Nezvládám práci, děti a domácnost. Jsem nemožná?
Všude, kam se člověk podívá, čte o úspěšných, podnikavých ženách, které bravurně zvládají svou mateřskou úlohu, chodí do zaměstnání, kde zastávají důležitou a zodpovědnou funkci, domácnost mají jako ze škatulky, skvěle vypadají a navíc nešidí ani své koníčky.
Asi jsem z jiné planety, protože se mezi tyto superženy opravdu nemůžu řadit a občas kvůli tomu mívám výčitky svědomí a trpím pocitem, že jsem jako žena totálně selhala. Ze všech těch dokonalých žen, o kterých občas čtu či slýchám, mám pěkný mindrák.
Je mi 35 let, mám dvě děti. Starší chodí do školy, mladší od září do školky. Po mateřské jsem se do práce vyloženě těšila, věčný koloběh v domácnosti mne již dost unavoval. Naivně jsem si myslela, že nástupem do zaměstnání se vše změní a můj život dostane nový rozměr. Kdybych jen tehdy tušila, jak krutě jsem se mýlila, protáhla bych si mateřskou až do čtyř let.
Po prvotní euforii, kdy jsem se cítila skutečně skvěle, se po přibližně dvou měsících dostavila naprosto zničující únava. Najednou mi došlo, že takhle to už bude pořád. Honička, blázinec, nerváky v práci a pocit, že pořád něco nestíhám a nic nedělám pořádně.
V žádném případě nemůžu říct, že by byl můj život naplněný, pestrý a zajímavý. Smrskl se do ranního maratonu, úprku do školky, následně do práce, kde se celých osm hodin nezastavím a odpoledne v podstatě to samé, jen v opačném pořadí. Fofrem do školky, úkoly, pohrát si, pofackovat domácnost, udělat večeři, přečíst pohádku… Večer padám na ústa, a když už konečně nastane doba klidu a mohla bych se věnovat nějaké své zálibě, většinou na ni nemám sílu a kolem desáté padám polomrtvá do postele.
Manžel pracuje přes týden mimo republiku, přijíždí jen na víkendy a to ještě ne pokaždé, občas ho nevidíme tři týdny v kuse. Všechno leží jen na mně a musím říct, že po půlroce tohoto hektického života jsem vyždímaná jako citron.
Vím, že v tom nejsem sama, zaměstnaných matek, které mají situaci navíc zkomplikovanou tím, že jsou na vše převážně samy, je spousta. Možná jsem jen rozmazlená, nebo si to neumím nějak lépe zorganizovat, nevím. Zajímalo by mne, jak řeší tento běžný a vyčerpávající koloběh ostatní ženy, které mají malé děti. Cítíte se stejně utahané a vyčerpané jako já, nebo patříte k těm šťastným, které vše zvládají s úsměvem a bez sebemenšího zaškobrtnutí? Pokud ano, poraďte mi, prosím, jak to děláte? Chtěla bych se cítit lépe, nepřipadat si jako honicí pes, jen nějak nevím, jak na to.
7.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 224 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nezvládám práci, děti a domácnost. Jsem nemožná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.sharon: Díky už jsem se bála
Kačenka: tak TY , ty určitě normální jsi a ještě k tomu Kačenka, to jméno je mi svaté....
Kačenka: asi ne
a proóóč mám tři děti a ty mi žádný polidštěný čoklík nenahradí a že doma mám jednoho ale normálního, dokonce i v mrazu je teď venku, no jsem já normální
Křeček: jen se nepodnceňuj, vím, že umíš dobroty......jen se ti občas nechce, ale to asi každýmu.....
Bellana: tak....pořádek je pro blbce, inteligent zvládne i chaos.......
Kačenka: pssssssssssssssst to se tu neříká......
Taky nepotkávám moc parchantíků, je to o pohledu na svět anebo jsem z kosmu, všechny děti jsou vychovatelné, jestli někdy ne tak je to nejspíš vina rodičů, ale nadřazovat psi nad děti, to mě teda zvedlo za židle, spíš doufám že nevíte o čem mluvíte protože nemáte co srovnávat.
Bedla: já vim, já už se pak ptala víceméně obecně, ale zrovna tebe.
sharon: každej ne, ale určitej druh výra jo. A obzvláště v restauracích
Helča: Jak tady všichni říkají: "Bordel v bytě, šťastné dítě." Prostě to chce najít si nějakou činnost, která ti udělá radost a na kterou se můžeš těšit. Třeba jednou týdně si jít zacvičit, do kurzu šití, keramiky, tance, někam mezi normální nedokonalé lidi. A na těch pár hodin si najít slečnu nebo babičku na hlídání.
sharon: perlíš
Stanik: já už myslela že Helči poradíš ať dá děcka do útulku a pořídí si raději
sharon:
Nechápu, jak tady můžete srovnávat děti a psy. Mám dvě děti i psa a nikdy by mi nenapadlo na místo dětí řadit psa. Je to náš miláček, ale odsud podsud. Jsou dána pravidla, za které pes nemůže a že může hodně. Děti si musí každý vychovat tak, aby byly chloubou a ne ostudou. Nesnáším rozmazlené fakany a jsem zastánce pevné výchovy, jenak je všechno na draka, vejrostci se staví na hlavu a rodiče tiše přihlížejí a ještě pomalu tleskají. Všechno je ve výchově, v rodičích.
Helčo snaž se s dětmi být co nejvíce i na úkor perfektní domácnosti. Seber odpoledne děti a vyražte na hřiště nebo jen tak na procházku, nádobí na tebe bude věrně čekat.
sharon: tak to já vzorná matka opravdu nejsem, takže chodíme dost často, ale kdyby holky ječely, lítaly a dělaly čuňárny, dostanou na prdel hned na místě.
Ostatně si myslím, že třeba tady v Hájence se vaří líp, než to zvládnu já
Křeček: Hleča to snad přežije.....Stanik: tak ti přeju aby ti ta "stará" kolena vydržela a psí útulek ti bude vděčný i za půl mega.....