Šílené matky a jejich létající miminka
Snad každá žena, která se stala matkou, mi potvrdí, že se při kontaktu se svým děťátkem řídila vrozenou intuicí. Intuicí, která nám, ženám, podvědomě velí zacházet se svým miminkem něžně, láskyplně, houpat ho, broukat mu…
V době, kdy byly mé dcery malé, bylo odborníky doporučováno děti chovat co nejméně, nechat je plakat. Časté chování prý děti zbytečně rozmazluje a hrozí, že se maminka brzy stane otrokem, který nedělá nic jiného, než tiší v náručí malého křiklouna. Jako mladá, nezkušená matka jsem si říkala, že když to tvrdí odborníci, něco na tom bude a u starší dcery jsem to nějakou dobu zkoušela dodržet.
Při jejím pláči jsem však trpěla jako zvíře a velice záhy jsem od tohoto vědeckého přístupu ustoupila a začala se chovat tak, jak mi velelo mé mateřské nitro. Miminkem je člověk jenom jednou, navíc toto období trvá velice krátce, a proč svému dítěti z nějakých pseudodůvodů odpírat to, co je pro ně v této fázi života nejdůležitější: Mámina náruč, teplo, něha.
Jsem přesvědčená, že takto nějak to má nastavené každá z nás. Proto mne zcela vyvedla z míry reportáž, kterou jsem viděla na ČT 1 v pořadu 168 hodin. Měla název Létající miminka a zhlédnout ji celou byl těžký úkol i pro silné povahy.
V rámci kursu, jehož význam jsem skutečně nepochopila, tam matky se svými úplně maličkými dětmi dělají věci zcela nevídané. Točí je nad hlavou jako vrtule, rychlými pohyby jim mění polohy, přehazují si je jak pytle s bramborami. Máchají s nimi hlavou dolů, aby je pak „elegantním“ švihem přehodily přes ruku či nad hlavu. Děti pláčou, evidentně se jim takové zacházení ani trochu nelíbí.
Přesto bylo v kursu hned několik žen (nějak nejsem schopna nazvat je matkami), které svá malá miminka podrobovaly tomuto létacímu výcviku a pravděpodobně měly dojem, že pro ně dělají to nejlepší. Celé cvičení se navíc odehrávalo nad podlahou, kde chyběl jakýkoli měkký podklad. Dítě je tak zcela vydáno na milost a nemilost šikovnosti své matky a má jediné štěstí, že si ještě nedokáže uvědomit, jaké následky pro něj může mít nejen samotné „cvičení“, ale i případné upuštění na zem.
Nechápu to. Ženy, které jsou schopné své děti k něčemu takovému propůjčit, by snad měly být zavřeny do blázince. Možná jsem příliš útlocitná, ale nemůžu si pomoct. Ostatně – podívejte se samy, pokud jste reportáž ještě neviděly. Byly byste schopné dělat něco takového svému malému miminku? Myslíte, že mu to může skutečně nějak prospět?
ne vel
10.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 262 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Šílené matky a jejich létající miminka
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
magie: ne, bití dítěte mi OK nepřipadá..ale my se tady bavíme o rizicích létání miminek. Takže bych neodváděla od tématu
.JPG){kind=avatar}
Meryl: Ba ne, můj syn byl vytrvalý, toho bych jen tak neumlčela
To bych s ním musela hodně rychle točit, aby to vzdal
.
magie: VerNiku tady nikdo ubít nechce, zapojila se do debaty a tak nás zajímalo, co konkrétně to jejímu dítěti a potažmo jí, přineslo, v čem a jak se projevila ta prospěšnost létání. Ostatně ona sama napsala, že nedělala všechny cviky, ale v podstatě jen pohupování..i když teda zavěšené hlavou dolů (jaký to má smysl?).
Jenže v té reportáži je konkrétně ta paní v sukni...a ať může být celkové vyznění reportáže jakékoli, to co, tam s tím dítětem prováděla, jsme všichni viděli. To zmanipulované nebylo, to bylo jasně vidět. A každému soudnému a myslícímu člověku musí být jasné, že něco takového je šílenost a hazard se životem vlastního dítěte. Proti tomu je propíchnutí uší nebo třepnutí přes zadeček úplný nic. To se s tímhle naprosto nedá srovnat, přece.
Meryl: chápu, že když se matka směje obavám dítěte, tak je to dost tristní. Na druhou stranu, znám dost rodičů kteří se netají tím, že svoje děti občas bijí a děti pláčou...A přijde jim to správný....Jen to není natočeno skrytou kamerou..Nicméně, tohle ti přijde ok?????
vítám osvětu, ovšem tohle mi přijde jako hon na čarodějnice.
Než tady Verniku ubijete, tak bych jen chtěla napsat, že jí znám několik let osobně a je to milující máma, která by svýmu dítěti neudělala nic, co by mu ublížilo.
Viděla jsem video na youtube...Myslím, že lítání se nedá posoudit podle jedné reportáže. Chápu vaše obavy o syndrom třeseného dítěte, o krvácení do mozku...Je myslím dobře, že se tahle problematika otevře, že se upozorní na rizika..A každý rodič se může rozhodnout podle sebe. Jen neházejte prosím všechny mámy co lítají, do stejného pytle. Je lítání a lítání.
Nicméně jsem se dozvěděla, že na onu instruktorku bylo podáno trestní oznámení....A přitom nikoho do lítání nenutí. Rodiče, kteří o to mají zájem, to absolvují, ti, kterým to přijde riskantní nikoliv. Pokud nebude zájem rodičů, tak lítání nebude.
Většina z vás argumentuje pláčem dítětě, že dítě má strach, úzkost...Dobrá chápu. Neměli bychom jako rodiče vystavovat své děti něčemu, z čeho mají strach. Ale do stejného pytle potom patří i fyzické tresty dětí, tak časté pro mnohé rodiče, vždyť to ty děti také pláčou..Pláč znamená strach, a přesto mají tito rodiče pocit, že je to správné, ba co víc, že je to jejich právo děti takto trestat...
Novorozené holčičky, kterým jsou propíchnuty z kosmetických důvodů ušní dírky, jenom proto, že se tak jejich rodiče rozhodli.
Chlapečci v usa, kterým je den po porodu téměř bez anestezie prováděna obřízka, bez jejich souhlasu, plačící. A přesto je to právo rodičů.
Když osvěta o lítání, o jeho rizicích, upozornění na rizika, ano naprosto souhlasím. Ovšem potom také chci debatu o právech dítěte a právech rodiče, o fyzických trestech, kde je opravdu také tenká hranice mezi tím, co je pro některé ok a kde dochází k újmě. Debatu o ušních dírkách, proč si naše dcery nemohou rozhodnout až budou starší samy, zda chtějí náušnice nebo ne?
Jen jako dodatek dodám, ano, moje dcera má náušnice, od devíti měsíců, zpětně bych to už neudělala, no jo, prvomatka... Nežiji v ČR, přesto jsem se kdysi o lítání miminek dozvěděla, bylo mi to předvedeno, měla jsem smíšené pocity. Manžel jej na dětech aplikoval, né na novorozencích, né za jednu ruku. Bezpečně, do míry, kdy se jsme cítili, že z toho děti mají radost a požitek. Jako ostatně ve všem v životě,
Bellana: no jo, ale on by řval jen chvíli, kdybys byla vytrvalá, tak by přestal
Meryl: Však mě by k něčemu takovému nepřinutil nikdo,možná snad pod namířeným samopalem Syn neměl rád, když byl rušen ve svých aktivitách, umím si představit, jaký řev by spustil,kdybych si s ním hrála na Achilea .
Je to už nějaký pátek, kdy jsem měla děti malé, ale dle mého názoru pláč dětí byl typický pro strach a bolest.
Když jsem před časem viděla v TV vstup lektorek o znakování mimin- tak jsem si říkala, že větší blbost za peníze ( a asi hodně ) jsem snad nikdy neviděla a neslyšela, ovšem tato "létající" reportáž ji naprosto přebila.
Já osobně bych raději tyto peníze za úžasné kursy uložila- ať na stavebko, nebo životní pojištění pro děti, až ten rozum budou mít a zjistí, že bez těch peněz to fakt nejde.......
Bellana: to jo, nešla dál, než její děti snesly. Ale na druhou stranu, otočit mimino hlavou dolů, nechat mu do mozku natéct hromadu krve, která v této poloze nemá jak odtéct...i to je dost síla. Zátěž na cévy... 
To je šílené takhle hazardovat se zdravím svého dítěte, navíc když dává najevo pláčem svoji nespokojenost, pak matce asi nezáleží na jeho projevu k této věci - a to má být porozumění a shoda mezi matkou a dítětem??
Že prý se dítě bojí nejistoty rodičů - právě proto byla stvořena laskavá náruč matky k chování a laskání dítěte a ne ho vyhazovat do vzduchu jak nějaký balon 
a přetáčet mu žaludek
Prostě je to šílené a nezodpovědné!!!
.jpg)
a tuhle ji manzel nad posteli drzel za nohy...ano libilo se ji to, ale je do okamziku, ze se sama dotykala postele a sama naznacila kdy chce udelat neco jako kotoul....chtela opakovat nekolikrat..ale bylo to jen a jen jeji rozhodnuti.
place protestuje a kdyz se niceho nedocka...tak rezignuje
uplne to samy jako kdyz se dite necha vyrvat..taky po case prestane
protoze se proste nedocaklo zadny odezvy.
moje dite treba do dneska(3roky) nema rada vyhazovani...jen takovy jako "litani" v neruci, kdy se jeste ona sama pevne drzi..predstava, ze ji neco takovyho delam kdy ji je pra tydnu me desiiiiiii
.gif)
Bellana: a někdo velmi spokojenej v kursu to vše natočil a zveřejnil....zajímavé !
VerNika: Hodnotím, že jsi nešla dál, než tvoje děti snesly, že jsi nešla s davem. To se o některých matkách z té reportáže nedá říci. Pláč těch miminek mi připadal zoufalý a smích těch matek jsem nechápala.
