Dcera mi chce organizovat život
.jpg)
Mám trápení se svou čtrnáctiletou dcerou. Vím, že je v pubertě a určité výstřelky v chování k tomuto věku patří, ale u nás je to o něčem jiném. Asi jsem to já, kdo je příčinou jejího sobectví, patrně jsem ve výchově udělala něco špatně. Snažila jsem se dát jí vždy to nejlepší a teď sklízím plody svého snažení.
Dceru jsem v podstatě vychovala sama. S jejím otcem jsme se rozvedli, když jí byly čtyři roky. Navštěvuje ho pravidelně každý druhý víkend, i když vlastně v poslední době už to tak často nebylo. Když jí bylo deset, otec se znovu oženil a za rok se jim narodilo dítě. Tehdy už tam dcera nechtěla moc jezdit, myslím, že na nového sourozence žárlila. Vadil jí i pláč miminka a tvrdila, že se tam cítí, jako by nebyla vítaná, všechno se prý točí jen kolem toho dítěte.
Nenutila jsem ji, takže návštěvy se výrazně omezily a myslím, že ani jejímu otci to nevadilo. Nikdy nevyvíjel žádné úsilí a nedožadoval se v daném termínu dceřiné návštěvy. Jen vzal na vědomí, když mu zavolala, že nepřijede.
Já s ní byla sama, asi dvakrát jsem sice měla jakýsi vztah, ale nikdy to nebylo nic trvalejšího. Věnovala jsem se jí maximálně a snažila se, aby jí nic nechybělo. Měla jsem radost, že se mi to daří a dcera netrpí žádným nedostatkem. Jezdila na tábory, školy v přírodě, oblečení a vybavení měla přiměřeně ke svému věku, mohla jsem jí leccos dopřát. Samozřejmě za přispění mých rodičů, pro které je to jediná vnučka a snesli by jí doslova modré z nebe.
První konflikty nám začaly před více než rokem, když jsem se seznámila se svým současným přítelem, vlastně nyní už nastávajícím manželem. Dceři dlouho trvalo, než ho vůbec začala jakž takž akceptovat, a ani dnes z něj není zrovna odvázaná. On se sice snaží, ale není mu to nic platné. Ona ho v podstatě ignoruje a vůbec ho neuznává. Když se k nám před čtyřmi měsíci nastěhoval, přijala to velmi neochotně. Doufala jsem, že si časem zvykne, ale zatím to tak nevypadá.
A teď navíc přišla pro ni další rána. Jsem totiž těhotná. Miminko, jsme si s přítelem přáli, mně už je skoro osmatřicet let, moc času už nemám. Když jsem zjistila, že se to povedlo a já čekám dítě, byli jsme oba neskutečně šťastní. Přítel mne hned požádal o ruku a začali jsme chystat svatbu..jpg)
Samozřejmě jsme informaci jak o svatbě, tak o budoucím miminku sdělili i dceři. A tehdy nastal zlom. Ona dostala doslova hysterický záchvat, vyčetla mi, jak jsem si mohla něco takového dovolit udělat bez porady s ní, že i ona do toho má snad co mluvit, když je moje dcera a žijeme spolu v jednom bytě. Že už jsem na ni udělala jeden podraz, když jsem domů „přitáhla toho cizího chlapa“ a teď že tady bude nějaké uřvané smrádě, o které ona v žádném případě nestojí a už předem ho nenávidí.
Po tomhle jejím proslovu se mi udělalo úplně špatně. V první chvíli jsem se nezmohla ani na slovo. Když jsem to trochu vydýchala, snažila jsem se dceři vysvětlit, že i ona bude mít jednou svůj život a bude si ho chtít žít po svém. Že je to normální, že mají lidi děti, že se v rodině rodí sourozenci a není na tom vůbec nic nenormálního. A taky jsem jí řekla, že je opravdu nevhodné, abych se jí já, jako její matka, ptala na svolení, zda smím mít přítele a dítě. Že to jsou věci, do kterých by děti rodičům opravdu mluvit neměly, protože jim to nepřísluší.
Od té doby máme doma peklo. Dcera se chová naprosto nesnesitelně, vyvolává konflikty, je sprostá. Klidně mi řekne, že by byla nejraději, kdybych toho parchanta potratila. Asi si dokážete představit, jak mi z toho všeho je zle.
Mí rodiče jsou do celé situace zasvěcení a nabídli, aby dcera alespoň na čas, než se s tím vším srovná, bydlela u nich. To by teoreticky problém nebyl, naši žijí kousek od nás, máme to k sobě dvě stanice autobusem, ale já nevím, jestli by tohle řešení bylo správné. Bohužel, naši to už zmínili i před dní a ona s tím nadšeně souhlasila, prý bude radši u babičky a u dědy než u nás.
Připadám si hrozně. Nikdy bych si nemyslela, že budu něco podobného někdy řešit. A nevím, jak se zachovat. To přestěhování k prarodičům by sice některé problémy vyřešilo, ale vlastně jen zdánlivě. Pro mne, jako pro mámu, je ta představa nepříjemná i z toho důvodu, že bych si připadala, že se dcery zbavuju. Co byste udělaly na mém místě?
19.4.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 183 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera mi chce organizovat život
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Co se týče bydlení u prarodičů, nedovolila bych to.
Resp, dovolila po ukončení devítky. Od nástupu na střední, a i to bych se hodně bála - babičky bývají tolerantní k prohřeškům, ale Ty jsi rodič a Ty to pak budeš řešit.
Johano, vidím to tak, že s dcerou tříská puberta ode zdi ke zdi + jak už tady bylo napsáno, byla "sesazena z trůnu". Nenech se stresovat a ty její kecy si nepřipouštěj. Myslím, že až dospěje, bude se za to všechno opravdu 100% stydět. Ať si bydlí u prarodičů, pokud to s ní vydrží 
a Ty si užívej klidu a soustřeď se na mimčo 
Dej dceru k prarodičům, je supr, že tuhle možnost máš. Nevyčítej si to, neznamená to, že bys dceru nemilovala, potřebuješ ale klid, aby se dobře vyvíjelo tvoje miminko. Neboj se, dcera se časem srovná a pochopí. Tvoji rodiče, u nichž bude, ji pomohou najít ztracenou jistotu i pochopení pro současnou situaci.
Znám stejný případ u známých, čas ukázal, že opravdu to bylo dobré řešení.
noooooo
a co se OBĚ dvě začít chovat jako dospělé?
Co vzít dceru na společnoou véču + kino podle jejího výběru , ve DVOU a tam jí vysvětlit, že sis druhé dítě vždycky přála, a že bohužel až teď si našla toho pravého.
Ve 14ti ž se holce musí zapalovat letjtka.. tak snad má ponětí, co to je zamilovanost a láska a touha.. Prostě si promluvte jako dvě ženský a ne jako dvě hokyně na tržišti.
Napadá mně jediné: Neřekla si jí, že chceš do budoucna dítě... a chceš abych ona skákala nadšením při zjištění Tvého těhotenství.. pochop ji, aspoň to zkus.
Pro ni je to prostě šok. Najednou bude ségra uřvance, nechtěla to. A Ty místo pochopení, chceš aby ho milovala.
Když si kluk po matuře spíchne dítě - nechtěné dítě - jako první nabídne holce potrat, protože to TAKHLE NECHTĚL. J eto nechtěné, a on taky nese následky.
Ale v tomto případě Tvoje dcera ponese následky Tvoje, ona Tebe na potrat nepošle... ona je jen bezradná a zoufalá. A mimino nechce stejně jako ten kluk po matuře.
.JPG)
Myslím, že to vydýchá. Je v pubertě, byla to pro ni "rána"...
Chce to čas.
Ale rozhodně bych ji nijak netalčila do těšení se na miminko.
Třeba by bylo dobré navrhnout dámskou jízdu - prostě den jen s dcerou.
Ať se daří. 
má to dvě stránky... jedna že dcera by se do určité míry měla podílet na rozhodování o rodině, nebo minimálně být o situaci informovaná - možná má pocit, že jsi jí přítele příliš "narvala do chřtánu". To samé s miminkem - možná by bylo lepší, kdybys jí PŘEDEM vysvětlila, že bys ještě jedno dítě chtěla s proč, místo oznámení toho, že jsi už těhotná... na konečném výsledku (že chceš dítě a budeš ho mít) by to nic nezměnilo, ale možná by se ona cítila o mnoho lépe.
Na druhou stranu - ona se chová dost nemožně - hrubosti na tvou adresu jsou opravdu dost síla....
... takže mi přijde, že u vás se navzájem nerespektujete - ty nerespektuješ dceru a ona nerespektuje tebe... ty jsi starší, rozumnější, ty bys asi měla vymyslet co s tím, přijít s nějakým mírovým návrhem... možná by stačilo něco jako "budu respektovat to, že chceš žít jinde, ale bude se mi po tobě stýskat...." a zároveň bych ale dodala, že pokud chce mít to právo se rozhodnout jako dospělá osoba, tak k tomu patří i to, že se bude chovat jako dospělá osoba - tj. slušně. Pokud nesouhlasí s tím, co ty děláš, tak ti to smí JEDNOU, SLUŠNĚ sdělit případně i se svými rozumnými racionálními důvody - tj. bez sprosťáren a hrubostí. Tvého nastávajícího ani tebe, ani svého sourozence nemusí milovat, ale musí se chovat SLUŠNĚ.... pokud se bude chovat SLUŠNĚ, můžete začít brát vážně její názory a požadavky - sprosté pořvávání hrubostí je něco, na co se nebude brát ohled....
Muze to byt rozmazlena holka, ale taky nemusi. Uz mnohokrat se stalo, ze deti prokoukly matcina napadnika daleko driv, nez matka, protoze nemely na ocich zamilovane ruzove bryle. Treba se dcera citi jako pate kolo u vozu, a narozenim nevlastniho sourozence se tahle situace jen prohloubi. Navic 14 -15 let vekovy rozdil z nich udela stejne dva jedinacky. Uz si pripadala odstrcena v nove otcove rodine, a ted ma treba strach, ze podobnym zpusobem prichazi o matku. Nejsem na nici strane, jen by me zajimal taky nazor dcery, treba je pravda uplne nekde jinde.
ááá, sesazení z trůnu<smajlik16, holka to určitě nemá snadné, ale zvykla si na výsadní pozici a teď o ni přichází. Přikláním se ke stěhování k prarodičům, aby byl doma klid na těhotenství, ale musíte počítat s tím, že děvče bude ještě rozmazlenější. Pochybuju, že jí budou prarodiče schopni něco vytýkat.
Já bych dceru nechala u prarodičů.
Sama jsi pochopila, že je to žárlivá holka, která své rodiče chtěla jen vlastnit, nepovolila jim právo na lásku a dalšího sourozence.
To není Tvoje chyby ve výchově, to je charakterová vada dcery.
Domluv se s rodiči, aby ona o tom nevěděla... aby otupili její nenávistné hroty... aby jí třeba vysvětlili, že má být chytrá a "mít možnost brát od vlastních rodičů i nevlastních", že je to její výhoda atd... je to náznak z vypočítavosti, ale dejte pozor, aby jste si ji nekupovali. Tu hru musíte hrát všichni i Tvůj ex s jeho ženou. Je to možná jediná cesta, jak
ji vrátit do rodiny a pochopit rozměr lásky a úcty.. 
Tobě přeji všechno nejkrásnější a zdravé miminko.
