Nezvládám práci, děti a domácnost. Jsem nemožná?
Všude, kam se člověk podívá, čte o úspěšných, podnikavých ženách, které bravurně zvládají svou mateřskou úlohu, chodí do zaměstnání, kde zastávají důležitou a zodpovědnou funkci, domácnost mají jako ze škatulky, skvěle vypadají a navíc nešidí ani své koníčky.
Asi jsem z jiné planety, protože se mezi tyto superženy opravdu nemůžu řadit a občas kvůli tomu mívám výčitky svědomí a trpím pocitem, že jsem jako žena totálně selhala. Ze všech těch dokonalých žen, o kterých občas čtu či slýchám, mám pěkný mindrák.
Je mi 35 let, mám dvě děti. Starší chodí do školy, mladší od září do školky. Po mateřské jsem se do práce vyloženě těšila, věčný koloběh v domácnosti mne již dost unavoval. Naivně jsem si myslela, že nástupem do zaměstnání se vše změní a můj život dostane nový rozměr. Kdybych jen tehdy tušila, jak krutě jsem se mýlila, protáhla bych si mateřskou až do čtyř let.
Po prvotní euforii, kdy jsem se cítila skutečně skvěle, se po přibližně dvou měsících dostavila naprosto zničující únava. Najednou mi došlo, že takhle to už bude pořád. Honička, blázinec, nerváky v práci a pocit, že pořád něco nestíhám a nic nedělám pořádně.
V žádném případě nemůžu říct, že by byl můj život naplněný, pestrý a zajímavý. Smrskl se do ranního maratonu, úprku do školky, následně do práce, kde se celých osm hodin nezastavím a odpoledne v podstatě to samé, jen v opačném pořadí. Fofrem do školky, úkoly, pohrát si, pofackovat domácnost, udělat večeři, přečíst pohádku… Večer padám na ústa, a když už konečně nastane doba klidu a mohla bych se věnovat nějaké své zálibě, většinou na ni nemám sílu a kolem desáté padám polomrtvá do postele.
Manžel pracuje přes týden mimo republiku, přijíždí jen na víkendy a to ještě ne pokaždé, občas ho nevidíme tři týdny v kuse. Všechno leží jen na mně a musím říct, že po půlroce tohoto hektického života jsem vyždímaná jako citron.
Vím, že v tom nejsem sama, zaměstnaných matek, které mají situaci navíc zkomplikovanou tím, že jsou na vše převážně samy, je spousta. Možná jsem jen rozmazlená, nebo si to neumím nějak lépe zorganizovat, nevím. Zajímalo by mne, jak řeší tento běžný a vyčerpávající koloběh ostatní ženy, které mají malé děti. Cítíte se stejně utahané a vyčerpané jako já, nebo patříte k těm šťastným, které vše zvládají s úsměvem a bez sebemenšího zaškobrtnutí? Pokud ano, poraďte mi, prosím, jak to děláte? Chtěla bych se cítit lépe, nepřipadat si jako honicí pes, jen nějak nevím, jak na to.
7.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 224 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nezvládám práci, děti a domácnost. Jsem nemožná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Teď jsem teprve přečetla všechny příspěvky. My o dětech, Staník o psech. My o koze, Staník o psech. My o počasí, Staník o psech......atd. Nejdeš v zaměstnání všem na nervy s věčnými řečmi o psech? Nejsi už na ně podobná?
Esssi: no a? Já mám ráda, když mi někdo olizuje konec těla a nepovažuju to za nechutný
.JPG)
a....: to nevím 
Já jen, že ji znám a je to normální holka.
.jpg)
a....: ....třeba jo a taky se vopupínkuje .....
Křeček: 18:53 šmarjá tys mě vyděsila, četla jsem, že když se staník provokuje, začne línat....
A pro Staníka: můj pes byl pro mě než se narodili děti všechno, byl poslušný, vychovaný, ale měl veškerou péči, svůj pelíšek u topení apod. Když přišli děti, je sice pořád členem smečky, ale jeho "prostor" se výrazně zmenšil.
Protože děti jsou prostě lidé a u mě mají přednost.
Taky se musím přidat. Helčo, myslím, že takto to má většina maminek.
Mám dvě děti..20 měsíců a 7 měsíců, barák, zahradu, dva obří psy, zahradu a babičky přes 150km daleko. Děti vstávají v 5.30 ráno, manžel odchází v 7do ráce a vrací se v 18h.
Dopoledne si říkám, že už se těším na třetí miminko, v poledne si říkám, že žádné třetí už nechci a zhruba v 17h večer mám chuť začít mlátit hlavou do zdi.
Do práce zatím nechodím, ale rozjíždíme s manželem vlastní podnikání, takže ještě honička kolem toho.
Ale jak už zde bylo napsáno...najdi si chůvu. Myslím, že 400,- kč za jedno odpoledne týdně lze obětovat a stojí to zato.
I já to udělala. Můžu si zajít ke kadeřnici, občas si s manželem někam vyjít, vklidu uklízet nebo prostě jen tak v naprostém tichu sedět aniž by po mě kdokoli cokoli chtěl.
Nabije tě to a budeš schopna další týden normálně fungovat.
Držím palce.
Já to prožívala před více než 20 lety, ale pořád si to pamatuju, hlavně ráno, buď řvát na děti a doslova je tahat za sebou nebo přijít pozdě do práce. Dodnes, když po ránu vidím takovou matku, tak mě píchá u srdce. Fakt je lepší být babičkou.
Křeček 18:53: beru, ale někdy mi to přijde, jako kdybych se třebas já na diskusi o psech zapojovala s tím, že místo psa je lepší pořídit si dítě
Já se moc nezapojuju, ale do tohohle musím. Nemyslím si, že jsi nemožná, já tě obdivuju! Já jsem měla 2 babičky, manžela každý den doma, chodila jsem do práce na 7 hodin a stejně jsem měla pocit, že se každou chvíli zhroutím. Je fakt, že moje dvě dětičky byly neustále nemocné. To bylo: pondělí-škola, školka, úterý - kašel a rýma, ale přec jen ještě škola i školka, středa - angína nebo zánět střeního ucha - 14 dní doma+antibiotika a znovu nanovo. Takže já byla každý měsíc 14 dní doma na očru, zbytek obstaraly babičky. Tak to trvalo do 10ti let mých harantíků. Kdo to nezažil, ten neví o co přišel. Pak to bylo trochu lepší. Ne, že by byli o moc zdravější, ale už aspoň mohli být doma sami. Stejně jsem z toho všeho dostala deprese a léčila se s nimi 10 let.
Takže pokud někdo něco nezvládal, tak jsem to byla já, ne ty.
Lubar: já na první kouknutí četla "horory o tom...."
1234-5: Staník je v pohodě, dokud nedojde na provokace v diskusích, pak to začne lítat.
.gif)
Psi jsou nechutný, olizujou si konec těla, blééééé
.gif)
Na každýho občas padne splín, když mu přijde, že všichni všechno zvládají líp, než on 
není to tak, čím dál tím víc mi přijde, že hovory o tom, jak krásně jde skloubit rodina a práce jsou kecy, kecy, kecy. Praktikuju to už pár let (mám dvě děti dva a pět a k tomu na tak zhruba na poloviční úvazek advokacii, k tomu barák a babičku fakt žádnou, bo jsou obě mrtvé...) Naštěstí mám super manžela a poslední rok i chůvu, než jsme jí měli, bylo to hodně krutý a nepochybuju, že ona má podstatný vliv na to, že fakt už zase máme spokojený manželství... před ní jsme oba dva jeli na doraz, dlouhodobě a podepisovalo se to už úplně na všem...
Jsi na všechno sama, vím, že takhle to musí zvládat spousta samoživitelek, ale myslím, že je třeba uvědomit si svoje priority... a vyžehlený prádlo, zrcadla jak blesk a podlaha, že by se z ní dalo jíst by těmmi prioritami asi fakt být neměly. Zkus najít někoho, kdo by děti, třeba i jen jedno odpoledne v týdnu, pravidelně obstaral a tys měla volno (i kdybys ho měla využít na šúrování v klidu, pokud ti to udělá radost). Jedno odpoledne v týdnu je zaplatitelné, jde jen o to si uvědomit, že mi za to ty peníze stojí...
Křeček: a Staník je co ? zasloužilá skorofena ?
