Jak na tříletého agresora?
Máme tříletého syna a v poslední době s manželem řešíme jeho vzrůstající sklon k agresivitě. Už od malička byl takový vznětlivější, velmi brzy se začal vztekat a dožadovat se toho, co si zamanul, a ačkoli jsme mu nikdy nijak neustupovali a většinou si vztekem nic neprosadil, jeho chování je čím dál horší.
Už se totiž nespokojí se vztekáním a řevem, on začal naprosto otevřeně používat fyzickou agresi. Podotýkám, že doma fyzické tresty nepoužíváme (máme ještě starší dceru) a se synem jsem dosud doma na mateřské, takže ze školky to taky nemá.
Tím víc nás jeho chování zaráží. Jak není po jeho, tak do nás kope, bouchá pěstí, kouše. A to jak nás doma, tedy rodiče a sestru, tak i prarodiče a začíná mít tyto projevy už i na cizí lidi, včetně doktorky nebo návštěvy apod. Když to zkusil na doktorku, tak jsem na ní viděla, že ji to dost zarazilo, nedělala z toho žádnou vědu, ale počastovala mne mravokárnou větou, ať si dáváme pozor, aby nám synek brzy nepřerostl přes hlavu. Bylo to dost nepříjemné.
Tohle synovo chování se projevuje asi tak poslední dva, tři měsíce. Zatím jsme se s manžele oba drželi, nejdřív jsme si říkali, že to je jen období a zase to přejde, ale teď si to nemyslíme. Stupňuje se to. A byli bychom neradi, kdyby nám z kluka vyrost obecní rváč.
Momentálně teď v souvislosti se synovým chováním máme s manželem spor. On má za to, že je na čase ukázat synovi pádnou rodičovskou ruku klidně i s vařečkou, já si myslím, že když z něj budeme jeho agresi vytloukat jinou agresí, ničeho nedosáhneme. Na to mi manžel řekl, ať tedy předvedu, jak toho našeho sígra usměrním.
A já jsem v koncích. Na něj totiž opravdu nic neplatí. Nějaké „složitější“ tresty ještě ve svém věku nechápe a v podstatě neexistuje nic, co bych mu mohla zakázat. Na počítač ještě nechodí, televize ho nebaví, leda snad když mu seberu oblíbená auta jako hasiče nebo policajty. To mu vadí hodně. Jenže to má pak za následek, že svou agresivitu ještě vystupňuje a vybíjí si ji pak na mně a dceři.
Nevíte, co s takovým malým výlupkem? Už se pomalu začínám přiklánět na manželovu stranu a uvažuji o tom, že pár pořádných na zadek by mu asi neublížilo. Ale i tak se mi to hodně příčí.
7.12.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 168 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak na tříletého agresora?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nessie: A jestli jsem normalni milujici maminka nevim 
Obcas kdyz uz je toho na me moc, vynadam jim do harantu a smradu a na to rozhodne nejsem pysna a snazim se s tim bojovat. Ale obcas mi to ulitne 
Deti jsem nechtela, ted je mam a jsem rada ze je mam a nevymenila bych je za nic na svete.
Nessie: 
no to je hrozny 
je mi to moc lito
Uplne si pamatuju, kdyz treba mama byla obcas urazena a treba pul hodiny se mnou nemluvila a nebo mi odsekavala. Ale to uz jsem byla v puberte a docela drza. A vim do dnes jak to bylo neprijemny, ale nastesti se to stalo jen parkrat a netrvalo to nikdy moc dlouho. Ale kdyby to bylo tak jak tady padl navrh, tak verim i tomu, ze to muze nechat pekny nasledky.
A taky mam v zive pameti, jak jsem jednou dostala narez, ze jsem mela jelita jak hrom. Ale to vubec nemam mamce za zle, zaslouzila jsem si to. A naopak na to vzpominam v dobrem, narozdil od toho mlceni.
Taky me napadlo, ze pak to dite prece ani nemuze mit s takovouhle mamou zadny hezky vztah v budoucnu. Me by to teda bylo lito. Moc si preju abych s detma mela hezky vztah i v dospelosti.
Monik: Já myslím, že jsi úplně normální milující maminka 
Já právě oběma synům klidně zmaluju zadek, když ten pohár přeteče (tomu většímu už teda ne 
) nebo zařvu jak tygr, ale nikdy NIKDY jsem ani jednoho netrestala svým mlčením - ani půl hodiny. Mám příliš v živé paměti jak se cítí dítě, které maminka svým mlčením trestá a zatvrzele neodpovídá ani na běžné otázky
Můžu ti říct, že mě vždycky dožerou názory bojovnic proti fyzickým trestům - prý je špatně dítě i plácnout přes ruku! Háa, ha - každé bych přála žít jako dítě v naší domácnosti - jak by byla vděčná za pořádnej výprask, jen kdyby se s ní maminka pak normálně pomazlila.
Ále - dost už o tom - jen mě to fakt strašně nadzvedlo.
Nessie: 
Me je uplne blbe z toho.
Ze jsou nektery matky tohohle schopny.
Priznam se, ze kdyz uz to dcerka fakt prehani a trva to uz nekolik hodin, tak me pak treba chytne amok a bud ji servu nebo naplacam a vyhodim za dvere s tim, ze az se uklidni, muze prijit.
A pak si ji vezmu na klin a ptam se ji, jestli vi co se stalo a proc a kdyz nevi jak odpovedet, tak ji to vysvetluju,co delala spatne a proc se to stalo a ze to delat nemuze. Pak ji pohladim a reknu, ze ji mam moc rada.
Jako je mozny, ze mi preroste pres hlavu, no nevim, to poznam az pozdeji
Nessie: 21:01 No koukam, ze driv pisu nez ctu.
Me z toho uprimne uplne zamrazilo, kdyz jsem si predstavila, ze nekdo fakt muze svoje dite "vychovavat" takhle.
Taky me napadlo, ze by z toho mohlo mit to dite nasledky na cely zivot a koukam, ze jsem ani nebyla daleko od pravdy.
No kdyz si to predstavim, je to fakt hrozny.
Me by takovy chovani asi vzalo i ted v dospelosti od nekoho blizkyho. A natoz trilety dite, ktery tomu fakt veri celou svou bytosti.
A ja si pripadala jako kruta matka, ze ji obcas nalupu. No, ted vidim, ze jsem hodne mirna maminka.
Monik: Já ti to můžu podat z první ruky, jak se takový dítě cítí - už jsem to psala níže. To nehraničí s psychickým týráním - to prostě psychický týrání JE! A následky jsou opravdu celoživotní.....
Lidulinek: 17:27 No to je sila teda. To bych rekla, ze tohle snad uz hranici s psychickym tyranim. Jak bod 1 tak bod 2. To uz mi pripada lepsi dat par na zadek a vysvetlit pak proc dostal.
Opravdu, tato rada tady nikde nepadla 
jdu cist dal 
Fuj. jsem se uplne vzila do toho ditete ted. No to nevim jestli bych tohle kdy v zivote vstrebala. Zlata moje maminka, co me vzdycky serezala.
u nás zafungovala až sprcha... postavit do vany rovnou, jenom jsem sundala bačkůrky a polít vodou... maličko šok...
a pak jsme se převlíkli do suchého a byl klid...
Doporučeno dětskou doktorkou, poté když jsem si nevěděla rady a vyzkoušela všechno možné od vystrčení za dveře, obětí, přes zadek...
Stačilo jednou dvakrát...a bylo.
jo a žádné trauma z toho děti nemají, jsou naprosto skvělí puberťáci 
.gif)
Lidulinek:Týýýýýbrďo,tak to je kruťárna co píšeš
je to samozřejmě tvoje věc,ale můj názor na tvoje rady je,že tímto si dítě akorád od sebe odradíš a důvěra jde někam...přeci dítě musí vědět,že ať se děje co se děje i když dostane za zlobení na zadek,doma u rodičů je v bezpečí
Nessie: Taky na to zírám. Ignorovat týden? Proti tomu je snad výprask pomalu odměna. Co to tomu dítěti dá? Jedině dospěje k tomu, že ať dělá co dělá je to špatně a nemá cenu se snažit. A nebo na sebe začne upozorňovat ještě horším způsobem. Už dávno nebude vědět co je důvod, jen že si ho nikdo nevšímá a bude se snažit to změnit.
Pro malé dítě je pár minut to, co pro dospělé pár hodin a potřebuje okamžitou akci-reakci.
Je nesnesitelný- rodiče zakročí. Je hodný, rodiče ho pochválí, ujistí, že ho mají rádi, pomazlí se. On sám přijde na to, že je lepší být chválen než trestán.
A i to zlobivé dítě by mělo vědět, že ho rodiče mají rádi, že proti němu samotnému vůbec nic nemají, že jim vadí jen to chování. Je něco úplně jiného, když se řekne jsi zlý, nesnesitelný, hledej si jinou rodinu a Chováš se hrozně, máme tě rádi, ale přijď až budeš hodný.
Pevné objetí jak začne jít do vývrtky. Opakovat mu, že ho máš ráda, že je u Tebe v bezpečí a že ho pustíš, až mu bude dobře, nebo něco v tom stylu. První objetí bude nejspíš dost divoké, protože všechny ty potlačované emoce půjdou ven. Ale bude vám pak dobře oběma, ne jen jemu.
.JPG)
Cha, sbalit kufry, to jsem si o sobě doteď myslela, jaký jsem Herodes, že dcerám občas nařežu, ale koukám, že jsou tady drsnější nátury.
Lidulinek: Tý joo - to si musíš dělat srandu, ne?? Ignorovat ho klidně týden - to je VÝBORNÝ nápad - jheště dnes se z podobné "výchovy" své máti léčím u psychologa. 
Super nápad, fakt!
Můžu tě jako přímý účastník takové "výchovy" ujistit, že to si skutečně bude dítě pamatovat - celý život!!! Je to něco děsivého a tak traumatizujícho a nepochopitelného (zvlášť pro tříleté dítě!!!!), že tě můžu ujistit, že výprask vařekou je proti tomu malina - a jako dítě bych tomu výprasku stokrát dala přednost - jen kdyby se se mnou maminka raději normálně bavila.
To mě fakt nadzvedlo - to snad není možný - dneska spousta lidí odsuzuje i plácnutí přes plínku, ale pořád se najdou lidi, kteří s klidem doporučují psychické týrání dítěte!!!
tornado-lou: Tak tohle jsem doma zažila několikrát: za "zlobení" jsme dostali já i bratr malý raneček a byli jsme vystrčeni za dveře....No dali jsme se do děsného pláče,tloukli na dveře a pokřikovali hlasitě,že už budeme hodní,tak aby nebylo divadlo pro celý barák,zase jsme byli vtaženi do bytu a šli klečet do kouta-už si nepamatuji,zda na rýžák nebo na hrách....Mladší bratr byl též takto s kufříčkem vyhozen z domova,ovšem to byl formát-i ve svých 6 letech nezaváhal a odešel a já pak pro něj musela běžet až dost daleko po ulici(sledovali jsme ho s mámou z okna) a dostrkat ho domů....
Lidulinek: tojo, to mi pripada jako docela sila. sbalit diteti kufr a vystrcit ho na chodbu. to pro něj přece musí byt strasny, to už mi připadá lepší pár na zadek.
