Babička má doma binec, nechci k ní dát děti
Máme doma dusno ohledně prázdninového pobytu našich dětí u babičky, manželovy matky. Ona by si je chtěla aspoň na týden vzít, aby si je užila, ale já z toho nadšená nejsem, respektive jsem výrazně proti. Babička má totiž doma neuvěřitelný binec.
Dětem je 7 a 5 let. Abyste si nemyslely, nejsem nějaká přehnaně úzkostná na čistotu, rozhodně doma všechno nedezinfikuju, nic takového. Ale udržuju takový normálně přijatelný pořádek a čistotu. K manželově mamince jsme dosud jezdívali vždy jen na návštěvu na jeden den, nikdy jsme tam nespali, i když bydlí 100 km daleko. Muž mi to má za zlé, ale já prostě nemůžu.
Babička bydlí na takové malé vesničce ve starém domku, už je sama, děda umřel před třemi lety. Vždycky měla doma strašný binec, pro mě dost nepředstavitelný. Má domácí zvířectvo, slepice, husy, kachny, králíky. Slepice chodí volně po dvoře, všude jsou slepičince, od jara do podzimu jsou neustále otevřené dveře do baráku, tak samozřejmě vlezou i tam. Je to fakt odporný, člověk tam přijde a musí koukat, kam šlape.
V domě je to cítit takovou tou starou zatuchlinou, všude se válí spousta krámů, všechno je neuspořádané, nic nemá své místo. Babička prostě všechno dohodí, kde zrovna je. V koupelně neustále haldy špinavého a kolikrát i dost zapáchajícího prádla, v kuchyni plný dřez nádobí, smradlavý odpadkový koš, podlaha, ke které se přilepíte. V pokojích to samé v bleděmodrém, nevětráno, špinavé povlečení, neutřený prach, koberce zašlé, neluxované.
Mně se to tam strašně ekluje, nedokážu si představit vlézt tam do postele, brr. I při těch návštěvách jsem jak na trní a těším se, až tam odtud vypadneme. Pokžadé babičce nabízím pomoc, snažím se aspoň v rámci možností něco udělat, tak umyju tu hromadu nádobí a vytřu, ale jí je to nepříjemné a pořád mě od toho odhání. Já ji chápu, asi je jí trapně, navíc to není žádná stařenka, je jí teprve šedesát. Ale je takhle zvyklá žít. Věčně je ušmudlaná, ve špinavé zástěře, ve stejných botech chodí na tom pokáleném dvoře i vevnitř.
No a teď projevila přání, že by tam naše děti ráda měla na týden, že by si užily venkova a jí by bylo veseleji. Oznámil mi to manžel a já byla hned zásadně proti. A byl oheň na střeše. Vyčetl mi, že z dětí vychovávám skleníkové kytičky, že se jim nic nemůže stát, naopak, bude to pro ně zážitek a je už na čase, aby byly samostatnější a neměly pořád za zadkem jenom maminku. Hodně jsme kvůli tomu pohádali.
Mně připadá, že děti jsou ještě hodně malé, aby trávily týden v takovém prostředí, bez přehánění, opravdu mám strach, že pobyt tam je o žloutenku.
Pustily byste své malé děti na takovýto prázdninový pobyt? Ony když tam jsou, tak se jim tam samozřejmě líbí, ta zvířátka a tak. Ale když jsem tam s nimi, tak na ně dohlédnu, aby si myly ruce před jídlem a podobně. Ale pochybuju, že babička by to dělala taky.
13.7.2018 Rubrika: | Komentářů 234 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Babička má doma binec, nechci k ní dát děti
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.YXH: takhle se snažím odolávat časopisům s pletením, v poslední době se hodně modelů opakuje, ale manžel mi obkládá zahradu zemědlskými stroji a hlavně vším možným, které se opravdu někdy hodí a ušetří hodně tisíc, ale kdo o to má zakopávat, letos se mi podařilo uklidit část verandy, aby byl kam dát gril a co se našlo věcí, které se kdysi záhadně ztratily, teď už jen musím zabránit tomu, aby tam začal zase něco odkládat, stačí,že tam stojí dvě pračky,lednice a myčka, samozřejmě nefunkční, ale co kdyby se z toho něco horilo
denkas: Jarča*: Casopisu jsem se zbavila dala jsem je vnoucatum na ruzne vystrihovanky, zbytek dala manzelovi do prace pro jeho kolegyne a kupuju je uz malo. Ono v nich je vic reklam nez cteni. Reklam je na pocitaci a v televizi dost, na to nemusim vyhazovat penize. Jeste tak obcas National Geographic kdyz maji zajimave tema.
Ale fotek mam silene moc, a jeste jich je hodne co budeme likvidovat u mamky. Jelikoz jsme daleko a mamce se styskalo, delala jsem ji foto alba. Pozdejc kdyz se to vic zdigitalizovalo, koupili jsme ji digi ramecek a posilali fotky na USB nebo primo karty do fotaku. To uz bylo jednodussi. Ale tech fotek tam je hodne moc. Fotime dost, tak je toho prehrsel.
orinka: Ja vim, fotky bych taky obrečela. Staré fotky nevyhodim i když jsou nekvalitní. Ja fotim už 50 let a hodně. Papírové fotky jsem rozdavala rodičům, sestře i bráchovy, potom mým dětem a ted už i vnoucatům. Vždy jsem já fotila, když sme se sešli.
Vida, jak se nám rozproudila diskuse, ani redakce nemusí dávat nová témata
kobližka: já vím, že časopisy by se daly dát do čekáren a tak, ale mám jich spoustu pěkných nepřečtených - 100+1, Živá historie atd., toho je mi líto se zbavovat. I když ono to tak asi jednou stejně dopadne, protože stejně nebude čas je přečíst.
Teď nás výhledově za pár let taky čeká stěhování, tak už abych s tím tříděním začala - no, to už říkám asi rok
illča:
denkas: s těmi fotkami je to taky tak. Další oblast, ve které bych měla udělat pořádek
denkas: Fotky nevyhazovat, nikdy! Často je to jediná pořádná památka na rodinu. Fotky nás vracejí v čase. Při povodních lidi nejvíc litovali, když jim voda odnesla právě ty fotky.
Jo knihy si kupuji, přečtu a pak dám vnučkám . Časopisy kupuju Překvapení, vyluštim, něco přečtu a vyhodim. Občas koupim Epochu a tu si nechávam. Je děsny vedro, ven se jít nedá, tak asi si pudu probrat skříň.
Snažim se nehromadit věci. Ale čeho mam fakt hodně jsou fotky. Spoustu alb, fotoknih a jestě tři velký krabice! Docela mě děsí pomyšlení, že až tu nebudu, tak se moje fotky budou válet někde u popelnice Posledně sem už k jedný krabici sedla a přebrala. Něco s těžkým srdce vyhodila /roztřihala na malý kousky/ a hodně sem jich rozdala vnučkám.
Jinak co nepoužívám, nenosim, tak buď někomu dám, nebo vyhodim.
Jarča*: 7:18 no časopisy je možné odnést do čekárny k jakémukoliv doktorovi,nebo dát do domovů seniorů,nemocnic atp.Knížky už nekupuju,jednak jsou dost drahé,druhak jsem se "načetla" v mládí snad do zásoby a pak není možné donekonečna ukládat nové knížky,ono stačí,co dostanu od dcer k Vánocům.
A zase tak dobrá nejsem,ale poučila jsem se při stěhování,což bylo 6 x.Navíc s mužem,kterému se hodilo všechno.Ve velkém domě bylo místa dost.Pak přišlo stěhování do bytu a to byla rychlá selekce Dneska už žádné hromadění jednoduše nepřipustím.
Jarča*: tak to jsmena tom stejne. Časopisy, moje prokleti, je mi moc lito je vyhazovat. V knihovne je uz nechteji... Tak jsem aspon jejich nakup hodne omezila.
Jarča*: Hodně obézní matka roční holčičky, viděla, co všechno štrikuji a chtěla pro malou pár věcí a že mi pomůže s úklidem-jenže jen to,co ona chtěla-ty zuby byly ve vodě v horním kelímku a pod ním další čtyři kelímky,ona se rozhodla,že to vyhodí a prý si ničeho nevšimla! Pak nás měla odvézt do Valencie pro auto, dostala předem stovku a když z toho sešlo, dlouho jsem ji mámila zpět-přijela,přivezla jen 75-,ale pletené věci si odvezla-já čím starší, tím blbější
krasaka: ty zuby, to je radost Co to bylo za nanynku?
kobližka: jsi dobrá Taky bych to tak chtěla dělat, ale pořád je buď jiná práce nebo jiné záliby, a třídění věcí odsouvám, jako že už se do toho v nejbližší době určitě dám, a pak z toho zase nic není. Jsou to výmluvy, já vím
Víte, s čím já v poslední době nejvíc bojuju? Nejsou to ani krabičky, ani oblečení (ne tedy, že by nepotřebovalo probrat), ale knížky a časopisy. I když sem tam něco vytřídím, mám pocit, že se to kupí čím dál víc. Manžel teď jezdí pro knihovnu, a paní knihovnice mu občas dá štos vyřazených časopisů. Čtu ráda, ale nestíhám, a zase je mi líto jen tak to vyhodit. Občas něco odnesu ke kadeřnici, rozdám kamarádkám, ale je spoustu zajímavého, co bych si chtěla přečíst, tak to schovávám, až bude čas, a ten nějak není nikdy. Až se naštvu, poletí to všechno
Co se tyce obleceni, tak tridim, a co mi uz neni, jde na charitu. Mamky satstvo jsme jeste nemeli cas odnest, tak tam pocka az napresrok, nebo az pojedeme do CZ. Je toho hodne, jo a taky 2 kozichy a k nim i cepice nevim, snad se to nekomu bude hodit.
Horsi to bude se starozitnym nabytkem. Je krasny, ale privezt to sem by stalo majlant, a to jeste nevime, jak se z toho bytu dostane ven