Moje miminko se neumí smát
Jsem maminkou prvního dítěte, sedmiměsíčního chlapečka. Je moc roztomilý, šikovný, pohybově se vyvíjí zcela normálně, dokonce to vypadá, že už začne brzy lézt, dělá mi však starost to, že je strašně skoupý na úsměv.
Když mu byly asi dva měsíce, toužebně jsem očekávala, kdy se na mne poprvé usměje, dočkala jsem se až o další čtyři týdny později. Vykouzlil takový kraťounký, letmý úsměv, a pak zase nic. Přitom na něj mluvím, zpívám mu, předvádím mu hračky, i on sám si rád hraje s chrastítky apod., ale většinu dne je takový zamračený, hodně soustředěný. Občas mne nebo někoho z rodiny krátkým úsměvem oblaží, ale je to strašně málo. Co pozoruji děti v jeho věku, smějí se mnohem víc, stačí jim málo a hned reagují a opětují úsměvy. Jiříček se zlehka pousměje sotva dvakrát třikrát za den, někdy ani to ne.
Všechno ho zajímá, rád se koupe a cáká ručičkama, s hračkami si dokáže vyhrát hodně dlouho, všechno pozoruje, doktorka tvrdí, že je to naprosto normální dítě, že prý bude mít nejspíš takovou povahu, nebo se „rozesměje“ až později. Nemám ho prý tolik pozorovat, spíš tomu nechat volný průběh.
Snažím se ji poslechnout, ale moc mi to nejde. Mám strach, jestli je můj synek v pořádku, jestli u něj není něco špatně. Myslím, že úsměv a smích neodmyslitelně patří k dětskému věku, to, jak se Jiřík projevuje v tomto ohledu, mi dělá velké starosti.
Možná mne některé čtenářky uklidní, třeba je mezi vámi některá, která měla podobně zamračené miminko, a opravdu se to věkem spravilo, jak tvrdí naše doktorka. Jsem opravdu plná obav.
5.8.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 26 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje miminko se neumí smát
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Třeba mu u vás nepřipadá nic k smíchu. 
Třeba mu u vás nepřipadá nic k smíchu.
Jé, to jsem taky řešila, ani ne tak úsměv, jako smích, starší syn se řehtal nahlas od třech měsíců, vlastně byl a je vysmátej pořád. Míšovi je půl roku, usměje se na mě po probuzení a čas od času, když na něj dělám nějaký blbinky, po většinu dne si připadám jak blbec, dělám opičky a nic.. A rozesměje se akorát, když ho lechtám, někdy se spíš rozbrečí.. Bylo mi to líto, ale jinak se vyvíjí normálně. Každý dítě je jiný, i když vyrůstá ve stejným prostředí. Ono je to i znamením, starší je pohodář Rak, mladší Kozoroh a spíš už Vodnář no a protože jsem taky kozoroh, vím, že na děti tohoto znamení se nešišlá a jsou vážnější a prostě si o nás cosi myslí (taky jsem si myslela
). Ono to časem vyplyne samo, tak nepozoruj a buď v klidu. Ona vystresovaná věčně zkoumající máma asi moc k smíchu není. Já to se vším říkám tak, neznám dospělého, který by......... (a teď si dosaď cokoliv dle potřeby - nosil pleny, nemluvil, nesmál se, nejedl, nepil....). Ony se ty děti prostě srovnají, každé potřebuje více či méně času, některé je šikovnější v motorice, jiné v mluvení, další se víc směje... Stejně jako dospělí a taky neplašíš, že ti manžel dá o pusu míň, než manžel kamarádky
Teri s tím se netrap,pokud se vyvyjí v pořádku tak bude v poho.Prostě tomu jen zatím nepřišel na chu´t.
Markýza: mashanka: jestli on jí to nedělá nachvál, aby jí prudil. malej škodolibec 
.jpg)
ty se asi hodně nudíš? Uděláš líp, když ho přestaneš pozorovat a přemýšlet o pitominách. Najdi si nějakou jinou zábavu a bude vám líp oběma. Chudák dítě, už to vidím, pořád pod drobnohledem, sám neudělá nic, protože maminka ho bude hlídat a oprašovat a kontrolovat.
.jpg)
Asi nemá čemu. Upřímně řečeno, mně by taky nebylo moc do smíchu, kdyby mě pořád někdo sledoval jak pod mikroskopem a počítal, kolik vteřin jsem kdy věnovala smíchu.
Možná jsi moc úzkostlivá a on to z tebe cítí. Zkus to přestat řešit a buď ráda, že prospívá
buď je to takovej suchar a nebo nežere maso - nechápe vtip
.jpeg)
Terezo,já si myslím, že máš velmi inteligentního synka, protože už v tak útlém věku ví, že život není žádná sranda
no tak máš doma filosofa, no. Asi ví, co ho v životě čeká a aspoň nebude zaskočený Je určitě zdravý a v pořádku, lidi jsou přece různí...
Můj starší syn se taky dvakrát nesmál. Jako mimino se občas pousmál, ale že by se někdy řehtal, to ani náhodou. Opravdu smát se začal až jako větší batole. Zato mladší syn je odmalička vysmátej jak lečo. Každé dítě je jiné.
Asi tomu drobečkovi není nic k smíchu a už teď bere život vážně. Neboj se, však ono se to časem vytříbí...
Můj ml. syn, když byl mimčo, tak se smál, později na něho padla "tíha života" a bylo po smíchu. A když mu bylo okolo 2 let a vždy z něho padaly legrační slovní perličky, ptal se šišlavě s tvrdým výrazem na tváři "co je tady sranda"... a to jsme se kouleli smíchy ještě více. Podařilo se mu vysvětlit, že smích patří k životu a je fajn. A ... aby se to nepletlo, v první třídě na něho přišla stížnost, že je klaun třídy.
Neboj se, každé dítě je jiné. Asi bude vážnější povahy, na tom není nic špatného. Možná se začne smát později. Náš vnouček se taky vymyká průměru, měl pleny do tří let, všichni jsme se těšili, jak začne mluvit, když řekl ve dvou letech "mimi", tak jsem si říkala, že se konečně rozmluví. Jenže to mimi mu vydrželo dalšího půl roku. Dcera panikařila, ale já jsem byla v klidu. Všechno chce svůj čas. Do půl roku se mu pusina rozvázala a dnes brebentí až z toho bolí uši. Česky i anglicky.
Takže tomu nechej volný průběh, všeho se dočkáš i hlasitého smíchu Jiříčka.
.JPG){kind=avatar}
Asi z něho nebude smíšek, který se směje každé hlouposti, ale časem se usmívat bude. Můj syn taky byl takové zamračené miminko, které si ten svět prohlíželo s velkým soustředěním. Smysl pro humor má, ale víc pro ten černější a navíc má schopnost s pochopením přijímat pošetilost svého okolí. Na jeho fotkách z dětství jsou většinou velká soustředěná kukadla. 
Já bych se pisatelky ještě zeptala, jak často Vaše dítě pláče?
Vypadá to, že vaše miminko je možná jen stabilní introvert a jen tak něco ho nerozháže - nebrečí kvůli hloupostem a ani nemá potřebu se smát na poskakující se maňásky. Píšete, že umí být soustředěný, dlouho si vydrží hrát s hračkama - to je zas u tak malého dítěte docela pozitivní obrázek. Neřešte to, buďte v klidu. Moje první dcera byla pravý opak, smála se, až se zakuckávala - stačilo na ní zamrkat, ale taky nepříčetně ječela, když se jí náhodou chvíli někdo plně nevěnoval. Tak co je lepší?
