Nepřeje si, aby se narodilo jeho dítě
Je mi 34 let, jsem svobodná. Po několika nevydařených vztazích jsem vzdala hledání partnera pro trvalý vztah a nechala tomu volný průběh. Zaměřila jsem se na sebe a na svou práci a budování kariéry, jsem slušně finančně zabezpečená a v podstatě mi nic nechybí.
Před pár měsíci jsem se seznámila s rozvedeným mužem, který má z prvního manželství dvě školní děti. Začali jsme se spolu stýkat, chodit do divadla, na večeře, občas nějaký společný víkend. Oba dva jsme to brali nezávazně. Ne, že bychom udržovali ještě další vztahy, ale prostě jsme tomu chtěli nechat čas a přirozený průběh s tím, že čas ukáže. Oba dva jsme si nechávali i dost vlastního prostoru, nevídáme se každý den, spíš tak maximálně dvakrát, třikrát do týdne, někdy ani to ne. O společné budoucnosti jsem zatím nikdy nemluvili, po pár měsících to je přece jenom brzy.
Teď se však situace změnila. Jsem těhotná. Neplánovali jsme něco takového ani jeden. Pravda, ochranu jsem nechávala především na něm, odmítám brát hormonální antikoncepci. Preferovala jsem tedy kondom a spoléhala na plodné a neplodné dny. Celé roky i s předchozími partnery mi to tak vycházelo a nikdy se nestala „nehoda“. Až teď.
Těhotenství mne v první chvíli dost zaskočilo. Ne, že bych děti nikdy nechtěla, ale na druhou stranu jsem po nich ani nijak zvlášť netoužila. První dny jsem to musela docela dost vydýchat a pak se dostavilo něco, co jsem si nikdy neuměla představit. Začala jsem se na to dítě těšit a všechny myšlenky na potrat, které mne předtím napadaly, jsem okamžitě zavrhla. Jakoby bych si uvědomila, že je mi tolik, kolik mi je, a vlastně nemám na co čekat.
O svém těhotenství jsem řekla příteli, který okamžitě zaujal jednoznačný postoj: Dítě rozhodně ne, trvá na tom, abych šla na potrat. Odmítá jakoukoli jinou variantu a stojí si za svým pevně jako skála.
Jenže já na potrat jít nechci. Řekla jsem mu to a on se doslova rozlítil. Osočil mne, že jsem to na něj navlékla a teď se ho snažím přitlačit ke zdi. Jenže tak to není. Vysvětlila jsem mu, že jsem dítě neplánovala, že se to prostě takhle stalo a sama jsem překvapená, že mne to tak citově zasáhlo a já po tom miminku toužím. Ujistila jsem ho, že po něm nebudu nic chtít, že si mne nemusí brát, dokonce ani platit alimenty, pokud mu jde o tohle.
Nevzal to. Považuje za své právo s narozením dítěte nesouhlasit a cítí se podveden. Každý den na mne naléhá, 
někdy i dost drsně, ať to okamžitě vyřeším, že on se rozhodně nechce stát otcem dalšího dítěte, prý mi nevěří a má obavu, že bych se pak na něm chtěla hojit a soudila se o alimenty.
Je jasné, že náš vztah je tímto u konce. Nemám ani potřebu ho zkoušet nějak zachraňovat. Ale o to dítě opravdu stojím. Nechci jít na potrat jen proto, že pro něj to tak bude lepší. On tvrdí, že jako otec dítěte má právo na své rozhodnutí a já nesmím proti jeho vůli v tak závažné situaci jednat.
Není mi z toho dobře, už jsem uvažovala i o tom, že ho neuvedu jako otce. Ale nechat v rodném listě kolonku „otec“ nevyplněnou mi připadá nefér vůči dítěti. Stejně tak mi vůči němu připadá nefér přivést ho na svět, když ho jeho otec odmítá. A konečně jako nefér mi připadá i ukončení jeho sotva počatého života jen proto, že to chce jeden z jeho zploditelů.
Asi mne spousta z vás odsoudí, ale přesto by mne zajímal váš názor na celou situaci a také jak byste se v ní případně zachovaly vy.
7.3.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 208 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Jsem těhotná a nenávidím své břicho
- Jsem těhotná a bojím se to oznámit v práci
- Jsem těhotná a manžel je mi nevěrný
Diskuse ke článku - Nepřeje si, aby se narodilo jeho dítě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Přeji Ti moc štěstíčka a ať to zvládneš. Budeš potřebovat hodně sil. Před rokem jsem byla v obdobné situaci. Mě lékaři řekli, že děti přirozenou cestou mít nikdy nebudu a mohu zkusit IVF, ale bude to problém. Diagnostikovali mi neprůchodné vejcovody a neschopnost ovulovat. S partnerem jsem se rozešla a našla si jiného. Po 3 měsícíh jsem byla těhotná. Řešila jsem jak mu to říct, jak se k tomu postavit, co tomu řekne okolí a spoustu jiných otázek. Moc držím palečky. Mám 15 týdenní holčičku a ani jediný okamžik nelituji. Každý úsměv každý pokrok, který udělá mě přesvědčuje o tom, že jsem udělala dobře. Otce bych uvedla. Penízky budeš potřebovat. Teď si třeba říkáš, že od něj nic nechceš, ale věř mi, že příjde krize. A taky dítě má vědět, kdo je jeho táta
Přeji Ti moc štěstíčka a ať to zvládneš. Budeš potřebovat hodně sil. Před rokem jsem byla v obdobné situaci. Mě lékaři řekli, že děti přirozenou cestou mít nikdy nebudu a mohu zkusit IVF, ale bude to problém. Diagnostikovali mi neprůchodné vejcovody a neschopnost ovulovat. S partnerem jsem se rozešla a našla si jiného. Po 3 měsícíh jsem byla těhotná. Řešila jsem jak mu to říct, jak se k tomu postavit, co tomu řekne okolí a spoustu jiných otázek. Moc držím palečky. Mám 15 týdenní holčičku a ani jediný okamžik nelituji. Každý úsměv každý pokrok, který udělá mě přesvědčuje o tom, že jsem udělala dobře.
Muj nazor - dite si nechej jak rika muj doktor o cem premyslis - "to je posledni zvonek"...V zivote vzdycky najdes milion duvodu
proc dite nemit...! Logickych, realnych, ale i pseudoargumentu (neni vhodna doba, ale kdy bude?)... Tvoje srdce
uz ted Ti rika nechat si ho, tesis se...To je proste ono...Dej si do rovnovahy srdce to co citis a rozum aspon ja jsem takhle nejstastnejsi...Ten rozum je taky potreba mit kde bydlet, pomoc nekoho, kdyz budes nemocna etc...Pokud o to dite stojis opravdu tak si ho ubranis proti celemu svetu...Tomu panovi bych rekla, ze po nem opravdu nic nechci...Jenom, aby mi dal klid...Vis ono je taky mozne, ze casem zmeni priority bude rad, ze proste to dite je - vdecny za jeho existenci!!!...
Treba mu to taky nedojde nikdy, ale s tim ty uz nic neudelas...Rika se, ze nahoda neexistuje, nejspis to tak ma byt, aby ses sama nejak rozhodla a pak uvidis kam Tebe samotnou to posune...Hodne stesti
Jo taky necekej, ze pokud budes svobodna matka bude to prochazka ruzovym sadem, ale kdo rika, ze zivot ma byt jednoduchy...
A taky mě překvapilo, kolik z místních přispěvatelek, je ochotno pravidelně spávat s debilem, v případě, že z toho něco bude mít. Jinak, než zkušenostmi s naprostými debily si totiž nedovedu vysvětlit jejich názory, že dítě před otcem zatlouct a nikdy, nikde ho neuvádět, protože jinak by mu debil zkazil život.
A co 50% genetické informace? Polovičního debila budete doma akceptovat?
Tak mě napadlo, že pán asi moc rozvedený nebude, spíš šťastně ženatý záletník.
Jo a tou cizinou je myšleno i Slovensko, tam to údajně legislativa umožňuje. Čili jet tam na dovolenou, vzít si pár stovek eur navíc... 
bibusa: ani chlap nemůže, musí před lékařskou komisi, které se předloží závažné lékařské důvody, a komise rozhodne. Dobrovolně to nejde, v Česku stále platí bezmála 40 let stará vyhláška ministerstva zdravotnictví. Muž může, pokud o to opravdu hodně stojí, jet někam do ciziny, a nechat si to udělat tam, ovšem musí to tam na místě samozřejmě zaplatit.
Riki- naozaj? Ani chlap nemoze ist na vazektomiu, ked chce? Tipujem, ze to bude rovnako aj na Slovensku. Demokracia:))
Clovek by povedal, ze neplanovane dieta v dnesnej dobe je vylucena vec... To uz radsej mali ficat na analnom sexe:)
To je síla. Ten drobeček může za to, že jeho otec je sobec a blb? Kdyby byl rozumný, tak se tak nechová a počítal by, že se může stát i tohle. Prostě ten chlap nestojí za nic. Kdyby se tak rozhodl jeho otec, že se nemá narodit. Co by říkal?
bibusa: to v ČR není jen tak snadno možné, stejně jako zákon upravuje podmínky sterilizace žen, platí obdobná právní úprava i pro muže.
Spoliehat sa na kondom v parmesacnom vztahu?
Ked rozvedeny chlap s dvomi detmi uz dalsie nechcel, mal podstupit neskalpelovu vazektomiu, desatminutovu zalezitost a mal by vsetko poriesene.
Mas 34 rokov, si dospele zena, riad sa podla toho, ako si prajes ty. Tomu tvojmu "buchacovi", prepac, nic ine to nie je, na tebe nazalezi. Potrat neodporucam, dieta chces a z tej rany by si sa nikdy nevylizala. Prerus s nim styky. Cudujem sa ti, ze s nim este udrziavas kontakt.
a....: takže člověk, který buď nemá jasno, jestli nějaké děti někdy chce, a s kým, protože je třeba ještě mlád a nezkušený, aby si uměl představit, co by to obnášelo a jak poznat vhodného partnera, nebo člověk, co už jasno má a děti nechce, by měl žít osamocen, bez něžné až intimní blízkosti druhého pohlaví? Jak by potom vůbec mohl zjistit, že se třeba zmýlil, jak by našel toho pravého partnera, když by s nikým preventivně nechodil, aby ho nedej bože neuvedl v omyl stran potomků? 
A co lidi, co už mají splněno, a víc dětí nechtí - ti by také neměli s nikým chodit? To mně teda smutné přijde. Člověk přece nepodřizuje své konání pouze povinnosti předávat geny.
a....: hele ale to by fakt byla na svete nuda , kdyby spolu meli sex jen lidi co spolu chtej deti, ne?
a....: no tak jinak, nektere baby maji panove proste jen pro zabavu a nektere , nekdy opecuji, ci oplodni...ale spis oplodni a pak zaprahnou do potahu... nekdy jsou tak laskavi, ze je na matersky i zivi.... tak uz to natom svete chodi.. a ja na tom fakt nevidim nic spatnyho.
... je v tom hodne nadsazky, nez me zas nekdo zacne kamenovat, ale zjednodusene s eto tak proste da rict.
Riki: Mně to tedy smutný nepřijde...
Stanik: Myslím si, že chlapi chtějí nebo nechtějí děti úplně stejně jako ženy ( ale to bych se zase vracela k tomu, s kým ..)
