Po porodu jsem se stala frigidní. Přejde to?
.jpg)
Mám problém, který dost nepříznivě zasahuje do našeho manželského života. Po porodu, který byl před více než půl rokem, jsem úplně ztratila chuť na milování. Zpočátku jsem si myslela, že je to tou změnou, přestálým těhotenstvím a porodem, únavou, ale už je to tolik měsíců a situace se vůbec nezměnila. Manželovi to samozřejmě vadí, i když se s ním občas pomiluju, cítí, že mi to nic neříká a je z toho nešťastný.
Pro mne je to ale opravdu utrpení. Nemám na to vůbec chuť, nevzruší mě nic. Dřív mi stačilo, že mě muž pohladil, pošimral na krku a už jsem byla připravená, teď jsem vůči všem těmhle projevům zcela imunní. Nenavnadí mě ani erotický film, alkohol nevím, kojím, takže teď nepiju. Vysloveně z donucení se manželovi podvolím tak dvakrát do měsíce a celý proces protrpím a myslím jenom na to, aby už to bylo za mnou.
Asi mi nezbude, než to řešit s nějakým sexuologem, i když se mi to příčí. Ale manžel už se teď docela fest naštval a řekl mi, že jestli se neseberu a něco s tím neudělám, najde si milenku a bude si za ní chodit a já se ho nebudu ptát, kam jde. Strašně se mě to dotklo, ale na jednu stranu ho chápu.
Chtěla jsem se zeptat, jestli některá z vás neměla po porodu podobný problém. A pokud ano, jak dlouho to trvalo? Samotné mi to není jedno, hlavně kvůli manželovi. Co se mě týká, mám pocit, že už bych sex nemusela mít až do smrti. To asi není normální, že? Je mi 28 let.
19.10.2016 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 31 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Po porodu jsem se stala frigidní. Přejde to?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tady ti podle mě fundovaně neporadí, na tvém místě bych opravdu navštívila odborného lékaře. I manžel by to jistě ocenil. Každopádně budeš mít čisté svědomí a pocit, že jsi pro záchranu manželství udělala všecko. A ano, dítě v rodině je obrovská změna. Pokud se o ně staráš převážně jenom ty a manžel dostane potomka leda na pochování, potom to pro něj zas až tak drastické není. Možná by bylo dobré - pokud to tak není - víc rozdělit povinnosti kolem dítěte i domácnosti. Aby neměl jenom požadavky (i když pochopitelné), ale uměl se vcítit do člověka, který je zapřažený do kolotoče a na radovánky už nemá sílu. Ty jsi přes den asi doma, pořád ve stejném prostředí, které ti už symbolizuje jenom práci a zas práci - a když dorazí v podvečer "hlava rodiny" a žádá večeři, pozornost, pak se z toho stává další jen povinnost. Já bych zkusila - jestli to ještě neděláte - sem tam poprosit o pohlídání rodiče nebo sourozence a s mužem někam vyrazit. Do jiného prostředí. To osvěží.
