Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Máme doma dusno ohledně prázdninového pobytu našich dětí u babičky, manželovy matky. Ona by si je chtěla aspoň na týden vzít, aby si je užila, ale já z toho nadšená nejsem, respektive jsem výrazně proti. Babička má totiž doma neuvěřitelný binec.

Dětem je 7 a 5 let. Abyste si nemyslely, nejsem nějaká přehnaně úzkostná na čistotu, rozhodně doma všechno nedezinfikuju, nic takového. Ale udržuju takový normálně přijatelný pořádek a čistotu. K manželově mamince jsme dosud jezdívali vždy jen na návštěvu na jeden den, nikdy jsme tam nespali, i když bydlí 100 km daleko. Muž mi to má za zlé, ale já prostě nemůžu.

Babička bydlí na takové malé vesničce ve starém domku, už je sama, děda umřel před třemi lety. Vždycky měla doma strašný binec, pro mě dost nepředstavitelný. Má domácí zvířectvo, slepice, husy, kachny, králíky. Slepice chodí volně po dvoře, všude jsou slepičince, od jara do podzimu jsou neustále otevřené dveře do baráku, tak samozřejmě vlezou i tam. Je to fakt odporný, člověk tam přijde a musí koukat, kam šlape.

V domě je to cítit takovou tou starou zatuchlinou, všude se válí spousta krámů, všechno je neuspořádané, nic nemá své místo. Babička prostě všechno dohodí, kde zrovna je. V koupelně neustále haldy špinavého a kolikrát i dost zapáchajícího prádla, v kuchyni plný dřez nádobí, smradlavý odpadkový koš, podlaha, ke které se přilepíte. V pokojích to samé v bleděmodrém, nevětráno, špinavé povlečení, neutřený prach, koberce zašlé, neluxované.

Mně se to tam strašně ekluje, nedokážu si představit vlézt tam do postele, brr. I při těch návštěvách jsem jak na trní a těším se, až tam odtud vypadneme. Pokžadé babičce nabízím pomoc, snažím se aspoň v rámci možností něco udělat, tak umyju tu hromadu nádobí a vytřu, ale jí je to nepříjemné a pořád mě od toho odhání. Já ji chápu, asi je jí trapně, navíc to není žádná stařenka, je jí teprve šedesát. Ale je takhle zvyklá žít. Věčně je ušmudlaná, ve špinavé zástěře, ve stejných botech chodí na tom pokáleném dvoře i vevnitř.

No a teď projevila přání, že by tam naše děti ráda měla na týden, že by si užily venkova a jí by bylo veseleji. Oznámil mi to manžel a já byla hned zásadně proti. A byl oheň na střeše. Vyčetl mi, že z dětí vychovávám skleníkové kytičky, že se jim nic nemůže stát, naopak, bude to pro ně zážitek a je už na čase, aby byly samostatnější a neměly pořád za zadkem jenom maminku. Hodně jsme kvůli tomu pohádali.

Mně připadá, že děti jsou ještě hodně malé, aby trávily týden v takovém prostředí, bez přehánění, opravdu mám strach, že pobyt tam je o žloutenku.

Pustily byste své malé děti na takovýto prázdninový pobyt? Ony když tam jsou, tak se jim tam samozřejmě líbí, ta zvířátka a tak. Ale když jsem tam s nimi, tak na ně dohlédnu, aby si myly ruce před jídlem a podobně. Ale pochybuju, že babička by to dělala taky.