Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Říká se, že darovanému koni se nemá koukat na zuby. Jenže někdy člověka dárek pěkně zaskočí a neví, jak se z toho vykroutit, aby toho druhého neranil. A já jsem letos udělala něco, co se asi dělat nemá, a teď kvůli tomu máme v rodině dusno jako v sauně.
Letos jsme Štědrý večer trávili u manželových rodičů. Střídáme to, jeden rok u našich, další pak u tchánovců. Děti zatím nemáme.
Moje tchyně je celkem hodná ženská, v podstatě se docela snášíme, i když nějaké vřelé city mezi námi nepanují. Ale chováme se k sobě slušně, respektujeme se, pouze ona má občas tendenci mi někdy do něčeho mluvit, což mne nechává klidnou, beztak si udělám všechno po svém.
A teď k tomu dárku. Letos jsem od ní pod stromeček dostala vlastnoručně háčkované dečky, které, jak mi pyšně sdělila, patří na stoleček, na skříňky a: „Tyhle čtyři si dej na opěradla na křeslech a na gauči,“ zakončila důležitě. A dodala, že to viděla v nějakém filmu a moc se jí to líbilo, takže to vyrobila jak pro sebe (skutečně tu hrůzu v obýváku měla), tak pro mne.
Zalapala jsem po dechu. Nejsem dečičkový typ, něco takového mi prostě nepřekročí práh bytu. Slušně jsem poděkovala, ale nadšení se nekonalo. Nicméně tchyně byla sama sebou a svým výtvorem okouzlená natolik, že mé rozpaky ani nezaznamenala.
Na druhý vánoční svátek k nám přišli na návštěvu a ona se hned začala shánět po svých dečičkách. Zklamaně se ptala, proč už je nemám hezky vystavené tam, kde mají být. A dožadovala se, ať jí je přinesu, že mi je pěkně rozprostře. Jenže já jsem ty dečky už neměla. Vyhodila jsem je. Hned jak jsme od nich dorazili domů, vrazila jsem je do koše, protože mne pohled na ně neskutečně iritoval.
V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že by mohla nastat situace, která v tu neděli právě nastala. Tchyně byla k nezastavení, hučela do mě jak do hluchého, ať jí tedy řeknu, kam jsem ty dečky dala, že mi je naaranžuje, až jsem to nevydržela a řekla jí po pravdě, co jsem s nimi udělala.
Ona úplně zbledla, myslela jsem, že dostane infarkt. Když se pak nadechla, oznámila svému manželovi, že okamžitě odchází, a jestli jde s ní, nebo zůstává. Chudák tchán, už seděl u stolu a čekal celý natěšený na pečenou krůtu, prožíval těžké dilema. Nevěděl, co se děje, a tchyně mu to odmítla říct, jen pořád dokola mlela, že odchází. Já jsem do toho zasahovat nechtěla, ani můj muž, který rovněž nic nechápal.
Nakonec se tedy oba zvedli a odešli, až pak jsem manželovi vysvětlila, co se vlastně stalo. Šíleně se na mne naštval, řval na mě jako ďas, že něco takového v životě nezažil, aby někdo vyhodil vánoční dárek do koše, že je to neúcta k jeho matce a nechápe, kde se ve mně mohlo tolik necitlivosti vzít.
Já vím, že jsem asi udělala blbost. Na tchynině místě by mě to asi taky mrzelo. Ale proč proboha vyrábí dárek, o kterém musí už předem vědět, že z něj nadšená nebudu? A když už, tak pak měla na návštěvě být zticha a nedožadovat se, abych ty dečky vytáhla.
No, dobře mi z toho není, pravděpodobně jsem to trochu přepískla. Naštvaní jsou na mě teď všichni, manžel se mnou nemluví, až si říkám, jestli ty dečičky za ten následnej tyátr tchyni stály za to.
Stalo se vám někdy něco podobného, nebo jsem vážně jediná bestie na celém světě, která jednoduše vyhodila do odpadků dárek, který se jí nelíbil?
28.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 323 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Ještě není moje tchyně a už se chová jako generál
- Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
- Pomoc, chce se k nám nastěhovat tchyně!
Diskuse ke článku - Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já nevim, proč bych měla lezt do p*dele někomu, kdo by se měl taky snažit se mnou vycházet ve vlastnim zájmu. Ještě se budu učit háčkovat, no to je nápad. 
Moje,naštěstí ex tchýně,si vystavovala dárky od dětí a jejich rodin na sekretář podle jejich finanční hodnoty,pěkně s lístečkem,od koho jsou...Kolikrát to strašně zabolelo,když jsme byli až na konci - v době,kdy nebylo zrovna moc peněz...Druhá tchýně uměla darovat naprostou koninu tak,že jsem se chechtala ještě v červenci a s láskou na ni vzpomínám,protože letos v dubnu odešla navždy..Vyhodit dárek,byť nevhodný hned po obdržení mi příjde jako hamtat v porcelánu.trošku taktu a citu by neškodilo...Jooo,jak si to kdo zařídí,takový to má...
Na druhou stranu trosku tvoji tchyni lituji, protoze jeji darek byl asi od srdce a dala si s nim spoustu prace, takze nejaka omluva s vysvetlenim by asi byla na miste. Moje tch oblita vsechny slevy a vyhodne nakupy, takze darku milion, ale radost zadna. Kdyby se radeji chvili babickovsky venovala detem. Ne hlidala, ale venovala. No co uz.
Bavim seskvele, tys proste jen nasla odvahu udelat to na co spousta lidio jen premysli. A jeste se k tmu priznat, klobouk dolu. :-)) Nic si z toho nedelej, tak to chodi, mi se loni podaril husarsky kousek, vyprala jsem vsechny meke darky od tchyne najednou, a ony se barevne tak krasne zapraly, ze jsem je sice bez pocitu odvahy ale zato v klidu vyhodila. Jako vetsinu tech pred nima. Letos jsme dostali obraz, taky s mistem urceni kde prijde do toho naseho nudneho nezarizeneho (ano myslim moderniho cistouckeho...) domu. Premyslim jestli ma smysl kvuli dvema navstevam za rok delat do zdi diru asi ne.
U nás teda jsou vztahy vyvážené - před X lety jsem koupila synovi triko, dle mého vkusu úplně úžasné, ale jeho přítelkyně řekla, že je příšerné. 
No tak ho chlapec nosí, jen když v garáži cosi kutí kolem auta, tam ho nemá přítelkyně na očích. Od té doby už mu trika nekupuju. A mně zas ta přítelkyně darovala adventní věnec, z umělé hmoty, trvanlivý, barevný a tááák nevkusný... Řekla jsem, že je příšerný, a mám ho dodnes. A jsme si kvit. 
dapiny: tak zas bych to nepřeháněla. Omluvu jo, ale učit se kvůli tomu háčkovat, to už je poněkud navíc.
dapiny: jo a pokud Radka třeba miluje Španělsko a mluví španělsky, tchyně by se to měla naučit taky, a vzít tam Radku, aby teda vybudovaly ty vztahy
jelítko: no nahodou.. cernou koupelnu.. by pak mohla remcat, jako ta pani, co "uz rok" chodi s pritelem a chce mu bourat byt
orinka: 11:28 .. aha, takze vsecko by bylo v poradku, kdyby to vyhodila az po novym roéce.. OMG
evropka: jj, tys začala s vozem
Ještě dodatečně k tomu, co jsem napsala. Napadlo mne, jak se omluvit tchýni. Koupit obrovitánský puget a bonbonieru. To je jedna věc. A pak bych se na místě Radky naučila háčkovat 
a tchýni bych uháčkovala vlastnoručně dečku, třebas malou. To by mohla přijmout a bylo by vidět, že to Radka s omluvou myslí vážně. Ale to neznamená, že tchyně bude diktovat, co si dát do bytu a co ne. To už je Radčina věc, popřípadě těch, co v bytě bydlí. 
S tchýní jsme si navzájem už několik "ex", ale zůstaly jsme nadále kamarádkami, navštěvujeme se a taky se při různých příležitostech obdarováváme. Tedy i na Vánoce...vždy aspoň nějakou maličkostí, ale je pro nás je hlavně příjemné se občas vidět, popovídat. A proto, že hodně komunikujeme, dobře víme co se nám líbí, náš vkus, tak se ještě nestalo, že bych musela dárek od ní vyhodit nebo třeba jen schovat. A ona?...např. před lety jsem jí podarovala svojí zarámovanou fotkou..dodnes ji má vystavenou na poličce, přestože jsme se s bývalým (jejím synem) nerozešli v tom nejlepším a vůbec se nestýkáme. Taky si vztahu s tchýní tím víc považuju..
.gif)
Jednou jsem k Vánocům dostala pořádně velký košík, plný třísek. Pravda, bylo mezi nimi zastrčené víno a káva, ale pokaždé, když jsem zatápěla, jsem si vzpomněla na tátu, jak ty třísky někde venku dělal, mrzly mu při tom ruce...........................no pitomej balík třísek stojí asi 60,- Kč, taky bych je ocenila, ale není nad třísky s láskou dělaný.
Jindy jsem dostala od pra-tchýně příííííííííííííííííšernou, dlouhou, kostkovanou, flanelovou noční košili a ještě s kapsami jak pro klokana vepředu.
Ten dar jsem s láskou a vděčností vytáhla po 10 letech odpočinku, když jsme se nastěhovali do naší skvostné ruiny, kde místy na chodbách mrzne
Nu, lidskými dary se prostě mrhat nemá.
jelítko: upřímně...............a proč ne?
Mám ráda dárky, které někdo dělal s radostí a láskou, vyzařují. Nemusí se mi tak úplně strefit do vkusu, ale já je vnímám jako úžasnou hodnotu.
Vyptat se, co chci za dar a pak dojít do obchodu a tam to koupit - no to umí každý trouba, navíc, to si to už můžu koupit sama, nekoná se překvapení, dotyčný do toho nevložil ani ten kousíček přemýšlení, fantazie, nebo práce..............
Jsme zavalení spoustou "potřebných krámů" o kterých zjišťujeme, že až tak úplně moc potřebné nejsou - domácí pekárna, kuchyňský robot a já nevím, co všechno ještě se kde válí po skříňkách a nějak nedokážeme ocenit ten kousek lidskosti, kterou někdo do dárku vložil.
Mno - jen takové povánoční zamyšlení, jestli se tou přílišnou praktičností a funkčností neochuzujeme o něco jiného.
Stanik: 10:22 to by asi čuměla, šervenej obývák, černou koupelnu
