Nezvládám práci, děti a domácnost. Jsem nemožná?
Všude, kam se člověk podívá, čte o úspěšných, podnikavých ženách, které bravurně zvládají svou mateřskou úlohu, chodí do zaměstnání, kde zastávají důležitou a zodpovědnou funkci, domácnost mají jako ze škatulky, skvěle vypadají a navíc nešidí ani své koníčky.
Asi jsem z jiné planety, protože se mezi tyto superženy opravdu nemůžu řadit a občas kvůli tomu mívám výčitky svědomí a trpím pocitem, že jsem jako žena totálně selhala. Ze všech těch dokonalých žen, o kterých občas čtu či slýchám, mám pěkný mindrák.
Je mi 35 let, mám dvě děti. Starší chodí do školy, mladší od září do školky. Po mateřské jsem se do práce vyloženě těšila, věčný koloběh v domácnosti mne již dost unavoval. Naivně jsem si myslela, že nástupem do zaměstnání se vše změní a můj život dostane nový rozměr. Kdybych jen tehdy tušila, jak krutě jsem se mýlila, protáhla bych si mateřskou až do čtyř let.
Po prvotní euforii, kdy jsem se cítila skutečně skvěle, se po přibližně dvou měsících dostavila naprosto zničující únava. Najednou mi došlo, že takhle to už bude pořád. Honička, blázinec, nerváky v práci a pocit, že pořád něco nestíhám a nic nedělám pořádně.
V žádném případě nemůžu říct, že by byl můj život naplněný, pestrý a zajímavý. Smrskl se do ranního maratonu, úprku do školky, následně do práce, kde se celých osm hodin nezastavím a odpoledne v podstatě to samé, jen v opačném pořadí. Fofrem do školky, úkoly, pohrát si, pofackovat domácnost, udělat večeři, přečíst pohádku… Večer padám na ústa, a když už konečně nastane doba klidu a mohla bych se věnovat nějaké své zálibě, většinou na ni nemám sílu a kolem desáté padám polomrtvá do postele.
Manžel pracuje přes týden mimo republiku, přijíždí jen na víkendy a to ještě ne pokaždé, občas ho nevidíme tři týdny v kuse. Všechno leží jen na mně a musím říct, že po půlroce tohoto hektického života jsem vyždímaná jako citron.
Vím, že v tom nejsem sama, zaměstnaných matek, které mají situaci navíc zkomplikovanou tím, že jsou na vše převážně samy, je spousta. Možná jsem jen rozmazlená, nebo si to neumím nějak lépe zorganizovat, nevím. Zajímalo by mne, jak řeší tento běžný a vyčerpávající koloběh ostatní ženy, které mají malé děti. Cítíte se stejně utahané a vyčerpané jako já, nebo patříte k těm šťastným, které vše zvládají s úsměvem a bez sebemenšího zaškobrtnutí? Pokud ano, poraďte mi, prosím, jak to děláte? Chtěla bych se cítit lépe, nepřipadat si jako honicí pes, jen nějak nevím, jak na to.
7.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 224 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nezvládám práci, děti a domácnost. Jsem nemožná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Kassy: jak tě můžou vytáčet "pitomé řeči"...co budeš dělat, až ty děti budeš mít....
ty tě teprve "vytočí" a ne jednou.....
talenka: to jsem někde četla.....Kassy: Lei: počítala jsem s reakcema......ale zase je to snesitelnější, než to že bych nejdříve zachraňovala pejska a pak až cizí děti........máte holky pravdu, je to blbost,žena je ženou i bez děcek....
sharon: žena bez dětí není ženou? a čím, prosím Tě, je? zajímalo by mě, jak bys ji nazvala...já si myslím, že žena bez dětí není matkou 
a podle této teorie muž bez dětí není mužem? vždyť je to rodič - otec - stejně jako je rodičem matka...
.jpg)
sharon: ale to já vím. proto taky na osud nežehrám. Kluci jsou moje všechno.
1234-5: No jo, tak to ale musíš na tom google hledat to správné... "Children free" je něco jiného než "childfree".
sharon: No tak to teda promiň, ale já se cítm být ženou, ačkoli jsem bezdětná. A tyhle pitomé řeči mě pěkně vytáčí.
Děvče vydrž, ono se to podá. Zvykneš si. Nakonec budeš mít radost z práce i dětí. Ale i z toho, že vlastně, ač teď si to možná neuvědomuješ, máš práce méně, než kdybys svého miláčka měla každodenně doma. Mám tento koloběh při 3 dětech již delší dobu za sebou . Dnes se mi ani nechce věřit, že jsem to zvládla. Nevěř všemu co kolegyně říkají a hlavně si nech své starosti pro sebe a s nikým se nesrovnávej. Ono co neuděláš dnes se nezblázní. Hoď se do klidu a ber věci s nadhledem. Uvidíš že to půjde.
Ale mě to je jedno, jestli má Staník raději psy,ppapoušky nebo bílé myšky, ale s... mě, že vždycky, ať je téma jakékoliv, Staník skončí u psů a naposledy to, že by šla zachránit svého psa raději, než cizí dítě. To mě opravdu nadzvedlo.
Ale už se k tomu nechci vracet a zasloužilá matka a babička rozhodně nejsem.
sharon: toť ptákovina. Děti mám dvě, a to již poněkud odrostlé, dávno je neberu jako děti. Jsou to mladí muži. Sluncem mého života chvílemi teda rozhodně nebyli, zvláště v problematických letech mezi 14 a 20tým rokem. To jsem si kolikrát říkala, jestlipak jsem měla toho zapotřebí? Ale je to za námi, a dnes spolu komunikujeme jako dospělí lidé, pozice matka-dítě je jaksi už minulost. A vůbec si nemyslím, že kvůli tomu jsem nějak víc žena, než má sestra, či švagrová, které děti nikdy neměly. Možná i proto, že znaly ty moje.
Nebo že jsem byla nějak víc a kvalitněji žena dřív, v době, kdy to byly ještě děti, a že bych si teda měla fofrem pořídit další robátko, protože žena bez dětí... že. Je to zkrátka hloupost a společenská netaktnost, vykládat někomu taková "moudra".
sharon: tak to teda ne. Mám 3 děti a bezpečně vím,že i před nimi jsem byla ženská jak se patří. Tohle "žena bez dětí není ženou" je demagogie.
Kekka: vydrž, všechno překonáš, říkej si, že vás jsou tisíce......děti odrostou a bude líp a buď ráda že je máš! Děti jsou sluncem našeho života a žena bez dětí není ženou......držím pěsti
Teda přečetla jsem si článek se zpožděním, ale musím, říct, že mm velkou radost z toho, že na tom nejsem tak blbě sama. Taky nezvládám, jsem sama s dětmi, denně je vozím do škol a ze škol, na kroužky, snažím se jim věnovat.Chodím do práce a domácnost je jen na mně, protože kluci jsou malí, aby mi mohli pomoci. Navíc mám na krku rozvod a naschvály mého ex. Nechápu, odkud ještě beru energii, protože k tomu všemu ještě skoro vůbec nespím. O koníčcích nebo kávových dýcháncích s kamoškama si nechávám jen zdát. Takže helčo hlavu vzhůru, těch úspěšný superžen zas tolik nebude.
Majucha: 7.1. 15:10.....já vím, máš pravdu, je to složitější, než se zdá....
dadka: 7.1. 17:47.......že tě to vzrušuje, Stanik je prostě jaké je,mě se líbí že se vždycky s chutí nasere do debat o dětech,to nechápu ,když jí ti haranti tak lezou na nervy a nesnáší je.....jí už není pomoci !!!!
.jpg)
Linda: Majucha: Jelikož nejsem vzdělaný člověk v této době amerikanizace, tak jsem si dala do vyhledávače ten children free a vyšlo mi = děti zdarma a ne zákaz vstupu dětí 
dadka: tobě vážně unikly všechny ty zprávy o tom, jak některé dítě utýralo psa, kočku nebo jiné zvíře?
Ne, že by byly na programu často, občas ale jsou. Bohužel. A to se do médií dostane jen část toho, co se děje doopravdy
