Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Moje spolužačka z gymplu se mi svěřila, že nenávidí svého bratra. Narodil se, když jí bylo 13 let a ona ho tak nenáviděla, že ho chtěla zabít. Prý jednou už zkusila přidusit ho polštářem, ale nic se mu nestalo, a pak měla strach, že by se na to přišlo. A rodiče (oba její vlastní) nenáviděla taky. A to proto, že jí bratra strčili do pokojíčku a měla po soukromí. Bylo nám tehdy 16 let a na jedné straně mi to přišlo strašný, na druhé straně jsem dokázala pochopit tu absolutní ztrátu soukromí. Na to jsem já, jedináček, který nikdy nechtěl sourozence, byla taky vysazená a neuměla jsem si představit, že bych měla neustále někoho za zadkem a nemohla si třeba číst, když bych měla chuť, někdo by mi bral moje věci, četl můj deník, řval v noci, když chci spát a pod.
Ta spolužačka o svých rodičích a bratrovi mluvila jen s použitím sprostých slov celý gympl, jak to bylo dál, jestli se jejich vztahy pak zlepšily, nevím.

Nika1: Omlouvám se-špatně jsem přečetla že otec. Ale to na věci nic nemění,že bych jí tu facku vrazila a možná ne jednu. Ono jsou určité hranice. A vy byste jako konala jak? Řekla byste to nesmíš-takhle mluvit-to je neslušné? Nás rodiče trestali a nemyslím si že by to na nás nechalo nějaké následky. A čeho je moc,toho je opravdu příliš. Říct matce že si přeju aby potratila je dost silné kafe.Nemyslíte?

Lissie: 16:21 Tohle taky nechápu a moc se bojim, že jestli budu mít jednou děti a budu je vychovávat "normálně" jako sem byla vychována já, protože se mi to moc líbí , tak budu hrozná matka.

Brr,tak to je vděk,že se o ní máma v rámci svých možností dobře starala.Teď se ještě ke všemu plete do jejího života,jakoby máma byla nějaký zločinec na kterého dcera(bachařka) musí dohlížet.Prarodiče by v tom snad mohli sehrát pozitivní roli.

Lissie: Z toho si nic nedělej, že to nechápeš - já tady taky celej den jen nestačím koukat Jak říkám - díkybohu za celkem normální vztahy v naší rodině a prostou vstřícnost všech jejích členů, která zaručuje, že normálně spolupracujeme a ne si děláme naschvály. A že se nemusím svého syna doprošovat, když potřebuju hlídání - jak to tady tak čtu, tak bych ho evidentně měla pozlatit za to, že je vůbec OCHOTEN pohlídat svého vlastního bratra!
Neuvěřitelné!

Ještě tedy musím poznamenat, i když to možná schytám, že fakt nechápu ten dnešní piedestal a kult dětí - už nakonec budou diktovat rodičům, zda mají mít partnery a další děti. Je dobře, že Vy se nenecháte nebo se zatím spíš snažíte nenechat. I to dceři řekněte, ona to někde v koutku mysli vezme na vědomí. Jednou odejde z domu a Vy by jste byla sama. A časem to pochopí zcela.

Zatím jsem stihla přečíst jen malou část příspěvků, jak je jich hodně, tak budu dočítat zítra. Ale už i tak s některými nesouhlasím - s těmi, co dceřino chování omlouvají a jakoby vysvětlují.
Dítě ve 14ti letech už skutečně není takové dítě, aby nevědělo, že matka ho má evidentně ráda a že takovými výroky ji hodně zraňuje. Ano, je pod tlakem tří faktorů, puberty, zřejmě trochu i rozmazlenosti (jak moc, to může posoudit jen sama autorka) a zkušenosti, že po narození nevlastního sourozence otci šla stranou. Ale dle mého ji to neopravňuje k takovému chování. Ve světle těch faktorů výše bych si s ní ještě jednou promluvila, vše jí vysvětlila a dala já šanci se nad tím zamyslet. Třeba i v rámci nějaké té dámské jízdy, proč ne, to může být fajn. Pokud nic, tak bych pro příště to prostě brala jako nevohodné chování nebo jak to nazvat se všemi obvyklými důsledky. Fakt není tak malá a ani není v pubertě člověk natolik iracionální, aby ty důsledky opravdu chápala jako to, že ji nemáte rádi, že je na druhé koleji, chcete se jí zbavit, atd. Jen toho bude zneužívat, aby takhle argumentovala, citově vydírala a zařizovala si u vás různé výhody. Už k tomu má solidně vykročeno.
Jinak co týká toho bydlení u prarodičů, zdá se mi dost nešťastné, že dcera už o té eventualitě ví, dřív než jste přesvědčená, že by to pro Vás schůdné. Souhlasím s některými, že rozhodně až po ZŠ, i jí bych to takhle řekla, že pokud bude chtít i pak, tak potom to znovu zvážíte. A hlavně bych jí řekla, že pokud na to přistoupíte, tak jen proto, že to si to přeje ona, aby byla šťastná, ale Vy by jste ji měla nejraději doma, bude se Vám po ní moc stýskat a je to opravdu jen pro ni. Protože jinak by mohla opravněně cítit, že si tvoříte nový život a novou rodinu a ji šoupnete k prarodičům, ať už to sama chce či ne.
Jinak tedy doporučuji zhlédnout pár dílů Deníku zasloužilé matky, je to jen obyčejný americký rodinný komediální seriál, ale je tam v jednu chvíli řešen podobný motiv - dcera se chce přestěhovat ke svému otci a jeho nové rodině. Je tam zajímavé, co všechno se takové puberťačce může honit hlavou. Samozřejmě to není žádná vědecká osvěta, jen tak možná pro zlehčení i zamyšlení.
Ještě tedy musím poznamenat, i když to možná sch

Linda: No, můj názor to není- já na to mám názor zcela odlišnej. Můj syn je skoro dospělej, dejme tomu, že by si mohl prát starat se třeba o svoje oblečení sám - mě po jeho oblečení přece taky nic není nebo je? Asi ne, podle tvého scénáře. Přesto mi není zatěžko i jeho špinavý oblečení roztřídit, vyprat, pověsit, poskládat a dát mu je do pokoje. Ale asi to dělat nebudu - jsou to jeho hadry a moje povinnost to není - když chce mít vypráno, ať si pere sám, no ne? Tak tohle je jako ten správnej model????
Tak to zírám, fakt. U nás doma to teda tak díkybohu nefunguje. A opravdu netuším,proč, když jednou týdně musím na noční měření, bych si měla zjednávat paní na hlídání nebo noční školku (co to proboha je???), když můj starší syn sedí vedle v pokoji u PC, jen proto, že by mu třeba mohl eventuálně zavolat nějakej kámoš a tahat ho třeba ven a on by, nebožák, nemohl jít kůvli hlídání. To je jtotální úlet, nezdá se ti????? Mě teda jo a jsem opravdu ráda, že u nás v rodině máme tak dobré vztahy, že nikomu není zatěžko vyjít vstříc tomu druhým. Evidentně to tak všude nefunguje.

Verera: 14:21 jo tak nějak to určitě ta dcera bude vidět. Ale to je pak jednoznačně chyba matky a otce, že si takhle připadá. Každopádně se chová hnusně i ona. Mohlo by to fungovat jedině v případě, že matka a otec to svým správným přístupem ovlivní. Naše máma vždycky řekla, mám nového "strejdu" a přivedla ho ukázat. Ale vždycky jsem měla pocit, že na prvním místě jsme my s bráchou a když jsem viděla jak je najednou šťastná a jakoby oživlá a přenášelo se to i na nás, tak sme byli rádi s ní. Očividně tady paní Johana to buď dělá blbě, nebo nevim.

Linda:

Verera - 19.4.2012 14:21 taky bych se přiklonila k této verzi. Nevěřím, že by doposud normální holka vyváděla jak pominutá, kdyby nebyla hrůzou bez sebe,co zase bude.
Někdo už to tady navrhoval, udělejte si např výlet jen vy dvě, nejlépe na celý den, abyste na sebe mely dost času a možná se vám podaří najít společnou řeč. Měla by vědět, že i přes to, že se teď chová tak hnusně ji máte pořád stejně ráda a že o ni nechcete přijít. Hodně
Když teď odejde, jen ji to utvrdí v tom, že už o ni nestojíte, že vám je na obtíž.

Verera

Linda: S tvým názorem zcela souhlasím.

Hellca66: Kdybyste četla můj příspěvek, tak byste možná pochopila, že na ní "sere" otec. BTW facka je opravdu u někoho jediný argument, že?

Asi jsem moc benevolentni.... ale skutecne nechápu proc by dcera Johany mela byt stestim bez sebe? Ano muze se vyjadrovat slusne, ale ktery pubertak navic v afektu nemá chut poslat rodice nekam??? Videla jak dopadla u tatinka a tak proc by mela dopadnou lépe u mámy? Minimálne jeste 4 roky bude na máme závislá a kdyz vidi jak dopadla u taty tak si proste chráni posledni teritorium. Opravdu nejlip sama pro sebe udelá kdyz vypadne, at uz k prarodicum nebo na inter. Driv dospeje, nauci se starat sama o sebe a najde driv cestu zpatky k máme.
A k Johane: pravdepodobne byla dcera doposud andel, protoze, soude podle vlastni situace, poridit si do toho blazince co mám doma jeste mimino - to je cista sebevrazda.
A k hlidani mladsich sourozencu: pokud starsi souhlasi a nebo to bere jako protisluzbu typu já pohlidám a máma naopak pujci auto tak to beru. Ale porizovat si dite a pocitat s hlidanim od prvorozeného je sobeckost, aspon podle me. Ano pomáhat si navzajem v rodine se má, ale dobrovolne. Dite je rodicu, ne sourozencu. Mit dite a zároven podivnou prac. dobu tak resim hlidani nocni skolkou, pani na hlidani, stridavym hlidanim a az jako uplne posledni reseni v nouzi nejvyssi volám starsimu potomkovi hele promin, ale me vybuchlo hlidani a já MUSIM tam a tam. A ne ze budu automaticky predpokládat, ze moje dospelé nebo skorodospele dite nemá nic lepsiho na praci nez mi kazdy patek vyzvedavat dite a hlidat cele odpoledne, protoze skolka zavira po obede a argumentovat dobryma rodinnyma vztahama. Klidne me umlatte, ale to je proste muj názor!