Nezvládám práci, děti a domácnost. Jsem nemožná?
Všude, kam se člověk podívá, čte o úspěšných, podnikavých ženách, které bravurně zvládají svou mateřskou úlohu, chodí do zaměstnání, kde zastávají důležitou a zodpovědnou funkci, domácnost mají jako ze škatulky, skvěle vypadají a navíc nešidí ani své koníčky.
Asi jsem z jiné planety, protože se mezi tyto superženy opravdu nemůžu řadit a občas kvůli tomu mívám výčitky svědomí a trpím pocitem, že jsem jako žena totálně selhala. Ze všech těch dokonalých žen, o kterých občas čtu či slýchám, mám pěkný mindrák.
Je mi 35 let, mám dvě děti. Starší chodí do školy, mladší od září do školky. Po mateřské jsem se do práce vyloženě těšila, věčný koloběh v domácnosti mne již dost unavoval. Naivně jsem si myslela, že nástupem do zaměstnání se vše změní a můj život dostane nový rozměr. Kdybych jen tehdy tušila, jak krutě jsem se mýlila, protáhla bych si mateřskou až do čtyř let.
Po prvotní euforii, kdy jsem se cítila skutečně skvěle, se po přibližně dvou měsících dostavila naprosto zničující únava. Najednou mi došlo, že takhle to už bude pořád. Honička, blázinec, nerváky v práci a pocit, že pořád něco nestíhám a nic nedělám pořádně.
V žádném případě nemůžu říct, že by byl můj život naplněný, pestrý a zajímavý. Smrskl se do ranního maratonu, úprku do školky, následně do práce, kde se celých osm hodin nezastavím a odpoledne v podstatě to samé, jen v opačném pořadí. Fofrem do školky, úkoly, pohrát si, pofackovat domácnost, udělat večeři, přečíst pohádku… Večer padám na ústa, a když už konečně nastane doba klidu a mohla bych se věnovat nějaké své zálibě, většinou na ni nemám sílu a kolem desáté padám polomrtvá do postele.
Manžel pracuje přes týden mimo republiku, přijíždí jen na víkendy a to ještě ne pokaždé, občas ho nevidíme tři týdny v kuse. Všechno leží jen na mně a musím říct, že po půlroce tohoto hektického života jsem vyždímaná jako citron.
Vím, že v tom nejsem sama, zaměstnaných matek, které mají situaci navíc zkomplikovanou tím, že jsou na vše převážně samy, je spousta. Možná jsem jen rozmazlená, nebo si to neumím nějak lépe zorganizovat, nevím. Zajímalo by mne, jak řeší tento běžný a vyčerpávající koloběh ostatní ženy, které mají malé děti. Cítíte se stejně utahané a vyčerpané jako já, nebo patříte k těm šťastným, které vše zvládají s úsměvem a bez sebemenšího zaškobrtnutí? Pokud ano, poraďte mi, prosím, jak to děláte? Chtěla bych se cítit lépe, nepřipadat si jako honicí pes, jen nějak nevím, jak na to.
7.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 224 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nezvládám práci, děti a domácnost. Jsem nemožná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
sharon: fakt? Myslela jsem, že bydlíš na sídlišti, tam člověk šlápne každou chvíli - to chce slušný příjem 
.gif)
Majucha: naděláš,....si koupíš novou sukni.....já taky když šlápnu do psího eee tak si koupím nový boty..
.jpg)
Majucha: popravdě jsem se s takovým dítětem nikdy nesetkal.
V 99 procentech je nejvíc obtěžujícím prvkem v restauraci následné :
1.Dospělí hosté, nejlépe s francinem nebo francinou ( holkýýýý to je takovááááááá, viděly ste tóooo, jééé to je dobrýýýýýý)
2.Obsluha
3.Ryčná muzika dle nevkusu obsluhy nebo nejoblíbenějších hostů
4.Pachy ( všech na seznamu výše) 
Ota: já bych řekla, že i v USA už od tohoustupují, ale u nás to bude ještě pár let trvat, než se to k nám dostane 
Tee: 13:03.....a u nás v domě milovníci psů -rodina, co ráno všichni vypadnou a psa nechají štěkat jako na lesy a rušit půlku baráku, co štěkat, kolikrát chudák vyje jako na lesy, až je ho jednomu líto........majitelé musejí vydělávat a na psa nemají čas....
Křeček: To je ovšem hlavně v USA, protože tam dítě vychovávat nelze
Křeček: ano, s tím souhlasím. Nezpůsobných dětí je jaksi víc, než těch vychovaných. Dřív by to spravil lepanec, dnes se dětem dává volnost vývoje s tím, že jde o nefritové dítě a všichni kolem ať trpí....
Ota: pokud mě potomek této smečky bude při obědě okopávat holeně, oblažovat nepříjemným rykem a na závěr mi obtiskne na sukni zmrzlinu, zatímco jeho rodiče nedokážou říct ani pardon, pak bych byla pro vyloučení nejen z oné restaurace. Všech tří.
Křeček: Jawohl.
Tee: přesně,pro někoho tak ,pro jiného jinak.......
Křeček: Dneska jsou děti vychovávány tak, že neví, co je to úcta. Mobily v autobuse na plné pecky, neuhne se to, nepozdraví, neznají děkuji a prosím... je to kvůli rodičům, kteří musí vydělávat a na děti pak nemají čas...ale bez peněz to nejde..
Ota: Jenže jakákoliv smečka učí svá mláďata odmalička způsobům dospělých, jen lidi nějak začali mít pocit, že SVOJE dětičky nemají omezovat, že z nich musí vychovat osobnost (ačkoliv cizí jim taky nejspíš připadají jako rozjívení parchanti).
Pak se můžeme divit, že vznikají nokidding spolky a požadavky na child free restaurace atd.
Cairo, jak už tady padlo, já do té práce občas chodím hlavně proto, abych úplně nezblbla, přišel amezilidi, a taky proto, abychz toho úplně nevypadla, protože stát se opravdu může leccos.
Když mi vezmou mladší dceru do školky, tak do té práce budu chodit víc a chůvu využívat míň, ale využívat ji budu a výpomoc v domácnosti taky, pokud se manžel nebude moct plnohodnotně zapojit do chodu.
Helča neřekla, jestli tuhle možnost zvažovala, jestli ji má vzhledem k bydlišti a kvalifikaci, ale myslím si, že když se chce, tak to jde.
Abych ještě poznamenala: Já mám raději taky tři psy než jedno dítě..jsou hodnější, milejší, mazlit se s nima dá, rozmazlovat je se dá, v posteli s námi taky spí.. vlastně mám psi radši než samotné lidstvo - nekradou ( jen piškoty), nelžou.. ale to je téma mimo mísu..jen tu reaguji na ty, co nemají rády přirovnání dítě = pes. Pro někoho lepší jedno, pro někoho druhé. Pro mě tedy moji tři miláčkové.. a přítel..
Majucha: každému co jeho jest ... jen mě přijde divný to používat jako obuch.
Stejně nám ta lidská societa s novým věkem pěkně zvlčila.
Při představě, že jakákoliv přírodní smečka vylučuje členy s mláďaty se mi ježí srst na hlavě.
Protože my pořád,ˇat chceme nebo nechceme, jsme smečka
Majucha: To je pravda.
Ono to není jen o cenách .
Dítě nepotřebuje 9tichodové degustační menu, natož poslouchat od vedlejšího stolu, jak si paní manažerka u kafíčka vyřizuje agendu, přičemž se snaží se svého manažerského mobilu ukázat světu co nejvíc .....
