Matky za zenitem
V dobách mého „náctiletého“ mládí bylo celkem běžné, že se matkami stávala děvčata ještě na střední škole. Otcům většinou nebylo o moc víc. Snad v každé třídě byla alespoň jedna těhotná, případně již novopočená maminka.
I na naší škole tomu tak bylo. Ani se nad tím nikdo nijak zvlášť nepozastavoval. Kromě ředitelky, která byla ve svých pětatřiceti letech stále svobodná. Ta to těm „maminkám“ dávala většinou pěkně vyžrat. Ne nadarmo si svým nekompromisním přístupem vysloužila přezdívku „Nejtvrdší“. A tvrdá být skutečně uměla. Stačil jeden pohled a věta důkladně přecezená skrz rty a všichni jsme šlapali jako hodinky.
Pak přišla náhlá změna. „Nejtvrdší“ počala měknout. Výraz jí poněkud zněžněl, úsměvy rozdávala takřka na potkání a s těhotnými studentkami měla najednou nevídanou účast a projevovala o jejich stav zájem. Vysvětlení této razantní změny chování na sebe nenechalo dlouho čekat. Ano, paní ředitelka byla těhotná.
Všichni jsme jí to přáli, hlavně kvůli sobě, protože jsme z jejího stavu vyloženě profitovali. Starost nám dělal pouze fakt, že nám připadala na své nadcházející mateřství příliš stará, a už předem jsme litovali chudáka dítě, co si s tak starou maminkou jednou počne. Tehdy to tak bylo nastavené. Ženy své potomstvo odrodily nejlépe do svých pětadvaceti let a třicetiletá rodička byla pomalu raritou.
Jenže doba se mění a dnes je všechno jinak. Věková hranice matek se výrazně posunula směrem nahoru. Role se obrátily. Dvacetiletá těhulka je dnes stejnou raritou, jakou byla celkem nedávno ta třicetiletá.
Bohužel, v některých případech je ta hranice ruku v ruce s vymoženostmi vědy už dost diskutabilní. Žen, které podstupují umělé oplodnění, je čím dál víc a některé jsou již vyloženě za zenitem. Nemám teď na mysli ženy kolem čtyřicítky, ale ty, které už by samy o sobě biologicky otěhotnět nemohly. Občas se dočteme, že někde porodila šedesátiletá či ještě starší maminka.
Přiznám se, že to nechápu. Vím, že není jednoduché a správné někomu „kecat do života“, ale v těchto případech bych byla striktnější. Umožnit umělé oplodnění ženě v tak vysokém věku není podle mě ani etické, ani záslužné. Protože zde nejde jen o ni, ale především o to malé dítě, které nemá šanci cokoli ovlivnit. Jednoduše se narodí mamince, která věkově spadá do babičkovské či dokonce prababičkovské kategorie.
Vždy, když takovou zprávu čtu, je mi toho malého drobečka líto. Představuji si, jak na tom bude, až mu bude deset, patnáct let...
A přemýšlím, na co asi myslely ženy, které se rozhodly v tomto věku přivést na svět dítě. A lékaři, kteří jim otěhotnění umožnili? Co je to? Sobeckost? Čistá touha po dítěti? Finanční profit pro lékaře? Dokázali dohlédnout dál než k okamžiku oplodnění a úspěšnému zakončení těhotentsví porodem zdravého dítěte? Protože tím to přece zdaleka nekončí, ale naopak, to nejdůležitější teprve začíná.
Nemohu si pomoci, ale občas mě z vědeckého vývoje přepadá úzkost. Co všechno chce člověk ovládnout, kam až může lidstvo zajít? Přelstít a porušit přírodní zákony a považovat to za úspěch lidského mozku a techniky? Tohle se nám všem přece jednou musí vymstít. Abychom nedopadli jako ta Cimrmanova sopka, která svou činností zasypala sama sebe.
25.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 265 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Matky za zenitem
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Hanetice: ale já ti rozumím, ony ty, který si ve 20 řeknou, teď jdu za kariérou, děcko si pořídím ve 40 a klidně si zaplatím UO, je něco jinýho, než ženská, co se o dítě snaží a chce ho, a z různých důvodů sama nemůže.
Pokud jde o přirozený a ne, tak by se mohly zrušit inkubátory, páč zachraňovat dítě porozený v 6 měsíci, je proti přírodě - a ta ví, co dělá Stejně takový děti pak trpí různýma poruchama a nemocema (znám z okolí).
talenka: o máš pravdu, s těma velkýma se neukazuju,no a s tím posledním mám občas pocit, jestli už nejsem za zenitem
no a když vidím někde dvojčata, tak mně mrzí, že mi toto štěstí nebylo dopřáno
sweet: my se hadame o rovnych prilezitostech a diskriminaci a jelikoz je to clanek o detech, umele oplodneni, ci adopce pro homsexualni pary k tomu parti...
v pracovnim zakoniku prece je, ze nikdo nesmi byt dikriminovan kvuli veku, pohlavi, ci brave pleti, nebo sexualni orientaci... zajimavy, tak proc muze byt dikriminovat v otazce umeleho oplodneni, nebo adopci?
zelle: tak at to dopadně co nejlépe to jde
zelle: tak hodně síly a štěstí
Bridgetj: Zprava prastila s tatinkem . Ona jen lakonicky poznamenala, ze jako zaslouzila matka vydrzi uz asi vsechno . Ale po navratu z porodnice a prvnich par veselych nocich je sms nabizela k odebrani a slibovala mi, ze je i darkove zabali
Hanča: jenže ty máš mezi dětma dost velký věkový rozptyl. Já, když někam jdu s ročníma dvojkama na kočáru a vláčím s sebou čtyřletýho, tak to vypadá holt jinak, no....
Hanča: to asi záleží na kraji já jsem ústecký a ten je dost vyhlášený že...až je mi někdy trapně že tu bydlím a když jsem si šla po narození holek vyřizovat přídavky) to jsem ještě dostával, ty nejnižší) tak tam bylo jen "hnědo" a já
Stanik: v poho...ale je trochu úsměvný, jak se ty, coby žena, která nechce děti a já, coby matka hádáme o umělým oplodnění a jeho přirozenosti
kat: krásně napsáno, ale stačilo by, nebo vysadím antiko
kat:
talenka: pro mě by bylo větší riziko, kdybych zůstala bezdětná to by mě ty biologický hodiny umlátily
Bridgetj: u nás to taky šlo přirozeně..půl rok před tím jsem o jednomimi přišla, tak se mi holt vrátilo
kat: talenka: nevím jak u vás, ale tady je standard 3 děti a nikomu se to nezdá nenormální, ani já se svýma 4 si nepřipadám nějak zvláštní
monyk: Bridgetj: jojo, cizí neštěstí dycinky potěší
sweet: nenapadam... jen rikam svuj nazor... ale je pravda, ze na slovo "prirozene" jsem ponekud alergicka...zak se nezlob