Proti jeho vůli jsem vysadila antikoncepci. Je to podraz?
.jpg)
Je mi dvaatřicet let, jsem čtyři roky vdaná, manžel je o šest let starší. Náš dosavadní život byl tak trochu jako v „básníkách“. Můj muž je takový plánovač, všechno má rád přesně dané a naplánované. Už před svatbou jsme se oba dohodli, že rodinu, tedy děti, rozhodně chceme. Ale přivedeme je na svět až ve chvíli, kdy budeme zajištěni.
A tak jsme se oba zakousli do práce, koupili si na hypotéku byt, naštěstí nemusela být nějak vysoká, oběma nám rodiče dali slušnou sumu, kterou jsme do koupě bytu vložili. Splátka hypotéky tedy není zatěžující, nedělá to ani výši nájmu, pokud bychom bydleli v odpovídajícím nájemním bytě.
Manžel se vypracoval na slušně placenou pozici, ani já na tom nejsem finančně špatně. Našetřili jsme si slušnou rezervu, moje práce navíc umožňuje částečně pracovat z domova, dělám v jedné PR agentuře.
Tolik k tomu našemu materiálnímu zabezpečení. Před půl rokem jsem začala mluvit o dítěti. Přece jenom čas mi utíká, po miminku toužím čím dál víc. Manžel nebyl proti, ale projevil přání, že bychom měli ještě radši počkat. Proč, mi nevysvětlil. Podle mne se bojí to dítě mít, má strach z odpovědnosti a z totální změny života. Když jsem se ho přímo zeptala, popřel to. Řekl, že dítě chce, ale ne hned. Vůbec není schopen brát v potaz, že už je mi přes třicet a že se třeba nemusí zadařit hned.
Dala jsem mu pár měsíců na to, aby se s myšlenkou na dítě srovnal a přišla znovu. Jeho odpověď byla stejná. Naštvalo mne to. Je mi jasné, že dítě musí chtít oba dva, ale jeho chování beru jako podraz. Celé roky, co jsme spolu, když přišla na děti řeč, nikdy nebyl proti, naopak, kolikrát sám na toto téma zavedl řeč a bylo evidentní, že si dítě přeje. A teď se najednou, když máme ideální podmínky, začíná zbaběle cukat.
Tak jsem udělala něco, čím jsem ho naštvala. Vysadila jsem antikoncepci. Ne tajně, řekla jsem mu to. Vysvětlila jsem mu, že já si dítě přeju, že máme veškeré zajištění, aby se miminko mohlo narodit, a že nemíním čekat, až se rozhodne on, protože to by taky pro mne už mohlo být pozdě. A že tedy vysazuju antikoncepci a pokud on dítě nechce, ať se chrání sám. Já už do sebe tu chemii cpát nebudu.
Strašně se naštval. Bere to ode mne jako podraz, prý nemám právo ho k dítěti nutit, když se na něj momentálně necítí, proč prý nemůžu ještě tak dva, tři roky počkat. Vysvětlila jsem mu, že to už opravdu čekat nebudu, protože za tři roky mi bude pětatřicet, může se stát, že se budeme klidně dva tři roky snažit, než otěhotním a že rodit ve čtyřiceti opravdu nechci. A taky jsem mu vpálila, že podraz to je, ale nikoli můj, nýbrž jeho.
No, není to teď mezi námi dobré. Už tři týdny jsme spolu nespali, já bych chtěla, ale on trucuje. Prý jsem z něho udělala idiota. Jsem z něj zklamaná, najednou vidím, že je to vlastně sobec. Začínám ho podezírat, že možná žádné dítě nikdy nechtěl, ale protože viděl, že já ano, tak aby si mne udržel, tvářil se, že ano. A teď, když by mělo dojít na věc, začíná brát zpátečku.
Proč to sem celé píšu. Chtěla bych vědět, jak probíhala domluva o budoucím dítěti u vás. Měli jste to nějak naplánované a dodrželi jste to? Nebo došlo k početí spíš náhodně a prostě jsme se s tím smířili? A taky by mne zajímal váš názor na to mé vysazení antikoncepce. Myslíte, že jsem ho tím opravdu podrazila?
29.4.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 166 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Proti jeho vůli jsem vysadila antikoncepci. Je to podraz?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Tvrdí, že jsi z něho udělala idiota. Naopak udělal idiota on z tebe. Co jako čekal? Že budeš chtít první dítě ve čtyřiceti nebo ještě později, až on se na to bude cítit? 
Byla jsi n aprosto upřímná, řekla jsi na rovinu jak se cítíš, jednáš dle mého pohledu úplně férově.
Pokud jde o domluvu - první dítě jsem měla neplánovaně v 18, druhé jsem chtěla mít do tří let, aby to bylo při jednom, nepovedlo se, nastoupila jsem do práce a po půl roce byla těhotná
No a třetí jsem chtěla s druhým manželem, začali jsme se o to pokoušet někdy v mých 32 letech, ale rok a půl to nešlo, tak jsem malou měla právě v těch 34. Plánování je hezká věc, a realita věc druhá. Ještě jsem si vzpomněla na jednu bývlou kolegyni - taky pořád čekali, plánovali, a když se rozhodla mít dítě asi ve 30, tak jim to tři roky nešlo, už z toho byla docela nešťastná.
Bellana: poslední věta
.JPG){kind=avatar}
Jak probíhala domluva o dítěti u nás? Jednoduše. Když jsme spolu začali chodit, řekl manžel, že chce mít dceru Zuzanu. Tím byla domluva hotová, mě to jméno nevadilo. Po promoci jsme se vzali, manžel šel na rok na vojnu a po návratu z vojny jsme se přestali chránit. A pak se po několika letech narodil syn. Prostě jsme to měli snazší než teď, neuvažovali jsme o tom, zda dítě mít či ne, většině z nás připadalo samozřejmé, že ho mít budeme a raději dříve než pozdě.
Podraz by to byl, kdybys, jak vyplývá z toho zavádějícího titulku, vysadila a nic mu neřekla. Tohle podraz není. Prostě jste se na něčem domluvili a ty na tom trváš. Je hloupé, že jeho postoj vyšel najevo až teď. Tvůj manžel může mít děti ještě v padestáti. Jenže ty ne. On může počkat. Ty už moc času nemáš.
Asi by měl vysvětlit, proč se na dítě "momentálně necítí" a z jakého důvodu si myslí, že za dva tři roky to bude jiné. Podle mně se toho jen úplně normálně bojí. Ale ty už vážně moc času nemáš, já jsem měla ve 34 letech třetí dítě a myslím, že už to bylo na hraně. Já vím, že dneska je normální, mít dítě i po 35, ale já jsem si už takhle někdy připadala mezi mladými maminkami ve školce a na aktivech trochu nesvá. Nehledě na to, že fyzické síly ubývají a riziko zdravotních komplikací přibývá. Asi bych to s manželem ještě zkusila probrat, možná se toho jen zalekl a má pocit, že má najednou nůž na krku. Možná by nebylo od věci najít nějaké články o tom, že po třicítce už opravdu není dobré otálet. A jestli s ním pořád nebude řeč, brala bych to jako podraz od něj, když tě celé roky nechával při tom, že dítě taky chce, a zvažovala bych, jestli s ním chci ještě být.
Takovou krizi bych nevydýchala a hledala někoho dětíchtivého. Na jednu stranu chápu, že hypotéka je prostě břemeno, které může brzdit, al etohle spíš vypadá, že děti nikdy nechtěl.
Podraz to není, informovala jsi ho a on může používat kondom.
Bože to je ale hňup, vůbec to od tebe podraz není, prostě je to pohodlnej parchant, který si zvyknul na bezstarostný ,pohodlný klidně plynoucí život bez plínek a nočního vyrušování. Asi by ho to obtěžovalo.
Od tebe to podraz není, on má šanci bránit se početí sám, to jsi mu nezakázala. Teď je třeba si rozmyslet, jestli chceš víc dítě nebo svého manžela. Některá raději to druhé, já bych spíš to první, proto bych riskovala a manžela se na rovinu zeptala, kde realizuje svoje sexuální potřeby, protože tři týdny bez sexu by u nás bylo něco tak mimořádného, že by mi to bylo velmi podezřelé. 
ne není to podraz,udělala bych to také
u nás to bylo neplánované, jak to většina tenkrát měla. První dítě přišlo nečekaně, ale bylo vítané, druhé s nitroděložním tělískem, ale i tak jsme ho nechali přijít na svět. Ten chlap se mi nezdá....
on dítě asi vůbec nechtěl a přišlo se na to při "lámání chleba". Dobře, že to na něj prasklo teď, v hodině dvanácté. Prvorodička má mít touto dobou odrozeno své první dítě. Neporadím, ale asi ho nepřinutíš k oplodnění, když se takhle projevil.
Podraz to je, ale od manžela.
U nás to byl zázrak. Já chtěla mimčo už na vejšce, kdy mi bylo 24..... A nebylo to vůbec jednoduché. Po 3 letech snažení mi řekli, že děti přirozenou cestou mít nebudu. absolvovala jsem IVF, které nebylo úspěšné. Nechci strašit, ale nikdy člověk neví, jak je na tom s plodností... A věk 32 let je akorát. Nakonec mám 2 letou holčičku a to s úplně jiným chlapem 
. S mým tehdejším manželem jseme se rozvedli a pak jsem si našla nového přítele a najednou jsem byla těhotná.... Po 7 letech urputného nsažení to šlo samo...
Byl by to od tebe podraz, pokud by jsi mu to nerekla. Ty jsi se ale zachovala cestne.
Dokud ty jsi do sebe cpala chemii, tak to bylo ok, ale jak se ma zacit starat sam, tak se tezce na nekolik tydnu urazi?
Ano, priznavam, tohle bych brala jako podraz ja. Z jeho strany.
... ze strany manžela mi to přijde jako vydírání... když nebudeš brát antikoncepci, tak NIC nebude.(Koho tím trestá nejvíce?)
Být na Tvém místě, už bych se k práškům nevracela. Tak jako tak je vhodné po určitém čase je vysadit.
podraz to není, o vysazení jsi mu řekla a dostal možnost chránit se sám. Je to on, kdo nedodržuje určité dohody - podmínky na děti máte, věk taky
Jinak u nás to bylo jako u vás - ale s dodržením dohod... . Dohoda byla, že děti budou až budeme trošku ustabilizovaní (vyřešené bydlení) - a první dítě se narodilo, když nám bylo 33 a 38...
Chápu, že by partner byl zaskočený v první chvíli, ale jestli se nevzpamatoval ani po několika měsících, tak bych hledala jiného partnera. Protože přistoupit na další několikaletý odklad může klidně znamenat to, že za ty dva roky bude chtít zase dva roky odklad a ty už se pomalu dostaneš do věku, kdy mít děti bude komplikované a najít vhodného partnera ještě komplikovanější....
