Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Začalo to na konci léta, kdy se starší dcera přestěhovala zpět do Dánska a začala studovat na univerzite v Kodani. Manželův bratr ji nabídl podnájem u sebe v bytě, který zdědil po babičce, a protože žije u přítelkyně, je byt prázdný. Dcera po této nabídce skočila, protože sehnat podnájem v Kodani a nebo pokoj na koleji se rovná zázraku a dojíždět do školy 4 hodiny denně jí hodně rychle přestalo bavit. A mami prosím pomůžeš mi se stěhováním a naučíš mě vymalovat? No proč ne, jeden – dva víkendy na to obětuji, aspoň bude nějaké vzrůšo. To bylo na konci září. Dneska je prosinec a vzrůšo je to ještě pořád! Babička zemřela před 14-ti lety, pak v bytě nějaký čas, dokud ještě pracoval, přespával tchán, aby nemusel každý den dojíždět. Pak v něm občas v obdobích mezi slečnami bydlel švagr a posledních 7-8 roků, co má švára stálou přítelkyni a bydlí u ní, je byt prázdný. Kdy byl naposledy uklizen, pořádně vyvětrán či dokonce vytopen stojí ve hvězdách.

První víkend padl na vyklizení bytu, dědictví po babičce se nesmí vyhodit, ale nikdo ho nechce, takže jsme sbalily několik stěhovacích krabic a nacpaly je do sklepa společně s rozebraným nábytkem. Jen tak mimochodem byt je ve 4. patře BEZ výtahu. A došla jsem k názoru, že pokud tapeta na zdi udrží nový nátěr začnu věřit na zázraky. Měla jsem pravdu, další víkend mi spadlo na hlavu kus stropu a odlepila se tapeta z celé zdi v obývaku. Navíc dědeček byl svého času velice tvůrčí člověk, bohužel jeho výtvory po všech těch letech drželo pohromadě už jenom neskutečné množství lepidla a něco mezi 7 až 10 vrstvami tapet. To co jsem potřebovala, aby drželo to spadlo. To co jsem chtěla strhnout to drželo jak přibité. V životě jsem neviděla tolik děr ve zdech. Jelikož dům je z roku 1936 tak si tam za války někdo asi hrál s kulometem. Byť dcera tvrdí, že holt tenkrát nebyla televize ani internet a když přešla největší zamilovanost tak obyvatelé po večerech a vikendech z nudy vyráběli díry do zdí….. chtěla jsem ji dát přednášku na téma úcty k dříve narozeným, ale po víkendu na štaflích, kdy jsem nedělala nic jiného než zasádrovávala díry, jsem v neděli večer rozhodně neoplývala úctou k manželovým předkům.

Dnes o tři měsíce později, po 80 metrech čtverečních zesílené tapety, 25l lepidla, 40l barvy v různých odstínech a kvalitách, 5 kg sádry a 3 kg suchého betonu je dcera přestěhovaná. Momentálně se učí na zkoušky a šetří na nábytek a závěsy. Jak tam nahoru dostaneme sedačku mi zůstává záhadou. A coby třešinka na špičce dortíku není v bytě sporák, tchán ani švára takovou zbytečnost v době svých sporadických pobytů nepotřebovali. Na čem vařívala babička si nepamatuji, že by měla ohnišťe uprostřed kuchyně se mi zdá více než nepravděpodobné, i když po zkušenostech za poslední 3 měsíce, v tom bytě je možné všechno. Jenže jedna věc je koupit sporák a dostat jeho zatracených 50kg do 4.patra, druhá věc je splašit elektrikáře, který je ochoten k němu udělat elektrický přívod. Na celý byt je jedna pojistka z dob někdy před Kristem. Dcera si zatím půjčila eletrický dvouvařič, při troše štěstí ho pojistka utáhne (zatím neprotestuje). Nechaly jsme si s dcerou řešení této lahůdky po vánocích, ona má teď zkouškové období a já jiné starosti, navíc ani jedna nevlastníme 10-11 tisíc, který ta sranda bude stát.

Mezitím se mi doma někdy začátkem října začala občas sama od sebe vypínat elektrická varná deska. Došla jsem k názoru, že to bude asi někde nějaká pojistka a dokud vaří nebudu takovou maličkost řešit.

Na přelomu října a listopadu jsem ve 2,5roku starém VW Passat zrušila převodovku. Nikdo nám není schopen vysvětlit, co a proč se stalo. Po různých tahanicích a asi tak miliónu nesmyslných vysvětleních jak od servisu tak přímo z továrny nakonec VW uznal záruku, vyměnili celou převodovku i box ve kterým je namontovana (nebo jak se to jmenuje) a zrušili fakturu na 62 tisic ddk. Tady jsme měli víc štěstí než rozumu.

Zhruba ve stejné době byla mladší dcera na výměnném školním pobytu v Severním Irsku. 3 dny před návratem domů mi v úterý večer telefonovali z tamní nemocnice, že dcera je hospitalizovaná s dýchacími potížemi. Vyklubal se z toho atypický oboustranný zápal plic. Naštěstí dceru lékaři pustili druhý den do domácího ošetření a dovolili jí odlet domů, byť ten ještě večer před odletem nebyl jistý. Na letišti mi dceřini spolužáci předali sotva stojící trosku,po dalších dvou týdnech léčby, 3 krabičkách různých penicilínu a nespočtu testů dcera už jenom pokašlává a před vánocemi ji čeká kontrolní rentgen plic.

V polovine listopadu manželovi v jeho doposud velice spolehlivým přibližovadlu (tím je myšlen Citroen Saxo z roku před narozením našich dětí) odešly brzdy. Musím se přiznat, že nepředvídaný pětitisícový výdaj měsíc před vánocemi mi udělal velice nehezkou díru do rozpočtu.

V pátek 21. listopadu večer mě rozbolel zub. A to velice nepříjemne. Usnula jsem po kokteilu ipubrufenu s panodolem. V sobotu ráno jsem se probudila naprosto svěží a vymalovala dceřinu předsíň. V neděli ráno jsem se probudila lehce oteklá, dcera se nesměle optala, proč chodím s pomerančem v puse. V pondělí jsem vyrazila k zubaři, abych se dozvěděla, že můj pan zubař odešel do soukromé praxe a mě byla přidelěna nová zubařka, která je ovsem momentálně nepřítomna. Zastupující paní zubařka mi sdělila, že mám zánět levé horní dásně, naordinovala mi koňskou dávku penicilínu a doporučila co nejdříve odstranění nervu a vyčištění kořenových kanálků (přiznávám, že je mi šumák, jestli jsem se lehce švihla v překledu diagnózy, ať je to co je to bude to velice “príjemná” akce) a navíc mě to přijde na nějakých 4,5 az 5 tisíc (ddk) a k tomu bych si měla ještě připočítat cenu za následnou korunku na zub, kterou mi doporučili (nejlevnější vyjde na nějakých 3,5 tisíce místní měny). Tiše se modlím, aby drahý zub vydržel přes vánoce, protože teď bych si peníze mohla tak vycucat z prstu, Paní zubařku jsem svými časovými plány velice pobavila a popřála mi “příjemné” svátky. Zatím polykám 3x denně penicilín a poprve v životě si mé tělo užívá všech známých i neznámých vedlejších příznaků. Za 4 dny jsem shodila 1,5kg, při mé 30-ti kilová nadváze aspoň něco pozitivního.

Naší jezevčičí slečně Millie narostla někdy začátkem září asi půlcentimetrová bulka pod pravou přední packou. Společně s chovatelkou jsme to odhadli na tukovou bulku, které obyčejně zase sami zmizí. Před třemi týdny začala tato bulka zničehonic růst, dneska má skoro 3cm. Veterinářka to včera odhadla na rakovinu mléčných žláz (dosud jsem netušila, že je něco takového u psa možný) a doporučila okamžitou operaci. Tento týden už neměla volno tak máme termín na příští pátek. Pátek proto, abychom mohli s ní být první dny doma a ohlídat, aby si ránu nelízala a hlavně aby ji neolizovala jeji ”sestra“ Tessie. Cenu paní doktorka odhadla na něco mezi 3 az 5 tisíci, podle toho jak moc bude rána hluboká a bude krvácet. Peníze jsem si půjčila od mladší dcery z jejího dětskýho spořenÍ, který si vypověděla v září, když jí bylo 18. A prognóza? Nejasná. Pokud se paní veterinářka mílí a je to jenom přerostlaá tuková buňka (což je minimální šance) tak o nic nejde, pokud se nemílí, tak jsme se doma dohodli, že pokud je Millie čilá, veselá, hravá, chutná ji a nemá bolesti budeme pokračovat v odstraňování následných nádorů dokud to naše peněženka a její zdraví zvládne. Možná tu bude rok a možná dalších deset.

A můj zub musí definitivně počkat do ledna i kdybych měla strávit vánoce na ibuprufenu.

A teď je řada na Vás…. jakýma kratochvílema obdařil v poslední době život Vás??? Upřímně cizí nešťestí potěší a já momentálně opravdu potřebuji zvednout náladu (kdybych mohla vložila bych sem ďábelskýho smajlíka).