Nepřeje si, aby se narodilo jeho dítě
Je mi 34 let, jsem svobodná. Po několika nevydařených vztazích jsem vzdala hledání partnera pro trvalý vztah a nechala tomu volný průběh. Zaměřila jsem se na sebe a na svou práci a budování kariéry, jsem slušně finančně zabezpečená a v podstatě mi nic nechybí.
Před pár měsíci jsem se seznámila s rozvedeným mužem, který má z prvního manželství dvě školní děti. Začali jsme se spolu stýkat, chodit do divadla, na večeře, občas nějaký společný víkend. Oba dva jsme to brali nezávazně. Ne, že bychom udržovali ještě další vztahy, ale prostě jsme tomu chtěli nechat čas a přirozený průběh s tím, že čas ukáže. Oba dva jsme si nechávali i dost vlastního prostoru, nevídáme se každý den, spíš tak maximálně dvakrát, třikrát do týdne, někdy ani to ne. O společné budoucnosti jsem zatím nikdy nemluvili, po pár měsících to je přece jenom brzy.
Teď se však situace změnila. Jsem těhotná. Neplánovali jsme něco takového ani jeden. Pravda, ochranu jsem nechávala především na něm, odmítám brát hormonální antikoncepci. Preferovala jsem tedy kondom a spoléhala na plodné a neplodné dny. Celé roky i s předchozími partnery mi to tak vycházelo a nikdy se nestala „nehoda“. Až teď.
Těhotenství mne v první chvíli dost zaskočilo. Ne, že bych děti nikdy nechtěla, ale na druhou stranu jsem po nich ani nijak zvlášť netoužila. První dny jsem to musela docela dost vydýchat a pak se dostavilo něco, co jsem si nikdy neuměla představit. Začala jsem se na to dítě těšit a všechny myšlenky na potrat, které mne předtím napadaly, jsem okamžitě zavrhla. Jakoby bych si uvědomila, že je mi tolik, kolik mi je, a vlastně nemám na co čekat.
O svém těhotenství jsem řekla příteli, který okamžitě zaujal jednoznačný postoj: Dítě rozhodně ne, trvá na tom, abych šla na potrat. Odmítá jakoukoli jinou variantu a stojí si za svým pevně jako skála.
Jenže já na potrat jít nechci. Řekla jsem mu to a on se doslova rozlítil. Osočil mne, že jsem to na něj navlékla a teď se ho snažím přitlačit ke zdi. Jenže tak to není. Vysvětlila jsem mu, že jsem dítě neplánovala, že se to prostě takhle stalo a sama jsem překvapená, že mne to tak citově zasáhlo a já po tom miminku toužím. Ujistila jsem ho, že po něm nebudu nic chtít, že si mne nemusí brát, dokonce ani platit alimenty, pokud mu jde o tohle.
Nevzal to. Považuje za své právo s narozením dítěte nesouhlasit a cítí se podveden. Každý den na mne naléhá, 
někdy i dost drsně, ať to okamžitě vyřeším, že on se rozhodně nechce stát otcem dalšího dítěte, prý mi nevěří a má obavu, že bych se pak na něm chtěla hojit a soudila se o alimenty.
Je jasné, že náš vztah je tímto u konce. Nemám ani potřebu ho zkoušet nějak zachraňovat. Ale o to dítě opravdu stojím. Nechci jít na potrat jen proto, že pro něj to tak bude lepší. On tvrdí, že jako otec dítěte má právo na své rozhodnutí a já nesmím proti jeho vůli v tak závažné situaci jednat.
Není mi z toho dobře, už jsem uvažovala i o tom, že ho neuvedu jako otce. Ale nechat v rodném listě kolonku „otec“ nevyplněnou mi připadá nefér vůči dítěti. Stejně tak mi vůči němu připadá nefér přivést ho na svět, když ho jeho otec odmítá. A konečně jako nefér mi připadá i ukončení jeho sotva počatého života jen proto, že to chce jeden z jeho zploditelů.
Asi mne spousta z vás odsoudí, ale přesto by mne zajímal váš názor na celou situaci a také jak byste se v ní případně zachovaly vy.
7.3.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 208 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Jsem těhotná a nenávidím své břicho
- Jsem těhotná a bojím se to oznámit v práci
- Jsem těhotná a manžel je mi nevěrný
Diskuse ke článku - Nepřeje si, aby se narodilo jeho dítě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
a....: teorií mám spoustu. 
Až to jednou dám na papír, bude to bestseller. 
Ale teď na to nemám čas, hrozně mě zdržuje například kafrání na ženských serverech. Ovšem jen tak narychlo mohu spekulovat třeba o tom, že některý racionální a logický muž možná hledá nějakou protiváhu těchto vlastností, popřípadě hlavně takovou ženu, která umí svíčkovou...
Petruša: Tak to pak jo. Já bych si to osobně nevzala - brala bych to jako takový bezmocný kopání okolo sebe...a skutečně je mi fuk, co si o mě myslí člověk, kterýho si nevážím.
Ale tak to mám já - znám zase lidi, kterých by se to taky dotklo, jako tebe. To se nedá nic dělat - každej jsme jinej.
a....: 
Riki: A prosím tě proč se ti racionální a logičtí muži zaplétají s těmi primitivními podrazáckými slepicemi? A proč si nevybírají ženy čestné, tolerantní, přímé, s podobným myšlením jako máš ty? Máš na to taky nějakou teorii ověřenou vlastí zkušeností?
Nessie: jo, to máš pravdu. Neměl pošetile věřit té ženské - a teď za to bude do konce života platit. Drahý ponaučení. A já nikdy netvrdila, že všichni muži uvažují za všech okolností racionálně a logicky - stejně jako všechny ženy za všech okolností se nechovají slepicoidně. Hovořím vesměs o vlastních poznatcích a zkušenostech, a doposavad mi statisticky muži vycházejí trochu lépe, toť vše.
.jpg)
Nessie: teoreticky máš pravdu, záleží na povaze té osoby, mě by to vadilo, jsem taková trubka, brala bych to moc osobně (nemam ráda když mě někdo "osočuje" z něčeho co není pravda,neumim se nad to povznést a mam tendence uvádět věci na pravou míru)
Nessie: přesně tak
Riki: no, ale výmluvy mají zhusta i pánové.
On je asi problém, že se potkaj dva z těch opačných skupin - ty to asi z okolí znáš, že chlapi maj za partnerky slepice bez názoru, já zas z okolí znám chlápky, co se neumí vyjádřit ani na přímý dotaz a okecávaj zhusta kdeco, přehazují svoji zodpovědnost na druhý atd.....
.jpg)
Každý, kdo nechce dítě, má právo zabránit jeho početí. Tvůj partner to neudělal. Nepředpokládám, že jsi mu schválně propíchla prezervativ, takže má jen to, co zplodil.
O tom, kdo se zplodí se přece rozhoduje před akcí, ne až potom, když už je zplozeno. Teď už žádné právo na rozhodování o tom, co se děje v Tvém těle, nemá.
Takže, dítě bych si nechala a jeho označila za otce - nevidím důvod, proč bys ho měla zamlčovat.
Pokud má nějaké pochybnosti, může požádat o prokázání otcovství - to je jediné právo, které v této situaci má.
Petruša: To by mě teda určitě trhalo žíly, že mě takovej debílek označila za kurvu! Ať si myslí a říká co chce - hlavně když bude od něj pokoj.
Riki: To je zajímavý, že muži podle tebe uvažují hrozně racionálně a logicky, ale když byl pán tak přesvědčen, že dítě nehce za žádnou cenu, pak měl VŽDY A ZA VŠECH OKOLNOSTÍ trvat na kondomu! Jinak je to jen alibismus a shazování odpovědnosti na tu ženskou! Když něco tak strašně nechci, tak se přece pojistím a nebudu pošetile věřit té ženské, že má neplodný dny, ne?
nechala...
ted jsem někde četla o šesti letech...ale nevim jestli si to nepletu s něčím jiným 
takže po těch poznatcích co jsem tu ted získala - pánovi bych se vyhýbala, dítě si nechalam, do RL neuvedla
Riki: 14:01
Petruša: jj, a otcovstvi musi nechat prokazat tusim do pul roka ditete? ( nevim presne, myslim, ze se ted ta hranice zvysila...)... ale to bych varila z vody. Vim fakt akorat to, ze kazdej papir, kde ona se upisuje, ze nebude chtit nic je bezcenny, neb je v rozporu se zakonem.
Stanik: takže je pokud ho neuvede tak ho popotahovat nemůže pokud nemá prokázaný otcovství...Chápu to dobře? Takže jsi mi vlastně odpověděla na mojí odpověď Vereře... 
Verera: On se hroutí při představě , že bude muset měsíčně zaplatit nějaké 2000 (nebo kolik by mu vyměřili alimenty při 3 dětech), ona dá ráda mnohem víc. - Jestli to náhodou nebude tím, že pán už dvě děti má a tedy ví, co to obnáší. Paní dosud neví nic, a žije v iluzích o roztomilém miminku.
