Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

jelítko: No ona je domluva a domluva. Pokud na něj chrlila výčitky tak on nasadil postoj, že je mu to jedno.

Možná by mohla pro změnu zkusit poslouchat jeho, zjistit co chce, jaké má představy, co mu chybí, klidně ho nechat projevit emoce, pokud rodičům vyčítá rozvod. Přiznat před ním svůj díl viny, ale současně ho ujistit, že se snaží najít to nejlepší řešení pro všechny.

Přestat s ním jednat jako s dítětem, které potřebuje výchovu a dozor a nechat ho víc rozhodovat o sobě s tím, že ale důsledky jsou taky na něm, je to jeho volba. V klidu s ním probrat možnosti a to, co po nich bude následovat, nevnucovat svůj názor.

Asi s ním měli víc mluvit i před rozvodem, jestli ho postavili před hotovou věc, cítí se bezmocný a vrací to tím víc, čím víc mu na rodičích předtím záleželo.

Já za sebe bych si asi vystihla nějakou vhodnou chvíli a zeptala se co můžu udělat pro to, aby se syn zase cítil doma dobře. A klidně ať na mě chvíli ječí, pokud to k něčemu bude. Aspoň takovou zkušenost mám se svým synem. Potřebuje ze sebe vykřičet všechnu křivdu a nespravedlnost a cítit trochu pochopení. Pak si přijde pro objetí a je s ním rozumná řeč, sám třeba přijde na pravou příčinu svých pocitů nebo aspoň přizná, že neví co se s ním děje, nebo se jich tím zbaví, sám od sebe se omluví .

Tenhle kluk ztratil pocit jistoty doma, hledá ji jinde, což může být průšvih a nebo ho musejí rodiče přesvědčit, že je na ně pořád spoleh.

jarčo, jako za odměnu jo? Co si z toho odnese? Čím větší hajzlík budu, tím lepší dovolenou mi vymaslej a zaplatěj. Pokud má neomluvené hodiny, pak už by měla nastoupit sociálka a divím se, že k tomu ještě nedošlo. Pokud se to nezlepší, pak diagnosťák, ani nemusíš na nic čekat, můžeš ho tam dát i na základě svého rozhodnutí. Stačí si nějaký najít, platím mu tam pak pobyt, ale nejsou to závratný sumy. Taky zkušenost z blízkého okolí.

Taky jsme měli v rodině podobný případ, a taky to byla kombinace blbých let s rozvodem rodičů. Šlo o holku, a musím říct, že se to táhlo dost dlouho, až nakonec opravdu skončila v tom diagnosťáku. A rozum dostala, řekla bych, až tak v 19-20 letech. Ani po těch zkušenostech nevím, co bych poradila, taky si pamatuju, že nepomáhalo nic, ani po dobrém, ani po zlém. Konzultace s odborníkem je smozřejmě na místě, ale zázraky bych od toho nečekala.
Napadlo mě, co takhle se synem v rámci časových a finančních možností (tatínek by mohl přispět) v létě odjet aspoň na 14 dní někam na dovolenou, aby byl z dosahu party, vybrat nějaký program, který by ho mohl zaujmout, a tam zkusit najít k sobě navzájem cestu a promluvit si. Třebas v jiném prostředí by to šlo.

Bouřlivou pubertu máme taky za sebou. Zkus psychologa, nejdřív sama konzultaci a pak s chlapcem. Jinak bych radila snažit se mu víc věnovat, přestože tě odmítá, vymýšlet cokoli, co by ho trochu odvedlo do vlivu špatné party, dohlížet a zaměstnávat ho.Puberťák bývá v některých případech na čas rodiče náročnější než mimino. Doporučovala bych zvážit to přestěhování a změnu školy, je to sice náročné a nepříjemné, ale pokud jsou ti jeho noví kamarádi až tak problémoví, jinak mu styku s nimi nezabráníš.

Verera: "Zkoušela jsem mu domlouvat snad tisíckrát, ale nikam to nevedlo. Je na mne drzý a dělá si, co chce." - to už zkusila a nevyšlo to.

Buď se budete muset odstěhovat někam daleko, aby se odtrhnul od kamarádů, ale to by chtělo nějakou cizinu a nebo ho nech fakt někam zavřít než ti začne rozbíjet hubu a krást prachy. Je to smutný, nevim, kde se to v lidech bere. Myslim, že je to prostě povahou. Taky sme měli partu, kouřili sme, pili jsme, chodili jsme na diskoteky, ale žádný problémy jsme nedělali.

Vaším rozvodem se synovi zhroutil svět. Mstí se tátovi, mstí se tobě. Nepíšeš, zda měl nějaké zájmy, což je v tomto věku velmi důležité. Kdyby sportoval, nebo dělal jakoukoliv jinou zájmovou činnost, tak by našel zázemí v tomto prostředí. Takto to vypadá pouze na "sídlištní dětství".
Po rozvodu vás syn odepsal a hledá jistotu v závadové partě. Nechci tě strašit, ale toto může vyústit až v kriminální činnost a pak bude pozdě cokoliv řešit. Sama to nezvládneš. Je třeba se obrátit na odborníky. Je nejvyšší čas.

Tohle bys mela konzultovat s odbornikem... mozna i to by bylo pak plus pro socialku, pokud to budes resit s nekym, kdo se tim zabyva...
Nevim odkud jsi, dobry je Poradna pro rodinu, manzelstvi a mezilidske vztahy. Maji ruzne pobocky, kdyz do vyhledavace zkusis zadat tento nazev a mesto ve kterem zijes, snad to neco najde... pokud jsi z Prahy tak http://www.csspraha.cz/

Nic na světě se neděje jen tak,pronic zanic...Syn byl zasažen vaším rozvodem,i tím,co se před tím asi u vás doma dělo...Připadá si odstrčený a vykolejený a ta parta mu nyní nahrazuje celý svět...Kdyby např.chodil do nějakého kroužku nebo dělal nějaký sport,tak by našel tam zázemí-takhle ale asi lítal někde po sídlišti,nedělal nic a nyní sklízíte jen kdysi zaseté plody..."Polepšovny" jsou asi různé,možná,že nějaký režim tam a dohled psychologa a vychovatelů mu pomůže....

Telecí roky v kombinaci s rozchodem rodičů...
Psychologa jsi zkoušela?
Kamarádčina sestra řeší něco dost podobného.
A nejde to. Kluk se toulá, kouří, pije, chytl se party, která krade, sprejuje, zapaluje letáky ve vestibulu paneláků, tuhle byl u toho, když zmlátili bezdomovce... Dozor sociálky už mají nad sebou, a až pohár přeteče, půjde do diagnosťáku. Prý zkušebně na měsíc, a pokud nedojde k výraznému zlepšení, tak do 18...
Těžké radit... čím víc na něj budeš tlačit, tím víc se bude stavět na zadní, ale zase mu tolerovat cokoliv, je hloupost...
Hodně sil.

Prekvapilo me jaky klades dukaz na nález cigaret - holka zlatá to je tvuj nejmensi problém. Skola ta se v nejhorsim dá zopáknout, takze soustredila bych se na agresivitu (vycházi primo od syna nebo ji odkoukal od party). Ne ze by to byl takovy rozdil, ale odkoukaná lze spis odnaucit nez ta, která jde primo z kluka . A jinak po vlastnich zkusenostech s 2 bourlivyma pubertama bych radila, nech zasáhnout statni moc. I kdyz se to nezdá tak muzou pomoci. Kdyz nic jiného tak ty autoritu uz nemás, na tátu nebo dedecka kasle z vysoka a ze skoly má doslova treti svetovou, takze proc nevyzkouset cizi pomoc.
Zakazovat a prikazovat a vykladat jak si nici zivot je na prd (opet vlastni zkusenost). Doporucuji vzit si ho na koberecek a KLIDNE vysvetlit tvuj postoj. Domnivam se to a to, chci pro tebe to nejleplsi, ale co je pro tebe nejlepsi musis vedet ty, podporim te a hlavne at udelás co udelás vzdycky jsem tvoje máma a más u me domov. Ovsem sama uz na to nestacim a skola vyhrozuje sociálkou...at vi na cem je. A zbytek je na nem. tehle 13-15 roku jsou nejhorsi, od 16 zacinaji opet myslet hlavou.
Zkus se mrknout po internetu, obecnim urade apod ....existuje spousta organizaci, kteri se temito problemy zabivaji. Kluka tam asi nedotahnes, ale muzes tam zajit sama pozadat o radu / pomoc jak reagovat, jak kluka podporit atak. Podle me je to svym zpusobem synova vzpoura proti rodicum, kteri se rozvedli v nejpitomejsi dobe, proti systemu. Mozná i volani o pomoc, sám nevi co se s nim deje a jeho lhostejnost je jen zásterka.

Syn od kamarádky byl v diagnostickém ústavu,odvedli si ho tam přímo z vyučování. Byl asi něco podobného jako tvůj syn. I kamarádka je rozvedená, byla na něho krátká a ještě ke všemu ho neměla ráda. Synova alotria byla spíše prosbou o pomoc, ale nikdo mu nevěnoval pozornost.
Dnes už to má všechno za sebou a je z něho spořádaný kluk.
Taky jsem měla strach o naše velké vnuky,dnes je jim 16. a 19. roků, aby se nechytli nějaké party, kterých je tady hodně. Ale začali už jako děti akiívně sportovat a kamarády mají mezi sportovci.
Řekla bych, že záaIzy nemají smysl, syn si bude dělat co chce, ale vyhledej odbornou pomoc, nebudeš na to sama.

Říkat synovi, co nemá a zakazovat mu... to Tě nebude poslouchat ani náhodou.
Jeho pozornost musíš získat: např. jsem si myslela, že mám chytrého syna. Podívej, s tátou jsme se rozešli, rozcházeli jsme se v mnoha názorech... ale proč za ním nejdeš? Ty od něho nechceš žádné další dárky? Můžeš je mít i od jeho současné ženy... získáváš jen ty... máš nové kamarády, fajn... nevadí mi, že s nimi seš, ale dělej tak, abys neublížil sám sobě. Když Tě vyhodí ze školy, výdělky budeš mít minimální, pak je tu polepšovna... atd. Neříkej mu přímo, co ztrácí, ale aby to objevil on sám... a chval ho, jak je chytrý, že na to přišel... domluv se s jeho otcem, popros ho, aby s ním pracoval se stejnou taktiku. Prostě mu otevřít svět i z jiného úhlu. Půjde to... první kroky budou složitejší, ale určitě si ho přitáhneš zpět... to, co teď dělá, jen se snaží vyrovnat novým kamarádům. Někdy stačí postrašit přítomností "kamaráda-policajta"... hledej cesty, najdeš je.

To vypadá na vražednou kombinaci reakce na rozvod a puberty. Klukovi se zhroutila jistota domova, je naštvaný na celý svět, rodiče nemůže považovat za oporu, otce za vzor, autoritu, nikomu nevěří tak se poohlíží jinde.

Pokud by to byl do té doby bezproblémový kluk a vaše vztahy blízké, mohlo by pomoct si s ním promluvit a najít společně příčinu jeho pocitů, i když se vzteká a je nesnesitelný, může tím jen maskovat nejistotu a zkalamání. Ale taky to může být jinak, těžko takhle na dálku soudit.

Tohle je pro odborníka.