Manžel nesouhlasí s umělým oplodněním
.jpg)
Jsem hodně nešťastná. Je mi 35 let, jsem dvanáct let vdaná. Prakticky celou dobu našeho manželství moc toužím po miminku. Děti miluji, nikdy jsem si neuměla představit, že bych je neměla. Bohužel, ačkoli jsme se s manželem dlouhé roky snažili, těhotenství nepřicházelo.
Zpočátku jsme to nechtěli lámat přes koleno. Nechávali jsme tomu volný průběh a byli připraveni, že můžu otěhotnět. To se však nestalo. Tak jsme si dali pauzu, přestali na to myslet a říkali si, že však ono to jednou přijde.
Když se mi překulila třicítka, začala jsem zlehka panikařit. Cítila jsem, že mi roky utíkají, a začala se bát, zda je se mnou vše v pořádku. Své obavy jsem sdělila manželovi, ale ten je nebral příliš vážně. Podle něj jsem se na dítě zbytečně upnula, a proto mám problém otěhotnět. S vyšetřením své plodnosti razantně nesouhlasil.
Nechala jsem se tedy nejdřív vyšetřit já. Vše dopadlo z mé strany dobře, lékaři neshledali žádnou překážku. Byla tedy řada na manželovi. Pod dvou letech přemlouvání, vysvětlování a argumentování se mi podařilo přimět ho, aby podstoupil i on potřebné vyšetření. Šel na něj, ale byl vyloženě naštvaný. Cítil se poníženě.
A pak přišla rána a potvrdilo se to, co jsem si dosud jen v skrytu duše myslela. Důvodem toho, že nemůžu otěhotnět, je můj manžel. Je neplodný. Bylo to přímo šokující zjištění, hlavně pro něj. Doslova upadl do deprese a dlouho se na téma děti nechtěl vůbec bavit. A roky ubíhaly…
Celá zoufalá jsem začala uvažovat o umělém oplodnění od anonymního dárce spermatu. Tato myšlenka ve mně dlouho uzrávala. Ne proto, že bych se jí já sama bránila, ale proto, že jsem měla strach, jak takový návrh přijme manžel.
Nakonec jsem s tím vyrukovala a ve vhodné chvíli mu co nejšetrněji sdělila své přání a vysvětlila mu obrovskou touhu po dítěti, která mne doslova sžírá. Už nedokážu myslet na nic jiného. Manželova reakce byla otřesná. Velice razantně to odmítl a prohlásil, že s něčím takovým nikdy nebude souhlasit, když nemůže mít své vlastní dítě, o cizí nemá zájem.
Už je to půl roku a on si stále stojí na svém. Umělé oplodnění nepřipustí a chce, abych se se svou bezdětností smířila, prý jsou takových žen mraky.
Jenže já se s tím smířit nedokážu. Tím spíš, že vím, že vlastní dítě mít můžu. Jsem zoufalá. Času už moc nemám, tenhle rok mi bude už šestatřicet. Strašně bych chtěla manžela přesvědčit, ale bojím se, že se mi to nepodaří. On je doslova zaseknutý.
Neporadí mi někdo, jak na něj? Případně – není tady mezi vámi nějaká žena, která umělé oplodnění od anonymního dárce absolvovala? Jak se s tím smiřoval a vyrovnával váš partner? A jaký má vztah k dítěti?
13.1.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Jak probíhá umělé oplodnění?
- Náboženství umělému oplodnění příliš nepřeje
- Diskriminace párů žádajících o umělé oplodnění.
Diskuse ke článku - Manžel nesouhlasí s umělým oplodněním
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
tornado-lou: tuk uz udelal.. sel na vysetreni.
Bellana: ale stejně tak by se to dalo obrátit, on by mohl chtít jako "důkaz lásky" od manželky to, že se ona vzdá myšlenky na dítě a nebude jej chtít za každou cenu a z nějakých cizích spermií. Vždyť přece oba mají stejné právo prosazovat svůj názor, nebo snad ne? Proč by měla paní mít nějak navrch z titulu, že a) ona je přece žena, b) kdyby ji miloval, tak to pro ni udělá. Kdyby milovala ona jeho, přestane ho prudit, zvlášť když jde o věc, kterou on svojí vůlí nemůže ovlivnit, kdyby sebevíce chtěl, tak ty jeho spermie čilejší nebudou. 
Podle mě je to patová situace. Ona se musí rozhodnout, jestli zahodí svoje manželství, vzájemnou lásku a 12 let společného života, pro to, že možná někdy s někým jiným by to dítě mohla mít. Mně by to za to nestálo. Jak už zde bylo psáno, dítě není středobod vesmíru. Ovšem ze vztahu, kde by se ode mě vyžadovaly "důkazy lásky", ať už by se to týkalo čehokoli, to bych prchla rozhodně daleko dříve, než po 12 letech. 
Bellana: Naprosto s Tebou souhlasim. Neco jineho b bylo, kdyby hned na pocatku manzelstvi rekl, ze deti mit nechce. Ted je mit nemuze a ani se nepokusi to resit, vazne milujici partner 
.
Bellana: 
.JPG){kind=avatar}
Stanik: Ví, že pro mě jsou děti důležité, ale dva roky se brání naprosto bezbolestnému vyšetření. Důkaz lásky jako hrom! Je tu možnost, že půjde provést IVF jeho spermií, ale ani to nevyzkouší. Další důkaz lásky! Pokud celý život říkám, že chci dítě, pak větší důkaz lásky je říct, že dítě nechce a nechat včas na partnerce, aby se rozhodla, jestli s ním bude i za těchto okolností. A respektovat rozhodnutí, že si najde jiného. Abych to nějak přiblížila tobě: začala bys žít s mužem, který by zásadně nesouhlasil s tím, abys měla psy?
Nevím, jestli kdyby to bylo naopak, jestli bych s tím souhlasila- oplodnění darovaným vajíčkem a manželem. No, kdyby on hodně toužil po dítěti , tak možná, přece jen dítě, které člověk v sobě 9 měsíců nosí nemůže nikdy být až tak cizí. Chlap to prožívá přece jen jinak.
Ale nenutila bych ho, pokud on není vnitřně přesvědčen, že by to dítě dokázal přijmout, to pak není fér vůči tomu dítěti a to není hračka matky, ale živý tvor, který má určitá práva, např. být milován oběma rodiči.
Stanik: 12.23 Tak znova. neni to tak ze nechce deti=nemiluje me. je to tak, ze nechce udelat ani tuk ve veci ktera je pro me dulezita = nemiluje me.
Riki: presne
Tetley: kdepak draha.. ona nam to planeta.. ale ne nam ne.. tem detickam planeta jednou spocita.. o to strach nemam
Bellana: nezbouchne me.. nechce nevlastni deti.. tak me dost nemiluje.. OMG!!!
annie: Nešlápl, proč? Prostě jen neuznávám nevěru a zvlášť za účelem promyšleného podrazu 
Nechápu, jak se ženská, která něco takového podniká (chodí souložit někam jinam a s bůhvíkým, jenom aby otěhotněla), může na sebe podívat s klidem do zrcadla a zvláště se podívat manželovi do očí a také s ním spát, aby mu následně oznámila, že se stal zázrak. To je mimořádně hnusné, větší podvod v manželství už snad ani není 
Riki:
Verera: To je jednoduché, s tím, že se špatným zrakem k doktorovi jde a se spermatem se mu nechtělo. Špatný zrak mu překáží (a to dost výrazně), ale nepřítomnost dětí ne 
dceřina kamarádka - stejný problém...dítě jedině s ním, probléím taky jen u něj
nakonec z čehosi nechali vyrůst spermie a snad na 7 pokus se zadařilo, mají dvojčata - kluka a holčičku
jinak - pokud manžel není sobec, s řešením by neměl otátel, kor když je to jeho problém
já osobně bych bez dítěte nebyla, jednou si to budete vyčítat a manželství se stejně rozpadne
Bellana: nemyslím, že to je pouhá uražená ješitnost. Ono to může být pro muže stejně zdrcující sdělení, jako pro ženu, když se dozví, že nemůže mít děti. Třeba měl a má co dělat, aby se s tím dokázal srovnat, a to, že před 12 lety děti chtěl, je dnes irelevantní, teď je prostě jiná situace, a už vůbec to nesouvisí s tím, jak moc manželku miluje. On jí to přece nedělá naschvál, že je neplodný.
