Matky za zenitem
V dobách mého „náctiletého“ mládí bylo celkem běžné, že se matkami stávala děvčata ještě na střední škole. Otcům většinou nebylo o moc víc. Snad v každé třídě byla alespoň jedna těhotná, případně již novopočená maminka.
I na naší škole tomu tak bylo. Ani se nad tím nikdo nijak zvlášť nepozastavoval. Kromě ředitelky, která byla ve svých pětatřiceti letech stále svobodná. Ta to těm „maminkám“ dávala většinou pěkně vyžrat. Ne nadarmo si svým nekompromisním přístupem vysloužila přezdívku „Nejtvrdší“. A tvrdá být skutečně uměla. Stačil jeden pohled a věta důkladně přecezená skrz rty a všichni jsme šlapali jako hodinky.
Pak přišla náhlá změna. „Nejtvrdší“ počala měknout. Výraz jí poněkud zněžněl, úsměvy rozdávala takřka na potkání a s těhotnými studentkami měla najednou nevídanou účast a projevovala o jejich stav zájem. Vysvětlení této razantní změny chování na sebe nenechalo dlouho čekat. Ano, paní ředitelka byla těhotná.
Všichni jsme jí to přáli, hlavně kvůli sobě, protože jsme z jejího stavu vyloženě profitovali. Starost nám dělal pouze fakt, že nám připadala na své nadcházející mateřství příliš stará, a už předem jsme litovali chudáka dítě, co si s tak starou maminkou jednou počne. Tehdy to tak bylo nastavené. Ženy své potomstvo odrodily nejlépe do svých pětadvaceti let a třicetiletá rodička byla pomalu raritou.
Jenže doba se mění a dnes je všechno jinak. Věková hranice matek se výrazně posunula směrem nahoru. Role se obrátily. Dvacetiletá těhulka je dnes stejnou raritou, jakou byla celkem nedávno ta třicetiletá.
Bohužel, v některých případech je ta hranice ruku v ruce s vymoženostmi vědy už dost diskutabilní. Žen, které podstupují umělé oplodnění, je čím dál víc a některé jsou již vyloženě za zenitem. Nemám teď na mysli ženy kolem čtyřicítky, ale ty, které už by samy o sobě biologicky otěhotnět nemohly. Občas se dočteme, že někde porodila šedesátiletá či ještě starší maminka.
Přiznám se, že to nechápu. Vím, že není jednoduché a správné někomu „kecat do života“, ale v těchto případech bych byla striktnější. Umožnit umělé oplodnění ženě v tak vysokém věku není podle mě ani etické, ani záslužné. Protože zde nejde jen o ni, ale především o to malé dítě, které nemá šanci cokoli ovlivnit. Jednoduše se narodí mamince, která věkově spadá do babičkovské či dokonce prababičkovské kategorie.
Vždy, když takovou zprávu čtu, je mi toho malého drobečka líto. Představuji si, jak na tom bude, až mu bude deset, patnáct let...
A přemýšlím, na co asi myslely ženy, které se rozhodly v tomto věku přivést na svět dítě. A lékaři, kteří jim otěhotnění umožnili? Co je to? Sobeckost? Čistá touha po dítěti? Finanční profit pro lékaře? Dokázali dohlédnout dál než k okamžiku oplodnění a úspěšnému zakončení těhotentsví porodem zdravého dítěte? Protože tím to přece zdaleka nekončí, ale naopak, to nejdůležitější teprve začíná.
Nemohu si pomoci, ale občas mě z vědeckého vývoje přepadá úzkost. Co všechno chce člověk ovládnout, kam až může lidstvo zajít? Přelstít a porušit přírodní zákony a považovat to za úspěch lidského mozku a techniky? Tohle se nám všem přece jednou musí vymstít. Abychom nedopadli jako ta Cimrmanova sopka, která svou činností zasypala sama sebe.
25.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 265 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Matky za zenitem
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Johanka74: je ti dovoleno!
...kruciš nevešlo se....
....... tak je to úplně stejně v pořádku..... asi mi už nejde se vyjadřovat, mám dneska hlavu jak pátrací balon...a bojim se, aby to zas nevyznělo opačně než sjem chtěla prostě člověk by měl vědět jaký má možnosti a přemejšlet o tom a nežít jak zvířátko, kam mě vítr zavane a co mi život sám přinese...ale bejt připravená a vědět pak jak co řešit, případně z toho radši vycouvat...tomu říkám zodpovědnost
no tak jsem sámo prošvihla tu vácheň tady
ale už jsme doma a znova se přidávám
Stanik: díky náčelníku... mluvíš mi z duše
Lvice: myslím, že mě podezříváš čím dál víc a zbytečně prostě jsem jen chtěla říct, že pokud má někdo nějakou zdravotní zátěž, která je dědičná, měl by se sakra zamyslet, co to může udělat s jeho potomstvem a jestli to ta máma zvládne.... jak si to přebereš je sámo na Tobě ..ale rozhodně tím neříkám, že nemáš mít jako alergička děti to bych si nedovolila... jen že by bylo dobrý si to zvážit a nechtít děti za každou cenu, bez ohledu na to, co je může čekat...přesně jak to napsala Stanik...do dělání dětí jsem šla poměrně zodpovědně a řešila jsem, jestli je uživíme, jestli mám na to, abych je vychovala a přežila to omezení osobní svobody , jestli se vejdeme do bytu, jestli je mám pak jak vozit do školy, když si pořídím barák daleko od lidí, ale na auto už mít nebudeme... atd ...a prostě do těchhle myšlenek by asi měl patřit i zdravotní stav rodičů...pokud si to probereš a řekneš si "jo, šance a dispozice jsou takový a makový, to zvládneme, já můžu bejt kdyžtak doma dýl, kdyby nehrozila školka, chlap nás uživí, počítám s tím, že bude nutná návštěva alergologa, mám kontakt na toho a toho, ten by se mi mohl pak hodit..." atp...prostě nepořídit si děti bez rozmyslu, je to absolutně v pořádku a jeslti to chápu dobře, ty jsi to věděla a byla jsi připravená a nemávla jsi nad tím rukou, že je fuk, co jim bude, že to nějak dopadne a někdo se pak postará........a pokud Stanik napsala, že děti nechce...a jedním z důvodů je i to, že nechce dál předávat alergickou dispozici (která se násobí když je alergik i tatínek), tak mi z toho vychází, že o tom taky přemejšlela a že je tedy zodpovědná...a pokud usoudila, že to (=případnou alergii dětí) fakt nechce řešit a že nemít děti bude v jejím případě asi lepší (/nejen kvůli alergiím samozřejmě), tak je to úplně
Děkuji za pochopení Mášo
No, umělý..prsa bych si s dovolením nechala svá
illona: v podstatě nic umělý nám není cizí
máša h. - jasan moje bábinka má umělou čočku v oku - a vidí jako rys! Líp než já!
illona: třeba jednou ještě budeme děkovat za umělý klouby nebo umělou chlopeň
illona: no jo, ale když se jí nebezpečně zvedá
máša h.- na nízky tlak se štamprdlička může - klidně i dvě!
Johanka74: pojď na mou hruď a chvíli tam buď...řekla bych, dáme si štamprličku na dobrou náladu, ale ten tvůj tlak...tak aspoň malinkou, na zahřátí
Johanka74
myslím, že 99% nás se tu shodlo na tom, že UO je NĚCO, co se povedlo a rodí se díky tomu krásné děti a ne nějaká umělá inteligence nebo malincí robotci . Jo - na začátku je zkumavka - ale v té je přece živé vajíčko a živá spermie.
Musím říct, že díky Hanetici jsem se už radši zdržela komentářů, páč se mi zvedl můj nízký tlak až nezdravě
Uf. Pokud tu ještě je, doporučuji si přečíst něco k tomu, jak dlouhá je cesta k adopci a že je i ktomuto zapotřebí partnera, a to velmi tolerantního. Dále jí nepřeju nic zlého,ale ono se to kecá, když si člověk a hned je těhotnej. Za další z keců : ale moje tetička a moje sousedka..otěhotněly najednou jakoby nic..blabla je mi na to zná každá, která podniká(podnikala IVF - za drahé prachy)
A nakonec, pokud sama necítíš rozdíl mezi svým a cizím dátětem,je mi to líto. A taky se zamysli třeba nad tím, že máš super a milujícího partnera, který by vlastní dítě rád a ty ho nemůžeš mít i když chceš a nemůžeš mu ho "dát", Bože to jsem patetická,ale je to tak..
Prostě někdo po dětech touží a někdo ne, není to stejný,ale pokud omezovat možnosti lékařů tak raději někde jinde, viz ta euthanasie, která zas v Čechách nebude..
máša h - tak tak!!!! Z důchodu pak bude živit studentíka - dobře mu tak!
Vidíš - to je další důvod proč si nepořizovat dítě po 45. roku - do důchodu v 65 letech - dítě má 20let a chce na vysokou - a kde na to vzít, když ta penze je taktak na vyžití pro jednoho ?
illona: ke mně můj bejvalej skuhrat nechodí, vzala bych ho polenem pěkně po letech. Brzy mu bude pade a před nedávnem si opatřil vlastní vnoučetak ať se stará - do sedmdesáti
zelle, rozara ,Staník - je to tak - patnáctileté slečny mají třicetileté ženy za vykopávky ( " bože - jednou tak stará jako já -úplná smrtka ") - ale tak tomu bylo vždycky.
máša h. - joo - chlapi to mají jednoduší,- vymění původní manželku za novější model a plodí vesele dál - a pak chodí skuhrat ke svým puvodním manželkám, protože vstávat noc co noc k ubrečenému mimču zvládá pětadvacetileté tělo mnohem hravěj než to padesátileté.