Jak na tříletého agresora?
Máme tříletého syna a v poslední době s manželem řešíme jeho vzrůstající sklon k agresivitě. Už od malička byl takový vznětlivější, velmi brzy se začal vztekat a dožadovat se toho, co si zamanul, a ačkoli jsme mu nikdy nijak neustupovali a většinou si vztekem nic neprosadil, jeho chování je čím dál horší.
Už se totiž nespokojí se vztekáním a řevem, on začal naprosto otevřeně používat fyzickou agresi. Podotýkám, že doma fyzické tresty nepoužíváme (máme ještě starší dceru) a se synem jsem dosud doma na mateřské, takže ze školky to taky nemá.
Tím víc nás jeho chování zaráží. Jak není po jeho, tak do nás kope, bouchá pěstí, kouše. A to jak nás doma, tedy rodiče a sestru, tak i prarodiče a začíná mít tyto projevy už i na cizí lidi, včetně doktorky nebo návštěvy apod. Když to zkusil na doktorku, tak jsem na ní viděla, že ji to dost zarazilo, nedělala z toho žádnou vědu, ale počastovala mne mravokárnou větou, ať si dáváme pozor, aby nám synek brzy nepřerostl přes hlavu. Bylo to dost nepříjemné.
Tohle synovo chování se projevuje asi tak poslední dva, tři měsíce. Zatím jsme se s manžele oba drželi, nejdřív jsme si říkali, že to je jen období a zase to přejde, ale teď si to nemyslíme. Stupňuje se to. A byli bychom neradi, kdyby nám z kluka vyrost obecní rváč.
Momentálně teď v souvislosti se synovým chováním máme s manželem spor. On má za to, že je na čase ukázat synovi pádnou rodičovskou ruku klidně i s vařečkou, já si myslím, že když z něj budeme jeho agresi vytloukat jinou agresí, ničeho nedosáhneme. Na to mi manžel řekl, ať tedy předvedu, jak toho našeho sígra usměrním.
A já jsem v koncích. Na něj totiž opravdu nic neplatí. Nějaké „složitější“ tresty ještě ve svém věku nechápe a v podstatě neexistuje nic, co bych mu mohla zakázat. Na počítač ještě nechodí, televize ho nebaví, leda snad když mu seberu oblíbená auta jako hasiče nebo policajty. To mu vadí hodně. Jenže to má pak za následek, že svou agresivitu ještě vystupňuje a vybíjí si ji pak na mně a dceři.
Nevíte, co s takovým malým výlupkem? Už se pomalu začínám přiklánět na manželovu stranu a uvažuji o tom, že pár pořádných na zadek by mu asi neublížilo. Ale i tak se mi to hodně příčí.
7.12.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 168 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak na tříletého agresora?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Cauky Viki podle toho jak to popisujes si spise myslim, ze zkousi - kam az muze zajit a protoze zatim nenarazil tak se to stupnuje
...Musite mu vymezit hranice za ktere proste nemuze jit, dat mu limity ...Kopani, bouchani pesti, kouse to nejde tolerovat!
...Nasemu klucikovi je 9 a musim priznat, ze on byl "zlate" decko opravdu nijak zvlast nezlobil, ale taky to zkousel - spis bych rekla, ze ma povahu do holky takovou citlivou...Sama za sebe mohu rict, ze dostal tak asi 4x max. 5x, dneska rano jsem se ho ptala jestli si pamatuje, ze nekdy dostal a tvrdil mi, ze ne...Proste si to nepamatuje = to zly se zapomene rychle a deti strasne rychle odpousteji...Synek vzdycky dostal 100% zaslouzene a opravdu malo - vareckou (jasne, ze kdyz nekdo bije deti od rana do vecera, ze to nemuze dobre dopadnou) vzdycky jsme o tom mluvili proc a za co, taky jsem mu vysvetlovala, ze me to boli vic nez jeho v srdci, vubec me to netesi...Kdyz dostal prvne tak trucoval v pokoji a brecel a brecel hodne nahlas a porad to ze sebe tlacil, byl hrozne ublizeny a opravdu jsem mela pocit, ze "hraje divadlo" jakoby chtel, abychom to slyseli...Nejsem na to hrda to tedy opravdu ne..., ale zaslouzil...
Ve skole slysim jak je dobre vychovany, skola mu jde, zadne nasledky to na nem nenechalo...Navic ted uz je starsi vetsinou plati domluva, ikdyz nedavno mi taky ruka uletela, kdyz jsem chtela, aby mi neco podal a on mi to hodil jak psovi, to jsem se tedy hodne nastvala
...Prisaham, ze nejsem zadny Herodes ani Makarenko...Vzdyt me to boli opravdu vic nez jeho...
Kdyz pises, ze mu vadi ty hracky tak mu rekni, ze mu nebudete kupovat zadne nove hracky dokud se nenauci slusne chovat a poslouchat...Navic mu vysvetli, ze i dospeli musi poslouchat - napr. ridici jsou proste pravidla...
Ted na neho jeste mate silu, ale az mu bude 21 tak sily budou presne naopak, taky se ho muzete bat, ...(na to taky mysli) ten respekt k Vam musi dostat dokud je maly a aby to s nim rostlo... Taky jako rodice stujte pri sobe ne, ze ho pujdes hned utesovat a delat z tatinka netvora...
Pokud ta agresivita je opravdu pres miru, kdyby napr. ublizoval zviratum tak zajdi na vysetresni jedna byvala sousedka mela dcerku zdanlive nezvladnutelnou, ale prislo se na to, ze ma Aspergeruv syndrom to uz potom lekari vi co a jak...Drzim pesti...
nepodceňuj, že nerozumí trestům. On "zkouší", co vydržíte, aby dosáhl svého. Až zase bude mít svoji chvilku, nastav mu zrcadlo a ukaž mu, jak je nehezký. A zkus ho přesvědčit, že mu to zůstane... naopak když se směje, jak krásný je.
On hledá cestu, jak na Vás, Vy musíme hledat způsob, jak jeho zlobu otupit. Jsi matka, jsi s ním stále, Ty řešení najdeš.
Nevím, možná už tu tenhle návrh padl, nedočítám vše, ale z toho co jsem četla jsem na to nenarazila. mám dvě alternativy
1) Já bych to řešila tak, že když bude mít takovýhle záchvat, řeknu jednou klidně "NE", nepřestane, vezmu kufr a začnu mu balit jeho věci - to ho stopro zaujme a bude chtít vědět, proč se to děje - to by ho mělo zklidnit, aby s nim byla rozumná řeč a v tu chvíli mu klidně vysvětlím, že my doma se máme rádi a proto si neubližujeme. Staráme se o sebe, chodíme na procházky a děláme spoustu společných věcí a neubližujeme si. Dále si že si myslím, že ten, kdo mi ublíží, bouchne mě, tak mě rád nemá a proto k nám do rodiny nepatří a tedy proto mu balíš ty věci, aby si šel najít někoho jiného, protože k nám nepatří - a zase dokola, nepatříš k nám protože nás nemáš rád a ubližuješ nám. My tě rádi máme, ale ubližovat si nenechám a taky nenechám ubližovat lidem, které mám ráda.
Dala bych mu čas, ať se rozmyslí, jestli teda bude s námi, nebo jestli jde.
Pro jistotu bych zamkla barák (kdyby chtěl vážně odejít a nechala ho přemýšlet maximálně na chodbě)
2) druhá varianta - jsi zlý, já se s tebou nebavím a ignorovat ho klidně týden - asi to vyvolá vlnu ještě větších záchvatů, v tom případě odcházím z místnosti a dělej si co chceš a ignoruji jakoukoliv snahu o komunikaci a to i kdyby to měly být i otázky "co si mám oblíknout" atd. prostě se s tebou nebavím a to hodně dlouho
Prostě nastolit doma pravidla, jak spolu mluvíme a jak se chováme. Už je dost velký, aby to pochopil.
Mimochodem ve třech letech si děti často prochází obdobím vzdoru.
.JPG){kind=avatar}
Monik: Mé dceři už je 26, křivdy z dětství ji očividně nepoznamenaly. 
Křeček: Někde to funguje, někde ne.
Jen to nejde brát jako univerzální recept. U nás to prostě nefungovalo, i když syn občas opřes zadek dostal, ale výsledek byl ten, že začal své špatné chování líp maskovat a když se sestra nechovala podle jeho, zmydlil ji, takže to bylo dost kontraproduktivní. Zato vykázání z místnosti na něj učinkovalo zázračně, sice ječel jako čert, seděl na prahu, ale z pokoje se jít neodvážil a když se zklidnil, dokázal si odvodit rozumné závěry.
Dcera fakt nikdy nedostala, protože to prostě nejde. Proč plácnout dítě, které se sice vzteká, ale mezi tím vzlyká, že chce přestat, ale nejde jí to nebo než stihnu vystartovat , koukne na mě a řekne, že se pokusí příště nic takového neudělat. Teda jo, jedno plácnutí přes ruku bylo, a po něm nechápavý pohled:Maminko, to přece nebylo nutné.
Prostě Viktorie musí zkusit, co na kluka funguje, zvolit postup a ten důsledně dodržovat. Pokud bude pokaždé reagovat jinak, něco projde, jindy dostane nářez, tak si moc nepomůže.
Dnes je taková doba,že se rodiče bojí dítku nařezat,i když by to v té chvíli pomohlo nejvíc a nadlouho.Štve mě,že se neustále hledají nějaké polehčující okolnosti pro spratky,chodí se s nimi po doktorech,psychoporadnách,hledají se názvy pro kdejakou "poruchu"! Za nás měl rodič autoritu,učitel možná ještě větší a tak,když byla stížnost na dítě ze školky,družiny,školy-tak byl výprask! Když si vzpomenu,co jsem dostala vejřezů vším možným,byla pruhovaná jak tygr-na tělocviku se to kolikrát vidělo-a nikdo to njak zvlášť nekomentoval...Dnes by s námi běželi na policii,k různým poradcům,rodiče by dostali tresty....Takže nyní je to zase naopak,nevztáhneš na dítě ruku,i kdyby zlobilo sebevíc! Já svoje děti nebila,snažila jsem se je vychovávat dobrým příkladem,ale v určitém věku,kdy ještě moc jejich mozek nebere,tak plácanec včas přes zadek,nebo štípanec tamtéž,rychle pomohl!! Jen bych dala pozar,zda dítě nemá sklony např.ubližovat zvířeti,tak tam by se už jednalo i o anetickou osobnost a do budoucnosti problémy....
Bellana: a nevim jak je to mozny, ale moje dcera si teda pamatuje skoro vsechno 
jenze my to pak vzdycky rozebirame tak dlouho, dokud nemam jistotu, ze vi proc dostala.
Je to zajimavy, ale kdyz jsme pohromade cela rodina, tak me posloucha vic nez manzela. A to ji mnohem vic "prudim"
jo a to pocitani do deseti u me nefunguje 
Bellana: 14:58 no tak to ja nemam tu trpelivost vubec. Snazim se na tom vselijak pracovat, ale obcas je toho fakt moc.
Dcera ma ted obdobi vzdoru, navic je trochu provokater a jeste k tomu mazana. Malej prdola v noci nespi, do toho x dalsich veci a nervicky jsou na pochodu raz dva. Zvlast kdyz neco opakuju porad dokola a nikam to nevede, spis naopak.
Dokonce se priznam, ze na ni i obcas rvu jak tygr. Ale ono to rvani, nechapu jak je to mozny, ale plati na ni vic nez to "pres prdel".
Ale to uz musi fakt zlobit.
Akorat mi tuhle z toho revu praskla zilka v oku a v levym mi uz asi 3tydny obcas skube.
Tak doufam, ze mi nepraskne jeste v mozku a nebude ze me dement 
loupák: 14:15 jee 
Diky diky diky 
Ani nevis jak si me potesila. Aspon si nepripadam ted jak strasnej ras.
To ja se klidne priznam i k jinym vecem. Pripadalo by mi divny nekde psat nebo rikat, ze deti nikdy nebiju. kdyz to neni pravda. Sice na to nejsem moc hrda, ale tak zas nebudu lhat.
Dobré na tom je, že na to zapomínají i děti. Moje dcera se donedávna domnívala, že jsem je nikdy nebila. Naposledy jsem ji plácla jako dvouletou. Už ani nevím, co tak hrozného provedla, že jsem se neovládla. Přehnala jsem to, protože mi nedošlo, že už nemá plenky, na zadku měla moji ruku ještě několik dnů. Pak už jsem si dávala pozor a počítala do deseti. Fakt je, že od té doby tu věc neudělala. Pyšná na to zrovna nejsem. Holt nejsem supermatka a nemám nekonečnou trpělivost.
.gif)
Monik:
jasně,že v tom nejsi sama ,,Herodesko,,myslím si,že i ty co tvrdí,že NIKDY na svoje dítě nemusely vztáhnout ruku,tak kecajono se to rádo a rychle zapomíná
Tak jsem docetla prispevky a nejvic se mi libi od lindy ten napad s barvama.
To zkusim
Ale asi az pozdeji. Dcera sice barvy zvlada, ale nevim jestli by si ji vybavila v nejaky vypjaty situaci.
Zrovna pred par dny jsem ji serezala vareckou, protoze porad ublizovala mladsimu braskovi (je to obcas fakt p nervy, porad ho morduje nebo bije) a v jednu chvili naprahla takovou velkou tvrdou a tezkou kostku na hrani jemu nad hlavu. no a my s manzelem oba zarvali NE, ona se na nas podivala s takovym tim naschvalnickovym pohledem a nez jsme stihli zareagovat, hodila mu ji z vysky na hlavu.
No a ja jsem na tohle dost nerv, ruply mi saze a ta jich dostala. No jenze blby je, ze je mi ji pak lito Nelitujuu ji sice nahlas, ale v duchu a ona to asi potvora nejak vyciti. Je to totiz pekna heeerecka jsem zjistila.
Ale jsem rada, ze nejsem jedina, kdo obcas ten vyprask ustedri. Kdyz kolem sebe ted porad pozoruju ty "mirumilovny" vychovny metody.
Uz jsem zacinala mit blby pocit a vycitky svedomi, ze jsem matka Herodes.
.JPG)
loupák: chtěla jsem tím jen říct, že podle mě děti musí vědět proč dostávají, jinak to nepochopí a rodiče musí vědět, proč opravdu dítko zlobí, jestli za tím není něco hlubšího, třebaasi mi to připomnělo dětství a nechala jsem se trochu unést
...samozřejmě, že když tříletý kluk pokouše celou rodinu, není to v pořádku...
Taky bych souhlasila s manželem, že škoda každé rány, která padne vedle. NEbt surově, ale tak,a by si to pamatoval. A pokud se vám to příčí, tak bych se synem šla minimálně k psychologovi, může tam být hlubší problém.
Já sama děti nemám, ale můj bratr má pětiletého syna. Před nějakou dobou si dědečkovu pozornost vynucoval tím, že do něj kopal a mlátil pěstičkami. Švagrová to vyřešila velmi rázně. Porvé ho napomenula, když to nepomohlo, tak řekla Počítám do tří, jestli toho nenecháš, tak ti taky jednu plácnu, ať víš jak to bolí. Nenechal. Seřezala ho celkem dost. Malej chvíli řval, chvíli trucoval a pak se přišel pomazlit. Od té doby stačí, že švagrová začne počítat, nedostane se dál ke dvojce a kluk je jak beránek.
