Matky za zenitem
V dobách mého „náctiletého“ mládí bylo celkem běžné, že se matkami stávala děvčata ještě na střední škole. Otcům většinou nebylo o moc víc. Snad v každé třídě byla alespoň jedna těhotná, případně již novopočená maminka.
I na naší škole tomu tak bylo. Ani se nad tím nikdo nijak zvlášť nepozastavoval. Kromě ředitelky, která byla ve svých pětatřiceti letech stále svobodná. Ta to těm „maminkám“ dávala většinou pěkně vyžrat. Ne nadarmo si svým nekompromisním přístupem vysloužila přezdívku „Nejtvrdší“. A tvrdá být skutečně uměla. Stačil jeden pohled a věta důkladně přecezená skrz rty a všichni jsme šlapali jako hodinky.
Pak přišla náhlá změna. „Nejtvrdší“ počala měknout. Výraz jí poněkud zněžněl, úsměvy rozdávala takřka na potkání a s těhotnými studentkami měla najednou nevídanou účast a projevovala o jejich stav zájem. Vysvětlení této razantní změny chování na sebe nenechalo dlouho čekat. Ano, paní ředitelka byla těhotná.
Všichni jsme jí to přáli, hlavně kvůli sobě, protože jsme z jejího stavu vyloženě profitovali. Starost nám dělal pouze fakt, že nám připadala na své nadcházející mateřství příliš stará, a už předem jsme litovali chudáka dítě, co si s tak starou maminkou jednou počne. Tehdy to tak bylo nastavené. Ženy své potomstvo odrodily nejlépe do svých pětadvaceti let a třicetiletá rodička byla pomalu raritou.
Jenže doba se mění a dnes je všechno jinak. Věková hranice matek se výrazně posunula směrem nahoru. Role se obrátily. Dvacetiletá těhulka je dnes stejnou raritou, jakou byla celkem nedávno ta třicetiletá.
Bohužel, v některých případech je ta hranice ruku v ruce s vymoženostmi vědy už dost diskutabilní. Žen, které podstupují umělé oplodnění, je čím dál víc a některé jsou již vyloženě za zenitem. Nemám teď na mysli ženy kolem čtyřicítky, ale ty, které už by samy o sobě biologicky otěhotnět nemohly. Občas se dočteme, že někde porodila šedesátiletá či ještě starší maminka.
Přiznám se, že to nechápu. Vím, že není jednoduché a správné někomu „kecat do života“, ale v těchto případech bych byla striktnější. Umožnit umělé oplodnění ženě v tak vysokém věku není podle mě ani etické, ani záslužné. Protože zde nejde jen o ni, ale především o to malé dítě, které nemá šanci cokoli ovlivnit. Jednoduše se narodí mamince, která věkově spadá do babičkovské či dokonce prababičkovské kategorie.
Vždy, když takovou zprávu čtu, je mi toho malého drobečka líto. Představuji si, jak na tom bude, až mu bude deset, patnáct let...
A přemýšlím, na co asi myslely ženy, které se rozhodly v tomto věku přivést na svět dítě. A lékaři, kteří jim otěhotnění umožnili? Co je to? Sobeckost? Čistá touha po dítěti? Finanční profit pro lékaře? Dokázali dohlédnout dál než k okamžiku oplodnění a úspěšnému zakončení těhotentsví porodem zdravého dítěte? Protože tím to přece zdaleka nekončí, ale naopak, to nejdůležitější teprve začíná.
Nemohu si pomoci, ale občas mě z vědeckého vývoje přepadá úzkost. Co všechno chce člověk ovládnout, kam až může lidstvo zajít? Přelstít a porušit přírodní zákony a považovat to za úspěch lidského mozku a techniky? Tohle se nám všem přece jednou musí vymstít. Abychom nedopadli jako ta Cimrmanova sopka, která svou činností zasypala sama sebe.
25.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 265 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Matky za zenitem
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
monyk: Tak při kontrole mi říct Dr. že tam jsou místo jednoho 3, tak to se mnou fakt škrábne. Musela by mě křísit hodně silnou lihovinou 
Bridgetj: tedy já nevím, asi tolik ty děti stojí
já to faktn počítám, i když jo, to bych kecala, sečetla jsme si nakolik mě ročně přijdou pleny a mléko..ale počítám tospíš tak pro přehled, ne pro to že mi vadí do těch dětí investovat...děti jsem chtěla, když jsem zjistila že čekám podruhý dvojky...takmoji kámošku napadla hned redukce- mě ne..asi jsem divná..prostě mi bylonaděleno, tak jsem je vzala
asi to tak prostě mělo být. Děti mi daly fakt hodně, naučily mě spoustu věcí, od toho se znova smát maličkostem,neřešit kraviny, lézt snim zase po zemi, dělat znova bunkry, vrátila jsme se s nimi do dětství...když mě ty dětské ručky obejmou...je to nádhera a "lituju" že mám na tři děti tak malou náruč. času a už vůbec ne peněz do nich vložencýh fakt nelituju....nebudou mít všechno, nejsem žádný milionáři, ale budou mít snad úplnou rodinu, zázemí, to co k životu je třeba...
Jejich úsměv, nehraná radost, láska, první slůvka, obejmutí, ožužlaná ruka, mokrá pusa...to jsou věci které si už vždy budu pamatovat, peníze oželím ráda, tyhle věci bych ale velmi postrádala.
kat: To je asi tak jako byl loni v TV případ, kdy tatínech chtěl jenom jedno dítě a narodili se jim rovnou 4-čata. A to nebyla na umělém, šlo to přirozeně.
kat, talenka: No, tri deti jeste nejsou takova tragedie 
.
Manzelova kolegyne chtela treti dite a povedlo se ji to jeste lepe nez cekala. Po klukovi a holce se ji v cervnu narodila trojcata 
kat: No, já bych třeba brala maxima 2 děti. Jedno mi přijde málo a 3 moc. Nedávno jsem se dočetla, že dítě přijde rodiče při dotování do 18 let na 2,000.000,- Kč. Málem to se mnou šlehlo. 
talenka:
já tímle zpusobem přišla ke 4 a ve 40...
a k tématu
i mne takovéhle zásahy do "přírody" desí ( a nejen ty). Já si v tech 40 delala (a delám) starosti s tím, jak dlouho tu pro ne budu... vždyt já pořád spoustu životních rozhodnutí konzultuju "s maminkou"
talenka: jj, to jsem si všimla, prostě mají asi pocit, že 3 děti mají jen ty sociálové co se stejně nikam bavit nechodí...nebo v hotelu, dvě plus dvě postele..no kde to jsme?
a právě, za to že člověk měl na druhý pokus dvojčata, a tím pádem má hned ty děti 3..no můžu já za to?
zelle: a nebylo by to spíš velké riziko pro tebe?
Těhotenství je obrovská zátěž i pro kompletně zdravý organismus... 
.gif)
kat: 3 děti chci taky, ale zatím je to jen v říši plánů... když jsem to vyslovila před mámou, tak si myslela, že jsem se zbláznila, naši sousedku, co má 3 děti, označuje jako náboženskou fanatičku (i když ona je teda dost divná, ale máma to spojuje s těma dětma 
)...
V minulém Reflexu jsem četla článek o tom, jak se v budoucnu dožijeme 130 let, takže se přece není čeho bát, budeme u maturity našich dětí, které porodíme v devadesáti
Jinak já i můj 
máme oba roztroušenou sklerózu, která byla ještě nedávno regulérním důvodem pro potrat, lékaři tam ženy s RS přímo posílali. Když naše maminky zjistily, že to spolu myslíme vážně (to jsme spolu ještě chodili) a chceme dokonce 
, obě nám začaly vyčítat sobeckost, že ten chudáček malý si to nezaslouží. Tenkrát jsem to obrečela... naše doktorky nakonec daly za pravdu nám, riziko přenosu nemoci je nízké a záleží na souběhu spousty faktorů a popravdě, často má i zdravá maminka nemocné dítě, kdy nikdo neví, kde se to vzalo...
Stanik: Děkuji
sweet: Já když vidím postižené dítě, tak je mi líto jeho i rodičů. Sama nevím jestli bych to zvládla a než ho frknout do ústavu, tak to ať radši není. Je to sice drsné, ale tohle opravdu není med. Bohatě mi stačilo vidět o tom dokument. K slzám jsem neměla daleko.
kat: to je to, já někam vyrazím se třemi dětmi a spousta lidí na mě kouká jako na socku. No můžu já za to, že se mi narodily dvojčata?
Četla jsem, že třeba ve Francii je standard 3 děti. Tady je standard dvě. Co je víc, je divné. Všimla sis někdy rodinného vstupného? 2 dospělí + 2 děti. V 99% případů.
Stanik: proto se taky dělají testy, které by postižení odhalily - a zodpovědně můžu za sebe prohlásit, že si nejsem jistá tím, jestli bych zvládla vychovávat postižené dítě a asi bych šla na potrat....moje matka takové dítě vychovávala a v té době na malým městě to byl záhul
....toužím po dítěti, tak si ho jdu "koupit" do spermabanky? trochu nadnesený, já vím, ale takový je můj názor - není to přirozený...a mám na svůj názor právo, stejně jako ty máš právo na to nemít děti - tak mě prosím nenapadej za to, co si myslím 
Bridgetj: ano
Stanik: No, sice jsem to nějak rychle přelouskla, ale stejně vím prd. Takže když mám AB RH pozitivní tak to je normal??
Bridgetj:
jo a jeste jedna pro tebe...
autorka tehle knihy je sama matkou dvou deti...
http://www.kosmas.cz/knihy/139559/40-duvodu-proc-nemit-deti/
knihu jsem zakoupila, precetla za pul dne.. ted ji ma pujcenou tchynka a velmi dobre se u ni tez bavila...
sve mamince ji napcpu pri prvni naznaku povidani o vnoucatech :-)
