Upřímnost nade vše
Když se vrátím do doby, kdy byly naše děti malé, vynořují se mi vzpomínky, nad kterými se ještě dnes červenám.
Synek ve věku asi čtyř let seděl ve vlaku naproti cestujícímu, který se velice „nenápadně“ dloubal v nose. Synek ho chvíli pozoroval a pak pěkně hlasitě pravil: „Fůůůj, stjejdo, ty si pjase. To se nedejá jovit hojuby!“ Pán zrudnul a překotně opustil kupé.
Opět ve vlaku, tentokrát s dcerkou (asi pět let): „Jízdenky prosím“ ozval se hlas průvodčího. Lovila jsem v kabelce jízdenku, když průvodčí začal žertovat s dcerou „Kampak jedeš slečno? Vezmeš mě sebou?“ „Nevezmu. Já nesmím nic tahat do baráku. Maminka mi to zakázala.“
V čekárně u pediatra: „Mamí, proč má ta paní tak klustý bžicho?“ „Vili, ta paní čeká miminko.“ „A co má tom bžichu?“ „No miminko...“ „Vona ho snědla?“
Na náměstí: Obě naše děti pobíhaly po náměstí, přetahovaly se o bublifuk a proháněly holuby. Jedna starší paní je k sobě zavolala a se slovy: „Tady máte rohlíčky a nakrmte pěkně holoubky,“ jim podala po půlce rohlíku. Zatímco synek otesánek začal rohlík baštit sám, dcerka ho způsobně vrátila paní. „Nebudu,“ oznámila suše. „A proč nenakrmíš holoubky?“ „Protože mi posr.li šatičky,“ pravila zcela klidně dcerka a šla si zase hrát.
Byla jsem v zápalu uklízecí mánie, když se na cestě objevila tchýně. No co si budeme povídat, hudrala jsem, ale hned po otevření dveří jsem nasadila úsměv a maminku pozvala dál. Chvíli na to děti na cestě spatřily i dědu: „Mamííí, čert dlužil i dědu.“ „Jak čert dědu?“ Ptala se nechápavě tchýně. „Maminka říkala, že tě dlužil čert,“ objasnila naše zlatíčka.
Taky jste zažili situaci, kdy vám dítko pěkně zavařilo?
18.5.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 28 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Upřímnost nade vše
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.moje děti neuměly říkat č a hulákaly na pěší zóně, že chtějí piču Pravidelně, nejednou, kvůli tomu jsme mj. chodili na logopedii a předčasně se čili c, ačkoiv fr. tvrdila, že do 5 let mají čas Já si to nemyslela.
Stála jsem se synem dlouhou frontu na poště a stála tak taky jakási dáma, vážící odhadem 150 kilo. Synek pěkně nahlas, aby to slyšeli všichni: Mami, ploc je ta pani tak tlustá?
Ja asi 9 let, segra 2 roky... mela jsem novy destnik, byla jsem na nej pysna a citila jsem se desne dulezita a "velka"... a ta mala potfora mi ho furt brala... no tak ja ji ho milostive pujcovala... jeli jsme vytahem (bydleli jsme v 10. patre, takze cesta dlouuuhaaa) s nasim tatou a jeste s nasim sousedem... segra furt spickou od destniku potukavala na zem... a ja rozcilena rikam: Neotloukej ten destnik, znicis mi tam spicku... a segra - ja tu PICKU nesnicim.. a ja: TY JSI PICKA! Spicka se rika!!!
Tatinek cervenej az za usima, soused se potutelne pochechtaval... tata na tuhle historku nak nemuze zapomenout...
Náš syn v autobuse:tati,ukaž mi ještě ty tvý nový železný zuby....(manžel si nechal udělat můstek).Všichni se se zájmem otočili....
Když bylo synovi,asi 2-3 roky,tak jsem potkala jednu známou a ona se ho ptala,Jak se jemenuješ?A on nic,se sklopenou hlavou.A ona znovu,jak to doma říkají,a KLUK:TY DEBILE
Podotýká,že v té době jsem měla doma 2 puberťáky,kterým to občas ujelo
Potkyši díkybohu ještě moc nemluví, zeptej se, kominice, tak za 2 roky Prvorozený má mírné záchvěvy - minulý týden v drogerii, kde prodavačka utírala regály a vypadaly jí toaletní vody na zem, prohlásil na celou prodejnu se strašným despektem v hlase: Teda, ta paní je ale šikovná!" Ale to je ještě houby.
Tvoje story mi připomněla, jak máti prohlásila něco v tom smyslu, že s oslavou narozenin na babičku (její tchyni) čekat nebudeme, beztak chodí dycky s křížkem po funuse. Vzápětí zvonek, ségra letěla otevřít a už se ptala: Babi, co je to přijít s křížkem po funuse?
V čekárně u Dr., syn 2 a 3/4 roku: Mami, proč si ta paní nesedne? Aha, paní si nemůže sednout, nemá žádnej zadek. A jak kaká?
dadka:
syn v čekárně u doktora jedl holuby a když jsem mu řekla, aby přestal, řekl" Nemůžu, mám hlad!"
Dcera se teprve učila číst a četla každý nápis. U pokladny byla cedule "Nežádejte informace u pokladny!" Paní pokladní zrovna jedla jablko a dcera četla nahlas:"Nežerte u pokladny! A mamííí, proč ta paní žere, když to má zakázáno?"
Známá jela s vnukem dálkovým autobudem. Cestou jedla jablko, které si oloupala. Vnouček jí říkal: Babičko, když budeš jíst jablíčko bez slupek, budeš špatně kakat. Ona mu neodpověděla, tak to opakoval hezky nahlas na celý autobus. Známá zčervenala , lidé se prý k nim s úsměvy otočili.
Tak děti mi snad nezavařily, ale byla jsem to já, kdo to provedl babičce ve vlaku. Jako malá jsem prohlásila o jednom pánovi, a pěkně nahlas, když vlak stál ve stanici a bylo ticho: Ten dědek je plešatej!
"Maminka říkala, že tě dlužil čert" Kominice to je fakt krasny