Nepřeje si, aby se narodilo jeho dítě
Je mi 34 let, jsem svobodná. Po několika nevydařených vztazích jsem vzdala hledání partnera pro trvalý vztah a nechala tomu volný průběh. Zaměřila jsem se na sebe a na svou práci a budování kariéry, jsem slušně finančně zabezpečená a v podstatě mi nic nechybí.
Před pár měsíci jsem se seznámila s rozvedeným mužem, který má z prvního manželství dvě školní děti. Začali jsme se spolu stýkat, chodit do divadla, na večeře, občas nějaký společný víkend. Oba dva jsme to brali nezávazně. Ne, že bychom udržovali ještě další vztahy, ale prostě jsme tomu chtěli nechat čas a přirozený průběh s tím, že čas ukáže. Oba dva jsme si nechávali i dost vlastního prostoru, nevídáme se každý den, spíš tak maximálně dvakrát, třikrát do týdne, někdy ani to ne. O společné budoucnosti jsem zatím nikdy nemluvili, po pár měsících to je přece jenom brzy.
Teď se však situace změnila. Jsem těhotná. Neplánovali jsme něco takového ani jeden. Pravda, ochranu jsem nechávala především na něm, odmítám brát hormonální antikoncepci. Preferovala jsem tedy kondom a spoléhala na plodné a neplodné dny. Celé roky i s předchozími partnery mi to tak vycházelo a nikdy se nestala „nehoda“. Až teď.
Těhotenství mne v první chvíli dost zaskočilo. Ne, že bych děti nikdy nechtěla, ale na druhou stranu jsem po nich ani nijak zvlášť netoužila. První dny jsem to musela docela dost vydýchat a pak se dostavilo něco, co jsem si nikdy neuměla představit. Začala jsem se na to dítě těšit a všechny myšlenky na potrat, které mne předtím napadaly, jsem okamžitě zavrhla. Jakoby bych si uvědomila, že je mi tolik, kolik mi je, a vlastně nemám na co čekat.
O svém těhotenství jsem řekla příteli, který okamžitě zaujal jednoznačný postoj: Dítě rozhodně ne, trvá na tom, abych šla na potrat. Odmítá jakoukoli jinou variantu a stojí si za svým pevně jako skála.
Jenže já na potrat jít nechci. Řekla jsem mu to a on se doslova rozlítil. Osočil mne, že jsem to na něj navlékla a teď se ho snažím přitlačit ke zdi. Jenže tak to není. Vysvětlila jsem mu, že jsem dítě neplánovala, že se to prostě takhle stalo a sama jsem překvapená, že mne to tak citově zasáhlo a já po tom miminku toužím. Ujistila jsem ho, že po něm nebudu nic chtít, že si mne nemusí brát, dokonce ani platit alimenty, pokud mu jde o tohle.
Nevzal to. Považuje za své právo s narozením dítěte nesouhlasit a cítí se podveden. Každý den na mne naléhá, 
někdy i dost drsně, ať to okamžitě vyřeším, že on se rozhodně nechce stát otcem dalšího dítěte, prý mi nevěří a má obavu, že bych se pak na něm chtěla hojit a soudila se o alimenty.
Je jasné, že náš vztah je tímto u konce. Nemám ani potřebu ho zkoušet nějak zachraňovat. Ale o to dítě opravdu stojím. Nechci jít na potrat jen proto, že pro něj to tak bude lepší. On tvrdí, že jako otec dítěte má právo na své rozhodnutí a já nesmím proti jeho vůli v tak závažné situaci jednat.
Není mi z toho dobře, už jsem uvažovala i o tom, že ho neuvedu jako otce. Ale nechat v rodném listě kolonku „otec“ nevyplněnou mi připadá nefér vůči dítěti. Stejně tak mi vůči němu připadá nefér přivést ho na svět, když ho jeho otec odmítá. A konečně jako nefér mi připadá i ukončení jeho sotva počatého života jen proto, že to chce jeden z jeho zploditelů.
Asi mne spousta z vás odsoudí, ale přesto by mne zajímal váš názor na celou situaci a také jak byste se v ní případně zachovaly vy.
7.3.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 208 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Jsem těhotná a nenávidím své břicho
- Jsem těhotná a bojím se to oznámit v práci
- Jsem těhotná a manžel je mi nevěrný
Diskuse ke článku - Nepřeje si, aby se narodilo jeho dítě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Udelala bych 2veci- Dite chcete ,nechte si ho,je to to nejkrasnejsi co muze byt.
za druhe -bych toho blbce kopla do pr... a rozloucila se s nim a kolonka v rodnem liste muze byt prazdna, ditetei vse potom reknes kdo to je.
.gif)
No, je to zapeklitá situace. Píšeš, že oba jste to brali jako nezávazný vztah, ale na antikoncepci jste podcenili. On sice používal kondom, ale plodné a neplodné dny je ta nejmíň spolehlivá metoda a tedy si za to můžeš hlavně sama. Nedivím se pánovi, taky by se mi nechtělo vázat když se znáte pár měsíců a brali to nezávazně. Pro něj je to závazek vlastně na cca 20 i více let.
Pokud dítě chceš i s tím že budeš sama a dítě bez otce, pak si ho nech. Zvaž všechna pro i proti a i to jak komu ublížíš. Nechtěla bych být na tvém místě.
Riki: ne museli
, ale MUSEL on
Jestli ono to nebylo nakonec tak, že autorka podvědomě cítila, že jí začínají mlátit hodiny jako orloj, tak na nějakou ochranu víceméně dlabala a říkala si, ono to nějak dopadne 
Všimla jsem si, že v tomhle ohledu ženy rády lžou. Řeči o selhání antikoncepce beru s velkou rezervou
kareta: jistě, kondom je antikoncepce, ovšem to by ho museli používat důsledně a vždycky, ne jen někdy, když si dáma zrovna vypočítala plodný den, a jinak ne. Navíc opakuji, že nikde se nepíše, jestli on vůbec tušil, že ona nemá žádnou ochranu. 
Pán je možná blbec, ale dáma rovněž tak. Množit by se neměli ani jeden.
Riki: kondom JE antikoncepce, jestli on nechtěl děti, tak se měl postarat ON! Nebo s ní nesouložit. Nyní má ON právo jen prskat, to je vše. Pán je blbec...s takovým jen double kondom...ani vidlema bych se takovýho vola nedotkla!
.gif)
Riki: 7.3.2011 12:19
Kotě: to je hloupost, nakonec v případě nechtěného těhotenství rozhodne vždycky žena, a chlap si může vyskakovat jak chce. Nemá žádné páky, jak svůj názor prosadit, takže i výše popsaný spor je vlastně zbytečný. Ona si to dítě prostě nechá, a chlap bude po zbytek života litovat, aspoň mě by to teda štvalo.
A co se týče toho, že se často zastávám mužů - ano, já vím. Ale nemohu za to, že v 80% případů je mi mužský pohled bližší a jejich přístup ke vztahům mi přijde logičtější, než ženský. Myslím, že ženy si mnoho problémů "vyrábějí" samy, a zcela zbytečně.
Riki: Myslím že ani ne. Shrnutí by bylo stejné- pán je debil a o konečné řešení o tvém těle je na tobě.
On má právo nechtít, ona chtít, je to půl na půl, ale to je asi tak všechno, protože jakákoli akce je na ní a donutit ji k potratu (nebo v opačném případě nepotratu ) stejně nedokáže, pokud se ona nenechá psychicky zdeptat.
Stejně by bylo zajímavé, kdyby na něco takového jako potrat měli chodit pánové. To by se na to asi dívali jinak.
Kotě: to, že občas použili kondom, tomu se nedá říkat antikoncepce, a slova o tom, že celé roky jí to s jinými muži vycházelo, svědčí pro to, že se opravdu spoléhala hlavně na štěstí. A ujištění, že od pána nic nechce, to se nedá brát vážně. Takových, co nic nechtěly, jsou pak zhusta plné soudní síně.
Riki: tak i o takovém případu už jsem slyšela. Ne že by dotyčný propichoval kondomy, ale prostě když došlo na neplánované otěhotnění, on dítě chtěl a ona ne. Jak myslíš, že to dopadlo? Samozřejmě si ho nenechala. Vsadím se ovšem, že i v takovém případě ty bys stála na straně dotyčného muže a hájila jeho výsostné právo (ještě jsem nezažila, že by ses pod jakýmkoli článkem, kde jde o vztah on-ona, zastala ženy, takže činím kvalifikovaný odhad )
Riki: a co je prosímtě na ní nerozumného? 
Je dospělá, finančně stabilní, měla nezávaznou známost, používali bariérovou antikoncepci jako tisíce jiných párů, ta selhala, ona si chce dítě nechat, uživit ho může, po otci nic nechce. Kde v tom vidíš jaký podvod nebo nerozum?
Riki:
To by mě zajímalo, jak by to vypadalo obráceně - kdyby on třeba propichoval kondomy, a až by otěhotněla a dítě nechtěla, přemlouval by ji, že to dítě chce, že má právo, aby se jeho dítě narodilo, jen ať mu ho hezky porodí, a že ona nechce, to že nebere. To by byl hukot. 
kubikm: nikde není psáno, že to věděl. A i kdyby to věděl, má právo dítě nechtít, je to 50 na 50, jsou na to vždycky dva. Osobně jsem toho názoru, že žena, která dítě nechce, riskuje z obou zúčastněných víc, neb ona bude těhotná, když se to nepovede, ona se má tedy chránit, a nespoléhat se na nic a na nikoho. Tím méně na neplodné dny, to není metoda antikoncepce, to je hazard. Takže tohle nevyšlo především jí, a jestliže ona pod vlivem hormonů změnila názor a dítě chce, neznamená to, že on musí sklapnout a dělat tatínka.
