Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Říká se, že darovanému koni se nemá koukat na zuby. Jenže někdy člověka dárek pěkně zaskočí a neví, jak se z toho vykroutit, aby toho druhého neranil. A já jsem letos udělala něco, co se asi dělat nemá, a teď kvůli tomu máme v rodině dusno jako v sauně.
Letos jsme Štědrý večer trávili u manželových rodičů. Střídáme to, jeden rok u našich, další pak u tchánovců. Děti zatím nemáme.
Moje tchyně je celkem hodná ženská, v podstatě se docela snášíme, i když nějaké vřelé city mezi námi nepanují. Ale chováme se k sobě slušně, respektujeme se, pouze ona má občas tendenci mi někdy do něčeho mluvit, což mne nechává klidnou, beztak si udělám všechno po svém.
A teď k tomu dárku. Letos jsem od ní pod stromeček dostala vlastnoručně háčkované dečky, které, jak mi pyšně sdělila, patří na stoleček, na skříňky a: „Tyhle čtyři si dej na opěradla na křeslech a na gauči,“ zakončila důležitě. A dodala, že to viděla v nějakém filmu a moc se jí to líbilo, takže to vyrobila jak pro sebe (skutečně tu hrůzu v obýváku měla), tak pro mne.
Zalapala jsem po dechu. Nejsem dečičkový typ, něco takového mi prostě nepřekročí práh bytu. Slušně jsem poděkovala, ale nadšení se nekonalo. Nicméně tchyně byla sama sebou a svým výtvorem okouzlená natolik, že mé rozpaky ani nezaznamenala.
Na druhý vánoční svátek k nám přišli na návštěvu a ona se hned začala shánět po svých dečičkách. Zklamaně se ptala, proč už je nemám hezky vystavené tam, kde mají být. A dožadovala se, ať jí je přinesu, že mi je pěkně rozprostře. Jenže já jsem ty dečky už neměla. Vyhodila jsem je. Hned jak jsme od nich dorazili domů, vrazila jsem je do koše, protože mne pohled na ně neskutečně iritoval.
V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že by mohla nastat situace, která v tu neděli právě nastala. Tchyně byla k nezastavení, hučela do mě jak do hluchého, ať jí tedy řeknu, kam jsem ty dečky dala, že mi je naaranžuje, až jsem to nevydržela a řekla jí po pravdě, co jsem s nimi udělala.
Ona úplně zbledla, myslela jsem, že dostane infarkt. Když se pak nadechla, oznámila svému manželovi, že okamžitě odchází, a jestli jde s ní, nebo zůstává. Chudák tchán, už seděl u stolu a čekal celý natěšený na pečenou krůtu, prožíval těžké dilema. Nevěděl, co se děje, a tchyně mu to odmítla říct, jen pořád dokola mlela, že odchází. Já jsem do toho zasahovat nechtěla, ani můj muž, který rovněž nic nechápal.
Nakonec se tedy oba zvedli a odešli, až pak jsem manželovi vysvětlila, co se vlastně stalo. Šíleně se na mne naštval, řval na mě jako ďas, že něco takového v životě nezažil, aby někdo vyhodil vánoční dárek do koše, že je to neúcta k jeho matce a nechápe, kde se ve mně mohlo tolik necitlivosti vzít.
Já vím, že jsem asi udělala blbost. Na tchynině místě by mě to asi taky mrzelo. Ale proč proboha vyrábí dárek, o kterém musí už předem vědět, že z něj nadšená nebudu? A když už, tak pak měla na návštěvě být zticha a nedožadovat se, abych ty dečky vytáhla.
No, dobře mi z toho není, pravděpodobně jsem to trochu přepískla. Naštvaní jsou na mě teď všichni, manžel se mnou nemluví, až si říkám, jestli ty dečičky za ten následnej tyátr tchyni stály za to.
Stalo se vám někdy něco podobného, nebo jsem vážně jediná bestie na celém světě, která jednoduše vyhodila do odpadků dárek, který se jí nelíbil?
28.12.2010 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 323 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Ještě není moje tchyně a už se chová jako generál
- Maminka? Semetrika? Tchyně je to!
- Pomoc, chce se k nám nastěhovat tchyně!
Diskuse ke článku - Dárek od tchyně jsem hodila do koše
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
orinka: asi máš pravdu..."svatá lež"
medved: 10:16 jednoznačný souhlas 
.gif)
jelítko: i u nís to tak funguje.Vím co by si dcera nebo snacha do bytu daly či nedaly.Jenže Radčina tchýně zřejmě chtěla dát něco od srdce.Co je víc-dárek koupený v obchodě nebo něco co vyrobím-dám si s tím práci a nezlobte se na mně vím,že je vás tady hodně co se vám dečičky nelíbí,ale já je mám a navíc nechala jsem si je za velký peníz vyrobit neb to neumít.A pro mne je to krásné,zútulní to domov a vůbec to nemá nic společného s nevkusem-dle mého.A mé snaše se to líbilo tolik,že jsem jí taky nechala udělat.Takže do koše to fakt letět nemuselo-Radka zřejmě ani netuší co to dá práce něco takového vyrobit-kdo ví jestli vůbec někdy něco sama vyrobila!
Bellana: Tohle bych nevyhodila, to bych prodala.
Takový dárek je potřeba uklidit hluboko do skříně a vyčkat, až se na něj zapomene. A v takové situaci jako je tato ho vyndat. Případně, pokud se nechceš fakt přetvařovat, tak vysvětlit, že to opravdu není tvůj vkus, to by asi všechno šlo, tchyně by to možná i pochopila a časem by dárek skončil třeba na chalupě nebo v hračkách dětí nebo by si ho vzala zpět, kdo ví. Ale vyhodit něco, o čem navíc můžeš předpokládat, že dotyčný bude hledat, co dělal v dobré víře a dalo mu to dost práce, je hrubost.
Co teď s tím, těžko říct, možná nechat chvíli vychladnout a pak přijít s velkou omluvou, která by případně mohla vyústit ve vysvětlení vzájemného vkusu. Možná.
.JPG){kind=avatar}
To je fakt tak těžké u nevhodného dárku říct: "Páni, to muselo dát práce. Vy jste tak šikovná. Ale zatím se mi to do bytu nehodím, zatím to schovám." Takové dečky zaberou míň místa než letitý plyšák. A po letech se dá říct, že mě se to nehodilo, ale prateta mé kamarádky zrovna po něčem takovém moc toužila a hrozně moc se jí líbila práce mojí tchyně, tak ať se na mě tchyně nezlobí, ale musela jsem jí udělat radost a dát jí to.
Mám doma norkovou šálu od své švagrové. Dala mi ji, i když věděla, že se štítím mrtvé srsti. Takže bych mohla předpokládat, že to od ní byl naschvál. Jenže si myslela, že to říkám jen proto, že na to nemám peníze. Měla jsem to taky vyhodit do koše?
Lubar: 9.38 my se v rodině známe natolik dobře, že víme přesně jaký dárky druhého potěší, víme o svých koníčcích o svých vkusech a druzích svých vlasů i pletí. to se pak člověk s dárkem opravdu nesekne. a když náhodou nevíme, tak se zeptáme a je to
podle mě byla chyba to hned vyhodit, nevystavovala bych to, ale schovala někam do skříně, muselo být jasné, že tchyně se po dárku bude shánět, ještě k tomu, když má přijít na návštěvu pár dní po štědrém dnu ....
takže bych to schovala, ona by to naaranžovala a já bych to pak zase sundala a řekla, že se nám to prostě nehodí, padá to, je to nepraktické apod. třeba by se urazila i pak, ale vyhodit dárek hned mi přijde fakt trošku necitelné
.gif)
evropka: přesně tak, já to mám taky vystavený, časem jsem musela redukovat, protože naše holky pořád něco vyráběly a už to nebylo kde vystavovat
Takže jsem nejzdařilejší dala do krabice a mám je schovaný
bože, tady to furt jede...existuje přece něco jako svatá lež. A o Vánocích by měl člověk obzvlášť dávat pozor, jak přijímá dárky. Nakonec to totiž bývá většinou tak, že se nevzpomíná ani tak na ty věci, ale na to, jak se lidi zachovali. Máma má v gauči spoustu "nepotřebných" krámů, moje šatečky, když mi byly tři, svoje šaty, ve kterých je vyfocená, zbytek látky na mušelínovou halenku....čas od času se nad tím člověk může zasnít. Když šmahem všecko zrušíme a naházíme do odpadu, máme sice uklizený byt, ale nikdy to nebude domov.
.gif)
mám super výmluvu na dečky-drží se v nich prach-jsem alergik
Jenenka: 9:18 hlavně by si tchýně měla dát práci s tím, zjistit, co by snaše jako dárek udělalo radost. a ne, že jí baví háčkovat, tak bude háčkovat a cpát to širokému okolí jako super dárek jenom proto, že jí se to líbí a baví jí to to vyrábět
punh: dárky od dětí mám stále vystavené..např dcerka výtvory z keramiky...nelze vyhodit
podle mě Radka neudělala chybu, že se toho zbavila. ale že se to tchýně dozvěděla. tady bych se řídila pravidlem co oči nevidí, to srdce nebolí
Riki: máš pravdu, taky jsem vystavovala dárky od dětí a některé vypadaly dost podivně. Když to třeba po letech prohlížíme na fotkách, tak to jsou hezké vzpomínky. 
Nakonec mám ty nejzdařilejší výtvory schované v krabici na půdě, protože i když jsou třeba nevkusné, něčím mě okouzlily. 
Dárky od tchýně jsou jiná kapitola, ale člověk by neměl druhého ranit tím, že jeho dárek vyhodí, to je nedostatek taktu. Myslím, že nestojí za to si kvůli blbostem rozeštvat rodinu.
