Šílené matky a jejich létající miminka
Snad každá žena, která se stala matkou, mi potvrdí, že se při kontaktu se svým děťátkem řídila vrozenou intuicí. Intuicí, která nám, ženám, podvědomě velí zacházet se svým miminkem něžně, láskyplně, houpat ho, broukat mu…
V době, kdy byly mé dcery malé, bylo odborníky doporučováno děti chovat co nejméně, nechat je plakat. Časté chování prý děti zbytečně rozmazluje a hrozí, že se maminka brzy stane otrokem, který nedělá nic jiného, než tiší v náručí malého křiklouna. Jako mladá, nezkušená matka jsem si říkala, že když to tvrdí odborníci, něco na tom bude a u starší dcery jsem to nějakou dobu zkoušela dodržet.
Při jejím pláči jsem však trpěla jako zvíře a velice záhy jsem od tohoto vědeckého přístupu ustoupila a začala se chovat tak, jak mi velelo mé mateřské nitro. Miminkem je člověk jenom jednou, navíc toto období trvá velice krátce, a proč svému dítěti z nějakých pseudodůvodů odpírat to, co je pro ně v této fázi života nejdůležitější: Mámina náruč, teplo, něha.
Jsem přesvědčená, že takto nějak to má nastavené každá z nás. Proto mne zcela vyvedla z míry reportáž, kterou jsem viděla na ČT 1 v pořadu 168 hodin. Měla název Létající miminka a zhlédnout ji celou byl těžký úkol i pro silné povahy.
V rámci kursu, jehož význam jsem skutečně nepochopila, tam matky se svými úplně maličkými dětmi dělají věci zcela nevídané. Točí je nad hlavou jako vrtule, rychlými pohyby jim mění polohy, přehazují si je jak pytle s bramborami. Máchají s nimi hlavou dolů, aby je pak „elegantním“ švihem přehodily přes ruku či nad hlavu. Děti pláčou, evidentně se jim takové zacházení ani trochu nelíbí.
Přesto bylo v kursu hned několik žen (nějak nejsem schopna nazvat je matkami), které svá malá miminka podrobovaly tomuto létacímu výcviku a pravděpodobně měly dojem, že pro ně dělají to nejlepší. Celé cvičení se navíc odehrávalo nad podlahou, kde chyběl jakýkoli měkký podklad. Dítě je tak zcela vydáno na milost a nemilost šikovnosti své matky a má jediné štěstí, že si ještě nedokáže uvědomit, jaké následky pro něj může mít nejen samotné „cvičení“, ale i případné upuštění na zem.
Nechápu to. Ženy, které jsou schopné své děti k něčemu takovému propůjčit, by snad měly být zavřeny do blázince. Možná jsem příliš útlocitná, ale nemůžu si pomoct. Ostatně – podívejte se samy, pokud jste reportáž ještě neviděly. Byly byste schopné dělat něco takového svému malému miminku? Myslíte, že mu to může skutečně nějak prospět?
ne vel
10.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 262 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Šílené matky a jejich létající miminka
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
článek jsem přeposlala na 27 míst...jsem zvědavá na reakce,měla by se to dozvědět spousta lidí, co se u nás všechno děje !
.gif)
mashanka: přesně tak. Na tom videu miminko pláče a jeho matka to humorně komentuje: My nadáváme, my nadáváme...
Hrůza, když ani vlastní máma nepozná, že ten pláč je zoufalý, nešťastný, plný strachu.
a přednosta dětské neuroligie V.Komárek řekl, že by mohlo u dítěte dojít k nitrolebečnímu krvácení....myslím, že ti pediatři nebudou žádní blbci....!
.jpg)
VeNika :Je to o důvěře. Vaší i vašeho dítěte ve vás.
Jenomže jsi zapomněla na důležitou věc - to dítě se nemohlo rozhodnout, jestli matce chce tímto způsobem tu důvěru prokazovat - nikdo se ho nezeptal. A to, že při tom pláče, svědčí spíš o tom, že by se na to nejraději vyprdlo.
Bellana: tak, přesně......bez komentáře ! 
a taky jsem ráda, že naše děti vyrostly do rozumu a do krásy aniž by z nich někdo dělal vrtule !!! myslíš, že tvoje děti budou něco vyjímečnějšího ?
.JPG){kind=avatar}
VerNika: Vojtova metoda je určena pro nemocné děti, které by jinak zůstaly imobilní, s tím se to létání nedá srovnávat. Nesrovnáváme přece ani chemoterapii a léčbu angíny antibiotiky.
VerNika: jsem ráda, že jsi tu snad jediný zastánce tohoto nelidskýho nesmyslu......docela se mi ulevilo....
ijaku: tak jak jsou penízky prospěšné pro paní Sudíkovou, tak létání musí být prospěšné pro děti.....jak jednoduché....
Bellana: Souhlasím s tebou. Jen v této oblasti prostě víc informací nebylo. Třeba nyní někdo nějakou studii o létání podnikne a pak se prokáže, že je to opravdu velice prospěšné cvičení, třeba jako Vojtova metoda, u které děti nesmírně pláčou a jejíž prospěšnost už nikdo nenapadá, ačkoli si sama nejsem jistá, zda např. ta vojtovka nemá na psychiku škodlivější vliv než jak tady bylo zmiňováno u létání.
VerNika: no, já to viděla v roce 2005 na vlastní oči. Nepřijala jsem to, ani vysvětlení paní Sudíkové. nepřijala jsem je tehdy, ani nyní, když vystoupila na čt1. Nechápu, že když se tomu věnuje paní Sudíková už 8 let a jistě už má výstupy, které podpoří její teorii o tom, jak prospěšné létání je, že je neshrnula do nějaké fundované studie. Aby tedy jak píšeš a nabádáš, mohly studovat i ty, co mají primárně nedůvěru.
VerNika: ne, hlavou dolů jsem své dcery opravdu nehoupala. K čemu by to jako mělo být dobré? Můžeš popsat nějak konkrétně, jak se na tvém dítěti projevila ta vzájemná důvěra, prostorová orientace atd.? Chovaly se jinak, než děti, které nebyly vyvěšovány hlavou dolů?
VerNika: ano odsuzuju,je to nepřirozený a nelidský, mě spíš zajímají názory pediatrů...... za chvíli budu mít páté vnouče a odsuzuje to jak dcera tak snacha......stačí ?jen doufám, že policie učiní patřičné kroky.....
.jpg)
VerNika: A kvůli čemu to teda dělá, když ne kvůli výdělku??
Sharon: Já jsem to aspoň viděla na vlastní oči, dostala pár rad. To, jak jsem si je přebrala, je moje věc. Cos v tomto směru podnikla ty, kromě toho, žes viděla jednu neobjektivní reportáž, že létání tak odsuzuješ?
Meryl: Nerozumíš. Kurzy probíhají jednorázově. Nechodí se létat jako třeba na angličtinu každé úterý. Kurz stojí pár korun a kvůli výdělku to paní Sudíková myslím nedělá. A tys svoje dítě houpala hlavou dolů?
