Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nevím, jestli jsem se zbláznila já nebo moje rodina včetně manžela a mých a jeho rodičů. Ale připadám si, že stojím sama proti všem a oni mne vůbec nechápou a odmítají respektovat mé požadavky a postoje. Jedná se totiž o dodržování hygieny v souvislosti s mým desetiměsíčním synem.

Jsem hodně čistotná a pořádkumilovná. Na něčí vkus možná až přehnaně, ale já jsem tak zvyklá a cítím se tak dobře. Každý den vytírám a luxuji celý byt, utírám prach, umývám záchod a koupelnu. Před dvěma měsíci začal malý lézt po zemi, a proto jsem se na čistotu zaměřila více, máme spojený obývák s kuchyní, kde trávíme v podstatě všechen čas, pokud jsme doma. Od doby, co se syn přesunul z postýlky na podlahu, vytírám tuto místnost vždycky ráno a pak i brzy odpoledne, když spí.

Manžel tvrdí, že to přeháním, ale já si to nemyslím. Syn je ještě malý a hodně náchylný, nerada bych, aby zbytečně chytil nějaké bacily. Je teď v období, kdy všechno ocucává, hračky se mu válejí po zemi, což je přirozené, a já je každý večer myji. Muž je z mého chování dost rozmrzelý a prohlašuje, že dělám z bytu dezinfekční oddělení. Dost se kvůli tomu hádáme, ale já ze svého odmítám ustoupit. Jsem přesvědčená, že mám pravdu a jako matka vím nejlépe, co je pro mé dítě správné.

Podobný přístup jako manžel však mají i oboje rodiče. Když k nim přijdeme na návštěvu, odmítám u nich malého nechat lézt po zemi, protože tam není tak čisto jako u nás. Navíc tchánovci mají psa a to už se mi příčí úplně. Co kdyby si syn strčil do pusinky ručičku i s psími chlupy? To je přece hodně eklhaftní.

U našich je to v bleděmodrém. Tam sice zvíře nemají, ale maminka si na hygienu zrovna nepotrpí. Vytírá a luxuje jen jednou za týden, prach utírá stejně tak. A nedělá to nějak extra pořádně, takže i když mi hlásí, že zrovna čerstvě vytřela, nemám dobrý pocit.

Všichni na mne koukají jako na blázna, horem dolem do mne hučí, že svým přístupem z kluka vychovám akorát přecitlivělého jedince, kterého položí kdejaká bakterie, protože nebude mít obranné látky. Podle mne je to nesmysl. Přece si nikdo nemůže myslet, že když nechám dítě válet se ve špíně, bude zdravé, silné a odolné!

Jak jsem psala v úvodu, připadám si ve své rodině jako blázen a mám pocit, že mi nikdo nerozumí. Nemyslím, že dělám něco špatně, jsem o správnosti svého jednání přesvědčená a spíš si myslím, že ty jejich řeči o odolnosti a zhýčkanosti jsou výsledek jejich vlastní pohodlnosti, protože ani manžel, ani rodiče nevěnují úklidu tolik času jako já. Prostě jsou líní a obhajují to tím, že já jsem blázen a nevím, co je pro mého syna nejlepší.

Docela by mne zajímalo, co si o tom myslíte vy. Pochybuji, že by se zde našla nějaká maminka, která nechá své dítě lézt po zemi ve špíně, prachu a psích chlupech. Myslím, že současné mladé matky jsou přece jen v tomto ohledu zodpovědnější než generace našich rodičů a prarodičů.