Chce mě uvázat doma u plotny
Máme velké neshody s manželem kvůli mému nástupu do práce po mateřské dovolené. Podle něj jsem sobec, který myslí jen sám na sebe a nikoli na děti. Hučí to do mne horem dolem, až si začínám myslet, jestli nemá nakonec pravdu. Proto by mne zajímal názor ostatních žen.
Je mi dvaatřicet, máme dvě děti rychle po sobě: čtyřletou holčičku a chlapečka, kterému budou na podzim tři roky. Bude mi tedy končit mateřská a od ledna bych chtěla nastoupit do práce. Vyloženě se na to těším, protože, ač své děti nade vše miluji, po čtyřech letech doma toho mám už docela plné zuby. Ničí mne ten stereotyp, už ráno, když větrám a stelu postele, mám pocit, že se musím každou chvíli zbláznit.
Jenže manžel se na můj návrat do zaměstnání dívá skepticky, jak mi otevřeně sdělil, v žádném případě s ním nesouhlasí. Podle něj je důležitější, abych zůstala ještě doma alespoň dalších pár let, než se mladší syn 
přehoupne přes první třídu. Pro mne je ale taková představa přímo děsivá! Navíc jsem z manželova postoje docela šokovaná, nikdy dřív ani v nejmenším nenaznačoval, že preferuje model „žena u plotny“.
Možná mu stoupl do hlavy jeho pracovní úspěch. Za poslední tři roky se v práci docela vyšvihl, propracoval se až na vedoucí pozici v jedné nadnárodní firmě a tím pádem k velmi, opravdu velmi nadstandardnímu platu. Zcela bez problémů dokáže naši rodinu finančně zajistit, na jeho obranu musím říct, že co se financí týká, nemáme problémy. Vlastním kartu k jeho účtu a můžu zcela volně nakupovat. Nikdy mi v tomto ohledu nic nevyčetl.
Takže k nástupu do práce mne nenutí finance. Chci pracovat, abych vypadla z toho domácího stereotypu. Netoužím budovat kariéru a trávit mimo domov čas od rána do večera. Zkusila bych si najít místo i na zkrácený úvazek. Manžel je však tvrdě proti, nesouhlasí s nástupem syna do školky hned v jeho třech letech, prý je na to ještě malý. Podle něj bych se dětem měla ještě několik let plně věnovat. Argumentuje tím, že kvůli mé vlastní seberealizaci a pár korunám, které bych vydělala, zahodím to nejdůležitější období v životě našich dětí.
Není mi z toho dobře. Připadám si jako v pasti a nevím, co mám dělat. Podřídit se manželovu přání a zůstat doma i přes můj vlastní odpor, nebo se zařídit po svém a práci si prostě najít a dát děti od ledna do školky i přes manželův výslovný nesouhlas?
28.7.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce mě uvázat doma u plotny
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
to......Minda ........je mi tě líto,vím sama jaké to je,jen jsem měla měla dva syny ,byla na ně sama a musela počítat s každou korunou.
Vím jaké to je a jaké je štěstí být ale mámou pro dítě,proto ty své děti máme!!Milujeme je.Leč zde jak je evidentní má pisatelka doma vše,nezná co je to šetřit,má zcela jistě hodného manžela,z jejího dopisu necítím,že by jí nařizoval .... být u plotny......Proč ses tedy vdávala?pořizovala dítě? Každá žena musí počítat s tím,že chce-li rodinu je především matkou,manželkou,která ale nemusí být jen u plotny .Vstekáš se a jdeš bezohledně za svým,bez ohledu na rodinu..Protože máš vše a pálí Tě bidlo....Je spousty jiného co naplní život ženy ač je doma,protože má malé dítě,než-li malého ráno honit do školky a ty si budeš říkat,tak to mám dnes krásná den,o syna je postaráno,šoupla jsem jej do školky,já mám den pro sebe ............Mě zní Tvůj dopis dost sobecky .Může ti zde napsat každý svůj názor,leč rozhodnutí je jen a jen na tobě
.gif)
Představa, že mi někdo nutí, jak mám žít svůj život je na 
Já se do práce vracela, když byli mladšímu necelé tři - mně tlačil zaměstnavate. Vzal by tehdy někoho jiného a já bych se neměla kam vrátit.
Vůbe si nemyslím, že si nevážíš dobrého bydla. Máš jen potřebu se realizovat jinde než "u plotny"
Zkuste kompromis, počkejte se školkou rok, a pak si najdi místo.
Docela mne překvapuje, že budou malému na podzim tři a vezmou Ti ho od ledna.. Já mám listopaďáka a vedla jsem za umístění do MˇˇS velký boj. Není to při dnešní situaci jen Tvoje iluze, že Ti ho vezmou?
Fakt bych mu dala ještě rok, a pak nekompromisně nastoupila na nízký úvazek blízko školy/školky (a holt při tvém muži zapomněla na své vzdělání a vzala klidně i uklízečku)
Tohle byl můj sen, mít několik dětí, starat se o ně, o domácnost a o manžela, který rodinu zabazpečí. Bohužel mi to nevyšlo, byla jsem matka samoživitelka a pracovala jsem celý život abych sebe i dceru uživila. Takže bych řekla, že tě pálí dobré bydlo. Jestli je pro tebe budování kariéry důležitější než výchova dětí, neměla sis je pořizovat. V současné situaci bych ti radila hledat nějaký kompromis, například práci na částečný úvazek a místo jeslí chůvu, zdá se, že si to můžete dovolit.
Natálie, nějak v tvém příspěvku vidím to, že ty jsi rozhodnutá, ty máš odpor, ty jsi v pasti.... a co děti? Proč si manžel myslí, že je důležité, aby se dětem někdo věnoval až přes první třídu? Vymyslel si to o tom že je synek moc malý na školku, nebo je v tom trošku pravdy??? Přemýšlíš taky o dětech, nebo jen o sobě a o tom, co ty chceš?
Variantu zařídit se po svém přes manželův nesouhlas považuji za velmi nešťastnou - a opět mi to zavání trošku tvým sobectvím. Nejde přeci o to, kdo z koho, jestli vyhraješ ty nebo manžel, ale co bude nejlepší pro vaší rodinu (která zahrnuje i ty děti, ne jen přání vás dvou).
