Nezvládám práci, děti a domácnost. Jsem nemožná?
Všude, kam se člověk podívá, čte o úspěšných, podnikavých ženách, které bravurně zvládají svou mateřskou úlohu, chodí do zaměstnání, kde zastávají důležitou a zodpovědnou funkci, domácnost mají jako ze škatulky, skvěle vypadají a navíc nešidí ani své koníčky.
Asi jsem z jiné planety, protože se mezi tyto superženy opravdu nemůžu řadit a občas kvůli tomu mívám výčitky svědomí a trpím pocitem, že jsem jako žena totálně selhala. Ze všech těch dokonalých žen, o kterých občas čtu či slýchám, mám pěkný mindrák.
Je mi 35 let, mám dvě děti. Starší chodí do školy, mladší od září do školky. Po mateřské jsem se do práce vyloženě těšila, věčný koloběh v domácnosti mne již dost unavoval. Naivně jsem si myslela, že nástupem do zaměstnání se vše změní a můj život dostane nový rozměr. Kdybych jen tehdy tušila, jak krutě jsem se mýlila, protáhla bych si mateřskou až do čtyř let.
Po prvotní euforii, kdy jsem se cítila skutečně skvěle, se po přibližně dvou měsících dostavila naprosto zničující únava. Najednou mi došlo, že takhle to už bude pořád. Honička, blázinec, nerváky v práci a pocit, že pořád něco nestíhám a nic nedělám pořádně.
V žádném případě nemůžu říct, že by byl můj život naplněný, pestrý a zajímavý. Smrskl se do ranního maratonu, úprku do školky, následně do práce, kde se celých osm hodin nezastavím a odpoledne v podstatě to samé, jen v opačném pořadí. Fofrem do školky, úkoly, pohrát si, pofackovat domácnost, udělat večeři, přečíst pohádku… Večer padám na ústa, a když už konečně nastane doba klidu a mohla bych se věnovat nějaké své zálibě, většinou na ni nemám sílu a kolem desáté padám polomrtvá do postele.
Manžel pracuje přes týden mimo republiku, přijíždí jen na víkendy a to ještě ne pokaždé, občas ho nevidíme tři týdny v kuse. Všechno leží jen na mně a musím říct, že po půlroce tohoto hektického života jsem vyždímaná jako citron.
Vím, že v tom nejsem sama, zaměstnaných matek, které mají situaci navíc zkomplikovanou tím, že jsou na vše převážně samy, je spousta. Možná jsem jen rozmazlená, nebo si to neumím nějak lépe zorganizovat, nevím. Zajímalo by mne, jak řeší tento běžný a vyčerpávající koloběh ostatní ženy, které mají malé děti. Cítíte se stejně utahané a vyčerpané jako já, nebo patříte k těm šťastným, které vše zvládají s úsměvem a bez sebemenšího zaškobrtnutí? Pokud ano, poraďte mi, prosím, jak to děláte? Chtěla bych se cítit lépe, nepřipadat si jako honicí pes, jen nějak nevím, jak na to.
7.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 224 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nezvládám práci, děti a domácnost. Jsem nemožná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Stanik: takovýmhle pitomcum (=breeder) mám chut venovat alespon na weekend svoje potomstvo, aby vubec vedeli o cem mluví 
.
A propo psy versus deti. Mám obojí a obojí jsem chtela, samozrejme deti stojí na vyssí prícce nez psy, ALE at si o me myslíte co chcete, do urcitého veku mají deti naprosto stejne pitomé nápady jako psiska. Oboje se s radostí zakousne do snury od pracky, nejlépe kdyz zrovna pere, oboje okouse kytky nebo aspon vysype hlínu a patricne jí vsude rozpatlá, oboje se musí vencit, oboje potrebuje 24 hodinovou péci. Výhodou je, ze psiska muze clovek nechat pár hodin samotné doma, to s dítetem nelze 
A za druhé tyhle children free restaurace jsou bezdetné do kolika let? Muzu s sebou vzít desetileté díte, nebo patnáctileté a nebo mají smulu az do 18???
JarkaP: spravne - nesledujes vsechny diskuse.
a jak uz rekla Krecek, vytoci me pouze kdyz nekdo rejpe, otika nepocitam, ten je chytrej a jeho argumenty maji hlavu a patu
Stanik: no, nevím, nesleduju pečlivě všechny diskuse, ale nemám pocit, že by ti tu někdo vnucoval to, o čem píšeš - spíš mi někdy připadá, že ty kolem sebe zbytečně tlučeš hlava nehlava
ad breeder, jeste citace vypujcena z jine diskuse, ale velmi presna:
"breedeři", česky by se dalo říct "plodiči/ploditelé", což jsou osoby, které prostě nesnesou něčí dobrovolnou bezdětnost a snaží se takového člověka dosti hloupou (a zoufale stejnou a stále se opakující) argumentací a zpravidla velmi neomaleně "obrátit na pravou víru" a napasovat do patřičné šablony, to jest dotlačit k plození dětí děj se co děj, případně nám naznačují nebo přímo nadávají, že jsme zrůdy, paraziti, sobci, nezralí, povrchní, nemilujeme svého partnera.....bla bla bla....,nebo se snaží detailním výslechem této "diagnózy" "odborně" dobrat, sugerují nám, jak bude náš život prázdný, ochuzený, bezcenný....bla bla bla...., moralizují nad námi, a vůbec se nezamýšlejí nad tím, že lze dát dítěti do vínku jen máloco horšího než nemilujícího rodiče, pro kterého je (a to v lepším případě!) otravnou přítěží a koulí na noze (někteří childfree totiž mají dokonce k dětem nebo jejich zvukům doslova fyzický odpor a ovládají ho do velmi různé míry).
Bellana: kdepak tva definice je nepravna.
breeder není kdokoli, kdo má děti. Breeder je člověk, který
1. přivedl na svět děti, ale už selhal coby rodič
2. vnucuje výrobu dětí okolí
.JPG){kind=avatar}
Stanik: Nevím, kdo je breeder, ráda se nechám poučit. Zřejmě je to termín, který používáte mezi sebou vy antirozmnožovačky. Pokud to znamená člověka, který chtěl děti, vychoval děti, má rád i některé cizí děti, ale nenutí do rodičovství ani své potomky, tím méně kohokoliv cizího, pak tedy jsem breeder. Ale v tomto směru my dvě vždycky budeme v antagonistickém postavení, protože lidi, kteří se cítí ohroženi ve svém postoji, a na sebemenší slovo vyskakují jako čertík ze škatulky, mě nutí k tomu, abych je popichovala.
Bellana&spol.
jeste chybi ota a uz budet kompletni breedersky spolek 
dadka: i kdybych byla, podobna povazuju to za vyhodu :-) jsou totiz naherni
v zamestnani je mam na wall pareru a s chlapama se teda ale bavim zasadne , o mobilech, wifi, hardwaru a blbejch uzivatelich
je to zabavnejsi nez kdyz si baby mezi sebou posilaj foteciciky deti a vnoucatek
dadka: neslysela, zazila jsem pokus... a zazila jsem i kdy moje 4 mesicnio stenco harat rval za usi, benik brecel, ta krava mati na to koukala a hrozne se hihnala.. tehdy jsem jeste nemela odvahu do haranat strcit, je to osm let, dneska uz bych to klidne udelala
Křeček: dekuji ti nacelniku :-))) vim , presne kdo si zacal :-D
Už jste někdy slyšeli, že by "nevychovaný harant" pokousal psa? Já tedy ne.
Bellana: Uplne presne, uz jsem kolikrat premyslela, proc to tak je.
kubikm: Dovoluji si oponovat, nem lehet znamená není možné , takže bys byla spíš nemožná 
dadka: Když některá mluví o dětech a domácnosti, pak je to zavrženíhodná slepice, ale když jiná všude mluví o svých chlupatcích a o tom, že nejlepší je být childfree, tak je to ta správná osoba, která vůbec, ale vůbec není slepice . To je přece jasné nebo ne
dadka: Přesně tak. Připadne mi to, jako když se někdo neustále snaží všechny okolo sebe přesvědčit o správnosti svého jednání protože o ní sám přesvědčen není.
Já jsem se taky v životě rozhodla pro různá nekonvenční řešení ale nepociťuju potřebu to denně rozmazávat a přesvědčovat ostatní, že to MOJE řešení je to správné. Je prostě jiné a respektuji rozhodnutí ostatních, které se od toho mého liší.
