Voňavé velikonoční razítko
Při letmém pohledu na stojánky v trafikách i papírnictvích jednomu téměř přechází zrak ze všech velikonočních témat. Pokud chcete své blízké a kamarády oblažit ručně vyrobeným přáním a do výroby zapojit i neposedného potomka, máme pro vás jeden nenáročný nápad.
Pro jeho uskutečnění, tedy výrobu velikonočního razítka, nepotřebujete nic zvláštního. Postačí zakoupit v drogerii měkčí glycerinové mýdlo – sehnat se dá dokonce i v podobě vajíčka. Dále si připravte špejli se seříznutým koncem, temperové barvy a štětec, tekuté třpytky, nádobku s vodou na praní štětce a nádobku na míchání barev.
Dále budete potřebovat čtvrtku a hladkou podložku (kvůli obtiskávání). Razítka se pěkně vyjímají i na ručně lisovaném papíru, kde si můžete vyhrát jak s jeho strukturou, tak i barevností (zakoupíte v papírnictví. Velikonoční razítka můžete vytvořit společně s potomky, jen jim nezapomeňte přidělit pracovní oděv s delšími rukávy.
Připravte si tempery, měkké mýdlo ve tvaru vajíčka, štětec, špejli se seříznutým okrajem.
Vyryjte do mýdla jednoduchý dekor – vlnky, proužky, hvězdičky. Nebojte se přitlačit, při samotném tisku to bude vypadat výborně.
Vyberte barvu, rozmíchejte s troškou vody – barva by měla být spíš hustší – a pomocí plochého štětce naneste na vyrytou stranu mýdla.
Přiložte razítko „namazanou“ stranou na arch papíru. Důležité je, aby papír ležel na hladkém povrchu. Lehce přitiskněte.
Můžete dozdobit tekutými třpytkami, ale záleží pouze na vás.
Díky různé intenzitě obtisku vznikne na původně jednolité ploše pestrá „vajíčková“ struktura. Děti u této činnosti vydrží neuvěřitelně dlouho, což vám zajistí originální velikonoční přáníčka například i pro méně oblíbené kolegy.
20.3.2008 Rubrika: Náš domov | Komentářů 30 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Voňavé velikonoční razítko
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Sheeni: 
já je měla v černym
swiss: Já zas nesnášela kamašláky
brutálně červené...brrr....
Sheeni: 
Přesně. Nedávno jsme si s kamarádama ukazovali fotky, když jsme byli malý. Ty modeli, co jsme nosili.
Ale pamatuju si, jak mi furt nutili košilku. Jak já jí nesnášela.
swiss: A ještě taky punčocháče, který mi zásadně vždycky sjely a když jsem sundávala ty sněhule, táhla se z boty za mnou půlka punčocháčů
Sheeni: K tomu oteplovačky a ohromný sněhule. To jsem byla kočka
swiss: I tímhle si člověk musí projít...taky jsem měla obrovskou bambuli
zkusím dobrý nápad,alespon vím jak dnes ,když budu doma mít inspiraci,aby den rychleji utekl
Sheeni: Tak to škoda, že nemám fotku. Byla svítivě zelená s takovou ohromnou bambulí. Ona ta bambule byla snad větší než moje hlava.
swiss: Protože sis ji udělala SAMA
Každopádně když se kouknu do tvoření, myslím si, že zas nemohla být tak hrozná, protože si na tyhle věci maximálně šikovná
Sheeni: To my jsme z korku dělali malé obrázky. Ale když jsme háčkovali, tak jsem si udělala takovou odpornou čepici. A byla jsem na ní dost hrdá. Nechápu, jak jsem jí mohla vzít na hlavu
To je jen pro šikovný ruce. Takže mě se to netýká 
swiss: Já vyrobila tenkrát obrázek nějakého lva...ale strašně se mi nepovedl a měl takový šííííleně dlouhý tělo, resp.jeho zadek byl do dálky, vypadalo to naprosto hrozně, ale visel mi v pokojíku na zdi několik let
Sheeni: Asi jsme měly stejnou družinářku.
Já zas vzpomínám na školní družinu, naši šikovnou vychovatelku, která měla nevyčerpatelné zásoby toho, co dělat, a na jednu akci, kdy jsme si vyráběli razítka z korku a dělali z nich obrázky
to mi připomíná razítka z brambor, ani se nedivím, že to děti baví, mě to taky bavilo, když jsem byla malá 
