Jak na tříletého agresora?
Máme tříletého syna a v poslední době s manželem řešíme jeho vzrůstající sklon k agresivitě. Už od malička byl takový vznětlivější, velmi brzy se začal vztekat a dožadovat se toho, co si zamanul, a ačkoli jsme mu nikdy nijak neustupovali a většinou si vztekem nic neprosadil, jeho chování je čím dál horší.
Už se totiž nespokojí se vztekáním a řevem, on začal naprosto otevřeně používat fyzickou agresi. Podotýkám, že doma fyzické tresty nepoužíváme (máme ještě starší dceru) a se synem jsem dosud doma na mateřské, takže ze školky to taky nemá.
Tím víc nás jeho chování zaráží. Jak není po jeho, tak do nás kope, bouchá pěstí, kouše. A to jak nás doma, tedy rodiče a sestru, tak i prarodiče a začíná mít tyto projevy už i na cizí lidi, včetně doktorky nebo návštěvy apod. Když to zkusil na doktorku, tak jsem na ní viděla, že ji to dost zarazilo, nedělala z toho žádnou vědu, ale počastovala mne mravokárnou větou, ať si dáváme pozor, aby nám synek brzy nepřerostl přes hlavu. Bylo to dost nepříjemné.
Tohle synovo chování se projevuje asi tak poslední dva, tři měsíce. Zatím jsme se s manžele oba drželi, nejdřív jsme si říkali, že to je jen období a zase to přejde, ale teď si to nemyslíme. Stupňuje se to. A byli bychom neradi, kdyby nám z kluka vyrost obecní rváč.
Momentálně teď v souvislosti se synovým chováním máme s manželem spor. On má za to, že je na čase ukázat synovi pádnou rodičovskou ruku klidně i s vařečkou, já si myslím, že když z něj budeme jeho agresi vytloukat jinou agresí, ničeho nedosáhneme. Na to mi manžel řekl, ať tedy předvedu, jak toho našeho sígra usměrním.
A já jsem v koncích. Na něj totiž opravdu nic neplatí. Nějaké „složitější“ tresty ještě ve svém věku nechápe a v podstatě neexistuje nic, co bych mu mohla zakázat. Na počítač ještě nechodí, televize ho nebaví, leda snad když mu seberu oblíbená auta jako hasiče nebo policajty. To mu vadí hodně. Jenže to má pak za následek, že svou agresivitu ještě vystupňuje a vybíjí si ji pak na mně a dceři.
Nevíte, co s takovým malým výlupkem? Už se pomalu začínám přiklánět na manželovu stranu a uvažuji o tom, že pár pořádných na zadek by mu asi neublížilo. Ale i tak se mi to hodně příčí.
7.12.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 168 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak na tříletého agresora?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
lee:to ti věřím,že ti to neštěstí otevřelo úplně jiný prostor a zmněnilo život,opravdu před tebou smekám
Monik:
procházka je dobrý nápad,za chvíli jdu z práce a taky se těším,že se projdu a budu se na ten svět koukat zase trochu jinak
...děkuju vám všem za vylití srdíček,všem vám přeju v životě jen to nejlepší a hlavně zdraví
.JPG)
Monik:loupák: nevím, jestli jsem silná, spíš jsem jen chtěla přežít...
pravda je, že člověk pak spoustu věcí posuzuje jinak..
Lidulinek: Nessie: vidíte holky a já si říkala, jak jsem na tom proti vám dobře, že u nás to vlastně tak strašný nebylo
Lidulinek:asi to teď hodně nadlehčím,ale tvůj názor na matku,že její,,výchova měla úspěch,,mi připomnělo tzv.syndrom cigánského psa,i když do něj kopeš,stejně se vrací a má tě rád
....v každým případě je zajímavé,jak se na to teď jako dospělá koukáš,i když víš,že se ti stala křivda...copak jste o tom nikdy s matkou nemluvily?nikdy se ani slovem nezmíní když tě vidí v plavkách,že to třeba přeháněla,nebo omluvila se ti někdy za to? samozřejmě nemusíš odpovídat když nechceš,asi se ti o tom dobře nemluví...jen by mě to zajímalo,když už jsme to tady dneska tak rozjely
lee: loupák: Nessie: Lidulinek: budu muset jit nekam ven. Tohle je opravdu hodne moc tezky tema.
Mam pocit, ze bych mohla vzduch tady v mistnosti krajet, musim si provetrat hlavu.
Myslim, ze autorka clanku, jestli to cte, mozna prehodnoti svoje "problemy" a treba ji to i v necem pomuze.
A to jsem chtela napsat lidulinkovi, ze kineziologie je dobra, me taky pomohla a taky ty konstelace.
Ale na to, co se stalo lee asi zadna pomoc neni 
lee: lee...nedá se to srovnávat. Vážně ne. Jsi strašně statečná ženská, smekám před tebou klobouk....a ještě jednou se omlouvám, že jsem tady rozpoutala diskuzi, která ti připoměla tvou vlastní bolest...takovou, kterou si jistě nikdo z nás nedokáže ani představit.
lee: vubec nenachazim slova. Jak psaly holky, taky je to pro me ta nejhorsi nocni mura co bych si kdy dokazala predstavit.
Vubec nic strasnejsiho, co by se mi kdy v zivote mohlo stat me nenapada
lee: vážně to co se stalo tobě, to všechno co tu bylo zatím napsáno, je proti tomu, co jsi zažila ty, jen titěrná malichernost. je mi to líto.
.... a další důvod, proč o tomhle nemá cenu mluvit, lidem se dějí mnohem strašnější věci a já se mám proti tomu naprosto skvěle.
loupák: to je zajímavá myšlenka, ale pochybuju, že by se s tím kdy mamka zpovídala, spíš si myslím, že to brala jako svoje svaté právo. Mimochodem, a ony byla taky vychovaná řemenem.
A navíc přeci ta její výchova měla úspěch - mám rodinu, děti, už na vysoké jsem se o sebe dokázala postarat a nestal se ze mě žádný vyvrhel. nevím, zda jí vůbec někdy napadlo, že bych tu její výchovu mohla i později brát jako nějakou křivdu.
loupák: 14:08 no me taky. To jsme tady rozjely hodne tezky tema pro 
Nessie: to je v pohodě, mám to většinou pod kontrolou, je to už skoro 15 let...a dá se to srovnávat, každého z nás nejvíc bolí ty naše trápeníjak už jsem psala, většinou o tom mluvím, když chci někomu něco vysvětlit...a ještě jednou děkuju
lee: 13:51 to je strasny. Tohle si vubec ndokazu predstavit.
Proti tomu je kazdy zabomysi spor uplne nicotnej.
A to mas i smysl pro humor, jak jsem te zazila pod jinymi clanky.
No to nevim jestli bych tohle kdy rozdychala 
Nessie:přesně jak píšeš,to je moje nejděsivější noční můra
....lee musíš být hodně silná žena a já tě obdivuju,že si se s tím nějak vyrovnala
...původně jsem se nechtěla o tom více rozepisovat,ale nedalo mi to omlouvám se lee
loupák: děkuju pokud do nemocnice nemusím,tak se s tím nějak dá žít..
Lidulinek: rozumím, jak už psala Nessie, kdo to nezažije, těžko pochopí..většinou o tom mluvím jen, když se pokouším někomu vysvětlit třeba jiný pohled na věc a občas to taky někomu pomůže, tak jako dneska třeba mě, slyšet, že někdo něco podobného zažívá, už jen ten pocit, že tomu někdo rozumí, je někdy to nejdůležitější..
díky holky všechny
lee: Ach jo lee...nevím, co bych ti na to napsala To jsem vůbec netušila a žádné moje nebo číkoli trápení a traumata z dětství se s tvou bolestí nedají srovnat. Tohle je moje noční můra....
Nechtěla jsem vyvolávat nějaké duchy - je mi to líto, fakt. Drž se.
omlouvám se za hrubky,ale tohle mě vždycky vytočí tak,že vidím rudě
