost fatalni, kdy pani uvazuje o spermatu od neznameho darce.. no a pan ze nechce nevlastni ditko, neni zadne sobectvi.
