Partnerova dcera mne ignoruje a odmítá
.jpg)
Prosím vás, kdo máte zkušenosti s navázáním vztahu, kdy má partner dítě z předchozího vztahu, jak se to dá zvládnout? Já se momentálně docela trápím a mám strach, že to náš vztah, respektive já, nevydržím.
Jsem svobodná, je mi třiatřicet let, děti nemám. Přiznám se, že jsem po nich nikdy ani netoužila. Spíš jsem si vždycky představovala svůj život bez dětí. A teď jsem poznala muže, který j pro mne prostě „pan Božský“. Úžasný chlap, okamžitě mezi námi přeskočila jiskra a neuvěřitelně si rozumíme.
Je o sedm let starší, rozvedený a má jedenáctiletou dceru ve střídavé péči. Dohodli se na tom s bývalou manželkou, oni celkově mezi sebou mají celkem nadstandardní vztahy, to se po rozvodu jen tak nevidí. I to je mi na něm velmi sympatické. O své bývalé ženě mluví slušně, nikdy o ní neřekl nic špatného. Svou dceru miluje i ona jeho samozřejmě.
Se vztahem ke mně je to však horší. Už jsme spolu s přítelem přes půl roku, nebydlíme spolu, respektive občas u něj přespím, ale po několika zkušenostech radši jen v době, kdy u něj není jeho dcera. Snažíme se, aby si na mne zvykla, ale bezúspěšně. Ona mne zatvrzele odmítá, skoro mi připadá jako žárlivá partnerka, které chce sokyně přebrat chlapa.
Vím, je to ještě dítě, i když ne úplně malé. Dosud byla pro své rodiče středobodem vesmíru ona, pro matku stále je, je s ní sama. A najednou se objevím já, někdo, koho má její otec rád a s kým se o něj bude muset dělit.
Přála bych si, abychom spolu vycházely, chtěla bych se jí nějak přiblížit, aby zjistila, že jí tatínka nechci ukrást a že můžeme fungovat všichni dohromady. Ale ona mi vůbec nedá šanci. Když jsme občas spolu všichni tři, tak mne buď úplně ignoruje, nebo mi odsekává na půl pusy. Prostě jí nestojím ani za pohled.
Přítel je z toho taky nešťastný, trápí ho to. Ale nechce své dceři v tomto ohledu ustupovat, má přece nárok i na svůj osobní život, není jenom otec.
Chtěla bych si tu malou nějak získat, ale nevím, jak. Nerada bych se jí nějak podbízela nebo si ji kupovala drahými dárky. Jenže jak se k ní přiblížit? Jak jí dát najevo, že s ní chci být kamarádka? Přítel s ní mluvil, dokonce i jeho bývalá žena s ní mluvila a vysvětlovala, ale ta holčička je šíleně zatvrzelá. Možná je to i tím, že se ještě nevyrovnala s rozvodem rodičů. Šli od sebe před necelým rokem po vzájemné dohodě, jak mi přítel říkal, oni spolu mohou fungovat jako kamarádi, ale společný život byl pro ně oba utrpením. Víc jsem nevyzvídala, o co konkrétně šlo.
Nemáte někdo podobnou zkušenost? Jak se dá navázat vztah s dítětem, které vás důsledně odmítá?
2.8.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 22 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Partnerova dcera mne ignoruje a odmítá
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Inko vem to z druhy strany.....stane se neco, kdyz te holka nebude mit rada? Aspon ted z pocatku. Proc s tebou MUSI komunikovat, proc se s tebou musi bavit, proc musi byt stestim bez sebe z tve existence, proc te proste nemuze jenom ignorovat???? I to ignorovani z jeji strany je svym zpusobem akceptovani situace ze tam proste jsi i ty.
Byt tebou vykaslala bych se na to a dala ji cas. U pritele prespavej kdyz je holka u mamy a casem pomalu pridavej. A kdyz se sejdete vsichni tri tak proste mluv na oba, pozdrav (poprej dobre rano, dobrou noc atd) vsem ,ale neocekavej odpoved. Ona jednou prijde ,mozna te to prekvapi, ale neprijde dneska a ani zitra. A stejne tak se vsim, komunikoval bych s obouma, ale pokud odpovi pouze pritel a dcera te bude ignorovat, tak to nekomentuj, proste to tak je. Ona jednou zacne sama s tebou mluvit. A navic puberta, holka jeste budes rada ze te ignoruje a vyleva si nepochopeni sveta na tatikovi a ne na tobe.
univerzální recept neexistuje... dát tomu čas, moc se nevnucovat - ale pokud holt budete společně, tak vyžadovat slušné chování. Ne lásku, radost atd. - ale to, že se k sobě budete chovat civlizovaně.
Vy zkuste s otcem moc netlačit a nenahrávat krizovým situacím. Pokud bude společný víkend stylem "teď budeš jíst k obědu co teta uvařila a ještě za to budeš vděčná a pak budeme sedět v obýváku a hrát prší a předstírat že nás to děsně baví a večer půjdeš v osm spát, protože dospělí mají právo být spolu sami", tak to asi fungovat nebude... spíš trošku naředit ty činnosti - třeba půjdete všichni společně na oběd a pak přítel půjde s dcerou do akvaparku (do kina, do divadla, jánevímkam) a sejdete se až večer doma - prostě tak nějak mírně a postupně....
Inko, tuto zkušenost nemám. Myslím si ale, že dítě ze zásady odmítá to, co je mu servírováno proti jeho vůli a neprospívá mu, když dáme najevo, že nám na jeho reakci nějak extra záleží. Abych to přeložila do polopatštiny, asi neexistuje potomek, který by na tátovo POZNAL JSEM JEDNU PANÍ,CO MI S NÍ JE FAJN,RÁD BYCH VÁS SEZNÁMIL,PROTOŽE BYCH SI MOC PŘÁL,ABYSTE SE SPOLU SPŘÁTELILY/zejména,je-li ten potomek děvče/, reagoval slovy ALE TO JE ÚPLNĚ BÁJEČNÉ,TATI,ŽES NAŠEL NÁHRADU ZA MOU MATKU!A MOHU JÍ TAKY ŘÍKAT MAMI? Ta malá slečna je na rozmezí dítěte a puberty. To poslední, oč stojí, je radovat se z nových partnerů svých rodičů. A to nejhorší, co můžete udělat je, dávat jí najevo okázalý zájem o navázání hezkého vztahu. Ten nastane, až bude chtít ona sama. Vy jste ta starší, měla byste být chytřejší. Jste jistě nějakým způsobem něčím zajímavá,máte nějaké přednosti, dovednosti. Nepůsobte na ni přímo stylem přijdu na návštěvu,pojď si hrát se mnou,nesu ti tuhle krásnou hračku. Působte na ni oklikou dítěte hostitelů si nevšímám, ale ono samo za mnou přijde,když uvidí, že držím, umím něco pro ně zajímavého. Nechte to vykrystalizovat. Její matka jistě taky nezůstane věčně sama...Ta jedenáctiletá žába ještě dneska nevidí tak daleko, aby uznala, že za nějakých osm deset let si půjde svou cestou bez ohledu na své rodiče a na tom, co si oni myslí. Dejte tomu čas. Je rozumné,že tam chodíte na noc, když ona není u táty. Mohla by vám oběma dělat naschvály a znepříjemnit vám společně strávené chvíle a dny. A to je zbytečné.
zkusila bych se zkamarádit s ex-manželkou
já vycházím z toho, že rozvodem rodičů prostě dítě ztratí tu jistotu
když naší dceři bylo 2,5 roku, ochrnula jsem po blbé operaci...špitál, rehabilitační ústav...
dcerka se začala počurávat, klepala se...
ta dětská duše je jiná, než u dospělých
asi bych zkusila zjistit, co ji baví
setkala bych se s ní mimo domov
ráda plave? má ráda balet nebo jiný tanec?
jděte spolu do kina
na pizzu
do cukrárny
ona už leze do puberty, to je určo protivná i na matku
co říct...pojď, koupíme si každá triko, pomůžeš mi s výběrem?
nejde mi odesla sms, pomůžeš mi
prostě něco v tom duchu, musíš ji získat na svoji stranu
event...pokud je to reálné, bych se poradila s matkou
zajdět spolu na kafe a potom třeba i s dcerou...jak se domluvíte
.jpg)
Asi bych zkusila důsledný postup, který ale vyžaduje naprostou spolupráci s otcem. Jíš jídlo, které jsem uvařila?, tak za ně slušně poděkuj... atd. Vše s úsměvem a s láskou na otevřené dlani. Hlavně se nepodbízet.
