Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

lee:nezlob se,ale to co píšeš,je vzhledem k článku o koze o voze....ten chlapeček tluče rodiče,prarodiče,sourozence a já nevím koho všeho ještě a to je fakt na přesprdel,tvůj příběh je o tom,že tvoje maminka silně ujela,to se dalo opravdu řešit jinak,než jak píšeš:seřezat tě hlava nehlava.....

Na našeho mladého platila studená sprcha a jak už někdo psal, stačilo říct jdeme do sprchy a byl klid. Taky kousal, ale z radosti, objal a kousnul, taky dost dlouho trvalo ho to odnaučit, taky jsme ho kousali, aby poznal, že to bolí. A jedna přes zadek není bití, vůbec se mi nelíbí, že rodiče nesmí dítě plácnout, ale dítě rodiče klidně i když už je větší, to je nějaká divná spravedlnost.

Nejsem zastáncem rčení, že "škoda každé rány, která padne vedle", ale co je moc, to je příliš.
Mladý má za sebou několik období vztekání, doteď jsme to jakž takž ustáli, sem tam dostal na prdel, sem tam přes ruku, čas od času jsem ho odnesla do pokoje a přišel uklidněný.
Ale tříleté děcko už má dost rozumu na to, co se smí a co ne. Jasné, že děcka neposlouchají, zlobí, ale aby tloukl rodiče, prarodiče? On párkrát dostane a pochopí...

" doma fyzické tresty nepoužíváme" - no myslím, že je čas začít

souhlasím s předchozími příspěvky, že chlapeček je pěknej sprateček. Má vás omotané kolem prstu a vy kolem něj chodíte po špičkách. Potřebuje zjistit, že to, co dělá jiným bolí. A proto by měl dostat přes zadek

Verera: protože to máme vyzkoušené
a buď v klidu,moje dcery se určitě týrané necítí, ani nejsou samy agresivní, ale prostě máme mez, za kterou nepřipadá v úvahu zajít

sousedka má taky takový poklad, jako tady v článku,a mě prý doma používají jako strašidlo
jen jsem mu jednou řekla,že "kdyby to udělaly moje holky, chytly by takovou, že by upadly" - dodnes na něj platí, že "přijde teta a jednu mu vrazí"

jen je opravdu potřeba dát u těch tělesných trestů pozor,aby fakt chápal smysl proč dostal a taky bych se fakt snažila zjistit, co za tím je,proč to dělá...z vlastní zkušenosti můžu říct, že pokud tomu člověk nerozumí, proč dostal nařezáno, je to k ničemu...možná že se ten malý človíček ze strachu už bude snažit se nevztekat, ale smysl nepochopí a pak to může být spíš problém...teď už se tomu víceméně směju, ale když mě mamka seřezala, protože jsem přišla pozdě domů a ona měla strach, že se mi něco stalo, bylo mi asi 11 a byla bouřka, tak jsem se schovala u tety a čekala až to přejde, bylo mi to hrozně líto...teď už chápu její strach,bojím se i když se dcerka někde zakecá s holkama a přijde domů o 20minut později, ale tenkrát jsem fakt nechápala, proč mě řeže hlava nehlava, když jsem si myslela, že jsem to řešila dobře.. nojo, kdyby tenkrát byly mobily, neměla bych doživotní trauma..

na agresora jedině tělesný trest...je mi líto

Ja osobne si myslim, ze dat na zadek, po predchozim upozorneni, ze uz prestreluje, je naprosto v poradku. Samozrejme nerezat za kazdou blbost, ale tohle uz je proste hodne pres caru a kdo jinej by mel diteti dat mantinely kam uz nesmi, nez rodice? Proste, kdyz nic nepomaha, tak za kopanec, fyzicke napadani - uz by dostal. Ja myslim, ze je chyba, kdyz rodic diteti nareze, kdyz je sam nepricetny, kdyz ma sam vztek. Ale proste mu dat v klidu par placancu na zadek, kdyz ho pred tim upozornim, ze se to nedela a ze jestli to zopakuje ceka ho to same, to je v poradku...

Ohýbaj ma mamko,dokud já jsem Janko-platí pořád,dítě musí vědět,kde jsou "hranice,přitvrdit,než s vámi bude v 15r cvičit jak se mu zamane

Linda: Ty barvičky, to zní skvěle. Ony pak později na děti takovéhle věci zabírají nečekaně dobře, stejně jako to počítání do 3. I když jsme si to nikdy vlastně nestanovili, tak pokud je chci v určitém okamžiku přimět k nějaké činnosti, a oni nereagují, stačí říct,jedna... dvě.. a najednou to jde.

Dost mě překvapuje kolik lidí je přesvědčených, že když jednou dítěti pořádně nařežou, už víckrát nezopakuje své chování. Jsou děti, do kterých můžete bušit denně a je to naprosto k ničemu, ještě schválně něco provedou, aby daly najevo že mají svou hrdost a že se nenechají zlomit.

Podle mě je podstatné, aby děti něco nedělaly protože pochopí, že je to špatné a ne proto, že mají strach. To pak vede k tomu, že to sice dělají, ale maskují a lžou, aby se na to nepřišlo. To snad není cílem výchovy, i kdy rodiče mají možná klid až do nějakého velkého průšvihu, pokud se takové chování stane zvykem.

Kde bych byla ale opravdu nekompromisní, to je synovo chování k dceři. Jakmile ji uhodí, odnést, oddělit je. Pokud jí bere věci nebo ničí, totéž. Jen pozor na opačný extrém, oni ti druzí sourozenci bývají někdy tajní pošťuchové a přesně ví, jak malého vzteklíka rozzuřit, aby oni vypadali, že nic nedělají a potrestán byl on.

Pořádně seřezat,i když je malý,pochopí, že to bolí a možná dá pokoj. Kdyby to nepomohlo a agresivita se stupňovala,možná by nebylo od věci zajít za psychologem.

Jedna dobře mířená na zadek v pravou chvíli je lepší než obíhání psychoušů. Děcka jsem netloukla, ale když neposlechli po třetím upozornění, následoval lupanec přes ruku ( když zlobila ručička ), plesknutí na zadek, prostě jen mírné ťuknutí že tohle tedy ne! Dcera se jedno období dost vztekala, nepomáhaly domluvy, při záchvatu nevnímala a jen řvala , dupala, tloukla kolem sebe - tak jsem ji oblečenou šupla do vany a pustila na ni ledovou vodu. Křik okamžitě ustal, holka sotva popadala dech a všichni jen zírali co to ta maminka udělala. Už nikdy se podobný výstup neopakoval a musím říct že při sebemenším náznaku vzteku stačilo říct "chceš sprchu?" Dnes jsou všichni dospělí, lupance jim na psychice neublížily a musím říct, že moje děti jsou slušné, znají svá práva, ale znají taky své povinnosti a pravidla slušného chování.

Parada. Jdu si precist rady, budou se mi hodit. Nase dcera to ma taky, smerem k mladsimu braskovi. Ale my ji teda obcas normalne vareckou naplacame.

Synátor měl také agresivní období.Nepomohlo nic,dokud jsme mu neoplatili přesně tím,co dělal nám.Jak zjistil,že kousání,štípání,tahání za vlasy...pěkně bolí,dal pokoj