Nezvládám práci, děti a domácnost. Jsem nemožná?
Všude, kam se člověk podívá, čte o úspěšných, podnikavých ženách, které bravurně zvládají svou mateřskou úlohu, chodí do zaměstnání, kde zastávají důležitou a zodpovědnou funkci, domácnost mají jako ze škatulky, skvěle vypadají a navíc nešidí ani své koníčky.
Asi jsem z jiné planety, protože se mezi tyto superženy opravdu nemůžu řadit a občas kvůli tomu mívám výčitky svědomí a trpím pocitem, že jsem jako žena totálně selhala. Ze všech těch dokonalých žen, o kterých občas čtu či slýchám, mám pěkný mindrák.
Je mi 35 let, mám dvě děti. Starší chodí do školy, mladší od září do školky. Po mateřské jsem se do práce vyloženě těšila, věčný koloběh v domácnosti mne již dost unavoval. Naivně jsem si myslela, že nástupem do zaměstnání se vše změní a můj život dostane nový rozměr. Kdybych jen tehdy tušila, jak krutě jsem se mýlila, protáhla bych si mateřskou až do čtyř let.
Po prvotní euforii, kdy jsem se cítila skutečně skvěle, se po přibližně dvou měsících dostavila naprosto zničující únava. Najednou mi došlo, že takhle to už bude pořád. Honička, blázinec, nerváky v práci a pocit, že pořád něco nestíhám a nic nedělám pořádně.
V žádném případě nemůžu říct, že by byl můj život naplněný, pestrý a zajímavý. Smrskl se do ranního maratonu, úprku do školky, následně do práce, kde se celých osm hodin nezastavím a odpoledne v podstatě to samé, jen v opačném pořadí. Fofrem do školky, úkoly, pohrát si, pofackovat domácnost, udělat večeři, přečíst pohádku… Večer padám na ústa, a když už konečně nastane doba klidu a mohla bych se věnovat nějaké své zálibě, většinou na ni nemám sílu a kolem desáté padám polomrtvá do postele.
Manžel pracuje přes týden mimo republiku, přijíždí jen na víkendy a to ještě ne pokaždé, občas ho nevidíme tři týdny v kuse. Všechno leží jen na mně a musím říct, že po půlroce tohoto hektického života jsem vyždímaná jako citron.
Vím, že v tom nejsem sama, zaměstnaných matek, které mají situaci navíc zkomplikovanou tím, že jsou na vše převážně samy, je spousta. Možná jsem jen rozmazlená, nebo si to neumím nějak lépe zorganizovat, nevím. Zajímalo by mne, jak řeší tento běžný a vyčerpávající koloběh ostatní ženy, které mají malé děti. Cítíte se stejně utahané a vyčerpané jako já, nebo patříte k těm šťastným, které vše zvládají s úsměvem a bez sebemenšího zaškobrtnutí? Pokud ano, poraďte mi, prosím, jak to děláte? Chtěla bych se cítit lépe, nepřipadat si jako honicí pes, jen nějak nevím, jak na to.
7.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 224 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nezvládám práci, děti a domácnost. Jsem nemožná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Helčo buďte v klidu nás nemožných matekjsou zástupy(jsem o tom přesvědčena) Já když byla na mateřské má tchyně mivytrvale házela do schránky lístečky s nabídkami na přívýdělek. Bydlela s námi . O mou dcerku ani nezavadila pohledem. Manžel dělal na tři směny. Trpěla jsem stejnými pocity jako vy a můj mužjeještě s maminkou vydatně přiživovali. Po letech a se dvěma dětmi jsemsi připadala jako naprostá nula.Vzdala jsem to.Po rozvodu jsem nyní sama s mladší dcerou , starší už je samostatná jednotka. Pracuju na tři směny, domů chodím taky vyšťavená, Moje zlaté mládě mi pomáhá , ona si kraluje v pokojíčku , já si hovím v prostorné kuchyni, Když byly malé mohla jsem se strhat , teď nespěchám udělámsi co je třeba a když se mi nechce naordinuji si přestávku. Ovšem nejsem vždycky v poho, občas mě přepadne pocitže nedělm všechno tak jak má být , ale co děti jsou zdravé šikovné a když si s nimi užiju chvilku volna nač bych si mohla stěžovat......Nebojte i vy dospějete do téhlé fáze...
.gif)
Ota: 12:27 
Ota: mně se líbí, že se může do restaurace se psem, s kočkou, s hadem, že jinde se nesmí s uřvaným děckem, že někde se nesmí se psem, kočkou ani hadem a jinde je to jen pro uřvaný děcka. Prostě každý má na výběr, kde mu to bude vyhovovat nejvíc. Ale ty ceny na jídelňáku jsou, řekla bych, velice podobně sortujícím prostředkem
Nika1: taky bych za některé názory fackovala..........to není tvrzení, to je holej fakt a žít podle toho přece nemusíš,jaký si to uděláš, takový to máš.......
a tohle je diskuse k Helče a ta má manžela přes týden mimo republiku, tak jak má umývat nádobí?
K názoru "zůstat s dětmi doma, když na to manžel vydělá" ve smyslu spoléhat na něj finančně bych napsala asi toto: pokud nemá vlastní finanční rezervu pro případ katastrofy (manžel rodinu opustí), tak bych ze zaměstnání tolik nespěchala. Jsem sama příklad toho, jak dopadne ženská, která dělá "zázemí". Obehrané klišé se odehrálo i u nás a já po čtyřicítce a po rozvodu zůstala s holým zadkem i rukama a začínala znovu. Na azylák to sice nebylo, ale i tak jsem musela počítat každou korunu. A o nějakém důchodovém spoření tehdy nebyla řeč, takže mi to stát spravedlivě zhodnotil a sečetl k mé tíži. Jsem před důchodem, který bude začínat osmičkou...
.jpg)
Majucha: mě to nevadí, jen mě vždy pobaví, jak se tím všichni ohání a nakonec z toho vyleze, že v Evropě je velmi neobvyklé a všichni melou o USA, ale i tam je to poměrně neobvyklé.
Navíc je legrace sledovat jak se z militatních "nokidding childfree aktivistek" postupem času stanou ženy bojující za to, že na fejsbůku je možno být vyfocena s dítětem u prsu 
Navíc podle mě by kuřáci měli mít zakázano jezdit MHD.
Nejhorší jsou ti " s posledním šlukem" přeběhnou na refíž a vběhnou do tramvaje nebo autobus a "úlevně vydechnou"...
Sedět hodinu ve vlaku s nakouřenou dámou středních let, kde se smrad z výprodejové voňavky mísí s odérem cigaret kterými se celý den udila v její kanceláři je utrpení .... 
Ota: těch dražších? Nevim, řekla bych, že víc. Jo, že ty myslíš child-free? Upřímně - nevim. Ale už jen ten princip se mi líbí, že je na výběr.
Osobně mám raději restaurace kde nemají ani kuřácký kout , případně kde jsou kuřáci úplně v jiné místnosti oddělené dveřmi tak, že jejich smrad netáhne ani na chodbu na záchod.
Prostě si nerad peru kalhoty, svetr nebo bundu každý den od smradu
Ota: dost matek by se na poloviční úvazek chtělo vrátit, jen nechápu, proč se zaměstnavatelům nechce je nabízet-chce to více sdílených prac.míst.
Sharon: Ale já nechci žít podle tvrzení "ženská vydrží víc než člověk". Za tyhlety kecy bych fackovala, protože se to pak bere ve společnosti jako samozřejmost.
Zatím děti nemám, ale vidím, že tu stále je normou, že ženská má 2 směny a když manžel jednou týdně umyje nádobí, tak hned pomáhá, a kdy si má ženská odpočinout? Tohle normální není. Takže s malým dítětem jsem buď ochotná pracovat na poloviční úvazek nebo na plný, ale s "vymoženostmi" jako je hlídání dětí a úklidové služby. Jinak ne. "Matkám-údernicím , co všechno zvládaly za dob komunismu a tvrdí, jaké jsme zpovykané, bych připomněla produktivitu práce v zaměstnání za komunistů a teď". Někde to bude i vyčíslený. Ale i tak to měly těžký, ale proč to samé chtít pro své dcery?
Stanik: když s kočkama, tak jedině tohle 
Tím vemeš vítr z plachet úplně všem
Jinak osobně si myslím, že jsou prostě typy Matky - trpitelky, co se radši schvátí, jenom aby bylo všechno jako ze škatulky.... nevím, jestli se to dá léčit, já mám jenom takovou velmi lehkou formu, která mi život neničí
Majucha: a kolik jich v Praze je ?
1? 2? nebo dokonce 3?
Stanik: já se už naučila chodit do restaurací vyšších cenových kategorií, tam děti v podstatě nepotkáš, nebo aspoň ne ty rozjívené a rozeřvané
.
Stanik: taky nesnáším, když někdo přirovnává děti ke psům
Stanik: 12:06.....tomu se musím jen zasmát,myslím té poslední větě....nevíš co píšeš
