Matky za zenitem
V dobách mého „náctiletého“ mládí bylo celkem běžné, že se matkami stávala děvčata ještě na střední škole. Otcům většinou nebylo o moc víc. Snad v každé třídě byla alespoň jedna těhotná, případně již novopočená maminka.
I na naší škole tomu tak bylo. Ani se nad tím nikdo nijak zvlášť nepozastavoval. Kromě ředitelky, která byla ve svých pětatřiceti letech stále svobodná. Ta to těm „maminkám“ dávala většinou pěkně vyžrat. Ne nadarmo si svým nekompromisním přístupem vysloužila přezdívku „Nejtvrdší“. A tvrdá být skutečně uměla. Stačil jeden pohled a věta důkladně přecezená skrz rty a všichni jsme šlapali jako hodinky.
Pak přišla náhlá změna. „Nejtvrdší“ počala měknout. Výraz jí poněkud zněžněl, úsměvy rozdávala takřka na potkání a s těhotnými studentkami měla najednou nevídanou účast a projevovala o jejich stav zájem. Vysvětlení této razantní změny chování na sebe nenechalo dlouho čekat. Ano, paní ředitelka byla těhotná.
Všichni jsme jí to přáli, hlavně kvůli sobě, protože jsme z jejího stavu vyloženě profitovali. Starost nám dělal pouze fakt, že nám připadala na své nadcházející mateřství příliš stará, a už předem jsme litovali chudáka dítě, co si s tak starou maminkou jednou počne. Tehdy to tak bylo nastavené. Ženy své potomstvo odrodily nejlépe do svých pětadvaceti let a třicetiletá rodička byla pomalu raritou.
Jenže doba se mění a dnes je všechno jinak. Věková hranice matek se výrazně posunula směrem nahoru. Role se obrátily. Dvacetiletá těhulka je dnes stejnou raritou, jakou byla celkem nedávno ta třicetiletá.
Bohužel, v některých případech je ta hranice ruku v ruce s vymoženostmi vědy už dost diskutabilní. Žen, které podstupují umělé oplodnění, je čím dál víc a některé jsou již vyloženě za zenitem. Nemám teď na mysli ženy kolem čtyřicítky, ale ty, které už by samy o sobě biologicky otěhotnět nemohly. Občas se dočteme, že někde porodila šedesátiletá či ještě starší maminka.
Přiznám se, že to nechápu. Vím, že není jednoduché a správné někomu „kecat do života“, ale v těchto případech bych byla striktnější. Umožnit umělé oplodnění ženě v tak vysokém věku není podle mě ani etické, ani záslužné. Protože zde nejde jen o ni, ale především o to malé dítě, které nemá šanci cokoli ovlivnit. Jednoduše se narodí mamince, která věkově spadá do babičkovské či dokonce prababičkovské kategorie.
Vždy, když takovou zprávu čtu, je mi toho malého drobečka líto. Představuji si, jak na tom bude, až mu bude deset, patnáct let...
A přemýšlím, na co asi myslely ženy, které se rozhodly v tomto věku přivést na svět dítě. A lékaři, kteří jim otěhotnění umožnili? Co je to? Sobeckost? Čistá touha po dítěti? Finanční profit pro lékaře? Dokázali dohlédnout dál než k okamžiku oplodnění a úspěšnému zakončení těhotentsví porodem zdravého dítěte? Protože tím to přece zdaleka nekončí, ale naopak, to nejdůležitější teprve začíná.
Nemohu si pomoci, ale občas mě z vědeckého vývoje přepadá úzkost. Co všechno chce člověk ovládnout, kam až může lidstvo zajít? Přelstít a porušit přírodní zákony a považovat to za úspěch lidského mozku a techniky? Tohle se nám všem přece jednou musí vymstít. Abychom nedopadli jako ta Cimrmanova sopka, která svou činností zasypala sama sebe.
25.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 265 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Matky za zenitem
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Staník - o tom jsem nikdy takhle nepřemýšlela - umělé oplodnění bez manžela ...ale asi bych to pochopila - žena prostě něnajde toho pravého, nebo se v mužich zklamala a přesto po dítěti touží - jo, chápu to.
Hmm - já fakt nechápu, co může mít někdo proti umělému oplodnění ( v přiměřeném věku)??? Na tom přece není vůbec nic špatného! To by potom mohlo být proti přírodě i povinné očkování, různé operace, léky.... 
.jpg)
illona: ano, už jsem tu psala několikrát, že je to umělé... není to normální (nejsem v žádné víře ani sektě) prostě něco bych opravdu nechala na přírodě..dítě za každou cenu?? NE
Johanka74:
1.Moje teta se vdávala z velké lásky, ale děti nepřicházely, zjistilo se že manžel je neplodný. Nešla si nikam nic vynahrazovat, ani umělé a bokovku s někým jiným (ona děti mít mohla) neublížila by manželovi tím, že si pořídí mimčo s někým jiným a UO (i když bylo tehdy zdarma) prostě neuznávala. Pochopila, že může být vživotě šťastná i jinak a taky byla a je. Dítě opravdu není zárukou, že budete celý život šťastné a spokojené. Je to ve vás.
2. Znám z mého okolí maminku, co taky dlouho plakala, že nemůže otěhotnět (dle lékařů neplodná), podstoupila UO mají krásnou holčičku. Po UO asi za tři roky otěhotněla přirozenou cestou s tím samým manželem. A co myslíte, že se stalo? Šla na potrat, protože chtěla jen jedno dítě, dvě už jsou moc.
illona: on je proti umelemu opolodneni pro zeny bez partnera...
a na tom treba ja nevidim nic spatneho
Hanetice -vzhledem k tomu, že lidé pomalu ztrácejí schopnost počít přirozenou cestou, bude umělé oplodnění čím dál častější - nevidím na tom nic špatného ( pokud se teda nenechávají takhle oplodnit padesátileté ženy) . Spousta žen prodělala nějaký těžký zánět vaječníku, zmrvenou operace slepáku - a neplodnost je tu !
Znám pár dětí, které byly počaty touhle umělou cestou - a nevidím na nich nic divného - ty snad ano?
Johanka74: proč by sis měla brát vola, jen proto abys měla dítě.. proč dítě za každou cenu,, ???
Tady se to ale krásně rozjelo....
Já měla děti z dnešního pohledu hodně brzo - dceru ve 22 letech ( vdávat jsem se nemusela,byla planovaná, fakt) za tři roky syn. Dnes je mi 38 roků, děti odrůstají a my máme s manželem v relativně mladém věku spoustu času na své koníčky i na sebe. Představa, že bych si ted pořídila mimčo mě moc neláka, ale kdyby se náhodou stalo, šla bych do toho. Ale myslím, že po 45. roce už rizika převažují těmi pozitivními věci - např- já v přechodu, dítě v pubertě - to je drsná kombinace!
(RH faktor - já mám A minus, manžel A plus, to samé sestra s manželem, musela jsme chodit v těhotenství na krev, ale žádný problém nenastal ani u mě ani u sestry.)
Zaffira: myslím, že mi rozumíš, ale rozhodně si tím, že nesouhlasím s UO nemyslím, že by tím pádem měly vymizet i inkubátory.... S přírodou se musí spolupracovat a ne proti ní bojovat.. a UO mě připadá jako boj.. něco jako proučíme větru dešti.
Johanka74: přece na mě nebudeš za můj vlastní názor..
nikomu jeho volbu neberu ani nevymlouvám. ale taky si nenechám brát svoji..dítě prostě opravdu není zboží na pultě..
.gif)
Bridgetj: buď ráda, ono je to na palici
zelle: No, tak to já asi žádný bilogiše tik tak nemám. A ani mi neujíždí vlak. Podle kámošky jsem pendolína, ta nezastavuje, tudíž mi nemá co ujet ze stanice
.gif)
Hanetice, s tebou bych si teda nerozuměla, asi bych 
byla zlá
Většina holek po UO co znám má problémy po slepáku a neprůchodný vejcovody - tam patřím asi i já - tak ty bys je nechala bezdětný páč to není přirozený, co? No já bych raději volila i to UO jako osamělá matka než si na to někoho hledat a pak třeba po "zneužitém" kamarádovi chtít alíky. Nebo jak to mají dělat osamělý ženský, když fajn chlapa ne a ne najít, končí to tak, že si vezmou vola jako např.já 
jen aby měly možnost otěhotnět či jít na UO..
Stanik: věk, pohlaví, barvu pleti, sexuální orientaci si nevybíráš, to že se osamělá žena rozhodne mít dítě přes UO je už otázka jejího rozhodnutí...nicméně bych chtěla podotknout, že jsem psala, že nehodlám nikomu nic zakazovat, či nařizovat, nebo snad odsuzovat, jen si prostě myslím, že to není přirozený
Hanča: tak do toho jdi znova, třeba se zadaří
