Nepřeje si, aby se narodilo jeho dítě
Je mi 34 let, jsem svobodná. Po několika nevydařených vztazích jsem vzdala hledání partnera pro trvalý vztah a nechala tomu volný průběh. Zaměřila jsem se na sebe a na svou práci a budování kariéry, jsem slušně finančně zabezpečená a v podstatě mi nic nechybí.
Před pár měsíci jsem se seznámila s rozvedeným mužem, který má z prvního manželství dvě školní děti. Začali jsme se spolu stýkat, chodit do divadla, na večeře, občas nějaký společný víkend. Oba dva jsme to brali nezávazně. Ne, že bychom udržovali ještě další vztahy, ale prostě jsme tomu chtěli nechat čas a přirozený průběh s tím, že čas ukáže. Oba dva jsme si nechávali i dost vlastního prostoru, nevídáme se každý den, spíš tak maximálně dvakrát, třikrát do týdne, někdy ani to ne. O společné budoucnosti jsem zatím nikdy nemluvili, po pár měsících to je přece jenom brzy.
Teď se však situace změnila. Jsem těhotná. Neplánovali jsme něco takového ani jeden. Pravda, ochranu jsem nechávala především na něm, odmítám brát hormonální antikoncepci. Preferovala jsem tedy kondom a spoléhala na plodné a neplodné dny. Celé roky i s předchozími partnery mi to tak vycházelo a nikdy se nestala „nehoda“. Až teď.
Těhotenství mne v první chvíli dost zaskočilo. Ne, že bych děti nikdy nechtěla, ale na druhou stranu jsem po nich ani nijak zvlášť netoužila. První dny jsem to musela docela dost vydýchat a pak se dostavilo něco, co jsem si nikdy neuměla představit. Začala jsem se na to dítě těšit a všechny myšlenky na potrat, které mne předtím napadaly, jsem okamžitě zavrhla. Jakoby bych si uvědomila, že je mi tolik, kolik mi je, a vlastně nemám na co čekat.
O svém těhotenství jsem řekla příteli, který okamžitě zaujal jednoznačný postoj: Dítě rozhodně ne, trvá na tom, abych šla na potrat. Odmítá jakoukoli jinou variantu a stojí si za svým pevně jako skála.
Jenže já na potrat jít nechci. Řekla jsem mu to a on se doslova rozlítil. Osočil mne, že jsem to na něj navlékla a teď se ho snažím přitlačit ke zdi. Jenže tak to není. Vysvětlila jsem mu, že jsem dítě neplánovala, že se to prostě takhle stalo a sama jsem překvapená, že mne to tak citově zasáhlo a já po tom miminku toužím. Ujistila jsem ho, že po něm nebudu nic chtít, že si mne nemusí brát, dokonce ani platit alimenty, pokud mu jde o tohle.
Nevzal to. Považuje za své právo s narozením dítěte nesouhlasit a cítí se podveden. Každý den na mne naléhá, 
někdy i dost drsně, ať to okamžitě vyřeším, že on se rozhodně nechce stát otcem dalšího dítěte, prý mi nevěří a má obavu, že bych se pak na něm chtěla hojit a soudila se o alimenty.
Je jasné, že náš vztah je tímto u konce. Nemám ani potřebu ho zkoušet nějak zachraňovat. Ale o to dítě opravdu stojím. Nechci jít na potrat jen proto, že pro něj to tak bude lepší. On tvrdí, že jako otec dítěte má právo na své rozhodnutí a já nesmím proti jeho vůli v tak závažné situaci jednat.
Není mi z toho dobře, už jsem uvažovala i o tom, že ho neuvedu jako otce. Ale nechat v rodném listě kolonku „otec“ nevyplněnou mi připadá nefér vůči dítěti. Stejně tak mi vůči němu připadá nefér přivést ho na svět, když ho jeho otec odmítá. A konečně jako nefér mi připadá i ukončení jeho sotva počatého života jen proto, že to chce jeden z jeho zploditelů.
Asi mne spousta z vás odsoudí, ale přesto by mne zajímal váš názor na celou situaci a také jak byste se v ní případně zachovaly vy.
7.3.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 208 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Jsem těhotná a nenávidím své břicho
- Jsem těhotná a bojím se to oznámit v práci
- Jsem těhotná a manžel je mi nevěrný
Diskuse ke článku - Nepřeje si, aby se narodilo jeho dítě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Riki: já to za podvod nepovažuju, věděl, že nebere HA, tak se měl postarat
.gif)
Chlapovi bych řekla,že už těhotná nejsem, aby dal pokoj a přerušil styky, snad nebydlí za rohem..? dítě bych si nechala a do RL neuváděla. Vždycky můžeš dítěti jméno říct. Neuváděla bych z toho důvodu, aby pak časem nevyhrožoval,že bude chtít do své nebo střídavé péče, takových je taky dost..a dávat pak miminko někomu, kdo ho nechtěl,jen proto,že je na to zákon? nevím,no..ať si trhne ploutví a nechá si ho uřezat 
dítě bych si nechala, otce neuvedla, protože existuje halda papírů během života, co musí podepsat oba rodiče
na alimenty bych se v tomto případě nespoléhala
a pána odeslala až nejdál....
Ach jo. Ono nefér bude i to, že případné dítě bude mít tak nerozumnou matku. Takže já bych doporučovala, aby se raději žádné nenarodilo. A naprosto se nedivím tomu chlapovi, že to pokládá za podvod, a fintu, a dotyčné už nevěří ani slovo. Upřímně - ani já tomu příběhu, tak jak je podán, nevěřím. Možná, kdyby té dámě bylo sedmnáct, tak bych do jisté míry pochopila, ale takhle nezbývá než
Asi bych otce uvedla i s tim rizikem,ze muze v budoucnu prudit.
Dnes zajistena je,zejtra bejt nemusi.Staci,aby nedejboze prisla nemoc a dite bude bez penez na studia,bez perspektivy.
Obzvlast v tyhle svinsky dobe.
Tak by se halt MUSEL postarat tatinek.
.gif)
no dobře ,že jsi otěhotněla,alespoň vidíš z kým si ztrácela čas.Vybarvil se a tak ho ze svého života vymaž.Představ si ,že bys otěhotněla až by jste spolu bydleli-třeba.
Mimi si nechej-může se stát,že je to tvé první a poslední.Chlapů ještě bude.
Pokud si dobře zajištěná jak píšeš ,tak bych chlapa vůbec neřešila.
Ahoj všem, ráda čtu vaše komentáře, ale nikdy jsem se k vám nepřidávala. Tentokrát jsem neodolala a doufám, že ne naposled
Já radím, že pokud pisatelka dítě chce a ví, že to finančně zvládne, nechá si ho. Prostě se stalo a ted´je třeba situaci řešit. Rozhodně bych nedoporučovala uvést otce, vidím v práci, jak je komplikované, když si otec vzpomene po několika letech, že se chce starat o dítě, které do té doby neviděl. Je to stresující pro všechny, obzvlášt´, když matka i dítě již žijí s novým partnerem.
I s dítětem se dá najít príma partner pro další život. Tenhle to asi nebude. Není to jednoduché vychovávat dítě sama, ale zvládla to už nejedna matka a nelituje toho. Připrav se na to, že to nebude jednoduché a těš se na mimino!
Pokud po dítěti toužíš a těšíš se , nevidím důvod, proč bys měla jít na potrat. Na první dítě máš nejvyšší čas a kdybys šla na interupoci, taky se ti může stát, že děti už mít nikdy nebudeš.Alimenty ale vyžaduj, jsou pro dítě, ne pro tebe.
Přeju ti, abys to všechno ustála a aby se ti narodilo zdravé miminko.
.gif)
a vůbec kdo tohle píše, nevidím tu ani jméno dotyčné.......
.gif)
sharon: 
Nessie: ale kdoví......
Zaffira: a autorka se nechovala jako hlupačka
sama přece přiznává, že dítě nechtěla... chce ho až teď
Tak holt teď ponese následky - holt sama
sharon: Hele, tak to zase vůbec být nemusí!! Já po svém prvním dítěti taky nijak zvlášť netoužila, naopak - byla jsem pěkně naštvaná, že jsem si nedala pozor a v 21 letech jsem zbouchnutá, když jsem si nic neužila - a drželo mě to celý těhotenství, ta zlost. A pak bych za svýho synka i dýchala, jak jsem ho milovala a miluju ho pořád, i když je mu už 18 let 
Takže dítě vůbec nemusí být chudinka - myslím, že to bude přesně naoopak.
Resit antikoncepci po tom co nekdo otehotni se mi zda jaxi paseeee Ostatne to ani pisatelka neresi, ve finale si myslim, ze pokud nekdy chtela deti, tak ma za pet minut dvanact a mozna byl nejvyssi cas to dite mit. A pokud je ochotna vzit vse na sva bedra a po sploditeli nic nechce, tak vlastne problem vlastne neexistuje. Ja bych si jen kryla zada tim, ze ho neuvedu jako otce... tot cele...
